117 C 265/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně korespondenční adresa: adresa žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: 106 388 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 900 Kč za dobu od 16. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 51 175 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 88 075 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do 15. 8. 2020 a z částky 51 175 Kč za dobu od 16. 8. 2020 do zaplacení, a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 36 900 Kč za dobu od 16. 8. 2020 do zaplacení, co do částky 18 313,70 Kč a co do úroku ve výši 89,99 % ročně z částky 69 745,15 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 228 600 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2020 domáhala proti žalované zaplacení částky 88 075 Kč s příslušenstvím a částky 18 313,70 Kč s odůvodněním, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 28. 1. 2019 uzavřena smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr spolu s dohodnutým úrokem z čerpaného úvěru ve výši 138,16 % ročně splatit žalobkyni ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 6 350 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2019. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet bylo žalované zasláno oznámení o schválení úvěru. Úvěruschopnost žalované byla ověřena na základě informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Úvěr byl žalované vyplacen dne 31. 1. 2019. Po uzavření smlouvy žalovaná požádala o bezúplatný odklad splátek z důvodu ukončení jejího pracovního poměru. Žádosti bylo vyhověno a došlo k bezúplatnému odložení splatnosti 4. a 5. splátky. Po dobu od 19. 6. 2019 do 18. 8. 2019 tedy neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, když uhradila žalobkyni pouze částku 6 350 Kč dne 18. 3. 2019, částku 6 350 Kč dne 9. 5. 2019, částku 6 350 Kč dne 9. 7. 2019, částku 6 350 Kč dne 9. 9. 2019, částku 6 350 Kč dne 11. 10. 2019 a částku 6 350 Kč dne 12. 11. 2019, tj. celkem 38 100 Kč. V důsledku následného zesplatnění úvěru vzniklo žalobkyni v souladu s bodem 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, tj. ve výši 3x 499 Kč za prodlení v délce 30 dnů s úhradou splátky [číslo] [číslo] [číslo] která byla v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na její zaplacení, a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 400 Kč, tj. 7x 200 Kč za prodlení v délce 15 dnů o splátky [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. V důsledku prodlení žalované došlo následně 65. dnem prodlení s úhradou splátky úvěru [číslo] dle čl. 6 smlouvy k zesplatnění úvěru, a to k datu 23. 1. 2020. Zesplatněním úvěru se veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí jistiny úvěru, která tedy ke dni zesplatnění úvěru činila 85 178,48 Kč. V případě prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru po jeho zesplatnění bylo dle bodu 6.5. smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru ke dni zesplatnění za každý den prodlení, tj. od 25. 1. 2020 do zaplacení. Dále bylo bodu 2.2. smlouvy sjednáno, že úroky za poskytnutý úvěr budou i po zesplatnění nadále přirůstat k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. K úhradě jednotlivých dlužných částek i k úhradě celého dluhu byla žalovaná žalobkyní vyzývána, avšak bezúspěšně. Žalobkyně se tedy žalobou po žalované domáhá úhrady částky 88 075 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 85 178,48 Kč (původní jistina úvěru ve výši 69 745,15 Kč a úrok přirostlý k jistině ke dni zesplatnění ve výši 15 433,33 Kč), smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 497 Kč a náhrady nákladů vynaložených s prodlením žalované ve výši 1 400 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění úvěru ve výši 18 313,70 Kč, tj. ve výši 0,1% denně z částky 85 178,48 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do data vyhotovení žaloby, a úroku z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 69 745,15 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do zaplacení, přičemž úrok žalobkyně požaduje pouze ve výši 89,99 % ročně namísto sjednané výše 138,16 % ročně. Výše úroku je limitována na 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit, tedy částkou 228 600 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 15. 12. 2020 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 28. 1. 2019 požádala žalovaná žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 75 000 Kč s tím, že poskytnutý úvěr spolu s úrokovou sazbou sjednanou ve výši 138,16 % ročně (celkem 190 500 Kč) splatí žalobkyni v 30 měsíčních splátkách po 6 350 Kč. Žalobkyně tento úvěr dne 31. 1. 2019 schválila (prokázáno Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru ze dne 28. 1. 2019, oznámením o schválení úvěru ze dne 1. 2. 2019, předsmluvním formulářem ze dne 28. 1. 2019, informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěrů ze dne 28. 1. 2019). Před schválením úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, kdy bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána s průměrným příjmem ve výši 16 500 Kč měsíčně, žije sama, náklady na bydlení měla mít ve výši 1 300 Kč měsíčně, výdaje měla ve výši životního minima, tj. 3 410 Kč měsíčně, jiné dluhy neměla. K prokázání svých příjmů žalovaná předložila pracovní smlouvu, mzdový výměr, dohodu o srážkách ze mzdy, písemný pokyn ohledně místa výkonu práce, detaily přijatých plateb ohledně mzdy a 2 výplatní pásky, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaná měla pracovní poměr uzavřen na dobu určitou po dobu přidělení k uživateli na základě pokynu dle § 309 zákoníku práce, nejdéle však do 9. 9. 2019, mzda byla stanovena ve výši 16 600 Kč měsíčně, za měsíc listopad 2018 jí byla vyplacena mzda ve výši 15 962 Kč a v měsíci prosinci 2018 ve výši 18 079 Kč. Dále byla provedena lustrace žalované v rejstříku [příjmení] a v nebankovním registru klientských informací, dle kterého žalovaná spadá do kategorie středního rizika (prokázáno kartou zákazníka, hodnocením klienta ze dne 28. 1. 2019, pracovní smlouvou ze dne 3. 9. 2018, mzdovým výměrem ze dne 3. 9. 2018, dohodou o srážkách ze mzdy ze mzdy ze dne 3. 9. 2018, písemným pokynem ohledně místa výkonu práce ze dne 3. 9. 2018, 2x detailem přijetí výplaty mzdy, výplatní páskou za listopad 2018 a za prosinec 2018, výpisem ze záznamů z registru [příjmení] ze dne 27. 1. 2019 a výpisem z nebankovního registru klientských informací ze dne 27. 1. 2019). [příjmení] 75 000 Kč byla převedena na účet žalované dne 31. 1. 2019 (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru ze dne 31. 1. 2019). Dne 12. 7. 2019 požádala žalovaná žalobkyni o odklad 2 splátek z důvodu ukončení jejího pracovního poměru, její žádosti bylo vyhověno (prokázáno žádostí o úpravu splátkového kalendáře ze dne 12. 7. 2019, dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 2. 4. 2019, přípisem žalobkyně ze dne 12. 7. 2019 a upraveným splátkovým kalendáře ze dne 12. 7. 2019). Dne 19. 6. 2019 a dne 20. 12. 2019 vypracovala žalobkyně výzvy k zaplacení, kterými vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek, smluvní pokuty a nákladů spojených s prodlením a upozornila žalovanou na možnost zesplatnění úvěru. Odeslání výzev žalované nebylo doloženo (prokázáno Výzvou k zaplacení ze dne 19. 6. 2019 a ze dne 20. 12. 2019). Dne 23. 1. 2020 vypracovala žalobkyně oznámení, kterým vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění k jistině úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, tj. částky v celkové výši 88 075 Kč, do 10 dnů od doručení výzvy. Odeslání oznámení žalované nebylo doloženo (prokázáno Oznámením ze dne [datum]). Výzvou ze dne 7. 8. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k okamžité úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 88 075 Kč s příslušenstvím, výzva byla žalované odeslána dne 7. 8. 2020 (prokázáno Předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2020 a podacím archem ze dne 7. 8. 2020). Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

4. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalované žalobkyní dne 31. 1. 2019 poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet posuzovala, nikoli však s odbornou péčí. Na základě žalobkyní doložených dokladů je zřejmé, že žalovaná byla v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnána s průměrným příjmem 16 600 Kč měsíčně, pracovní poměr měla uzavřen na dobu určitou nejdéle do 9. 9. 2019 Náklady na bydlení žalované nebyly nijak doloženy, dle sdělení žalované tyto činily 1 300 Kč měsíčně, což zjevně neodpovídá běžným nákladům na bydlení v místě bydliště žalované. Rovněž nebyly doloženy žádné další běžné výdaje žalované, žalobkyně vycházela pouze z životního minima žalované. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku v celkové výši 75 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnila, celkem uhradil částku 38 100 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 36 900 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč – úhrada ve výši 38 100 Kč). Jelikož je žalovaná s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 36 900 Kč, a to ode dne 16. 8. 2020, když žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána až v předžalobní výzvě odeslané dne 7. 8. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje výzvu za doručenou dne 12. 8. 2020 a za přiměřenou lhůtu k plnění považuje soud lhůtu třídenní, tj. do 15. 8. 2020. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované (poměr úspěchu účastníků byl vypočten rovněž s přihlédnutím k příslušenství kapitalizovanému ke dni vydání rozhodnutí) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.