117 C 342/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: 2 712 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 702 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 702 Kč za dobu od 22. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 1 010 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 010 Kč za dobu od 22. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 387 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 5. 2021, opravenou dne 10. 5. 2021 a doplněnou podáním ze dne 29. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 712 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 22. 3. 2021 do 30. 4. 2021 ve výši 24,53 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 712 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz, uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti dne 21. 7. 2020 úvěrovou smlouvu, identita žadatele byla ověřena tím, že žadatel zaslal žalobkyni z vlastního bankovního účtu ověřovací poplatek ve výši 1 Kč Smlouva byla žalovaným podepsána uvedením SMS kódu zaslaným žalobkyní na telefonní číslo, které žalovaný uvedl v žádosti. Při uzavírání smlouvy rovněž žalobkyně vždy hodnotí schopnost žadatele splácet, a to na základě výpisů z registrů NRKI a BRKI, registru [příjmení] z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku. Na základě sjednané úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 66 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. [příjmení] ve výši 2 000 Kč byla žalovanému zaslána dne 21. 7. 2020 na účet uvedený v úvěrové smlouvě č. [bankovní účet]. Dále byla v úvěrové smlouvě sjednána další volitelná služba, a to jednorázový poplatek za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně umožňující klientovi v případě nečekané životní události (konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě) odložit splatnost úvěru o 30 dní. Žalovaný prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, a to úhradou částky 298 Kč dne 2. 9. 2020. Žalovaný se dostal s úhradou dlužné částky do prodlení, o výši dluhu byl žalobkyní informován prostřednictvím SMS a e-mailu a v souladu se smlouvou byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru, tj. ve výši 51 Kč. Žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému náklady spojené s vymáháním dlužné částky, a to dne 27. 8. 2020 ve výši 100 Kč, dne 9. 10. 2020 ve výši 100 Kč a dne 8. 1. 2020 ve výši 100 Kč. Na předžalobní upomínku žalobkyně žalovaný nereagoval, na dlužnou pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný dluh je tvořen jistinou ve výši 1 702 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 66 Kč, poplatkem za express výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku v celkové výši 198 Kč (2x 99 Kč), poplatky za SMS servis v celkové výši 98 Kč (2x 49 Kč), poplatkem za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 98 Kč, smluvní pokutou ve výši 51 Kč a účelně vynaloženými náklady ve výši 300 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, svou neúčast u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně i v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, že žalobkyně jako věřitel uzavřela dne 21. 7. 2020 s žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu, která byla žalovaným podepsána uvedením osobního kódu, který mu byl přidělen SMS zprávou zaslanou poté, co žalovaný provedl registraci uvedením osobních údajů na stránkách věřitele. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 2 000 Kč jako bezúročný úvěr, a to dne 21. 7. 2020 bezhotovostně na účet žalovaného, ze kterého žalovaný dne 16. 5. 2020 zaslal na účet žalobkyně ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Žalovaný se zavázal půjčenou částku spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 66 Kč zaplatit věřiteli do 30 dnů od výplaty. Zároveň byly sjednány zpoplatněné doplňkové služby. Pro případ prodlení s úhradou měli smluvní účastníci dohodnutu povinnost žalovaného jako dlužníka zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 3 % z dlužné jistiny úvěru, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky a možnost žalobkyně účtovat žalované účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním vypočtené na základě skutečně provedených úkonů, minimálně však ve výši 100 Kč měsíčně. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 19. 2. 2021 žalovaného k úhradě dluhu ve výši 2 712 Kč do 30 dnů od sepsání této výzvy. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku 298 Kč, která byla žalobkyní považována za úhradu poplatku za prodloužení splatnosti úvěru.

4. Zjištěný skutkový stav byl právně posouzen tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), která byla uzavřena smlouva o zápůjčce jako spotřebitelská smlouva o finanční službě dle § 1810 a § 1841 o. z. O úvěrovou smlouvu se nejednalo, neboť úroková sazba byla sjednána v nulové výši a úrok je jedním z pojmových znaků smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně předala žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, v jakém rozsahu zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnila. Tvrzení uvedená v žalobě jsou pouze obecná, nevztahují se přímo k osobě žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 2 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to v celkové částce 298 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 1 702 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč – úhrada ve výši 298 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 1 702 Kč, a to ode dne 22. 3. 2021, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván výzvou až předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2021, a to do 30 dnů od sepsání této výzvy, tj. do 21. 3. 2021. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 26 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 37 % uplatněného nároku. Žalobkyně vynaložila náklady částkou 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21 % DPH ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 26 % představuje 387 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.