117 C 413/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: 12 475,79 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky ve výši 12 475,79 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 400,18 Kč a dále ve výši 8,5 % ročně z částky 12 475,79 Kč za dobu od datum do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 933,72 Kč a dále ve výši 25,08 % ročně z částky 8 581,79 Kč za dobu od datum do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum a doplněnou dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 12 475,79 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo uzavřené s žalovanou dne datum, na jejímž základě byla žalované poskytnuta původním věřitelem kreditní karta anonymizována čtyři slova, jejímž prostřednictvím byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala splácet původnímu věřiteli čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem a spolu s poplatky za poskytnuté bankovní služby formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 % ročně z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných úroků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Výše konkrétní splátky byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. V rámci posouzení úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z příjmu deklarovaného žalovanou v žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne datum ve výši 8 500 Kč měsíčně a čistého příjmu domácnosti žalované ve výši 35 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované právní předchůdce žalobkyně porovnal příjem žalované a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ, výpočtem byla získána částka disponibilních výdajů žalované. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 1 238,56 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná měl v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 250 Kč. Po individuálním hodnocení žalované původní věřitel žádosti žalované vyhověl a revolvingový úvěr poskytl. Žalovaná následně úvěr postupně čerpala, celkem bylo žalovanou vyčerpáno 34 471,75 Kč. Za dobu trvání úvěru žalovaná uhradila původnímu věřiteli celkem 58 173,58 Kč. Za dobu trvání smlouvy byl žalované vyúčtován úrok v celkové výši 13 596,89 Kč a poplatky v celkové výši 23 514,45 Kč. Jelikož žalovaná sjednané splátky nesplácela řádně a včas, využil původní věřitel svého práva sjednaného v produktových podmínkách a dne datum smlouvu ukončil a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky, která ke dni ukončení smlouvy činila celkem 13 409,51 Kč. Aktuální výše úrokové sazby dle úrokového lístku původního věřitele činila 25,08 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeně zaslaným dopisem dne datum. Žalobkyně žalobou po žalované požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 8 581,79 Kč, dlužných poplatků ve výši 3 894 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 933,72 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni datum ve výši 400,18 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalované úrok sjednaný ve výši 25,08 % ročně z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění odeslanou jí dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den datum, se nedostavila, svou neúčast neomluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba a žalovaná uzavřeli na základě žádosti žalované dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr ke kreditní kartě číslo ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem dle aktuálního úrokového lístku původního věřitele pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 % z čerpaného úvěru. Kreditní kartu číslo žalovaná převzala při podpisu smlouvy (prokázáno Smlouvou o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo ze dne datum a Dispozicemi ke smlouvě číslo o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne datum). V žádosti o úvěr žalovaná dále uvedla, že bydlí v pronajatém domě/bytě, je zaměstnána na dobu určitou do datum s čistým měsíčním příjmem 8 500 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti činí 33 500 Kč, má vyživovací povinnost k 1 osobě, nemá další splátky a její ostatní životní náklady činí 0 Kč. Interním šetřením byly zjištěny další závazky žalované ve splátkách po 1 238,56 Kč a 250 Kč měsíčně. Ohledně výdajů žalované bylo původním věřitelem počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší splátek dosavadních závazků (prokázáno žádostí o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne datum, vyjádřením původního věřitele k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne datum a výsledkem interního šetření původního věřitele). V období od datum do datum žalovaná z úvěrového rámce vyčerpala částku v celkové výši 34 471,75 Kč a původnímu věřiteli uhradila částku v celkové výši 58 173,58 Kč. Dne datum původní věřitel oznámil žalované, že úvěr byl zesplatněn a vyzval žalovanou k úhradě částky 13 409,51 Kč nejpozději do datum (prokázáno platební historií smlouvy a výpisem z úvěrového účtu žalované za období od září 2015 do září 2021 a Upomínkou-rozhodnutím o zesplatnění a žádostí o splacení dluhů z úvěru ze dne datum). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a dohodou ze dne datum původní věřitel společnost právnická osoba postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně části seznamu postoupených pohledávek a dohodou ze dne datum). Dne datum oznámil původní věřitel žalované postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, toto oznámení bylo žalované odesláno dne datum (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem ze dne datum). Dne datum vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 15 990,38 Kč nejpozději do datum, výzva byla zaslána žalované na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne datum (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum a podacím lístkem ze dne datum). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.

4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty do výše úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala spolu se sjednaným úrokem a poplatky splácet původnímu věřiteli ve sjednaných měsíčních splátkách. V období od datum do datum žalovaná z úvěrového rámce vyčerpala částku v celkové výši 34 471,75 Kč. Po právní stránce soud současně u předmětné smlouvy o úvěru aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu dostatečná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě a jejím doplněním pouze deklarují, že právní předchůdce žalobkyně měl posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet pouze podle příjmu deklarovaného žalovanou v žádosti o úvěr ve výši 8 500 Kč a celkového příjmu domácnosti žalované ve výši 33 500 Kč měsíčně čistého, interních a externích informací o dalších závazcích žalované ve splátkách v celkové výši 1 488,56 Kč měsíčně, a výše výdajů byla stanovena částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., přičemž výše výdajů žalované, které byly původním věřitelem zohledněny, žalobkyně neuvádí. Již z tvrzení žalobkyně a prohlášení původního věřitele je zřejmé, že původní věřitele úvěruschopnost žalované neprověřil s řádnou péčí, když příjem deklarovaný žalovanou nijak neprověřil a nezjistil ani neověřil skutečné výdaje žalované. Je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku v celkové výši 34 471,75 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnila, a to částkou v celkové výši 58 173,58 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, když žalovaná uhradila původnímu věřiteli částku vyšší, než jaká jí byla původním věřitelem poskytnuta. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.

5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.