117 C 424/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně adresa pro doručování: adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí titul . jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o: 1 250 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 1 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 9. 5. 2020 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení žalovaného částku, jejíž výše bude určena samostatným usnesením, na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 12. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému byl vyplácen finanční příspěvek namísto stravy v době, kdy pobýval v [anonymizována dvě slova] [obec], [ulice a číslo]. Na tento příspěvek má žalovaný nárok za dobu své přítomnosti v azylovém zařízení a za dny, kdy v zařízení není přítomen, je povinen jej vrátit. Dne 30. 9. 2019 byl žalovanému vyplacen tento příspěvek na dobu 14 dnů ve výši 1 592 Kč, avšak žalovaný azylové zařízení dne 3. 10. 2019 opustil na dlouhodobé opuštění s plánovaným příchodem dne 8. 10. 2019, čímž na příspěvek namísto strany ztratil nárok. Dne 8. 10. 2019 se žalovaný do azylového zařízení nevrátil a byl dne 9. 10. 2019 odepsán z evidence pro svévolný odchod. Ke dni 16. 11. 2019 byly ukončeny služby poskytované žalovanému v azylovém zařízení a za tento den mu náleží příspěvek, který byl odečten z celkového dluhu. Žalobkyně je schopna osobní přítomnost žadatelů o azyl v areálu pobytového střediska dohledat, neboť každý z žadatelů je vybaven identifikační kartou, kterou je povinen při odchodu z pobytového střediska odevzdat a při návratu si ji opět vyzvednout. Žalovaný tak měl nárok na vyplacení příspěvku namísto stravy pouze ve výši 342 Kč. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 3. 4. 2020 v termínu do 8. 5. 2020, avšak bezvýsledně. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu.

2. Jelikož se soudu nepodařilo zjistit pobyt žalovaného, který byl dne 9. 10. 2019 vyřazen z evidence ubytovaných v [anonymizována dvě slova] [obec], [ulice a číslo] pro svévolné opuštění střediska dne 8. 10. 2019 a dne 15. 10. 2019 bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany žalovaného, ustanovil soud žalovanému dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníka v osobě [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky. Na základě rozhodnutí České advokátní komory [číslo jednací] byla nástupcem [titul]. [jméno] [příjmení] určena [titul]. [jméno] [příjmení].

3. Opatrovnice žalovaného s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalovaný dne 30. 9. 2019 žádný příspěvek od žalobce neobdržel a skutečnost, že žalovaný měl azylové středisko opustit dne 3. 10. 2019 a již se nevrátit, je toliko v rovině tvrzení žalobkyně, která nejsou žádným důkazem prokázána. Žalobkyně se tedy nemůže domáhat vrácení bezdůvodného obohacení spočívajícího ve vyplaceném příspěvku žalovanému za následující dny, navíc žalobkyně nezaslala řádně žalovanému výzvu k plnění před podáním žaloby, když tato byla žalovanému zaslána dne 3. 4. 2020 na adresu [adresa].

4. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 23. 6. 2021, se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvil a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný, jako žadatel o udělení mezinárodní ochrany, pobýval v [anonymizována dvě slova] [obec]. Žalovanému byl vyplacen příspěvek namísto stravy za období od 30. 9. 2019 do 14. 10. 2019 v celkové výši 1 592 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Dne 16. 11. 2019 byl žalovaný odepsán pro svévolný odchod ze zařízení. Žalobkyně tak eviduje za žalovaným dluh v celkové výši 1 250 Kč za 11 neodbydlených dnů. K zaplacení této částky byl žalovaný vyzýván výzvou k úhradě ze dne 3. 4. 2020, a to nejpozději do 8. 5. 2020, výzva byla žalovanému zaslána na adresu [anonymizována dvě slova] [obec], tj. na poslední známou adresu.

6. Dle ust. § 42 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu se žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení poskytne ubytování, strava, základní hygienické prostředky a kapesné za podmínek stanovených v § 42a. Dle ust. § 42 odst. 4 téhož zákona neposkytuje-li se v azylovém zařízení strava, poskytne se žadateli o udělení mezinárodní ochrany finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima žadatele o udělení mezinárodní ochrany a společně s ním posuzovaných osob. Po dobu poskytování finančního příspěvku žadateli o udělení mezinárodní ochrany kapesné nenáleží. Pokud zdravotní stav žadatele o udělení mezinárodní ochrany vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, finanční příspěvek se zvýší o částku, o kterou se zvyšuje podle zvláštního právního předpisu částka živobytí osoby z důvodu dietního stravování. Finanční příspěvek náleží žadateli o udělení mezinárodní ochrany pouze za dobu jeho přítomnosti v azylovém zařízení a poskytuje se předem formou zúčtovatelné zálohy.

7. Soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaný, jako žadatel o udělení mezinárodní ochrany dne 3. 10. 2019 svévolně opustil [anonymizována dvě slova] [obec] a do tohoto zařízení se již nevrátil, čímž pozbyl nárok na vyplacení příspěvku na místo strany, který mu byl vyplacen za období od 30. 9. 2019 do 14. 10. 2019 v celkové výši 1 592 Kč, a je tedy povinen tento příspěvek za 11 neodbydlených dnů v celkové výši 1 250 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně sice uvedla, že je schopna osobní přítomnost žadatelů o azyl v areálu pobytového střediska dohledat, neboť každý z žadatelů je vybaven identifikační kartou, kterou je povinen při odchodu z pobytového střediska odevzdat a při návratu si ji opět vyzvednout, žádný důkaz k prokázání těchto svých tvrzení však soudu nepředložila ani nenavrhla. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání soudu, byla by v tomto směru soudem o nedostatcích v důkazních návrzích v souladu s ust. § 118 a odst. 3 o. s. ř. poučena a byl by jí dán prostor k jejich doplnění. Žalobkyně se však k jednání nedostavila a soud proto žalobu zamítl, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 149 odst. 2 rozhodl soud o povinnosti procesně neúspěšné žalobkyně zaplatit státu náhradu nákladů řízení žalovaného v plné výši. Náklady řízení žalovaného jsou v tomto případě tvořeny odměnou a hotovými výdaji ustanovené opatrovnice, o výši těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením poté, co bude pravomocně rozhodnuto o výši odměny a nároku na úhradu hotových výdajů opatrovnice žalovaného.