117 C 437/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného pro 18 474 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 970 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8 970 Kč za dobu od 12. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 9 196 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 894,34 Kč za dobu od 26. 7. 2012 do 11. 11. 2023 a z částky 924,34 Kč za dobu od 12. 11. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 21 020,53 Kč a dále ve výši 21 % ročně z částky 9 894,34 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, a co do částky 308 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 226,43 Kč a dále ve výši 7,05 % ročně z částky 308 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky ve výši 18 166 Kč s příslušenstvím a částky ve výši 308 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele , právnická osoba, ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 25. 5. 2011 s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána zápůjčka ve výši 11 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření půjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i částku ve výši 9 196 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 405 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 090 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 701 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a poplatku v 60 týdenních splátkách po 337 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 18. 7. 2012. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 8. 7. 2011, celkem na svůj dluh uhradil 2 030 Kč. Nejpozději uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byl tedy žalovaný v prodlení s úhradou celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 9 894,374 Kč a na poplatku 8 271,66 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činil dluh 18 173,66 Kč. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady částky 18 166 Kč sestávající se z dlužné o jistiny půjčky ve výši 9 894,34 Kč a dlužného poplatku ve výši 8 271,66 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 9 894,34 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 8. 10. 2013 do 27. 9. 2023, ve výši 21 020,53 Kč a dále ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 9 894,34 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 26. 7. 2012 do 27. 9. 2023, ve výši 8 412,25 Kč a dále ve výši 7,5 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.

2. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena dne 16. 12. 2010 smlouva o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému předána půjčka ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli i souhrnný poplatek za půjčené peněžní prostředky a za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 016 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a souhrnného poplatku v 60 týdenních splátkách po 186 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 9. 2. 2012. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, proto původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím sedmidenní lhůty po splatnosti poslední sjednané splátky právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli celkem 10 708 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činil dluh 308,12 Kč Po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně se tedy po žalovaném domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 167,76 Kč a dlužného souhrnného poplatku ve výši 140,24 Kč spolu s úrokem z prodlení z celkové dlužné částky 308 Kč, který kapitalizovala za dobu od 18. 6. 2013 do 27. 9. 2023 ve výši 226,43 Kč a dále ve výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny úvěru, tj. z částky 308 Kč, za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení. Na předžalobní upomínku zaslanou mu právním zástupcem žalobkyně žalovaný nereagoval ani na předžalobní.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 16. 1. 2025 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 25. 5. 2011, jejíž součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 11 000 Kč, kterou žalovaný při podpisu smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 9 196 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1 405 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 090 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 701 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 20 196 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 337 Kč, přičemž poslední splátka činí 313 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (dále jen “Smluvní podmínky“). Dle čl.

3. Smluvních podmínek činí výše výpůjční úrokové sazby 21 % ročně. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku 20 věta první Smluvních podmínek) a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Strany si současně dohodly, že v případě, že dojde ve smyslu článku 20 věty druhé Smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle článku 20 Smluvních podmínek je smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Při uzavření smlouvy byla s žalovaným sepsána zákaznická karta, ve které žalovaný uvedl, že nezaměstnaný, má mzdu ve výši 3 600 Kč, další příjmy domácnosti činí 12 000 Kč + 10 000 Kč, bydlí v nájmu, nájemné činí 7 000 Kč, výdaje na domácnost činí 5 000 Kč, má další splátky půjček u původního věřitele ve výši 800 Kč, za telefon hradí 200 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 25. 5. 2011, zákaznickou kartou ze dne 25. 5. 2011 a Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce).

5. Dne 16. 12. 2010 dále žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce půjčil žalovanému částku 6 000 Kč, kterou žalovaný při podpisu smlouvy v hotovosti převzal a zavázal se zaplatit žalobkyni v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 5 016 Kč, celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 11 016 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 186 Kč s tím, poslední splátka bude činit 42 Kč. První splátka měla být zaplacena 7. den od data uzavření smlouvy. Součástí smluvních podmínek smlouvy je také ujednání o tom, že v případě neuhrazení splátky včas má původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Při uzavření smlouvy byla s žalovaným sepsána zákaznická karta, ve které žalovaný uvedl, že zaměstnaný s příjmem ve výši 8 100 Kč, další příjmy domácnosti činí 9 500 Kč bydlí v nájmu, nájemné činí 4 900 Kč, výdaje na domácnost činí 5 000 Kč, a telefon hradí 100 Kč, další půjčky nemá (prokázáno smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne 16. 12. 2010 a zákaznickou kartou ze dne 16. 12. 2010).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byly obě výše uvedené pohledávky za žalovaným původním věřitelem postoupeny žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně příloh). Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 původní věřitel oznámil žalovanému, že došlo k postoupení obou pohledávek a vyzval žalovaného k úhradě dluhů ve výši 18 166 Kč a ve výši 308 Kč do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 27. 10. 2023 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 a podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023). Výzvou ze dne 30. 7. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 50 556,45 Kč spolu s příslušenstvím (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 30. 7. 2024 a podacím lístkem ze dne 30. 7. 2024).

7. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu § 657 a následujících občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) uzavřeny dne 25. 5. 2011 a dne 16. 12. 2010 dvě smlouvy o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce ze dne 25. 5. 2011 právní zástupce žalobkyně půjčil žalovanému částku 11 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem v celkové výši 9 196 Kč vrátit ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 24. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V případě nesplnění této povinnosti věřitelem, je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). V tomto řízení žalobkyně ač poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že původní věřitel před uzavřením smlouvy s řádnou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Soudu byla předložena pouze zákaznická karta obsahující základní údaje o poměrech žalovaného, jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného a jeho domácnosti však nejsou specifikovány, a rovněž nebylo prokázáno, že by tyto byly nějakým způsobem původním věřitelem ověřeny. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 39 obč. zák. ve spojení s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 11 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč. zák. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to dle tvrzení žalobkyně částkou v celkové výši 2 030 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 8 970 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč – úhrada ve výši 2 030 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 8 970 Kč, a to ode dne 22. 8. 2017, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023. V souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 1. 11. 2023 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 11. 11. 2023. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ní byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 524 a následujících obč. zák.

8. Na základě smlouvy o půjčce ze dne 16. 12. 2010 právní zástupce žalobkyně půjčil žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 016 Kč. Z žaloby je patrné, že žalovaný do podání žaloby uhradil na dlužnou pohledávku částku v celkové výši 10 708 Kč, kterou původní věřitel započetl na jistinu úvěru. Stanovený souhrnný poplatek ve výši 5 016 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 6 000 Kč, který tak představuje 83,6 % celé jistiny půjčky, soud považuje za odměnu nepřiměřeně vysokou, ujednanou v rozporu s dobrými mravy, tedy dle ust. § 39 obč. zák. ujednanou neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, má soud za to, že sjednaný souhrnný poplatek plnil funkci úroku jako odměny za poskytnuté peněžní prostředky a bez tohoto ujednání by původní věřitel neměl na uzavření smlouvy zájem, tudíž ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce poskytl žalovanému částku 6 000 Kč, čímž mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč. zák. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, před podáním žaloby již plnil, as to částkou v celkové výši 10 708 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Je tedy zřejmé, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli více, než kolik činilo bezdůvodné obohacení na jeho straně, a nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení tedy zanikl. Soud proto žalobu v části týkající se nároku z dané smlouvy o půjčce zamítl.

9. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.