117 C 440/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného pro 310 349,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 176 436,05 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 176 436,05 Kč za dobu od 29. 6. 2024 do zaplacení, a na nákladech řízení částku 1 301 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do 20. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 133 913,08 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 133 913,08 Kč za dobu od 29. 6. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 5,75 % ročně z částky 176 436,05 Kč za dobu od 29. 6. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 310 349,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 9. 2014 uzavřela s žalovaným smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a o zřízení účtu č. , hodnota, , reg. č. , č. účtu, /01, na jejímž základě poskytla žalovanému překlenovací úvěr ve výši 500 000 Kč, který byl vyčerpán v plné výši. Před uzavřením žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, přičemž porovnávala příjem žalovaného ze zaměstnání deklarovaný ve výši 19 156 Kč a jeho výdaje stanovené na základě interního výpočtu žalobkyně ve výši 8 400 Kč, když žalovaný neuvedl žádné životní výdaje nad rámec výpočtu žalobkyně. Žalobkyní byly dále zohledněny splátky dalších závazků žalovaného ve výši 1 047 Kč. Existence dalších závazků žalovaného byla ověřena i v úvěrovém registru BRKI a NRKI. Porovnáním celkových příjmů a výdajů žalovaného byla stanovena částka disponibilních příjmů žalovaného, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, celkem původnímu věřiteli uhradil pouze 323 563,95 Kč, přičemž částku 117 500 Kč uhradil sjednanými splátkami, částka 122 480,23 Kč byla uhrazena zápočtem ze stavebního spoření žalovaného a částku 83 583,72 Kč obdržela žalobkyně v rámci insolvenčního řízení žalovaného vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Z úhrad žalovaného (včetně zápočtu ze stavebního spoření) byla částka 106 145,15 Kč započtena na úhradu dlužné jistiny úvěru, částka 116 613,08 Kč na běžný úrok, částka 7 222 Kč na úhradu sjednaných poplatků dle sazebníku žalobkyně a částka 10 000 Kč na smluvní pokutu. Plnění z insolvence žalovaného ve výši 83 583,72 Kč bylo započteno na úhradu jistiny úvěru. Ke splacení celého dluhu byl žalovaný v souladu s ustanovením části A, čl. IX. odst. 1 úvěrové smlouvy vyzván dopisem žalobkyně ze dne 18. 9. 2018. K úhradě dlužné částky ve výši 310 349,13 Kč byl žalovaný žalobkyní vyzván výzvou ze dne 28. 5. 2024. Žalovaný neuhradil ničeho, proto se žalobkyně žalobou domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 310 349,13 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného rovněž úhrady úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 29. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že si je svého dluhu vědom. Očekával, že po skončení insolvenčního řízení bude osvobozen od zbytku pohledávek, toto se však nestalo. V době insolvence měnil práci a nezaregistroval, že nejsou řádně odváděny platby na insolvenci, tím nesplnil požadovaných 30 %. Že může žádat o osvobození od zbytku dluhu, mu nikdo neporadil. V době uzavření smlouvy po něm žalobkyně požadovala pouze doložení příjmů. Žalovaný dále uvedl, že není schopen dlužnou částku uhradit jednorázově, a žádal, aby mu bylo umožněno splácet dluh ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný je zaměstnán s příjmem asi 30 000 Kč měsíčně čistého, srážky ze mzdy prováděny nejsou. Bydlí s družkou, která je zaměstnán s příjmem asi 20 000 Kč měsíčně, za bydlení platí asi 15 000 Kč měsíčně včetně inkasa, dále má jen běžné výdaje, děti nemá. Po insolvenci musel uhradit další dluhy, které mu zůstaly, žádné dluhy momentálně nesplácí.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 9. 2014 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a o zřízení účtu č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 500 000 Kč účelově určený na koupi členského podílu souvisejícího se získáním bytu č. , hodnota, v domě č. p. , adresa, v Orlové a modernizaci tohoto bytu. Úvěr se žalovaný zavázal splatit v 86 měsíčních splátkách po 2 460 Kč splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy došlo k prvnímu čerpání překlenovacího úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 5,90 % ročně, poplatek za sjednání úvěru byl sjednán ve výši 5 000 Kč. V článku XI. smlouvy bylo jednáno právo žalobkyně požadovat písemnou výzvou jednorázové splacení celého dluhu vyplývajícího ze smlouvy mimo jiné, je-li podán návrh na zahájení insolvenčního řízení, v němž jako insolvenční dlužník figuruje klient (prokázáno smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a o zřízení účtu č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2014). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně porovnávala příjem žalovaného ze zaměstnání v průměrné výši 19 156 Kč měsíčně a jeho výdaje stanovené na základě interního výpočtu žalobkyně ve výši 8 400 Kč, když žalovaný neuvedl žádné životní výdaje nad rámec výpočtu žalobkyně. Žalobkyní byly dále zohledněny splátky dalších závazků žalovaného ve výši 1 047 Kč, jejichž existence měla být ověřena v úvěrovém registru BRKI a NRKI. Porovnáním celkových příjmů a výdajů žalovaného stanovila žalobkyně částku disponibilních příjmů žalovaného, která byla posouzena jako dostatečná pro poskytnutí úvěru (prokázáno protokolem o ověření schopnosti žadatele splácet překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření (nezajištěný nemovitostí) z neurčeného dne). Za dobu od června do srpna 2014 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 19 156 Kč (prokázáno potvrzením o výši příjmu ze dne 15. 9. 2014). Dne 18. 9. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 393 932,85 Kč, když bylo dne 17. 9. 2018 zahájeno insolvenční řízení žalovaného (prokázáno výzvou ke splacení dluhu ze dne 18. 9. 2018 a přiloženou doručenkou)., právnická osoba, Krajského soudu v , adresa, bylo na návrh žalovaného vedeno insolvenční řízení. Úpadek dlužníka byl soudem zjištěn dne 1. 10. 2018 a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Žalobkyně do insolvenčního řízení žalovaného přihlásila pohledávku z předmětné smlouvy v celkové výši 393 932,85 Kč splatnou ke dni 5. 10. 2018, žalovaný i insolvenční správce žalovanou pohledávku uznali. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 4. 2024 č. j. , insolvenční spisová značka, -, právnická osoba, vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužníkem s tím, že o osvobození od placení zbytku pohledávek soud nerozhodoval, neboť dlužník o osvobození nepožádal. Za 60 měsíců trvání oddlužení bylo uspokojeno 21,22 % pohledávek přihlášených věřitelů (prokázáno Usnesením , Anonymizováno, v , adresa, ze dne 1. 10. 2018 č. j. , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, , přihláškou pohledávky, výpisem ze seznamu přihlášených pohledávek a Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 4. 2024 č. j. , insolvenční spisová značka, -, právnická osoba, ).

5. Překlenovací úvěr byl žalovaným v plné výši čerpán, a to dne 1. 10. 2014 částkou 30 000 Kč a částkou 310 000 Kč a dne 14. 10. 2014 částkou 160 000 Kč. Za dobu od 21. 11. 2014 do 12. 4. 2024 byla na úvěr uhrazena částka v celkové výši 323 563,95 Kč, a to částkou ve výši 117 500 Kč v rámci sjednaných splátek, částkou ve výši 122 480,23 Kč započtením z účtu stavebního spoření žalovaného a částkou ve výši 83 583,72 Kč v rámci insolvenčního řízení žalovaného (prokázáno obraty na kontě č. , hodnota, ). Výzvou ze dne 28. 5. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 310 349,13 Kč jako nesplacené pohledávky po ukončení insolvenčního řízení, a to nejpozději do 28. 6. 2024. Zásilka se dostala do sféry dispozice žalovaného uložením na poště dne 30. 5. 2024, když žalovaný si zásilku na dodací poště v úložní době nevyzvedl (prokázáno výzvou ke splacení dluhu ze dne 28. 5. 2024, přiloženou dodejkou a informacemi k zásilce).

6. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 9. 2014 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč jako účelový překlenovací úvěr ke stavebního spoření určený na koupi členského podílu souvisejícího se získáním bytu č. , hodnota, v domě č. p. , adresa, v , Anonymizováno, a modernizaci tohoto bytu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 86 měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet posuzovala, nikoli však s odbornou péčí. Na základě žalobkyní doložených dokladů je zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán s průměrným příjmem ve výši 19 156 Kč měsíčně, nijak však nebyl ověřeny výdaje žalovaného, při jejich stanovení žalobkyně vycházela pouze ze svého interního výpočtu ve výši 8 400 Kč, když žalovaný neuvedl žádné životní výdaje nad rámec výpočtu žalobkyně. Žalobkyní byly dále zohledněny splátky dalších závazků žalovaného ve výši 1 047 Kč, doklad o ověření splátek dalších závazku žalovaného a jeho platební morálce v registru BRKI a NRKI však doložen nebyl. Již z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že se dostatečně nezabývala zjištěním a ověřením skutečných výdajů žalovaného (žalovaný rovněž uvedl, že žalobkyně požadovala pouze doložení jeho příjmů) a před uzavřením smlouvy tedy při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí. Je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Žalovaný sice v rámci insolvenčního řízení přihlášenou pohledávku žalobkyně uznal, toto uznání však nelze považovat za uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 o. z., když nejde o právní jednání adresované věřiteli dané pohledávky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021 sp. zn. , spisová značka, ).

7. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 500 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to částku v celkové výši 323 563,95 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (ust. § 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 176 436,05 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč – úhrada ve výši 323 563,95 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 323 563,95 Kč, a to ode dne 29. 6. 2024, jak požadovala žalobkyně, když soud je žalobou vázán. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a k prvnímu dni prodlení žalovaného, tj. ke dni 5. 10. 2018, činila 9 % ročně. Ke splatnosti pohledávky žalobkyně došlo na základě výzvy ke splacení dluhu ze dne 18. 9. 2018, a to ke dni 4. 10. 2018. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

8. Námitku žalovaného, že měl být po insolvenčním řízení osvobozen od placení zbytku pohledávek soud neshledal důvodnou, neboť žalovaný v rámci insolvenčního řízení uhradil pouze 21,22 % pohledávek přihlášených věřitelů a v tomto případě dle ust. § 144 a § 145 insolvenčního zákona platného v době zahájení insolvenčního řízení (ke dni 1. 10. 2018) soud o osvobození od úhradu zbytku pohledávek nerozhodoval automaticky, ale mohl tak rozhodnout pouze na návrh žalovaného, pokud by prokázal, že požadované hodnoty plnění (méně než 30 % hodnoty přihlášených pohledávek) nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Tento návrh však žalovaný nepodal.

9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 10 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 45 % uplatněného nároku (předmět řízení vypočten včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Náhrada nákladů řízení se v daném případě sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 414 Kč a částky 600 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů žalobce ve výši dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), a to za předžalobní výzvu k plnění a sepis žaloby po 300 Kč. Z toho 10 % představuje 1 301 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán. Za doplnění žaloby ze dne 17. 1. 2025 na základě výzvy soudu nebyla paušální náhradu hotových výdajů žalobkyni přiznána, neboť veškerá tvrzení potřebná k projednání návrhu měla být uvedena již v žalobě, a to včetně návrhu na provedení důkazů k takto tvrzeným skutečnostem.

10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., dle kterého uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. V daném případě žalovaný, dle svého tvrzení, nemá dostatečné finanční příjmy, z nichž by byl schopen hradit svůj dluh v plné výši, a proto soud povolil žalovanému úhradu dluhu v jím navržených splátkách, když má za to, že navrhovaná výše splátek je přiměřená celkové výši dluhu, a pokud žalovaný bude dodržovat splátky, bude dluh splacen v přiměřeně dlouhé době, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný nemá žádný stálý příjem. Povolení splátek pak soud vázal na ztrátu výhody těchto splátek, tj. nezaplatí-li žalovaný jednu z dohodnutých splátek řádně a včas, stává se splatným celý zbytek dluhu