117 C 48/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného adresa pro doručování: Adresa žalovaného pro 54 718,39 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá proti žalovanému úhrady částky ve výši 54 718,39 Kč spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 13 258,21 Kč za dobu od 29. 6. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 13 258,21 Kč za dobu od 29. 6. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 206,54 Kč za dobu od 24. 7. 2024 do zaplacení, z částky 499 Kč za dobu od 24. 7. 2024 do zaplacení a z částky 15 000 Kč za dobu od 24. 7. 2024 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 54 718,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . dne 7. 8. 2014 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem zápůjčka ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli spolu se sjednaným úrokem a spolu s poplatky dle sazebníku původního věřitele v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, proto byl původním věřitelem vyzván dopisem ze dne 24. 3. 2017 k úhradě celého dluhu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2020. Ke dni postoupení činil dluh celkem 14 208,04 Kč, z toho na jistině částku 13 258,21 Kč. Dle sdělení původního věřitele uhradil žalovaný na svůj dluh do postoupení pohledávky celkem 24 366,73 Kč. Po postoupení nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho, ačkoli byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2024. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny zápůjčky ve výši 13 258,21 Kč, dlužného poplatku za poštovní upomínku ve výši 499 Kč odeslanou původním věřitelem a smluvní pokuty vyúčtované v souladu s čl. 6.2. písm. b) smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny zápůjčky, tj. z částky 13 258,21 Kč, za dobu od zesplatnění, tj. ode dne 25. 3. 2017, do vyhotovení předžalobní výzvy tj, do 28. 6. 2024, tedy v částce 15 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhá úhrady obchodního úroku dle čl. 2.2 smlouvy ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky za dobu ode dne následujícího po dni vyhotovení předžalobní výzvy, tj. od 29. 6. 2024, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky za dobu ode dne následujícího po dni vyhotovení předžalobní výzvy, tj. od 29. 6. 2024, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z neuhrazeného obchodního úroku, tj. z částky 18 206,54 Kč za dobu od 26. dne ode dne vyhotovení předžalobní výzvy, tj. od 24. 7. 2024, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z neuhrazeného poplatku, tj. z částky 499 Kč za dobu od 26. dne ode dne vyhotovení předžalobní výzvy, tj. od 24. 7. 2024, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z neuhrazené smluvní pokuty, tj. z částky 15 000 Kč za dobu od 26. dne ode dne vyhotovení předžalobní výzvy, tj. od 24. 7. 2024, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 28. 5. 2025 se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dnes , právnická osoba, .) a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetového bankovnictví dne 7. 8. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně a případnými dalšími platbami v 84 anuitních měsíčních splátkách po 647 Kč. Zápůjčka měla být poskytnuta jednorázově na běžný účet žalovaného u původního věřitele č. , č. účtu, bez zbytečného odkladu po platném uzavření smlouvy bez další žádosti žalovaného. Veškeré peněžní prostředky byly poskytnuty neúčelově. V případě prodlení žalovaného se splacením jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných plateb či příslušenství ze zápůjčky nebo prodlení s úhradou jakéhokoli jiného závazku žalovaného vůči původnímu věřiteli, byl původní věřitel dle ust. 6 smlouvy oprávněn mimo jiné prohlásit zápůjčku a veškeré další dosud nesplacené pohledávky z této zápůjčky a jejich část za okamžitě splatné a současně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (prokázáno Návrhem na uzavření Smlouvy o půjčce ze dne 7. 8. 2014, Akceptací návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ze dne 7. 8. 2014). Zápůjčka ve výši 30 000 Kč byla žalovanému původním věřitelem poskytnuta dne 7. 8. 2014 převodem na jeho běžný účet (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného za měsíc srpen 2014). Dle sdělení , právnická osoba, ., jako právního nástupce původního věřitele, žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 48 636,47 Kč, poslední platba byla provedena dne 28. 1. 2020 (prokázáno sdělením , právnická osoba, . ze dne 9. 5. 2025 a přehledem splátek). Dne 24. 3. 2017 původní věřitel vyzval žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení závazku z předmětné smlouvy, který ke dni 24. 3. 2017 činil 25 857,58 Kč s tím, že pokud nebude dluh uhrazen do 10 dnů od data vyhotovení této výzvy, bude banka oprávněna přistoupit k vymáhání dlužné částky všemi dostupnými prostředky v souladu s právními normami (prokázáno Výzvou – okamžité jednorázové splacení ze dne 24. 3. 2017 a podacím archem ze dne 24. 3. 2017). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2020 původní věřitel společnost , právnická osoba, . postoupila výše uvedenou pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 30. 1. 2020. Odeslání tohoto oznámení žalovanému nebylo doloženo, když žalobkyní předložený podací arch neobsahuje čitelný datum podání zásilky (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2020 a nečitelným podacím archem). Dne 28. 6. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné smlouvy v celkové výši 54 718,39 Kč nejpozději do 23. 7. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 23. 7. 2024 a podacím lístkem ze dne 28. 6. 2024). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.

4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 7. 8. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se poskytnutou zápůjčku zavázal spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit původnímu věřiteli ve sjednaných 84 měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o přezkumu solventnosti žalovaného jejím právním předchůdcem před uzavřením předmětné smlouvy, když doklady o přezkumu úvěruschopnost původním věřitelem nemá k dispozici. Na základě návrhu žalobkyně soud požádal společnost , právnická osoba, ., jako právního nástupce původního věřitele, o sdělení potřebných informací a o předložení listin prokazujících přezkum úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem před uzavřením předmětné smlouvy, společnost , právnická osoba, . však sdělila, že těmito informacemi a listinami nedisponuje. Žalobkyně, ač soudem poučena dle ust. § 118 a o. s. ř., v tomto směru svá tvrzení nedoplnila a návrh na doplnění dokazovaní nevznesla. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z., neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy postupoval při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného s řádnou péčí a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 30 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně však neunesla důkazní břemeno ani ohledně částky uhrazené žalovaným na čerpanou jistinu zápůjčky. Z výpisu z běžného (úvěrového) účtu žalovaného doloženého žalobkyní nebyl soud schopen identifikovat jednotlivé platby žalovaného na předmětný závazek, rovněž žalobkyně nebyla schopna jednotlivé splátky žalovaného rozpoznat. Ze sdělení , právnická osoba, . a předloženého interního seznamu splátek pak vyplývá, že žalovaným bylo uhrazeno celkem 48 636,47 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (ust. § 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, když žalovaný uhradil původnímu věřiteli více, než kolik činila poskytnutá jistina zápůjčky.

5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.