117 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 112 551,79 Kč s příslušenstvím

I. Co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 406,25 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 21. 1. 2021 a co do úroku ve výši 18,4 % ročně z částky 38 406,25 Kč za dobu od 2. 11. 2020 do 6. 5. 2021, a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 145,54 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 23. 12. 2020 a co do úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 74 145,54 Kč za dobu od 20. 11. 2020 do 1. 2. 2021, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 348,81 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 564,31 Kč za dobu od 22. 1. 2021 do 17. 3. 2022, z částky 3 498,81 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do 19. 4. 2022, z částky 2 348,81 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 20. 5. 2022 a z částky 348,81 Kč za dobu od 21. 5. 2022 do zaplacení, a částku 22 947,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 542 Kč za dobu od 24. 12. 2020 do 17. 3. 2022, z částky 24 897,90 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do 19. 4. 2022, z částky 23 947,90 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 20. 5. 2022 a z částky 22 947,90 Kč za dobu od 21. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky 38 057,44 Kč, co do úroku ve výši 18,4 % ročně z částky 38 406,25 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 841,94 Kč za dobu od 22. 1. 2021 do 17. 3. 2022, z částky 34 907,44 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do 19. 4. 2022, z částky 36 057,44 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 20. 5. 2022 a z částky 38 057,44 Kč za dobu od 21. 5. 2022 do zaplacení a co do částky 51 197,64 Kč, co do úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 74 145,54 Kč za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 603,54 Kč za dobu od 24. 12. 2020 do 17. 3. 2022, z částky 49 247,64 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do 19. 4. 2022, z částky 50 197,64 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 20. 5. 2022 a z částky 51 197,64 Kč za dobu od 21. 5. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 8. 2021 a doplněnou k výzvě soudu dne 5. 5. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 38 406,25 Kč s příslušenstvím a částky 74 145,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 5. 9. 2017 smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. bankovní účet („ Nárok 1“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěru ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 18,4 % ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou dle smlouvy s tím, že veškeré úroky i veškeré ceny za úkony se budou připisovat k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy původní věřitel řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to zejména na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splatit ve sjednaných splátkách. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným příjmem ve výši 9 979 Kč, žije s rodiči a nemá žádnou vyživovací povinnost, nejsou mu prováděny exekuční či jiné srážky ze mzdy, nemá žádné výdaje na léky či jiné povinné výdaje. Z pracovní smlouvy předložené žalovaným byla ověřena pravdivost sdělených údajů, žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou s průměrným příjmem ve výšin 9 979 Kč. Vyhledáním žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku a prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR nebyly k osobě žalovaného zjištěny žádné negativní údaje. Ze svých interních registrů a pomoci dotazu do CCB původní věřitel vycházel z příjmu žalovaného v celkové výši 9 979 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době poskytnutí úvěru žádný další úvěr. I když žalovaný sám žádné své výdaje neuvedl, ohledně výdajů bylo vycházeno ze statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů bydlení, a to z částky 5 599 Kč, a to s ohledem na tvrzení žalovaného, že bydlí u rodičů, což výdajovou stránku značně snižuje. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou měsíčních splátek, se splácením sjednaných splátek se však dostal do prodlení, resp. poskytoval jen částečné plnění. Původní věřitel tedy využil svého práva a ke dni 2. 9. 2020 úvěr zesplatnil. Ke dni zesplatnění úvěru byla jistina vyčíslena částkou 38 406,25 Kč O zesplatnění byl žalovaný informován oznámením odeslaným mu dne 7. 9. 2020. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil splátku ze dne 30. 7. 2021 ve výši 1 150 Kč, která byla započtena na příslušenství. Následně byla pohledávka původním věřitelem Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 postoupena žalobkyni, což původní věřitel žalovanému písemně oznámil. Žalobkyně kromě dlužné jistiny úvěru ve výši 38 460,25 Kč požaduje po žalovanému úrok z úvěru ve výši 18,4 % ročně ode dne 2. 11. 2020, kdy platba žalovaného přestala tyto úroky krýt, a také úrok z prodlení v zákonné výši ode dne 1. 11. 2020, do zaplacení, když v souladu s ust. § 9 zákona č. 177/2000 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, neuplatňuje úroky z prodlení za dobu od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Dále právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 13. 9. 2017 smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. bankovní účet („ Nárok 2“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěru ve výši 100 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 12,4 % ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou dle smlouvy s tím, že veškeré úroky i veškeré ceny za úkony se budou připisovat k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy původní věřitel řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to zejména na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splatit ve sjednaných splátkách. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným příjmem ve výši 9 979 Kč, žije s rodiči a nemá žádnou vyživovací povinnost, nejsou mu prováděny exekuční či jiné srážky ze mzdy, nemá žádné výdaje na léky či jiné povinné výdaje. Z pracovní smlouvy předložené žalovaným byla ověřena pravdivost sdělených údajů, žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou s průměrným příjmem ve výšin 9 979 Kč. Vyhledáním žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku a prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR nebyly k osobě žalovaného zjištěny žádné negativní údaje. Prověřením pohybů na bankovním účtu žalovaného, ze svých interních registrů a pomoci dotazu do CCB původní věřitel vycházel z příjmu žalovaného v celkové výši 9 979 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaný splácí další úvěr ve splátkách po 1 082 Kč. Ohledně výdajů bylo vycházeno ze statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů bydlení, a to z částky 5 599 Kč, a to s ohledem na tvrzení žalovaného, že bydlí u rodičů, což výdajovou stránku značně snižuje. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou měsíčních splátek, se splácením sjednaných splátek se však dostal do prodlení, resp. poskytoval jen částečné plnění. Původní věřitel tedy využil svého práva a ke dni 2. 9. 2020 úvěr zesplatnil. Ke dni zesplatnění úvěru byla jistina vyčíslena částkou 74 145,54 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil splátku ze dne 30. 7. 2021 ve výši 1 950 Kč, která byla započtena na příslušenství. Následně byla pohledávka původním věřitelem Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 postoupena žalobkyni, což původní věřitel žalovanému písemně oznámil. Žalobkyně kromě dlužné jistiny úvěru ve výši 74 145,54 Kč požaduje po žalovanému úrok z úvěru ve výši 12,4 % ročně ode dne 20. 11. 2020, kdy platba žalovaného přestala tyto úroky krýt, a také úrok z prodlení v zákonné výši ode dne 1. 11. 2020, do zaplacení, když v souladu s ust. § 9 zákona č. 177/2000 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, neuplatňuje úroky z prodlení za dobu od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Na předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek žalovaný nereagoval.

2. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 13. 4. 2022 a dne 9. 6. 2022, se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Podáním doručeným soudu dne 5. 5. 2022 a dne 2. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně Nároku 1 co do zákonného úroku z prodlení z částky 38 406,25 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 21. 1. 2021 a co do smluvního úroku z částky 38 406,25 Kč za dobu od 2. 11. 2020 do 22. 1. 2021, když žalovaný v průběhu řízení na nárok žalobkyně z úvěrové smlouvy ze dne 5. 9. 2017 uhradil částku v celkové výši 2 300 Kč, a to platbou ve výši 1 150 Kč ze dne 17. 3. 2022 a ze dne 19. 4. 2022, a dále ohledně Nároku 2 co do zákonného úroku z prodlení z částky 74 145,54 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 23. 12. 2020 a co do smluvního úroku z částky 74 145,54 Kč za dobu od 20. 11. 2020 do 23. 12. 2020, když žalovaný v průběhu řízení na nárok žalobkyně z úvěrové smlouvy ze dne 13. 9. 2017 uhradil částku v celkové výši 1 900 Kč, a to platbou ve výši 950 Kč ze dne 17. 3. 2022 a ze dne 19. 4. 2022. Podáním doručeným soudu dne 2. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně Nároku 1 co do smluvního úroku z částky 38 406,25 Kč za dobu od 23. 1. 2021 do 6. 5. 2021, když žalovaný v průběhu řízení na nárok žalobkyně z úvěrové smlouvy ze dne 5. 9. 2017 uhradil částku v celkové výši 2 000 Kč, a to platbou ze dne 20. 5. 2022, a dále ohledně Nároku 2 co do smluvního úroku z částky 74 145,54 Kč za dobu od 24. 12. 2020 do 1. 2. 2021, když žalovaný v průběhu řízení na nárok žalobkyně z úvěrové smlouvy ze dne 13. 9. 2017 uhradil částku ve výši 1 000 Kč, a to platbou ze dne 20. 5. 2022. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby, se kterým žalovaný nesouhlas nevyjádřil, soud řízení v souladu s ust. § 96 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby, tj. co do zákonného úroku z prodlení z částky 38 406,25 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 21. 1. 2021 a co do smluvního úroku z částky 38 406,25 Kč za dobu od 2. 11. 2020 do 6. 5. 2021, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 74 145,54 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 23. 12. 2020 a co do smluvního úroku z částky 74 145,54 Kč za dobu od 20. 11. 2020 do 1. 2. 2021, zastavil.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 5. 9. 2017 byla mezi právnická osoba a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 18,4 % ročně splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 082 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce, první splátka byla splatná dne 20. 10. 2017, poslední splátka dne 20. 9. 2024. Úvěr měl být poskytnut převodem na běžný účet žalovaného č. bankovní účet nejpozději do 19. 10. 2017, zároveň byl žalovanému zřízen úvěrový účet č. bankovní účet. Dle článku 8 smlouvy je žalobkyně oprávněna v případě porušení povinnosti žalovaného k řádné a včasné úhradě splátek tím, že se dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení s úhradou více než dvou splátek, prohlásit úvěr za splatný ve stanovené době (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 5. 9. 2017). Sjednaný úvěr žalobkyně žalovanému poskytla dne 6. 9. 2017 (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 5. 9. 2017 do 2. 9. 2020). Úvěrová smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného ze dne 5. 9. 2017, ve které žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 9 979 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí žádné další úvěry ani nebankovní produkty a ostatní náklady má v nulové výši. Zaměstnání žalovaného bylo ověřeno pracovní smlouvou ze dne 1. 6. 2017, ze které vyplývá, že žalovaný je zaměstnán od 1. 6. 2017 na dobu neurčitou, výše příjmu žalovaného však není ve smlouvě uvedena. Dotazem do CCB a vlastních zdrojů původního věřitele bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry. Dle databáze neplatných dokladů byl občanský průkaz žalovaného číslo platný do 4. 3. 2019 (prokázáno pracovní smlouvou žalovaného ze dne 1. 6. 2017, potvrzením úvěruschopnosti klienta ze dne 5. 9. 2017, výsledkem lustrace v databází neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR). Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, za dobu od 5. 9. 2017 do 2. 9. 2020 uhradil celkem 44 285,69 Kč (prokázáno podklady pre súdné konanie ze dne 1. 11. 2020). Přípisem ze dne 2. 9. 2020 odeslaným dne 7. 9. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 2. 9. 2020 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 38 842 Kč (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 9. 2020 a podacím archem ze dne 7. 9. 2020). Po zesplatnění uhradil žalovaný na svůj dluh platbou ze dne 30. 7. 2021 částku 1 150 Kč, dne 17. 3. 2022 částka 1 150 Kč a dne 19. 4. 2022 částku 1 150 Kč (prokázáno seznamem plateb po zesplatnění, a výpisy plateb). Dle tvrzení žalobkyně byla žalovaným dále uhrazena dne 20. 5. 2022 částka ve výši 2 000 Kč. Dále dne 13. 9. 2017 byla mezi právnická osoba a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 12,4 % ročně splatit v 79 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 878 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce, první splátka byla splatná dne 22. 4. 2017, poslední splátka dne 22. 4. 2024. Úvěr měl být poskytnut převodem na běžný účet žalovaného č. bankovní účet nejpozději do 19. 10. 2017, zároveň byl žalovanému zřízen úvěrový účet č. bankovní účet. Dle článku 8 smlouvy je žalobkyně oprávněna v případě porušení povinnosti žalovaného k řádné a včasné úhradě splátek tím, že se dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení s úhradou více než dvou splátek, prohlásit úvěr za splatný ve stanovené době (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 13. 9. 2017). Sjednaný úvěr žalobkyně žalovanému poskytla dne 13. 9. 2017 (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 13. 9. 2017 do 2. 9. 2020). Úvěrová smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného ze dne 13. 9. 2017, ve které žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 9 979 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí žádné další úvěry ani nebankovní produkty a ostatní náklady má v nulové výši. Zaměstnání žalovaného bylo ověřeno pracovní smlouvou ze dne 1. 6. 2017, ze které vyplývá, že žalovaný je zaměstnán od 1. 6. 2017 na dobu neurčitou, výše příjmu žalovaného však není ve smlouvě uvedena. Dotazem do CCB a vlastních zdrojů původního věřitele bylo zjištěno, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti další poskytnutý úvěr se splátkou ve výši 1 082 Kč měsíčně. Dle databáze neplatných dokladů byl občanský průkaz žalovaného číslo ode dne 4. 3. 2019 neplatný (prokázáno pracovní smlouvou žalovaného ze dne 1. 6. 2017, potvrzením úvěruschopnosti klienta ze dne 5. 9. 2017, výsledkem lustrace v databází neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR). Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, za dobu od 13. 9. 2017 do 2. 9. 2020 uhradil celkem 27 492 Kč (prokázáno podklady pre súdné konanie ze dne 1. 11. 2020). Přípisem ze dne 2. 9. 2020 odeslaným dne 7. 9. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 2. 9. 2020 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 74 906 Kč (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 9. 2020 a podacím archem ze dne 7. 9. 2020). Po zesplatnění uhradil žalovaný na svůj dluh platbou ze dne 30. 7. 2021 částku 1 950 Kč a dne 17. 3. 2022 částka 950 Kč (prokázáno seznamem plateb po zesplatnění, a výpisy plateb). Dle tvrzení žalobkyně byla žalovaným dále uhrazena dne 19. 4. 2022 částku 950 Kč a dne 20. 5. 2022 částka ve výši 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 byly obě pohledávky za žalovaným původním věřitelem postoupeny žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 včetně příloh). Předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru vedené na úvěrovém účtu č. bankovní účet v celkové výši 45 656,23 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2021 a sledováním zásilek). Předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru vedené na úvěrovém účtu č. bankovní účet v celkové výši 84 990,87 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2021 a sledováním zásilek).

5. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému původním věřitelem dne 6. 9. 2017 poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a dne 13. 9. 2017 poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soud má za to, že žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřoval s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobkyně ověřil zaměstnání žalovaného, neprověřil však výši příjmu žalovaného, když v předložené pracovní smlouvě žalovaného není výše příjmu uvedena. Zároveň právní předchůdce žalobkyně nijak nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, zejm. náklady na bydlení, energie, dojíždění, stravování a ošacení, když se pouze spokojil s prohlášením žalovaného o bydlení u rodičů a další výdaje má v nulové výši. Dle žalobních tvrzení měl původní věřitel vycházet z výdajů žalovaného ve výši 5 599 Kč stanovených na základě svého interního ekonomického modelu vycházejícího ze statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, není však zřejmé, z jakých podkladů bylo vycházeno, a tento výpočet nebyl soudu doložen. Ze svých interních databází původní věřitel zjistil, že žalovaný má pouze dané dva závazky u původního věřitele, prověření případných dalších závazků žalovaného u jiných subjektů nebylo žalobkyní tvrzeno ani prokázáno. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumal původní věřitel náklady na bydlení, ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumal náklady na dopravu do zaměstnání nebo jiné výdaje, nezkoumal, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky než poskytnuté původním věřitelem a jaká je výše měsíčních splátek, když vycházel pouze z údajů uvedených v žádosti žalovaného a ze statistických dat dle svého interního ekonomického modelu. Právní předchůdce žalobkyně tedy zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval příjmy a výdaje žalovaného, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud má proto za to, že je proto nutno dospět k závěru, že obě shora uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru ze dne 5. 9. 2017 žalovanému částku v celkové výši 50 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni, pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však na svůj dluh před podáním žaloby již částečně plnil, a to, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí doložených listin, do zesplatnění úvěru částkou v celkové výši 44 285,69 Kč a po zesplatnění úvěru částkou v celkové výši 4 300 Kč, přičemž plnění po zesplatnění úvěru žalobkyně započetla na příslušenství pohledávky. Plnění žalovaného je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vrácení jistiny úvěru, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 348,81 Kč, tj. co do rozdílu mezi poskytnutými peněžními prostředky ve výši 50 000 Kč, úhradou do zesplatnění ve výši 44 282,69 Kč a úhradou po podání žaloby v celkové 3 068,50 Kč, když částka ve výši 84,50 Kč byla žalobkyní oprávněně započtena na žalobou uplatněný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 564,31 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 21. 1. 2021. Dále plnil-li právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru ze dne 13. 9. 2017 žalovanému částku v celkové výši 100 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni, pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však na svůj dluh před podáním žaloby již částečně plnil, a to, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí doložených listin, do zesplatnění úvěru částkou v celkové výši 72 508 Kč a po zneplatnění úvěru částkou v celkové výši 4 850 Kč, přičemž toto plnění po zesplatnění úvěru žalobkyně započetla na příslušenství pohledávky. Plnění žalovaného je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vrácení jistiny úvěru, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 22 947,90 Kč, tj. co do rozdílu mezi poskytnutými peněžními prostředky ve výši 100 000 Kč, úhradou do zesplatnění ve výši 72 508 Kč a úhradou po podání žaloby v celkové 4 544,10 Kč, když částka ve výši 305,90 Kč byla žalobkyní oprávněně započtena na žalobou uplatněný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 542 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 23. 12. 2020. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužných částek u smlouvy o úvěru ze dne 5. 9. 2017 od dne 22. 1. 2021 a u smlouvy o úvěru ze dne 13. 9. 2017 od dne 24. 12. 2020, jak požadovala žalobkyně, když soud je žalobou vázán. Zároveň byly zohledněny jednotlivé platby žalovaného po podání žaloby. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

6. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.