130 C 101/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr Michaelou Turčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 8 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 8 000 Kč od 2.2.2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovaným dne 1. 11. 2018, na základě které byla žalovanému převodem na jeho účet poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. [jméno] se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem do 1. 2. 2019. K tomu žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 2. 2. 2019. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 na [právnická osoba], která ji následně smlouvou ze dne 21. 2. 2019 postoupila na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 19. 4. 2021 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud se v prvé řadě zabýval svou mezinárodní příslušností, když žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Kyperské republice, a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána článkem 18 odst. 2 Nařízení EU č. 1215/2012, neboť jak Česká republika, v níž má žalovaný bydliště, tak Kypr, kde sídlí žalobkyně, jsou členy Evropské unie. V souladu s ust. § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, pak postupoval soud v řízení podle českých právních předpisů. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že účastníky smlouvy na straně úvěrující byla [právnická osoba] a na straně úvěrované žalovaný. Úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč za úrok ve výši 710,14 Kč, který byl splatný ve třech splátkách splatných 1. 12. 2018, 1. 1. 2019 a 1. 2. 2019 Smlouva byla podepsána ze strany žalovaného elektronickým kódem [číslo] dne 31. 10. 2018 v 15,01 hod. Ze smlouvy o úvěru opět označené [číslo] soud zjistil, že účastníky smlouvy na straně úvěrující byla [právnická osoba] a na straně úvěrované žalovaný. Úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč za úrok ve výši 710,14 Kč, který byl splatný ve třech splátkách splatných 1. 12. 2018, 1. 1. 2019 a 1. 2. 2019 Smlouva byla podepsána ze strany žalovaného elektronickým kódem [číslo] dne 1. 11. 2018 v 7,08 hod. Ze souhlasu se zpracováním, uchováváním a postupováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný souhlas podepsal elektronickým kódem bez číselného označení dne 31. 10. 2018 v 15,01 hod. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný jej podepsal elektronickým kódem [číslo] dne 31. 10. 2018 v 15,01 hod. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný jej podepsal elektronickým kódem [číslo] dne 31. 10. 2018 v 15,01 hod. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný jej podepsal elektronickým kódem [číslo] dne 1. 11. 2018 v 7,08 hod. Z individuálních podmínek smlouvy o půjčce – dodatku k všeobecným podmínkám smlouvy o půjčce s kódem [anonymizováno] soud zjistil, že původní věřitelka evidovala u žalovaného smlouvu [číslo] ze dne 4. 10.2018 na 1 000 Kč a smlouvu [číslo] ze dne 1. 11. 2018 na 8 000 Kč. Z rozpisu splátek pro spotřebitelský úvěr [číslo] že tento byl podepsán žalovaným elektronickým kódem [číslo] dne 31. 10. 2018 v 15,01 hod. Z rozpisu splátek pro spotřebitelský úvěr [číslo] že tento byl podepsán žalovaným elektronickým kódem [číslo] dne 1. 11. 2018 v 7,08 hod. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného ThePay.cz, s. r. o. soud zjistil, že z účtu původní věřitelky [právnická osoba] byla dne 1. 11.2018 zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 8 000 Kč. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů pro marketingové účely soud zjistil, že tento dokument žalovaný podepsal elektronickým kódem [číslo] dne 31. 10. 2018. Ze vzoru smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud nečinil žádná zjištění. Ze sazebníku soud zjistil, že tento žalovaný podepsal elektronickým kódem [číslo] bez uvedení data. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že je podepsal [jméno] [příjmení] dne 11. 4. 2016. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalovaný nepodepsal žádným způsobem prohlášení, že souhlasí dne 19. 9. 2018 se zněním obchodních podmínek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 1. 2019 mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] s přílohou soud zjistil, že původní věřitelka postoupila na jmenovanou společnost pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech včetně pohledávky za žalovaným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 2. 2019 mezi [právnická osoba] a žalobkyní s přílohou soud zjistil, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky původní věřitelky [právnická osoba] ze smluv o spotřebitelských úvěrech včetně pohledávky za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 5. 2019 a podacího archu soud zjistil, že původní věřitelka odeslala žalovanému dne 6. 6. 2019 oznámení o tom, že pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] postoupila dne 27. 2. 2019 na žalobkyni. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 11. 2018 uzavřené s původní věřitelkou [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla postoupená pohledávka, zabýval se soud v prvé řadě aktivní legitimací žalobkyně. V daném případě má soud za prokázáno, že došlo v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku ke dvojímu postoupení tvrzené pohledávky původní věřitelky [právnická osoba], a to nejprve smlouvou uzavřenou mezi původní věřitelkou a [právnická osoba] dne 30. 1. 2019 a následně smlouvou ze dne 27. 2. 2019 uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní. Co se týče existence samotné pohledávky, tedy nároku uplatněného žalobou, v tomto směru žalobkyně svá skutková tvrzení neprokázala. Žalobkyně předložila k důkazu řadu listin stejného či obdobného obsahu, v nichž je uvedeno, že byly ze strany žalovaného podepsány elektronickými kódy různých čísel a s různými daty podpisu. Dále žalobkyně předložila potvrzení o vyplacení částky, jejíž výše odpovídala výši úvěru uvedeného v jednotlivých listinných důkazech, tj. 8 000 Kč, avšak z potvrzení nelze vyčíst, kdo byl majitelem účtu, na který byla částka zaslána. Přitom žalobkyně nenavrhla žádný další důkaz k prokázání tvrzení, že šlo o účet žalovaného. Bylo-li by prokázáno, že částka 8 000 Kč byla žalovanému vyplacena, mohl by soud dovodit, že byla zavřena i tvrzená smlouva o úvěru. Protože žalobkyně žádný takový důkaz nenavrhla a k jednání, kdy by byla o své důkazní nouzi v souladu s ust. §118a odst. 3 o. s. ř. poučena, se nedostavila, musel soud žalobu zamítnout. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, dle obsahu spisu v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.