130 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Turčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky ve výši 3 909 Kč s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 909 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení od 13. 2. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Ustanovenému opatrovníkovi žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 300 Kč, která mu bude proplacena po právní moci tohoto rozsudku z rozpočtových prostředků Okresního soudu v Karviné.</b> Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 26. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 3 909 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalované, která byla žadatelem o udělení mezinárodní ochrany a pobývala spolu se svými 2 nezletilými dětmi v azylovém zařízení spravovaném žalobkyní, vyplatila příspěvky na místo stravy odpovídající částce životního minima formou zúčtovatelné zálohy dle příslušných ustanovení zákona o azylu. Žalovaná byla od 11. 6. 2020 evidována v Pobytovém středisku [obec] na adrese [adresa], kde pobírala finanční příspěvky namísto stravy. Příspěvky celkem ve výši 3 707 Kč byly žalované vyplaceny dne 18. 8. 2020 na 14 dnů předem. Dne 20. 8. 2020 žalovaná s dětmi pobytové středisko svévolně opustila, čímž odpadl právní důvod, pro který jí byly příspěvky vyplaceny. Dne 23. 10. 2020 bylo žalované i jejím dětem ukončeno poskytování služeb v pobytovém středisku. Žalobkyně proto požadovala vrácení příspěvků za dobu 11 dnů, tj. ve výši 2 910 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalované náhradu škody ve výši 999 Kč, kterou způsobila žalovaná na vstupních dveřích bytové jednotky, kterou užívala. K vrácení příspěvků a náhradě škody do 12. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou písemnou výzvou ze dne 11. 1. 2021. Žalované byl v řízení z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovník v osobě Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, který navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Ve vztahu k nároku na vrácení finančního příspěvku namítal, že poskytnutí příspěvku a svévolné opuštění pobytového střediska nebylo dostatečně prokázáno. Ve vztahu k nároku na náhradu škody namítal, že nebylo prokázáno, že žalovaná bytovou jednotku užívala. Po provedeném dokazování, a to listinnými důkazy předloženými žalobkyní, má soud za prokázáno, že žalovaná přišla do pobytového střediska žalobkyně v [obec] spolu se svými dvěma nezletilými dětmi dne 11. 6. 2020. V souvislosti s jejich pobytem byly žalované v souladu s ust. § 42 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu vyplaceny finanční příspěvky namísto stravy v celkové výši 3 707 Kč, a to dne 18. 8. 2020 na dobu od 18. 8. 2020 do 31. 8. 2020 předem. Ve smyslu citovaného ustanovení náleží žalované a jejím dětem finanční příspěvek pouze za dobu jejich přítomnosti v zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná s dětmi pobytové zařízené dne 20. 8. 2020 svévolně opustila, ztratila ona i děti nárok na příspěvek vyplacený předem za dobu od 20. 8. 2020 do 31. 8. 2020 a je tak v souladu s ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni částku bezdůvodného obohacení ve výši 2 910 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že na dveřích bytové jednotky, kterou užívala žalovaná s dětmi a do které neměla přístup jiná osoba, došlo k poškození, které si vyžádalo jejich výměnu. Na pořízení nových dveří žalobkyně vynaložila 999 Kč. Žalovaná je tak ve smyslu ust. § 2951 odst. 1 ve spojení s ust. § 2952 občanského zákoníku povinna nahradit žalobkyni způsobenou škodu ve výši 999 Kč. Naopak v řízení prokázáno nebylo, že by nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody dospěl. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že výzva k úhradě částky ve výši 3 909 Kč ze dne 11. 1. 2021 byla žalované zaslána na adresu pobytového střediska v [obec]. Ze sdělení Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra však soud zjistil, že žalovaná byla naposledy přihlášena k pobytu na území České republiky, konkrétně v pobytovém středisku v [obec], v době od 11. 6. 2020 do 20. 8. 2020. Tedy v době doručování výzvy k úhradě v pobytovém středisku v [obec] žalovaná již nepobývala, ani tam neměla formálně evidován pobyt, což ostatně žalobkyni muselo být z její úřední činnosti známo. Výzva k úhradě se tedy do sféry dispozice žalované tímto způsobem dostat nemohla. Za této situace nemohly nastat účinky doručení výzvy k úhradě ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku spočívající ve splatnosti žalobou uplatněných nároků. Splatnost nároků nemohla nastat ani doručením žaloby opatrovníkovi, protože opatrovník byl žalované ustanoven pro toto řízení dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř., tedy šlo o opatrovníka procesního, což vylučuje nástup hmotněprávních následků, s nimiž by případně bylo možno doručení žaloby ve vztahu ke splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení a náhradu škody spojit. Soud proto žalobu jako předčasně podanou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Ustanovenému opatrovníkovi byla v souladu s ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s advokátním tarifem (ust. § 7, § 8 odst. 1 a § 12a odst. 1) přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby v celkové výši 3 300 Kč, přičemž odměna činí 2 400 Kč a náhrada hotových výdajů 900 Kč.