130 C 198/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Turčíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky ve výši 59 020 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 52 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 52 000 Kč od 29. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 7 020 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 063 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 59 020 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 26. 2. 2014 podnájemní smlouvu, ve znění dodatků [číslo] až 6, na základě které přenechal žalované do podnájmu byt [číslo] v budově [adresa] v [obec] – [část obce]. Žalovaná se zavázala platit podnájemné a cenu služeb. K ukončení podnájmu došlo dne 31. 7. 2020. V souladu se smlouvou měla žalovaná platit měsíční zálohy ve výši 2 000 Kč na služby – dodávku plynu pro ÚT, vodné a stočné a dodávku TÚV, které byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce. Žalobce vyúčtoval služby spotřebované v letech 2017 až 2019 tak, že nedoplatek na službách po odečtení nedoplatků za dodávku elektřiny ve společných prostorách, výtahu a za úklid společných prostor za rok 2017 činí 20 180 Kč, za rok 2018 činí 14 341 Kč a za rok 2019 činí 20 681 Kč. K úhradě nedoplatků žalobce vyzval žalovanou přípisem ze dne 19. 10. 2020 a na nedoplatek za rok 2017 započetl zbývající část složené jistoty. Po žalované tak požaduje zaplacení nedoplatku za rok 2017 ve výši 16 978 Kč, za rok 2018 ve výši 14 341 Kč a za rok 2019 ve výši 20 681 Kč, celkem 52 000 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení částky ve výši 7 020 Kč představující kapitalizovaný poplatek z prodlení ve výši 1 promile z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 10 Kč za každý i započatý den prodlení z částky 52 000 Kč za dobu od 29. 10. 2020 do 12. 3. 2021.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, přitom se bránila tím, že po celou dobu trvání nájemního vztahu jí nebylo ze strany žalobce doručeno žádné vyúčtování služeb, k vyúčtování došlo až po skončení podnájemního vztahu. Jednání žalobce tedy považuje za odporující smluvnímu ujednání a současně i občanskému zákoníku a zákonu č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Dle podnájemní smlouvy měl žalobce služby vyúčtovat do čtyř měsíců od skončení kalendářního roku, vyúčtování za roky 2014 až 2019 však bylo žalované doručeno až 19. 10. 2020, s jednotlivými vyúčtováními byl proto v prodlení celkem po dobu 6 513 dnů. V souvislosti s tím žalovaná přípisem ze dne 4. 3. 2021 uplatnila vůči žalobci svůj nárok na zaplacení pokuty ve výši 325 650 Kč a část svého nároku na pokutu ve výši 223 450 Kč započetla na pohledávku žalobce z vyúčtování služeb za roky 2017 až 2019. Nárok na pokutu žalovaná opřela o ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Započtením podle žalované nárok uplatněný žalobou zanikl ještě před podáním žaloby. K nároku na poplatek z prodlení žalovaná namítala, že se jedná o nový nárok, uplatněný poprvé v žalobě, navíc ujednání o poplatku z prodlení je neplatné. Z opatrnosti pak vznesla námitku započtení ze stejných důvodů, jak jsou uvedeny shora.

3. Z podnájemní smlouvy a jejich dodatků soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 26. 2. 2014. Předmětem podnájmu byla bytová jednotka – byt [číslo] v domě [adresa] v [obec] – [část obce]. Žalobce byl nájemcem bytu. [příjmení] bytu bylo Bytové družstvo DOMOV, se sídlem [adresa]. Žalobce přenechal žalované byt k bydlení na dobu určitou od 1. 3. 2014 do 28. 2. 2015. Žalovaná se zavázala platit měsíčně za užívání bytu částku ve výši 8 000 Kč splatnou vždy k 15. dni v měsíci, za který se nájemné platí. V uvedené částce nebyla zahrnuta cena služeb spojených s užíváním bytu spočívající v dodávce elektrické energie, plynu pro ústřední topení, vodné, stočné a dodávku teplé užitkové vody. Tyto služby, vyjma dodávky elektřiny, měly být hrazeny zálohově s následným vyúčtováním. Zálohy byly sjednány ve výši 2 000 Kč měsíčně a byly splatné k 15. dni v měsíci, za který se zálohy platí. Zálohy měly být vyúčtovány vždy nejméně za období jednoho roku, počínaje dnem platnosti smlouvy, a to do 15 dnů od obdržení poslední faktury za služby od dodavatelů, resp. doručení vyúčtování družstva, nejpozději však do 4 měsíců po uplynutí příslušného roku. Pro případ prodlení žalované s úhradou nájemného nebo jiného sjednaného plnění dle smlouvy delším než 5 dnů, byla sjednána v čl. II. odst. 3 smlouvy povinnost žalované zaplatit žalobci poplatek z prodlení ve výši 1 promile z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 10 Kč za každý i započatý den prodlení. Dodatky [číslo] až 6 byl podnájem prodloužen do 31. 7. 2020.

4. Z vyúčtování služeb za rok 2017 soud zjistil, že žalobce vyhotovil dne 25. 6. 2018 vyúčtování služeb, jímž žalované vyúčtoval nedoplatek celkem ve výši 22 654 Kč, z toho za teplo, teplou užitkovou vodu a studenou vodu šlo o částku 20 180 Kč. Z vyúčtování služeb za rok 2018 soud zjistil, že žalobce vyhotovil dne 20. 6. 2019 vyúčtování služeb, jímž žalované vyúčtoval nedoplatek celkem ve výši 17 362 Kč, z toho za teplo, teplou užitkovou vodu a studenou vodu šlo o částku 14 341 Kč. Z vyúčtování služeb za rok 2019 soud zjistil, že žalobce vyhotovil dne 10. 6. 2020 vyúčtování služeb, jímž žalované vyúčtoval nedoplatek celkem ve výši 23 997 Kč, z toho za teplo, teplou užitkovou vodu a studenou vodu šlo o částku 20 681 Kč. Z vyúčtování je zřejmé, že žalovaná platila sjednané zálohy řádně, v každém z vyúčtovaných ročních období uhradila na zálohách 24 000 Kč. Všechna vyúčtování byla opatřena podpisem„ [příjmení]“.

5. Z přípisu ze dne 19. 10. 2020 a podacího lístku soud zjistil, že žalované byla dne 20. 10. 2020 odeslána vyúčtování služeb za roky 2014 až 2020 a byla vyzvána k jejich úhradě.

6. Z přípisu ze dne 4. 3. 2021 vyhotoveného zástupcem žalované soud zjistil, že žalovaná v reakci na výzvu žalobce namítla pozdní vyúčtování služeb a vyzvala žalobce k zaplacení pokuty, kterou částečně započetla na uplatněný nárok z vyúčtování služeb ve výši 60 811 Kč.

7. Z předžalobní výzvy z dodejkou soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu z vyúčtování služeb za roky 2017 až 2019 ve výši celkem 60 811 Kč.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou trval v době od 1. 3. 2014 do 31. 7. 2020 podnájemní vztah dle ust. § 2275 občanského zákoníku založený smlouvou uzavřenou dne 26. 2. 2014. Na základě smlouvy žalovaná užívala k bydlení byt, k němuž žalobci svědčilo nájemní právo, a to za úplatu ve výši 8 000 Kč měsíčně. V úplatě nebyly zahrnuty služby spočívající v dodávce elektřiny, tepla, teplé vody a vodné a stočné. Za dodávku tepla a vody včetně teplé užitkové vody se žalovaná zavázala platit zálohy ve výši 2 000 Kč měsíčně a následné vyúčtování služeb, které byl žalobce povinen vyhotovit a předložit žalované jednou ročně do 4 měsíců od uplynutí příslušného roku. Žalovaná řádně platila sjednané zálohy na služby. V rozporu se smlouvou žalobce předložil žalované vyúčtování služeb za celou dobu trvání podnájemního vztahu až v říjnu 2020 po skončení podnájemního vztahu. Žalobce tedy nesplnil včas svou povinnost vyúčtovat služby spotřebované za trvání podnájmu, dle názoru soudu však opožděné vyúčtování nezbavuje žalovanou povinnosti za spotřebované služby, které nebyly pokryty zálohami, zaplatit. Žalovanou částku soud považuje za splatnou na základě přípisu ze dne 19. 10. 2020 v souladu s ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaná tak byla povinna plnit bez zbytečného odkladu po doručení výzvy. Soud proto považuje požadavek žalobce na zaplacení částky ve výši 52 000 Kč za důvodný a žalobě v této části vyhověl. Po právu (ust. § 1970 občanského zákoníku) je rovněž požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky, který žalobce požadoval od 29. 10. 2020.

9. Pokud se jedná o žalovanou částku ve výši 7 020 Kč představující kapitalizovaný poplatek z prodlení ve výši 1 promile z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 10 Kč za každý i započatý den prodlení z částky 52 000 Kč za dobu od 29. 10. 2020 do 12. 3. 2021 a pohledávku žalované z titulu pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb, o niž žalovaná opírá svou procesní obranu, pak těmto nárokům soud nepřisvědčil ze v zásadě stejného důvodu. Soud má za to, že na podnájemní vztah, kterým byl vztah mezi žalobcem a žalovanou, nelze aplikovat právní úpravu dle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Tento zákon dopadá na vztahy mezi poskytovateli služeb, mezi něž řadí vlastníky nemovitostí nebo bytů a společenství vlastníků jednotek, a příjemci služeb, kterými jsou nájemci bytů nebo vlastníci jednotek podle zákona upravujícího vlastnictví bytů. Nájemce coby poskytovatele služeb a podnájemce coby jejich příjemce zákon do svého taxativního výčtu uvedeného v ust. § 2 nezahrnuje. Žalovanou uplatněný nárok na pokutu odkazující na ust. § 13 odst. 1, 2 citovaného zákona tak nemá oporu v zákoně a jelikož taková sankce nebyla ujednána ani ve smlouvě, nemohlo dojít k platnému započtení takové pohledávky na pohledávku žalobce, jak se žalovaná v tomto řízení bránila, a tedy k zániku žalobou uplatněného nároku ještě před zahájením řízení.

10. Co do kapitalizovaného poplatku z prodlení ve výši 7 020 Kč soud žalobu zamítl. S účinností nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) a současně i citovaného zákona č. 67/2013 Sb., to je od 1. 1. 2014, byl poplatek z prodlení možnou sankcí pouze za prodlení s peněžitým plněním podle zákona č. 67/2013 Sb., tedy peněžitým plněním souvisejícím s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů na základě nájemní smlouvy nebo z titulu vlastnictví jednotky podle zákona upravujícího vlastnictví bytů, nikoli ve vztahu mezi nájemcem a podnájemcem (blíže v předchozím odstavci). To navíc platilo pouze do 31. 12. 2015, kdy bylo ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. o poplatku z prodlení zcela zrušeno a nahrazeno obecnou úpravou o úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku. Tedy ani ve vztahu mezi osobami, na něž úprava zákona [číslo] Sb. dopadá, nebylo možno od 1. 1. 2016, třebaže to bylo v dříve uzavřených smlouvách platně sjednáno, požadovat jako sankci za prodlení s peněžitým plněním poplatek z prodlení. Možnost platného ujednání o poplatku z prodlení v podnájemní smlouvě uzavřené mezi žalobcem a žalovanou pak nebyla dána ani obecnou právní úpravou dle občanského zákoníku, jenž poplatek z prodlení neupravuje u nájemní ani podnájemní smlouvy a s poplatkem z prodlení nepočítá ani v ust. § 513 jako s příslušenstvím pohledávky. Proto soud považuje podnájemní smlouvu v části ujednání o poplatku z prodlení za neplatnou pro rozpor se zákonem dle ust. § 580 občanského zákoníku a žalobu co do částky 7 020 Kč zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy náklady řízení poměrně rozdělil dle procesního úspěch žalobce a přiznal mu 76 % z celkové náhrady nákladů řízení. Tyto se skládaly (i) ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 361 Kč, (ii) advokátní odměny zástupce žalobce za pět úkonů právní služby po 3 500 Kč za převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření a účast u jednání a odměny ve výši 1 750 Kč za sepis předžalobní výzvy, celkem 15 750 Kč, (iii) s tím související náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč (300 Kč za úkon), (iv) náhrady za promeškaný čas cestou z [obec] do [obec] a zpět ve vzdálenosti celkem 40 km a v trvání dvou započatých půlhodin ve výši 200 Kč a (v ) náhrady cestovného osobním automobilem Škoda Superb, [registrační značka], o průměrné spotřebě 6 l nafty na 100 km, dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 241 Kč. Celková částka nákladů řízení bez soudního poplatku byla navýšena o 21 % DPH ve výši 3 715 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem. Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 063 Kč, což odpovídá 76 % z částky 23 767 Kč.