130 C 286/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Turčíkovou ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela o rozvod manželství <b>I. Manželství [celé jméno manžela] a [celé jméno manželky], rozené [příjmení], uzavřené dne 5. 9. 1998 před Úřadem města Havířova, se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Manželka podala u zdejšího soudu dne 2. 9. 2021 návrh na rozvod manželství uzavřeného dne 5. 9. 1998. Manžel s rozvodem souhlasil. Na základě provedených důkazů a shodných tvrzení manželů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Manželé uzavřeli manželství dne 5. 9. 1998 před tehdejším Úřadem města Havířova, které je zapsáno v knize manželství matričního úřadu Magistrátu města Havířova ve svazku 44, ročníku 1998, na straně 246, pod pořadovým [číslo]. Manželům se narodily dvě děti, dnes již zletilá dcera [jméno] a nezletilý syn [jméno]. Manželství je dlouhodobě nesouladné, neboť manžel opakovaně manželce lhal v otázce svého zaměstnání, docházky do práce, hrával automaty a nadměrně užíval alkohol. V dubnu 2020 se manžel odstěhoval ze společného bydliště, od té doby manželé žijí odděleně. Manžel již navázal vztah s jinou ženou. Nezletilý syn byl pro dobu po rozvodu svěřen rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 12. 2021, který nabyl právní moci dne 6. 1. 2022, do péče matky. Manžel vyživovací povinnost k synovi neplní, na jeho výchově se podílí minimálně. Syn je s rozvodem rodičů srozuměn a negativně jej neovlivnil. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce hodnotil nejprve dle ust. § 687 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož jsou manželé povinni ctít jeden druhého, žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti, a dospěl k závěru, že soužití účastníků je trvale rozvráceno tak, že neplní svůj společenský účel, a s ohledem na všechny okolnosti nelze objektivně předpokládat, že by manželství mohlo v budoucnu svůj společenský účel znovu plnit. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v nezodpovědném chování manžela, které vedlo k tomu, že manželé se vzájemně odcizili natolik, že obnova jejich soužití se stala nemožnou. Poté, co soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno tak, že jeho obnovu nelze očekávat, zabýval se otázkou, zda rozvod manželství účastníků není v rozporu se zájmy nezletilého syna (ust. § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku). V řízení nebyly zjištěny zvláštní důvody, pro které by byl rozvod v rozporu se zájmy syna. Protože byla splněna i podmínka uvedená v ust. § 755 odst. 3 občanského zákoníku, tedy že rozsudek zdejšího soudu, jímž byly upraveny poměry k nezletilému synovi pro dobu po rozvodu, nabyl právní moci, soud manželství účastníků dle ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku rozvedl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních tak, že žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů řízení.