130 C 96/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Turčíkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČ: 69797111, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Územní pracoviště Ostrava, Lihovarská 1335/9, 7116 10 Ostrava-Radvanice o zaplacení částky 383 632,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 75 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 150 000 Kč od , datum, do , datum, a z částky 75 000 Kč od , datum, do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 184 969 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 383 632,78 Kč od , datum, do , datum, , z částky 233 632,78 Kč od , datum, do , datum, a z částky 184 969 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 143,50 Kč k rukám zástupce žalobce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce podal u zdejšího soudu dne , datum, žalobu, jíž se domáhal po žalované zaplacení částky 383 632,78 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy a škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Žalobce tvrdil, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání pro přečin , Anonymizováno, z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku na podkladě usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Moravskoslezského kraje, územní odbor , adresa, ze dne , datum, č. j. KRPT-209886-4/TČ-2019-070373, kterým bylo žalobci kladeno za vinu, že jako lékař – konziliární chirurg Nemocnice s , Anonymizováno, Havířov, odpovědný k indikaci chirurgického výkonu hospitalizované , jméno FO, neprovedl ošetření ložiska infekce dne , datum, a dne , datum, , což vedlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu, multiorgánovému selhání a jejímu úmrtí dne , datum, . Dne , datum, byla podána obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, – pobočka v Havířově č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byl žalobce obžaloby zproštěn. Dne , datum, uplatnil žalobce vůči Ministerstvu spravedlnosti ČR nároky podle § 13, § 14, § 31 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., a to nárok na náhradu škody, nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním , Anonymizováno, a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení. Žádost byla žalované doručena dne , datum, a žalovanou nebyla v šestiměsíční lhůtě projednána. Na náhradě škody žalobce požadoval částku 52 838,28 Kč, která představuje náklady vynaložené na obhajobu žalobce v trestním řízení. , Anonymizováno, náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce požadoval 300 000 Kč s odůvodněním, že tuto částku považuje za přiměřenou okolnostem případu. Zdůraznil, že v době zahájení trestního řízení mu bylo 54 let a po celou profesní kariéru byl považován a nadále je považován za špičkového odborníka, požíval náležité úcty u laické i široké odborné veřejnosti. V minulosti pracoval jako lékař v nemocnici v , adresa, , poté v , Anonymizováno, , kde byl primářem chirurgického oddělení. Celoživotně si doplňuje vzdělání, účastní se vnitrostátních i mezinárodních konferencí, kde pravidelně přednáší. Je členem představenstva České lékařské komory, má atestaci II. stupně pro obor chirurgie a licenci pro výkon vedoucího lékaře – primáře zdravotnického zařízení pro obor chirurgie. Na vrcholu své kariéry byl neoprávněně obviněn ze závažného přečinu usmrcení pacientky z nedbalosti, přitom od počátku trestního stíhání upozorňoval na vady znaleckého posudku ze dne , datum, sp. zn. LF EX 902/2016 vypracovaného Univerzitou Palackého v Olomouci, z něhož a jeho doplňků vypracovaných v letech 2017, 2018 a 2019 orgány činné v trestním řízení vycházely. V lednu 2019 předložil znalecký posudek, který naopak postup lékařů havířovské nemocnice vyhodnotil jako správný. Po celou dobu trestního stíhání byl přesvědčen o své nevině, přesto s ohledem na závěry olomouckého znaleckého posudku s ostatními spoluobviněnými lékaři řešili, zda nemohli postupovat jinak. V té době trpěl nespavostí, depresivní-úzkostnými stavy a užíval často léky na jejich potlačení. Cítil se bezmocný, neboť orgány činné v trestním řízení jeho návrhy na jiný, šetrnější postup opakovaně zamítaly, obával se proto, že dojde k odsouzení. V té době působil v nemocnici i jako náměstek pro léčebnou péči a obával se i o svoji profesní budoucnost. Styděl se, o svém trestním stíhání řekl pouze manželce, která poznala, že se trápí. Na základě stejného znaleckého posudku byl již dříve nepochopitelně obviněn jeho nadřízený, tehdejší primář chirurgického oddělení , jméno FO, . , jméno FO, , což v žalobci vyvolávalo obavy ještě předtím, než byl sám obviněn. Po celou dobu trestního stíhání byl žalobce traumatizován tím, že jeho nadřízení i podřízení o jeho trestním stíhání věděli, v průběhu let čelil dotazům na jeho průběh a výsledek, který se však dlouho nedostavoval. Obecné povědomí o trestním stíhání žalobce na pracovišti bylo umocněno tím, že společně s žalobcem byli stíháni další kolegové , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, . Všichni lékaři byli nakonec obžaloby zproštěni. Na náhradě nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání žalobce požadoval částku 30 794,50 Kč, kterou odůvodnil tím, že trestní stíhání trvalo od , datum, do , datum, , tj. po dobu 927 dnů. Ohledně výše odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a požadoval dvakrát 10 000 Kč za první dva roky trestního stíhání a za zbývajících 197 dnů náhradu ve výši 10 794,50 Kč.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Učinila však nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a tvrzení, že žalobce u ní dne , datum, uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy spočívající v celkové výši 383 632,78 Kč. Dále žalovaná uvedla, že po podání žaloby předběžné projednání nároku ukončila. Na náhradě nákladů obhajoby žalobci přiznala částku 48 663,78 Kč včetně DPH. Uvedla, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby v souladu s obsahem spisu s výjimkou úkonů uskutečněných dne , datum, - sepis návrhu na předběžné projednání obžaloby, dne , datum, - sepis námitek podjatosti a dne 15. 7 2020 - sepis otázek pro znalecký ústav a vyjádření ke znaleckému posudku, které mají být podle žalované ohodnoceny poloviční sazbou. V požadované výši byla přiznána náhrada cestovného a za promeškaný čas. Stran nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena nezákonným trestním stíháním, žalovaná konstatovala porušení práva žalobce a poskytla žalobci omluvu a zadostiučinění v penězích ve výši 75 000 Kč. Délku řízení však považuje za přiměřenou a náhradu za nepřiměřenou délku řízení žalobci nepřiznala.

3. Poté, co žalovaná po podání žaloby částečně plnila, vzala žalobkyně žalobu co do částky 123 663,78 Kč zpět. O částečném zpětvzetí soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. usnesením č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení č. j. , spisová značka, ze dne , datum, .

4. Soud proto projednal nárok žalobce na náhradu škody ve výši 4 174,50 Kč, která přestavovala rozdíl mezi vynaloženými náklady obhajoby a náklady nahrazenými žalovanou, přičemž spor byl v tomto případě o tom, zda za úkony ze dne , datum, , , datum, a , datum, náleží obhájci žalobce odměna v plné či poloviční výši. Dále soud projednal nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 225 000 Kč. Nakonec se soud zabýval nárokem na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 30 794,50 Kč.

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že dne , datum, došlo Krajskému státnímu zastupitelství v , adresa, trestní oznámení, které nebylo podepsáno ani neobsahovalo označení oznamovatele/oznamovatelů a směřovalo vůči léčebnému postupu , jméno FO, . , jméno FO, , primáře oddělení chirurgie , právnická osoba, , a , jméno FO, . , jméno FO, , primáře oddělení chirurgie Nemocnice s poliklinikou , adresa, , při léčbě nejmenované pacientky, jejíž jméno si mělo zastupitelství vyžádat od , jméno FO, . , jméno FO, a která měla vinou postupu lékařů umřít. Dne , datum, Policie ČR požádala Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor zdravotnictví o prošetření postupu zdravotnického personálu Nemocnice s poliklinikou , adresa, při poskytování zdravotních služeb , jméno FO, , která dne , datum, zemřela. K prošetření byla ustanovena nezávislá odborná komise, která došla k závěru, že v průběhu léčebné péče poskytované , jméno FO, lékaři Nemocnice s poliklinikou , adresa, v době od , datum, do , datum, byl dodržen správný postup a není dána příčinná souvislost mezi neprovedením operačního zákroku a poškozením zdraví s následkem smrti. Závěry komise byly součástí zprávy vyhotovené krajským úřadem dne , datum, . , jméno FO, jmenovaným lékařům , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, bylo zahájeno v listopadu 2017 trestní stíhání, proti němuž se bránili stížností, kterou Okresní státní zastupitelství v , adresa, – pobočka v Havířově zamítlo. , jméno FO, . , jméno FO, ve své stížnosti vytýkal nedostatky znaleckého posudku ze dne , datum, a jeho dodatku ze dne , datum, zpracovaného znalcem ustanoveným policejním orgánem, tj. znaleckým ústavem Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (dále „LF UPOL“) a rozpor se závěry odborné komise krajského úřadu. V této věci byl žalobce dne , datum, vyslechnut jako svědek, kde uvedl, že s pacientkou přišel do styku pouze jednou a veškeré poznatky má pouze ze zdravotní dokumentace, se kterou se seznámil poté, co se na něj coby náměstka obrátila policie. Poukázal na závěry odborné komise o tom, že léčebný postup byl v pořádku. K posouzení léčebného postupu byl policejnímu orgánu předložen v lednu 2019 znalecký posudek č. , hodnota, -21/2018 ze dne , datum, vypracovaný na zadání Nemocnice s poliklinikou , adresa, , jméno FO, . , jméno FO, , tituly za jménem, , znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecná a cévní chirurgie, který měl k dispozici mimo jiné znalecký posudek LF UPOL ze dne , datum, a jeho doplněk ze dne 7. 9 2017 i závěry odborné komise Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Oproti znaleckému posudku LF UPOL uvedl, že zvolená konzervativní léčba byla správná a znaleckému posudku vytknul řadu vad. Současně se ztotožnil se závěry odborné komise krajského úřadu a uzavřel, že lékaři, kteří se podíleli na diagnosticko-terapeutickém procesu, postupovali správně a konání žádného z lékařů nemůže být považováno za zanedbání povinné péče a postup non lege artis přesto, že došlo k úmrtí pacientky. Dne , datum, doručil policejní orgán dozorujícímu státnímu zastupitelství návrh na postoupení věci jinému orgánu, konkrétně České lékařské komoře k projednání kárného provinění, který odůvodnil tím, že dodatkem (pravděpodobně k olomouckému znaleckému posudku) bylo zjištěno, že neprovedení chirurgického zákroku se nejeví jako kauzální příčina úmrtí pacientky, tou byla pravděpodobně sepse v důsledku endokarditidy. Léčebný postup je tedy znalci nadále hodnocen jako non lege artis, avšak nebyl pravděpodobně v příčinné souvislosti se smrtí pacientky. Dne , datum, policejní orgán vyloučil k samostatnému prověřování jednání podezřelých – žalobce, , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, . , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, byla dne , datum, podána obžaloba pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku pro neprovedení chirurgického zákroku u zemřelé , jméno FO, . , jméno FO, . , jméno FO, podal dne , datum, podnět k přezkoumání obžaloby, v němž zejména zopakoval svou argumentaci ke kvalitě znaleckého posudku LF UPOL. U hlavního líčení dne , datum, byl jako svědek vyslechnut žalobce. Dne , datum, soud přibral k posouzení stíhaného léčebného postupu 1. lékařskou fakultu Univerzity , jméno FO, , neboť dospěl k závěru, že znalecký posudek LF UPOL je vadný. , jméno FO, tomuto postupu soudu podala obžaloba námitky. Dne , právnická osoba, . 2020 byl namísto 1 lékařské fakulty Univerzity , jméno FO, přibrán znalecký ústav Ústřední vojenská nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice , adresa, (dále „ÚVN , adresa, ), který dne , datum, předložil ústavní znalecký posudek, v němž konstatoval, že smrt , jméno FO, nebyla v přímé souvislosti s nálezem zánětu v paravertebrální oblasti a zatížit pacientku operačním výkonem by nebylo správné. Bez operačního výkonu při konzervativní léčbě měla větší šanci na přežití, chirurgický výkon by byl velkou zátěží. Rozsudkem ze dne , datum, byli , jméno FO, . , jméno FO, i , jméno FO, . Buzek zproštěni obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli trestně stíháni. Odvolání státního zastupitelství bylo usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, zamítnuto s odůvodněním, že odvolání se opíralo o původní závěry znaleckého posudku LF UPOL, které samotná znalecká komise v průběhu trestního stíhání korigovala a které byly jednoznačně vyvráceny znaleckými posudky , jméno FO, . , jméno FO, a znaleckého ústavu VNÚ , adresa, a jakýkoli postup non lege artis vyloučila zpráva odborné komise Krajského úřadu MSK.

6. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že trestní stíhání žalobce, primáře oddělení chirurgie, a dalších dvou lékařů havířovské nemocnice , jméno FO, . , jméno FO, , primáře oddělení centrálních operačních sálů a centrální sterilizace, a , jméno FO, . , jméno FO, , primáře mezioborové jednotky intenzivní péče, kteří byli odpovědní k indikaci chirurgického výkonu, bylo zahájeno usnesením ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , a to pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku v souvislosti se zvoleným léčebným postupem , jméno FO, ve dnech , datum, až , datum, . Policejní orgán postavil zahájení trestního stíhání mimo jiné na znaleckém posudku LF UPOL a jeho dodatcích, které byly podkladem pro trestní stíhání , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, . Usnesení bylo žalobci doručeno dne , datum, a žalobce proti němu podal dne , datum, stížnost, kterou odůvodnil tím, že policejní orgán vycházel ze znaleckého posudku LF UPOL ze dne , datum, a jeho dodatků ze dne , datum, , , datum, a , datum, , jehož nedostatky byly již dříve namítány , jméno FO, . , jméno FO, v trestním řízení vedeném proti jeho osobě pro úmrtí téže pacientky, aniž by zohlednil závěry znaleckého posudku , jméno FO, . , jméno FO, , který měl od , datum, k dispozici, a skutečnost, že odborná komise Krajského úřadu Moravskoslezského kraje shledala postup lékařů de lege artis. Stížnost byla usnesením nadřízeného krajského státního zastupitelství ze dne , datum, zamítnuta. Žalobce byl dne , datum, vyslechnut jako obviněný a dne , datum, mu bylo doručeno vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis, k čemuž došlo dne , datum, . Dne , datum, byl Okresnímu státní zastupitelství v , adresa, – pobočka v Havířově podán návrh na podání obžaloby. Ta byla podána u zdejšího soudu dne , datum, . K důkazu byly mimo jiné navrženy znalecký posudek LF UPOL a jeho dodatky, znalecký posudek , jméno FO, . , jméno FO, a zpráva odborné komise Krajského úřadu MSK. Žalobce podal dne , datum, návrh na předběžné projednání obžaloby a dne , datum, námitky podjatosti zpracovatelů znaleckého posudku LF UPOL. Hlavní líčení proběhlo dne , datum, a dne , datum, . Dne , datum, byl soudu předložen znalecký posudek zpracovaný doc. , jméno FO, . , jméno FO, na žádost soudu, kterým došlo k dalšímu doplnění znaleckého posudku LF UPOL a jeho čtyř dodatků a v jehož závěru znalec uvedl, že činnost, resp. nečinnost lékařů Nemocnice s poliklinikou , adresa, při léčebném postupu u , jméno FO, není v příčinné souvislosti s její smrtí a její smrti nešlo od počátku hospitalizace zabránit. Znalecký posudek byl soudu doručen , datum, . Dne , datum, se konalo neveřejné zasedání, jehož předmětem byla oprava protokolu z hlavního líčení ze dne , datum, . Dne , datum, žalobce navrhl otázky pro soudem zadávaný ústavní znalecký posudek. Dne , datum, se konalo hlavní líčení. Opatřením ze dne , datum, soud přibral znalecký ústav Ústřední vojenskou nemocnici – Vojenskou fakultní nemocnici , adresa, . Opatřením ze dne , datum, soud opatření ze dne , datum, zrušil z důvodu zániku statutu znaleckého ústavu a přibral znalce Prof. , jméno FO, . , jméno FO, , , tituly za jménem, z Ústřední vojenské nemocnice , adresa, . Ve znaleckém posudku, který byl soudu předložen dne , datum, , znalec vyslovil souhlas se závěry znaleckého posudku , jméno FO, . , jméno FO, a odborné komise Krajského úřadu MSK s tím, že postup veškerého zdravotnického personálu, který se podílel na zdravotní péči , jméno FO, byl v souladu se správnou klinickou praxí. Hlavní líčení pak pokračovalo dne , datum, a dne , datum, , u kterého byli obžalovaní lékaři zproštěni obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli stíháni. Státní zástupce se vzdal práva odvolání. Rozsudek č. j. , spisová značka, nabyl právní moci dne , datum, . Na žádost Ministerstva spravedlnosti vyhotovila předsedkyně senátu dne , datum, vyjádření o průběhu trestního řízení (k žádosti , jméno FO, . , jméno FO, o zadostiučinění za škodu způsobenou nezákonným trestním stíháním), z něhož vyplývá, že trestní řízení bylo zahájeno dne , datum, a pravomocně skončeno dne , datum, , bylo rozhodováno pouze jednou soudem I. stupně. Celková délka byla přiměřená, podílely se na ní protipandemické výluky bez možnosti souzení, věc musela být projednávána v přítomnosti 11 osob a svědků. Zanikl znalecký ústav, který znalecký posudek původně zpracoval, zanikl i znalecký ústav původně přibraný, musel být přibrán nový znalec. Šlo o věc po stránce skutkové i právní složitou. Účastníci řízení se svým chováním nijak nepodíleli na průtazích, stížnost na průtahy podána nebyla, nebyl podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu a nebylo shledáno porušení právního předpisu či nesprávný úřední postup konkrétních osob.

7. Z výpisu ze systému Isas o průběhu trestního řízení sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že po podání obžaloby byly ve spise prováděny úkony v řádech dnů, k rozestupům v řádech týdnů docházelo v souvislosti se znaleckým zkoumáním. Znalecký ústav byl poprvé přibrán opatřením z , datum, , opatřením ze dne , datum, došlo ke změně v osobě znalce a znalecký posudek byl soudu předložen až v prosinci 2021.

8. Ze spisu Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že žalobce a jeho manželka podali dne , datum, společný návrh na rozvod manželství. To bylo rozvedeno rozsudkem ze dne , datum, , který nabyl téhož dne právní moci a podle něhož spolu manželé nežili od listopadu 2021.

9. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že v době, kdy proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, byl v havířovské nemocnici primářem a náměstkem pro léčebnou péče. Cítil se ohrožen po pracovní stránce, případným odsouzením by o tyto funkce přišel. Trestní stíhání bylo na pracovišti probíráno, žalobce měl dojem, že pracovníci nemocnice se rozdělili na dvě skupiny. Jedna ho podporovala a druhá čekala, jak to dopadne. Někteří kolegové, kteří stíháni nebyli, zpochybňovali jeho diagnózy. Žalobce ztratil chuť do práce, sebevědomí a měl chuť s tím praštit. Měl pocit, že není zván na konzilia. Stranění se a svalování viny vnímal z jiných oddělení, kde zemřelá pacientka byla léčena. V nemocnici si finančně nepohoršil, omezil však soukromou praxi, protože na ni neměl chuť a energii. Cítil se ohrožen již v době, kdy byl trestně stíhán primář , jméno FO, , který v době, kdy pacientka zemřela, byl na dovolené, a pacientka navíc ani neležela na jejich oddělení. On, na rozdíl od kolegy , jméno FO, , v práci tehdy byl. Navíc trestní stíhání bylo vedeno na základě anonymu a žalobce měl dojem, že je potřeba najít viníka. Informace o trestním stíhání nebyla zveřejněna, nedostala se mimo pracoviště a rodinu. Manželka byla žalobci oporou, omezili společenský život, ovlivnilo to jejich rodinný život, v říjnu 2022 bylo jejich manželství rozvedeno. Okruh osob, se kterými se stýkal, se nezměnil, šlo zejména o kolegy z pracoviště či jiné lékaře. Na jeho fyzický stav nemělo trestní stíhání vliv, velmi ho ale zasáhlo psychicky. Trápil se absurdností toho, že je trestně stíhán na základě anonymu, a postupem orgánů činných v trestním řízení. Nerozuměl tomu, proč je stíhán on a kolegové z oddělení, když zemřelá nebyla jejich pacientkou. Zaobíral se nesprávností vypracovaných znaleckých posudků. Trápila ho neúspěšná obrana a obhajoba jeho osoby. Měl problémy se spaním. Obával se, že by mohl být odsouzen, přijít o svoji kvalifikaci, o dosavadní práci. Tyto myšlenky ho ovládaly po celou dobu jeho trestního stíhání a obavy jej provázely již předtím v souvislosti se stíháním , jméno FO, . , jméno FO, . S těmito pocity se vypořádával sám, odbornou pomoc nevyhledal, léky neužíval.

10. Ze svědecké výpovědi bývalé manželky , tituly před jménem, , jméno FO, žalobce soud zjistil, že s žalobcem společně probírali situaci kolem trestního stíhání, a to už v době, kdy byl trestně stíhán primář , jméno FO, . Nechápali to, nedávalo jim to smysl tím spíše, že trestní stíhání bylo zahájeno na základě anonymu. Jevilo se to jako absurdní. Žalobce byl nervózní, bezradný, pochyboval o smyslu své práce. Svědkyně vyloučila, že mělo trestní stíhání vliv na jejich partnerský život a nějak se podílelo na rozpadu jejich manželství.

11. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, . Zobače soud zjistil, že je dlouholetým kolegou žalobce a rovněž se podílel na léčbě zemřelé pacientky. O trestním stíhání nejprve primáře , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, , primáře z , adresa, , se na pracovišti vědělo, a průběh byl všeobecně sledován. Situace byla napjatá, obávali se, kdo bude další. Atmosféra na pracovišti nebyla dobrá, vedla k diskomfortu a mnohdy alibismu v léčbě pacientů. Žalobce, později sám primář, začal na ostatní lékaře více přenášet konziliární činnost. Svědek měl dojem, že žalobce o sobě více pochyboval, léčebné postupy více řešil a někdy pacienty i zbytečně došetřovali. Svědek u žalobce sledoval pokleslou náladu a stres, především když se blížilo další hlavní líčení. Podle svědka ke ztrátě důvěry v úsudek žalobce na pracovišti nedošlo, nezaznamenal ani, že by někdo zpochybňoval diagnózy žalobce.

12. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, . Ciesara soud zjistil, že je od roku 2011 chirurgem v havířovské nemocnici a v době, kdy došlo k léčbě a úmrtí pacientky, byl žalobce jeho nadřízeným lékařem. Trestní stíhání lékařů se na pracovišti kolektivně řešilo od doby, kdy byl trestně stíhán , jméno FO, . , jméno FO, . V důsledku toho byli při výkonu konziliární činnosti obezřetnější, zejména v případech, kdy šlo pacienty s podobnou diagnózou, jako měla zemřelá pacientka. V době, kdy byl žalobce trestně stíhán, vykonával svědek a ostatní lékaři konziliární činnost ve větším rozsahu než dříve, kdy to bylo především na primáři a jeho zástupci, tedy , jméno FO, . , jméno FO, a žalobci. Žalobce měl v době, kdy byl trestně stíhán, pochmurnější náladu, ta byla celkově pochmurná na celém pracovišti. Po pracovní stránce svědek změnu nezaznamenal, nevšiml si ani, že by ze strany ostatních kolegů došlo ke ztrátě důvěry nebo zpochybňování diagnóz žalobce.

13. Podle § 1 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „Zákon“), stát odpovídá za škodu způsobenou při výkonu státní moci a hradí též vzniklou nemajetkovou újmu.Podle § 5 písm. a) Zákona pak stát odpovídá za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno mimo jiné v trestním řízení. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 písm. a) Zákona v takovém případě jedná jménem státu Ministerstvo spravedlnosti.Podle § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 Zákona má právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastník řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož mu vznikla škoda, přičemž nárok lze uplatnit, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno.Podle § 31 odst. 1, 3 Zákona náhrady škody zahrnuje takové náklady řízení, kterém byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.Podle § 31a odst. 1 a 2 Zákona se za vzniklou nemajetkovou újmu poskytuje přiměřené zadostiučinění v penězích, jestliže ji nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se jevilo jako nedostačující, přitom se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo., právnická osoba, s § 14 a 15 Zákona lze nárok uplatnit u soudu, pokud byl nejprve uplatněn u příslušného úřadu a nárok nebyl do šesti měsíců uspokojen.

14. Z hlediska procesního soud dospěl k závěru, že jak žalobce, tak žalovaná jsou v toto řízení procesně legitimováni a nárok byl v souladu se Zákonem uplatněn u soudu, neboť příslušný úřad nárok žalobkyně do šesti měsíců od jeho uplatnění neuspokojil.

15. Ve vztahu k nároku žalobce na náhradu škody ve výši 4 174,50 Kč bylo předmětem sporu, zda za úkony ze dne , datum, , , datum, a , datum, náleží obhájci žalobce odměna v plné či poloviční výši. Jednalo se o sepis návrhu na předběžné projednání obžaloby (sepsáno , datum, , podáno , datum, ), námitky podjatosti zpracovatelů znaleckého posudku znaleckého ústavu LF UPOL (sepsáno , datum, , podáno , datum, ) a písemný návrh otázek pro soudem zadávaný ústavní znalecký posudek ze dne , datum, . Provedení těchto úkonů nebylo mezi účastníky sporné a byly prokázány i z trestního spisu sp. zn. , spisová značka, . Úkolem soudu bylo posoudit, zda za tyto úkony náležela obhájci žalobce odměna v plné či v poloviční výši. V § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif jsou taxativně vyjmenovány úkony právní služby, za něž náleží mimosmluvní odměna. V prvém odstavci jde o úkony hodnocené plnou odměnou, v druhém odstavci o úkony hodnocené poloviční odměnou. Podle odstavce 3 za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, které jsou svou povahou a účelem nebližší. Návrh na předběžné projednání obžaloby, námitky podjatosti zpracovatelů znaleckého posudku a otázky znalci byly procesními úkony žalobce v trestním řízení a jako takové je třeba je podřadit k úkonům, které jsou podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu povahou a účelem bližší úkonům taxativně vyjmenovaným v odstavci 2 pod písm. d) téhož ustanovení, tj. návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti o porušení zákona. Za tyto úkony tedy náležela obhájci mimosmluvní odměna ve výši 1 150 Kč za úkon, tzn. za tři úkony s 21 % DPH celkem 4 174,50 Kč. Soud proto ve vztahu k tomuto nároku dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud po provedeném dokazování, a to trestními spisy, výpověďmi žalobce a slyšených svědků a rozvodovým spisem, dospěl k závěru (ostatně jako žalovaná, která v rámci předběžného projednání nároku konstatovala porušení práva a současně přiznala žalobci peněžité zadostiučinění), že nárok podle § 31a odst. 1, 2 Zákona je dán. V řízení bylo prokázáno, že žalobce pracuje v Nemocnici s poliklinikou , adresa, jako chirurg. Usnesením ze dne , datum, bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku souvislosti se zvoleným léčebným postupem , jméno FO, v březnu 2016, za nějž žalobci v případě odsouzení hrozil trest odnětí svobody na jeden rok až šest let nebo zákaz činnosti. V době, kdy bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání, byl žalobce v havířovské nemocnici primářem chirurgie a náměstkem pro léčebnou péči. Obvinění žalobce předcházelo trestní stíhání dalších lékařů, a to předchozího primáře , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, , primáře , právnická osoba, , pro tentýž skutek. Jejich trestní stíhání, potažmo trestní stíhání žalobce bylo zahájeno na podkladě anonymního trestního oznámení z června 2016. Na žádost policie byla ustavena odborná vyšetřovací komise Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, která ukončila šetření se závěrem, že v průběhu léčebné péče , jméno FO, lékaři havířovské nemocnice dodrželi správný postup a není dána příčinná souvislost mezi neprovedením lékařského zákroku a smrtí pacientky. Přesto bylo v listopadu 2017 zahájeno trestní stihání , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, s odkazem na závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu LF UPOL. Ten byl následně doplněn několika dodatky a vyvrácen znaleckým posudkem vypracovaným na zadání Nemocnice s poliklinikou , adresa, , jméno FO, . , jméno FO, , Ph.D v lednu 2019. Žalobce byl v rámci trestního stíhání , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, vyslýchán jako svědek. V září 2019 policejní orgán vyloučil k samostatnému prověřování jednání podezřelého žalobce, , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, , primářů jiných oddělení havířovské nemocnice, a podání obžaloby na , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, státnímu zastupitelství nedoporučil s odůvodněním, že léčebný postup obviněných lékařů není pravděpodobně v příčinné souvislosti s úmrtím pacientky. Přesto státní zastupitelství podalo v září 2019 obžalobu na , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, a následně dne , datum, na žalobce, , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, . Krajský soudu v , adresa, zamítl usnesením z května 2021 odvolání státního zastupitelství proti rozsudku zdejšího soudu z prosince 2020, jimž byli , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . Buzek zproštěni obžaloby, protože nebylo prokázáno, že stal skutek, pro který byli stíháni, s odůvodněním, že odvolání se opíralo o původní závěry znaleckého posudku LF UPOL, které samotná znalecká komise v průběhu trestního stíhání korigovala a které byly jednoznačně vyvráceny znaleckými posudky , jméno FO, . , jméno FO, a znaleckého ústavu VNÚ , adresa, a jakýkoli postup non lege artis vyloučila zpráva odborné komise Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Žalobce spolu s , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, byli po dalším znaleckém zkoumání zproštěni obžaloby rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, rovněž proto, že nebylo prokázáno, že se stíhaný skutek stal. Téhož dne rozsudek nabyl právní moci, neboť státní zástupce se práva odvolání vzdal. Žalobce se cítil ohrožen již v době, kdy bylo zahájeno trestní stíhání proti bývalému primáři , jméno FO, , v jehož rámci byl vyslýchán jako svědek, neboť , jméno FO, . , jméno FO, v době, kdy pacientka umřela, byl na dovolené a pacientka ani nebyla umístěna na jejich oddělení. On, na rozdíl od kolegy , jméno FO, , v práci tehdy byl. Trápil se absurdností toho, že je trestně stíhán na základě anonymu, a postupem orgánů činných v trestním řízení. Nerozuměl tomu, proč je stíhán on a kolegové z oddělení, když zemřelá nebyla ani jejich pacientkou. Zaobíral se nesprávností vypracovaných znaleckých posudků. Trápila ho neúspěšná obrana a obhajoba jeho osoby. Měl problémy se spaním. Obával se, že by mohl být odsouzen, přijít o svoji kvalifikaci, o dosavadní práci. Tyto myšlenky ho ovládaly po celou dobu jeho trestního stíhání a obavy jej provázely již předtím v souvislosti se stíháním , jméno FO, . , jméno FO, . Trestní stíhání bylo na pracovišti probíráno a na chod chirurgického oddělení mělo vliv v tom smyslu, že při výkonu konziliární činnost žalobce více přenášel konziliární výkony na ostatní kolegy, situace na pracovišti byla napjatá, diagnózy se určovaly obezřetněji. Žalobce ztratil chuť do práce, pochyboval o jejím smyslu, byl bez energie, nervózní a bezradný, trpěl nespavostí, měl pochmurnou náladu. Pochybnosti žalobce vedly k tomu, že léčebné postupy se na pracovišti více řešily, pacienti se i zbytečně došetřovali. Podle svědka , jméno FO, . Zobače šlo mnohdy o alibismus v léčbě pacientů. Po fyzické stránce se zdravotní stav žalobce nezměnil, s duševními útrapami se vypořádával sám, odbornou pomoc nevyhledal, léky neužíval. Informace o trestním stíhání nebyla zveřejněna, nedostala se mimo pracoviště a rodinu. Manželka byla žalobci oporou, řešili absurdnost trestního stíhání, nedávalo jim smysl tím spíše, že bylo zahájeno na základě anonymu. ovlivnilo to jejich rodinný život. V říjnu 2022 bylo manželství rozvedeno, tvrzení žalobce, že by se trestní stíhání mělo na rozpadu vztahu s manželkou vliv, nebylo prokázáno. Žalobce se stýkal zejména s kolegy z pracoviště či jinými lékaři, okruh těchto osob se v důsledku trestního stíhání nezměnil.

17. Ústavní soud opakovaně judikoval, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (nález sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (nález ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 590/08).

18. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. R 122/2012) mají soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházet především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Přitom forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

19. Vedle toho je podle § 31a odst. 2 Zákona potřeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se například ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit (v takovém případě bude poškozený zahájení trestního stíhání vnímat obzvlášť úkorně). Budou jimi ale také okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které došlo k zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

20. Konečně, soud se zabýval také přiznanou výší zadostiučinění, přičemž v souladu s pravidly judikovanými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, (který byl zveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 67/2016) musel přistoupit ke srovnání s případy, které se v podstatných znacích shodovaly. Podle citovaného rozsudku výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 Zákona na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.

21. Soud ke komparaci použil rozsudky, které sám vyhledal, a dále rozsudky, které ke komparaci navrhli účastníci řízení. S ohledem na specifikum lékařského povolání pak soud použil ke komparaci výlučně rozhodnutí, kde nezákonně trestně stíhán byl lékař či zdravotník pro skutek, ke kterému došlo při výkonu jeho povolání. Jde o podstatný znak, ve kterém jsou dále uvedené případy shodné s projednávanou věcí.

22. Soud vybral jako vhodný ke komparaci rozsudek navržený žalovanou, a to rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , jenž byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . V tomto řízení se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč v souvislosti s nezákonným trestním stíháním pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákona, jehož se měla dopustit jako lékařka na pacientovi, kterého léčila. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 8 měsíců, bylo zahájeno dne , datum, a skončilo zproštěním obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu dne , datum, , tedy že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Soud přiznal žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč za situace, kdy měl za prokázáno, že žalobkyně byla lékařkou s 20letou praxí v nemocnici i na pozici primářky, o jejím trestním stíhání se vědělo mezi pacienty i ve městě, v době zahájení trestního stíhání se léčila s onemocněním tlustého střeva a v průběhu roku 2021 podstoupila 5 operací tlustého střeva, v průběhu trestního stíhání jí byla čerstvě diagnostikována rakovina prsu. V rodině měla žalobkyně podporu, avšak ze strany nemocnice se jí podpory nedostalo, její věc byla šetřena Českou lékařskou komorou a byla shledána vinnou za nedostatky ve vedení zdravotnické dokumentace a za to i postižena.

23. Dále soud sám vyhledal rozsudky, kdy obviněnými, resp. obžalovanými osobami byly osoby pracující ve zdravotnictví (lékaři, zdravotní sestry, porodní asistentka), přičemž tyto byly stíhány pro skutky, kterých se měly dopustit při výkonu svého povolání a které byly po právní stránce hodnoceny jako přečiny ublížení na zdraví podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku (případně § 223 trestního zákona účinného do , datum, , pokud k nim došlo za jeho účinnosti), kterého se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobil smrt jinému proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

24. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 750 000 Kč v souvislosti s nezákonným trestním stíháním pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákona, jehož se měla dopustit jako lékařka. Trestní stíhání trvalo 13 měsíců a skončilo ve stadiu přípravného řízení zastavením trestního stíhání, neboť obžaloba byla z podnětu žalobkyně vzata bezprostředně po podání zpět. Rozsudkem ze dne , datum, soud žalobu co do částky 50 000 Kč zastavil, neboť žalovaná v průběhu řízení žalobkyni tuto náhradu přiznala a žaloba byla v tomto rozsahu vzata zpět. Z jakých důvodů, bylo trestní stíhání zastaveno, nelze z rozsudku vyčíst. Ve zbytku (700 000 Kč) žalobu zamítl, protože dospěl k závěru, že přiznané odškodnění je dostačující. Soud přitom vycházel z toho, že žalovaná zásahy do svých osobnostních práva tvrdila pouze obecně, avšak trestní stíhání vnímala úkorněji, neboť v jeho průběhu otěhotněla a porodila.

25. Ke komparaci soud dále použil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , který byl částečně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . V této věci žalující zdravotní sestra požadovala náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 trestního zákona (ke stíhanému jednání došlo v říjnu 2009, dle účinného trestního zákona se jedná o přečin ublížení na zdraví podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákona) se sazbou jednoho roku odnětí svobody nebo zákazem činnosti, kterého se měla dopustit jako staniční sestra centrálních operačních sálů tím, že nahradila chybějící nástroj novým, aniž by to nahlásila nadřízeným a či prověřila možnost, že mohl být ponechán v těle pacientky při operaci. Žalobkyně byla stíhána spolu s operujícím lékařem a dalšími dvěma sestrami, které pracovaly na operačním sále. Šlo o nemocnici „na malém městě“. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 10 měsíců a žalovaná byla zproštěna obžaloby až na podruhé podle § 226 odst. 1 písm. b) trestního řádu (stíhaný skutek není trestným činem), když první odsuzující rozsudek odvolací soud zrušil. Věc byla v průběhu roku 2010 a 2011 celorepublikově a rozsáhle medializována. Žalobkyně byla odvolána z funkce staniční sestry a přeřazena na hůře placené místo, což těžce nesla, neboť jejímu pochybení předcházely úkony ostatních stíhaných osob. Sama si proto našla práci jako všeobecná sestra v nemocnici v jiném městě, kam musela dojíždět a kde oproti práci staniční sestry musela pracovat na směny a za nižší plat. Žalobkyně přitom řešila krizi v manželství, kterou nakonec s manželem překonali. Po zásahu odvolacím soudem byla žalobkyni přiznáno právo na peněžité zadostiučinění ve výši 175 000 Kč.

26. Dalším rozsudkem, z něhož soud vycházel, byl rozsudek navržený žalobcem ke komparaci, a to rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , kdy bylo žalobkyni (porodní asistentce) přiznáno mimo jiné peněžité zadostiučinění ve výši 500 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro usmrcení novorozence (plodu) při domácím porodu (§ 143 odst.1, 2 trestního zákona). Trestní stíhání trvalo 5 let a 2 měsíce a ve věci rozhodovaly soudy tří stupňů. Poprvé byla žalobkyně odsouzena a Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu I. stupně zrušil. Následně soud I. stupně žalobkyni zprostil obžaloby, odvolací soud jeho rozhodnutí zrušil. Do třetice soud I. stupně žalobkyni znovu zprostil obžaloby a tento rozsudek prošel testem odvolacího i dovolacího soudu beze změny. Z jakého důvodu byla obžalovaná zproštěna obžaloby, není v rozsudku uvedeno. Trestní stíhání závažným způsobem zasáhlo do profesního i osobního života žalobkyně. Žalobkyně byla ve svém oboru mimořádně profesně angažovaná i na mezinárodní úrovni, o své postavení a možnost se realizovat a prosadit některé věci v oblasti porodní asistence přišla. Její případ byl rozsáhle medializován na celorepublikové úrovni ve všech typech médií. V důsledku prvního odsouzení a zákazu činnosti se ocitla bez příjmu, proto v daném řízení uspěla také s nárokem na náhradu škody v podobě ušlého zisku ve výši 442 824 Kč.

27. Za nevhodný ke komparaci soud považuje rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, (trestně stíhaná byla exekutorka v souvislosti s výkonem svého povolání pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby), rozsudek Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, (ublížení na zdraví napadením známého), žalobcem navržené rozsudky Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, (trestně stíhaní komunální politici za rozhodování v zastupitelstvech) a sp. zn. , spisová značka, (manažer společnosti Tatra za podplácení), rozsudek Okresního soudu v Chrudimi č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, (vedoucí dětského tábora trestně stíhán za utonutí kamaráda) a rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu č. j. , spisová značka, (řidič automobilu trestně stíhán pro usmrcení dítěte při couvání na parkovišti). Stejně tak soud považuje za nevhodné ke komparaci žalovanou navržený rozsudek Okresního soudu v , jméno FO, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, (zastupitel obecního zastupitelstva malé obce za způsob hlasování v zastupitelstvu), rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, (řidič autobusu stíhaný pro ublížení na zdraví, ke kterému došlo při autonehodě, kterou měl zavinit/nezavinil), rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č. j. 37 , právnická osoba, /2020-166 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, (výtržnictví a ublížení na zdraví, ke kterému došlo při bitce).

28. Ke komparaci nebyla vhodná, resp. s projednávanou věcí vůbec nesouvisela rozhodnutí navržená žalobcem, která vůbec neřešila otázku výše satisfakce za nezákonné trestní stíhání, a to usnesení Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, (aplikace § 150 o. s. ř.), rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, (procesní otázka – nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání a újma za nepřiměřenou délku trestního stíhání).

29. Uvedené rozsudky soud provedl k důkazu sdělením jejich obsahu podobně, jako je tomu u listinných důkazů a jak tento procesní postup vyplývá jako vhodný z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, .

30. Žalobce byl stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti, kterého se měl dopustit při výkonu povolání lékaře, tedy povolání všeobecně společensky uznávaného, požívajícího všeobecné důvěry, možná té nejvyšší v žebříčku povolání. , právnická osoba, s tím je toto povolání spojeno s očekáváním bezchybnosti, zvýšenou pozorností a vysokou mírou společenského odsouzení v případě byť i podezření na pochybení představujícího zásah do zdraví a života člověka. Pakliže společnost klade na lékaře vysoké nároky a stát (státní zastupitelství) jejich kroky přísně posuzuje a kriminalizuje, dokonce i za situace, kdy osoby odborně zdatné (odborná komise Krajského úřadu Moravskoslezského kraje) v postupu lékařů pochybení nespatřují ani nižší orgán činný v trestním řízení podání obžaloby nedoporučuje (sice ve věci dříve zahájeného trestního stíhání , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, , avšak vlivem postupu státního zastupitelství s přímým dosahem na další postup policejního orgánu v trestním stíhání žalobce), pak je třeba postavit se k jejich odškodnění tak, aby bylo důstojné a odpovídalo tomu, co od lékařů společnost očekává. Jestliže společnost od lékařů požaduje standardně nadstandardní výkony, jejich pochybení trestá a poškozené odškodňuje vysokými částkami, pak je zapotřebí, aby i lékaři, ukáže-li se, že ve svém postupu nepochybili, a přesto byli nezákonně trestně stíháni, byli za toto pochybení státu důstojně odškodněni. , adresa, 000 Kč vyplacená žalovanou tento požadavek nesplňuje. Senát 10 C Obvodního soudu pro , adresa, rozhodl v roce 2022 a 2023 ve dvou věcech nezákonně trestně stíhaných lékařek pro usmrcení z nedbalosti tak, že přiměřeným zadostiučiněním je částka 50 000 Kč. Uvedené částky soud považuje na nepřiměřeně nízké a s ohledem na shora uvedené úvahy soudu nedůstojné. V prvém případě šlo o lékařku, která byla zproštěna obžaloby proto, že stíhaný skutek nebyl trestným činem, o trestním stíhání se v místě bydliště vědělo, lékařka se potýkala se zdravotními problémy. V druhém případě věc skončila již v přípravném řízení zastavením trestního stíhání, v jeho průběhu lékařka těhotněla porodila, což mělo vliv na její negativní prožitek. Pokud se jedná o případ projednávaný u Městského a Krajského soudu v Brně (ad odst. 25) zdravotní sestra byla nejprve odsouzena, odsuzující rozsudek odvolací soud zrušil. Šlo o případ celorepublikově medializovaný, sestra přišla o stávající práci, našla si práci hůře placenou a mimo místo bydliště. Peněžité zadostiučinění bylo přiznáno ve výši 175 000 Kč, což dle názoru soudu odpovídá statutu povolání zdravotní sestry v ekonomických poměrech roku 2019, kdy byl rozsudek vydán. Senát 26 C Obvodního soudu pro , adresa, přiznal v roce 2020 nezákonně trestně stíhané porodní asistentce zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, kdy trestní stíhání trvalo déle než 5 let a prošlo všemi stupni soudní soustavy vyjma Ústavního soudu, žena byla nejprve odsouzena a v důsledku toho nemohla vykonávat svoje povolání, ocitla se bez příjmu, došlo k poškození její pověsti na mezinárodní úrovni, kde se angažovala v profesních kruzích a její případ byl celostátně medializován. V rámci stanoveném uvedenými rozsudky se soud pohyboval při stanovení výše peněžitého zadostiučinění. Žalobce nepřišel o práci ani o své postavení v rámci nemocnice, nebylo prokázáno, že by trestní stíhání bylo hlavním důvodem rozpadu jeho manželství, věc ani nebyla medializována. Žalobce nevyhledal psychologickou nebo psychiatrickou pomoc. To, že žalobce byl schopen se svými duševními útrapami vypořádat sám, však žalobce nemůže diskvalifikovat v jeho nároku na peněžité zadostiučinění v důstojné a spravedlivé výši. Každý člověk svoje trápení řeší jinak, někdo vyhledá pomoc okamžitě, někdo později, jiný pomoc nevyhledá vůbec. V daném případě nelze pominout okolnosti zahájení a vlastního průběhu trestního stíhání, které byly postaveny na anonymním udání, nepřesvědčivém, či dokonce vadném znaleckém posudku (jak vyšlo najevo již před podáním první obžaloby na kolegy žalobce) a navzdory hodnotícím závěrům odborné vyšetřovací komise Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Soud proto dospěl k závěru, že spravedlivým zadostiučiněním v případě žalobce je částka 150 000 Kč, z čehož 75 000 Kč již bylo žalobci uhrazeno z rozhodnutí žalované. Uvedená částka se pohybuje v rámci stanoveném komparativními rozsudky a soud ji považuje za minimální s ohledem na náročnost a odpovědnost lékařského povolání a aktuální ekonomickou realitu. Při jejím stanovení soud přihlédl k tomu, že žalobce nepřišel o práci v nemocnici, trestní stíhání nemělo vliv na rozpad manželství, ani nebylo medializováno, současně však zohlednil skutečnost, že žalovaný byl trestně stíhán a postaven před soud na základě nepřesvědčivých podkladů, dokonce v rozporu se stanoviskem nezávislé vyšetřovací komise krajského úřadu a obžaloby byl zproštěn již soudem I. stupně proto, že nebylo prokázáno, že se skutek stal, přičemž státní zástupce se ihned po vyhlášení rozsudku práva odvolání vzdal.

31. K požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 30 794,50 Kč má soud na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování trestním spisem sp. zn. , spisová značka, a výpisem ze systému Isas za prokázáno, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením ze dne , datum, , které bylo žalobci doručeno dne , datum, . Žalobce byl dne , datum, vyslechnut jako obviněný, dne , datum, prostudoval spis a dne , datum, byl podán návrh na podání obžaloby. Obžaloba byla podána dne , datum, . Hlavní líčení proběhlo dne , datum, a dne , datum, . Dne , datum, byl soudu předložen znalecký posudek, kterým došlo k dalšímu doplnění znaleckého posudku LF UPOL. Dne , datum, se konalo neveřejné zasedání k opravě protokolu z hlavního líčení ze dne , datum, . Dne , datum, se konalo hlavní líčení. Opatřením ze dne , datum, soud přibral znalecký ústav ÚVN , adresa, . Opatřením ze dne , datum, soud opatření ze dne , datum, zrušil z důvodu zániku statutu znaleckého ústavu a přibral jiného znalce. Znalecký posudek byl předložen , datum, . Hlavní líčení pak pokračovalo dne , datum, a dne , datum, , u kterého byl žalobce zproštěn obžaloby. Státní zástupce se vzdal práva odvolání, rozsudek téhož dne nabyl právní moci. Soud nepovažuje trvání trestního stíhání žalobce za nepřiměřeně dlouhé. Trestní stíhání před soudem probíhalo v letech 2020 až 2022, tedy v letech, kdy propukla pandemie koronaviru, v jejímž důsledku došlo ke státem nařízeným omezením ve všech sférách života a fungování státu, včetně justice. Tato omezení trvala s menšími přestávkami od března 2020 do března 2022. V daném případě šlo o otázku odbornou, kterou si soud není schopen posoudit sám, proto bylo zapotřebí přibrat znalce. V řízení skutečně došlo k prodlení v trvání jednoho roku, když původně přibraný znalecký ústav ÚVN , adresa, (přibrán , datum, ) zanikl, aniž vypracoval zadaný znalecký posudek, a soud byl nucen dne , datum, přibrat nového znalce. K tomuto prodlení však nedošlo vinou soudu a žalované tak nelze přičítat k tíži. Soud proto považuje požadavek žalobce za nedůvodný.

32. S ohledem na shora uvedené závěry soud rozhodl tak, že žalované uložil, aby žalobci zaplatila na náhradě nemajetkové újmy částku 75 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částku 150 000 Kč, kterou soud považuje za spravedlivé zadostiučinění nemajetkové újmy a částkou 75 000 Kč, která již byla žalobci žalovanou dne , datum, vyplacena. , právnická osoba, s § 1970 občanského zákoníku soud přiznal žalobci úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 150 000 Kč od , datum, do zaplacení a z částky 75 000 Kč od , datum, do zaplacení. Žaloba byla zamítnuta co do částky 150 000 Kč představující nepřiznanou část peněžitého zadostiučinění, co do částky 4 174,50 Kč, která přestavovala rozdíl mezi vynaloženými náklady obhajoby a náklady nahrazenými žalovanou, a co do částky 30 794,50 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Při rozhodování o úroku z prodlení soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn206/2010, že úrok z prodlení z nároku uplatněného podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. náleží ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, kdy žádost o předběžné projednání nároku byla podána.

33. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení byla náhrada škody ve výši 52 838,28 Kč (po částečném plnění ze strany žalované a částečném zpětvzetí žaloby ve výši 4 174,50 Kč), náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 300 000 Kč (po částečném plnění ze strany žalované a částečném zpětvzetí žaloby ve výši 225 000 Kč) a náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 30 794,50 Kč. Částečné zpětvzetí žaloby v důsledku plnění žalované po zahájení řízení soud považuje za procesní úspěch žalobce. Ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a nepřiměřenou délku trestního stíhání vycházel soud z judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně z usnesení ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , pokud jde o procesní úspěch, a z usnesení ze dne , datum, ve věci , spisová značka, , pokud jde o tarifní hodnotu při stanovení výše advokátní odměny. Dle prvně citovaného usnesení výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše. Co do požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud považuje žalobce za procesně plně úspěšného podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., ačkoli mu byla přiznána částka nižší. Ve vztahu k celému předmětu řízení pak soud postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., protože co do požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 30 794,50 Kč a náhradu škody ve výši 4 174,50 Kč byl žalovaný v řízení neúspěšný. Při určování úspěchu a neúspěchu účastníků soud vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot uplatněných nároků podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, soud při stanovení výše advokátní odměny v řízení o náhradu nemajetkové újmy aplikuje § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, tedy tarifní hodnota v takovém případě činí 50 000 Kč. V této věci tak soud vycházel z tarifní hodnoty v celkové výši 152 838,28 Kč (2 x nemajetková újma po 50 000 Kč + škoda ve výši 52 838,28 Kč). Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak byl žalobce v řízení úspěšný z 65 %/(98 663,78x100) : 152 838,28 Kč/, žalovaná byla úspěšná ze 35 % a je tak povinna nahradit žalobci 30 % nákladů řízení. Odměna za jednotlivé úkony byla vypočtena ze součtu tarifních hodnot, tzn. z tarifní hodnoty 152 838,28 Kč před částečným zpětvzetím žaloby a z tarifní hodnoty 104 174,50 Kč po částečném zpětvzetí žaloby. Zástupce žalobce vykonal v řízení 12 úkonů právní služby, za něž mu náleží advokátní odměna ve výši 7 220 Kč za úkon (převzetí věci, sepis žaloby, sepis vyjádření a částečné zpětvzetí žaloby ze dne , datum, ) a advokátní odměna ve výši 5 300 Kč (sepis vyjádření ze dne , datum, , účast u jednání delšího než 2 hodiny dne , datum, a , datum, , jednání s klientem přesahující 1 hodinu dne , datum, , sepis návrhu na doplnění dokazování dne , datum, a účast u jednání dne , datum, a , datum, ), celkem odměna ve výši 69 360 Kč. Za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů celkem ve výši 3 600 Kč. V souvislosti s cestou k jednání soudu ze sídla zástupce žalobce v , adresa, v trvání dvou započatých půlhodin (tam i zpět) a k nahlédnutí do soudního spisu dne , datum, náleží zástupci žalobce náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve výši celkem 1 000 Kč a náhrada cestovného vypočtená podle vzdálenosti 28 km (ze sídla zástupce v , adresa, a zpět) a kombinované spotřeby použitého vozidla ve výši dle vyhlášky o cestovních náhradách celkem 1 185 Kč (5x237). Žalobci pak také náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení žalobce činí 77 145 Kč. Z toho poměrná část, kterou je žalovaná povinna žalobci nahradit činí 30 % z této částky, tj. 23 143,50 Kč. Soud žalobci nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů (režijní paušál) za prostudování spisu dne , datum, , neboť se nejedná o úkon právní služby, za který by zástupci žalobce náležela odměna podle advokátního tarifu. Zároveň soud nepřiznal žalobci ani odměnu a náhradu hotových výdajů za sepis vyjádření ze dne , datum, , neboť nešlo o úkon potřebný k účelnému uplatnění práva, ať už s ohledem na jeho obsah, kdy jsou pouze opakovány již dříve uvedené argumenty, tak s ohledem na skutečnost, že následujícího dne proběhlo jednání, kde měl zástupce žalobce možnost se vyjádřit.