15 C 3/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Hrdinovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 774 686 Kč s příslušenstvím

I. Změna žaloby provedená přípisem žalobce ze dne 15. 9. 2025 se připouští.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 766 137 Kč se zákonným úrokem z prodlení:- ve výši 11,75 % ročně z částky 20 033 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení,- ve výši 11,75 % ročně z částky 19 306 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do zaplacení,- ve výši 11,75 % ročně z částky 19 306 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do zaplacení,- ve výši 11,75 % ročně z částky 19 306 Kč za dobu od 1. 5. 2022 do zaplacení,- ve výši 11,75 % ročně z částky 19 306 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 19 306 Kč za dobu od 1. 7. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 20 988 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 20 988 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 20 988 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 22 130 Kč za dobu od 1. 11. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 22 130 Kč za dobu od 1. 12. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 22 130 Kč za dobu od 1. 1. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 22 130 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 23 298 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 23 298 Kč za dobu od 1. 4. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 23 298 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 23 298 Kč za dobu od 1. 6. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 23 298 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 8. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 10. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 11. 2023 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 12. 2023 do zaplacení,- ve výši 14,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení,- ve výši 14,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení,- ve výši 14,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 3. 2024 do zaplacení,- ve výši 14,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 4. 2024 do zaplacení,- ve výši 14,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 5. 2024 do zaplacení,- ve výši 14,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 6. 2024 do zaplacení,- ve výši 12,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 7. 2024 do zaplacení,- ve výši 12,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 8. 2024 do zaplacení,- ve výši 12,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení,- ve výši 12,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do zaplacení,- ve výši 12,75 % ročně z částky 23 850 Kč za dobu od 1. 11. 2024 do zaplacení,to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení dalších 8 549 Kč s příslušenstvím se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 100 782 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobce se žalobou (změněnou se souhlasem soudu) domáhal po žalované zaplacení částky 774 686 Kč s příslušenstvím jako náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 12. 2021 do 30. 9. 2024. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva ze dne 5. března 2020, na jejímž základě žalobce vykonával práci horníka s místem výkonu práce v sídle žalované. Žalobce pro žalovanou dlouhodobě vykonával práci na území České republiky. Dne 11. 3. 2021 žalobce onemocněl nemocí z povolání - uhlokopskou pneumokoniózou a z tohoto důvodu rozvázal pracovní poměr ke dni 31. 8. 2021. Žalovaná vyplácí žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti při nemoci z povolání, ale do průměrného měsíčního výdělku v rozhodném období žalovaná nezapočetla tzv. delegacje. Tyto delegacje byly součástí mzdy, i když byly formálně vypláceny odděleně a jinak pojmenované. Pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti při nemoci z povolání je nutné do rozhodného výdělku započíst jak dosažený příjem žalobce v podobě mzdy, tak „cestovní náhrady“. Žalobce na takovou konstrukci stanovení mzdy přistoupil pouze s vědomím toho, že jeho příjem po sečtení cestovních náhrad a mzdy bude reálně dosahovat přibližně průměrné mzdy horníka v dolech společnosti OKD. Žalobce navíc způsob svého odměňování (tedy výše uvedenou účelovou právní konstrukci) nemohl nijak ovlivnit. Žalobce proto požadoval, aby mu kromě již vyplacené náhrady za ztrátu na výdělku v žalovaném období byl vyplacen doplatek v žalované výši.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že nemůže akceptovat názor žalobce o zahrnutí tzv. cestovních náhrad do skutečného výdělku. V zákoníku práce je stanoveno, že náhrady cestovních výdajů náleží zaměstnanci i při cestách mimo pravidelné pracoviště. Jelikož v daném případě bylo jako místo výkonu práce sjednáno sídlo žalované v Polsku, neboť nebylo možné předem odhadnout, ve kterých konkrétních dolech bude žalobce pracovat, přistoupily obě smluvní strany k vyplácení cestovních náhrad. Žalobce vykonával závislou činnost mimo pravidelné pracoviště stanovené v uzavřené pracovní smlouvě, tyto náhrady však nelze pokládat za součást mzdy, protože od samého počátku byly posuzovány jen jako náhrady poskytované zaměstnanci podle ustanovení § 151 a násl. zákoníku práce. Dále vznesla žalovaná námitku promlčení, pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za prosinec roku 2021.

3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované opakovaně jako horník v podzemí, naposled na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 3. 2020. Jako místo výkonu práce bylo sjednáno sídlo žalované v , Anonymizováno, v Polské republice. Dále bylo v pracovní smlouvě uvedeno, že v případech odůvodněných potřebami společnosti může být výkon práce proveden v jiné obci v zemi nebo v zahraničí (v České republice) na základě cestovního příkazu (delegacje), (srov. pracovní smlouva ze dne 5. 3. 2020). Žalobce onemocněl nemocí z povolání – uhlokopskou pneumokoniózou, která byla důvodem rozvázání pracovního poměru mezi účastníky ke dni 31. 8. 2021 (srov. lékařský posudek ze dne 18. 5. 2021 a dohoda o rozvázání pracovního poměru).

4. Žalobce pracoval již dříve, a to v letech 2006–2015, jako horník na , jméno FO, , v letech 2016 až do 31. 8. 2021 jako horník na , Anonymizováno, (protokol ze šetření k ověření podmínek vzniku pro onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání). Po rozvázání pracovního poměru mezi účastníky je žalobce v evidenci úřadu práce od 2.3.2022. (srov. potvrzení ze dne 1. 9. 2025). Žalobci byla za trvání pracovního poměru vyplácena mzda (mzdové listy žalobce za léta 2020 a 2021) a dále tzv. delegacje vyplácené v českých korunách v čisté výši (srov. potvrzení žalované ze dne 27. 6. 2025). Žalobci byla vyplácena za žalované období náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přičemž do rozhodného výdělku pro výpočet náhrady nebyly započteny tzv. delegacje (nesporná tvrzení účastníků, dopisy , Anonymizováno, pojišťovny a. s.).

5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je až na nepatrnou část důvodná.

6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce je polským státním občanem bydlícím v Polské republice a žalovaná je zaměstnavatel se sídlem v Polsku, se soud zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti Okresního soudu v Karviné.

7. Pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů je nutno posoudit podle nařízení Brusel I BIS č. 1215/2012, které v čl. 21 (jenž upravuje příslušnost pro individuální pracovní smlouvy) odst. 1 písm. a) a b) uvádí, že zaměstnavatel, který má bydliště v některém členském státě, může být žalován u soudu členského státu, v němž má bydliště nebo v jiném členském státě, u soudu místa, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle vykonával naposledy.

8. Jelikož žalobce po celou dobu trvání pracovního poměru mezi účastníky pracoval na důlních pracovištích na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost (pravomoc a příslušnost) českých soudů podle shora citovaného nařízení. Místně příslušným soudem je Okresní soud v Karviné, v jehož obvodu žalobce pracoval na území České republiky.

9. Dále se soud zabýval otázkou práva rozhodného pro posouzení této věci. Podle systematiky čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES (č. 593/2008) o právu rozhodném pro závazkové vztahy (Řím I.) se rozhodné právo pro individuální pracovněprávní vztahy určí primárně na základě volby práva v souladu s článkem 3 citovaného nařízení. V případě neexistence volby práva se primárně použije právo státu, v němž má zaměstnanec své obvyklé místo výkonu práce (článek 8 odst. 2 citovaného nařízení).

10. V projednávané věci nebyla v pracovní smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 5. 3. 2020 volba práva provedena. Žalobce je polský státní příslušník, žalovaná je právnickou osobou zřízenou podle polského práva. Pracovní smlouva byla sepsána v polském jazyce a jako místo výkonu práce bylo sjednáno sídlo žalované v Polsku. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce vykonával práci od vzniku pracovního poměru až do jeho skončení výhradně v České republice. Za těchto okolností se pro posouzení věci použije právo České republiky jakožto státu, v němž žalobce měl své obvyklé místo výkonu práce.

11. Podle ust. § 269 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2021, který se na projednávaný případ vztahuje, dále jen „zákoník práce“, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

12. Podle ust. § 271b odst. 1 a 3 zákoníku práce, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.

13. Žalovaná vyplácela v žalovaném období žalobci náhradu za ztrátu na výdělku podle § 271b zákoníku práce a spor mezi účastníky se vedl o výši této náhrady; žalovaná za rozhodný výdělek před vznikem škody považovala pouze výdělek, který zahrnoval mzdu žalobce dosaženou u žalované. Žalobce naopak požadoval, aby do průměrného výdělku byly kromě dosažené mzdy započteny jako část mzdy i tzv. delegacje.

14. Podle ust. § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle ust. § 353 odst.1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

15. V posuzovaném případě začala žalobci vznikat škoda zapříčiněná nemocí z povolání v podobě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dne 1. 9. 2021, neboť den předtím žalobce rozvázal pracovní poměr pro nemoc z povolání a byl nadále bez příjmu. Rozhodným obdobím ve smyslu shora citovaných ustanovení bylo druhé čtvrtletí roku 2021. V tomto čtvrtletí odpracoval žalobce 27 dnů, tj. 216 hodin, přičemž na základní mzdě, příplatcích, doplatcích a odměnách obdržel celkem 30 123,19 Kč (bez ohledu na delegacje), jeho hodinový výdělek dosáhl částky 139,45 Kč.

16. Podle ust. § 271m odst. 1 zákoníku práce při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.

17. Za dobu od 5. 3. 2020 do 31. 12. 2020 (kdy v roce 2020 trval pracovní poměr mezi účastníky) žalobce odpracoval 152 dny, tj. 1 216 hodin a obdržel na základní mzdě, příplatcích, doplatcích a odměnách 270 908 Kč (bez ohledu na delegacje), což činí 222,78 Kč za hodinu. Je tedy zřejmé, že průměrný výdělek pro účely náhrady škody při nemoci z povolání je v případě žalobce výhodnější v kalendářním roce předcházejícím vzniku škody, to je v roce 2020.

18. Dále bylo nutno uvážit, jaké skutečnosti jsou rozhodné pro stanovení výše průměrného výdělku pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, zda se tento výdělek stanoví výhradně z hrubé mzdy žalobce dosažené u žalované v rozhodném období (tak, jak je vyčíslena shora), anebo zda se do průměrného výdělku připočtou ještě tzv. delegacje.

19. Žalobce pobíral od žalované mzdu, která byla vyčíslena ve mzdovém listu, mzda byla zdaněna podle českých právních předpisů a také z ní byly odvedeny příslušné zákonné odvody a kromě mzdy byly žalobci vypláceny každý měsíc tzv. delegacje. Tyto částky žalovaná žalobci vyplácela v čistém přímo na účet, aniž byly evidovány ve mzdovém listu. Žalovaná zastávala názor, že delegacje je nutno považovat výhradně za cestovní náhrady, a proto je nelze do průměrného výdělku započítat. Soud dospěl k závěru, že tzv. delegacje v posuzovaném případě je nutno pokládat za část mzdy žalobce, se kterou je třeba počítat při výpočtu průměrného výdělku.

20. Pro posouzení povahy právního vztahu není rozhodná sama okolnost, jak je právní jednání označeno, popřípadě jaké jsou subjektivní představy účastníků o povaze jejich vzniku, nýbrž posouzení obsahu (výklad projevů vůle), tedy zjištění, co bylo každým z účastníků skutečně – třeba i konkludentně – projeveno.

21. Obsahem smlouvy (a každého dalšího právního jednání) jsou právní následky (v podobě práv a povinností), které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran, protože se smlouva (stejně jako každé jiné právní jednání) posuzuje podle jejího obsahu, znamená to, že se neposuzuje podle označení, které jí vybraly smluvní strany nebo podle jiných hledisek stranami zvolených, ale pouze podle svého obsahu, a to v té podobě, jak byl projev vyjádřen stranami smlouvy, popřípadě jak byl vyložen v souladu se zákonem předepsaným postupem pro výklad právních jednání.

22. Právní jednání může být z hlediska vážnosti vůle také simulované nebo disimulované. Při simulaci jednající osoba jen předstírá, že má určitou vůli, neboť projevuje jinou vůli, než jakou opravdu má. Při disimulaci jednající předstírá určitou vůli proto, aby tím zastřel jiné právní jednání, které ve skutečnosti sleduje. Obecně platí, že simulované a disimulované právní jednání jsou vadná pro nedostatek vážné vůle, projevená vůle tedy není vážná, což způsobí zdánlivost právního jednání (srov. § 552 o. z.). Tento závěr platí také v případě disimulace, kdy simulované jednání není zamýšleno vážně, ale slouží k tomu, aby zakrylo jiné právní jednání. Splňuje-li však toto právní jednání současně náležitosti disimulovaného právního jednání, je platné za podmínky, že svým obsahem nebo účelem neodporuje zákonu, ani jej neobchází a že se ani nepříčí dobrým mravům. Posouzení, zda určité právní jednání je disimulované nebo simulované, nezáleží na tom, co jednající osoby projevily nebo jak svůj úkon označily, ale na obsahu právního jednání a jeho skutečné povaze.

23. V pracovní smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 5. 3. 2020 bylo sjednáno jako místo výkonu práce sídlo žalované na adrese , adresa, v Polské republice. Sjednané místo výkonu práce bylo sjednáno pouze naoko, neboť oběma účastníkům muselo být jasné, že žalobce jako horník v podzemí na výše uvedené adrese pracovat nebude a nemůže, neboť se tam žádný důl nenachází. Tomu také odpovídá skutečnost, že žalobce po celou dobu trvání pracovního poměru mezi účastníky (i za trvání předchozích pracovních poměrů mezi stejnými účastníky) pracoval výhradně na důlních pracovištích v ČR. Stejně tak formální proto je i další ujednání v pracovní smlouvě, podle kterého v odůvodněných případech může být práce prováděna na jiných místech, v jiném kraji nebo v zahraničí (v České republice) na základě cestovního příkazu (delegacje). Žalobce žádné příkazy k pracovním cestám od žalované nedostával, jeho pravidelné pracoviště bylo v dolech na území České republiky.

24. Podle ustálené judikatury může být sjednaným místem výkonu práce sídlo zaměstnavatele, i když tam není faktické pracoviště zaměstnance. Přesto platí, že místo výkonu práce by mělo odpovídat potřebě zaměstnavatele a být přiměřené povaze práce. Praxe sjednání místa výkonu práce v sídle zaměstnavatele je obvyklá například u stavební montážní činnosti, servisní práce, činnosti obchodního zástupce a podobně. V daném případě ovšem bylo zřejmé, že žalobce na sjednaném místě výkonu práce na výše uvedené adrese v Polské republice pracovat nemůže, že bude pracovat výhradně na důlních pracovištích v ČR. Sjednané místo výkonu práce proto evidentně neodpovídalo potřebě žalované jako zaměstnavatele a nebylo přiměřené povaze hornické práce.

25. Za daných okolností lze dovodit, že skutečnou vůlí žalobce a žalované nebylo sjednání místa výkonu práce ve městě , Anonymizováno, , nýbrž takovou vůli předstírali (s největší pravděpodobností ve snaze snížit daňové a jiné odvody ze mzdy tím, že část odměny za práci bude žalovaná formálně vyplácet jako cestovní náhrady, které odvodům nepodléhají).

26. Žalobci ze shora uvedených důvodů nárok na cestovní náhrady nemohl vzniknout a vyplacené cestovné (delegacje) není náhradou výdajů žalobce související s jeho pracovními cestami nebo prací v zahraničí, ale má povahu mzdy ve smyslu ust. § 109 odst. 2 zákoníku práce. Do průměrného výdělku žalobce pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je proto nutno započíst veškeré částky, které byly žalobci za vykonanou práci v rozhodném období zaplaceny, to znamená mzdu i tzv. delegacje.

27. Již výše bylo uvedeno, že rozhodné období pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku je doba od 5. 3. 2020 do 31. 12. 2020, přičemž žalobce obdržel na tzv. delegacjích za toto období celkovou částku 111 835 Kč hrubého. Delegacje byly žalobci vypláceny v čistém, proto bylo nutno pro účely rozhodného výdělku z tzv. delegacjí vypočítat částky pojistného na sociální zabezpečení, příspěvků na státní politiku zaměstnanosti (SP) a na všeobecné zdravotní pojištění (ZP). Výpočet dokládá následující tabulka:obdobídelegacje-čistádelegacje-hrubáSP-6,5%ZP-4,5%daňIII.2010 346 Kč15 016 Kč976 Kč676 Kč3 018 KčIV.2010 164 Kč14 752 Kč959 Kč664 Kč2 965 KčV.208 778 Kč12 739 Kč828 Kč573 Kč2 560 KčVI.209 702 Kč14 081 Kč915 Kč634 Kč2 830 KčVIII.206 468 Kč9 387 Kč610 Kč422 Kč1 887 KčIX.2010 164 Kč14 752 Kč959 Kč664 Kč2 965 KčX.203 696 Kč5 364 Kč349 Kč241 Kč1 078 KčXI.208 036 Kč11 663 Kč758 Kč525 Kč2 344 KčXII.209 702 Kč14 081 Kč915 Kč634 Kč2 830 Kč28. Pokud tedy žalobce za rozhodné období obdržel mzdu ve výši 270 908 Kč a delegacji ve výši 111 835 Kč, činil jeho rozhodný výdělek celkem 382 743 Kč. Za tuto dobu žalobce odpracoval 1 216 hodin, hodinový výdělek tedy činí 314,75 Kč. Pracovní doba činila 37,5 hodin týdně a po vynásobení koeficientem 4,348 (srov. § 356 odst. 2 zákoníku práce) činí průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce za rok 2020 51 320 Kč.

29. Tento výdělek lze použít pro náhradu za ztrátu na výdělku v daném případě za dobu od 1. 9. 2021 do 31. 12. 2021. Od 1. 1. 2022 bylo nutno výdělek valorizovat podle nařízení vlády č. 508/2021 Sb. na 52 287 Kč. Další valorizace proběhla k 1. 6. 2022 podle nařízení vlády č. 138/2022 Sb. a výdělek činil 56 575 Kč. Od 1. 9. 2022 byl výdělek znovu valorizován podle nařízení vlády č. 256/2022 Sb. na 59 517 Kč. Od 1. 1. 2023 byl výdělek valorizován podle nařízení vlády č. 413/2022 Sb. na 62 552 Kč. Od 1. 6. 2023 byl výdělek valorizován podle nařízení vlády č.131/2023 Sb. na 64 391 Kč a od 1. 1. 2024 byl výdělek valorizován podle nařízení vlády č. 338/2023 Sb. na 64 751 Kč.

30. Žalobce po rozvázání pracovního poměru se žalovanou nepracoval a od března 2022 byl evidován na úřadě práce, kde setrval po celé žalované období. Žalobce nepobírá důchod, má tedy zachovaný pracovní potenciál takže by po dobu, kdy nebyl evidován u úřadu práce, mohl dosahovat přinejmenším minimální mzdy (jako zaměstnanec v dělnické profesi), se kterou bylo při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku dále počítáno, poté se počítá s minimální mzdou ve výši platné ke dni první evidence u úřadu práce, která v dané době činila 16 200 Kč. Následující tabulka dokládá výši nároku žalobce za žalované období po odpočtu minimální mzdy a všech částek, které byly žalobci za toto období zaplaceny.ObdobíVýdělekmin. mzdavyplacenonárok12/2151 320 Kč15 200 Kč16 087 Kč20 033 Kč1/2252 287 Kč16 200 Kč16 781 Kč19 306 Kč2/2252 287 Kč16 200 Kč16 781 Kč19 306 Kč3/2252 287 Kč16 200 Kč16 781 Kč19 306 Kč4/2252 287 Kč16 200 Kč16 781 Kč19 306 Kč5/2252 287 Kč16 200 Kč16 781 Kč19 306 Kč6/2256 575 Kč16 200 Kč19 387 Kč20 988 Kč7/2256 575 Kč16 200 Kč19 387 Kč20 988 Kč8/2256 575 Kč16 200 Kč19 387 Kč20 988 Kč9/2259 517 Kč16 200 Kč21 187 Kč22 130 Kč10/2259 517 Kč16 200 Kč21 187 Kč22 130 Kč11/2259 517 Kč16 200 Kč21 187 Kč22 130 Kč12/2259 517 Kč16 200 Kč21 187 Kč22 130 Kč1/2362 552 Kč16 200 Kč23 054 Kč23 298 Kč2/2362 552 Kč16 200 Kč23 054 Kč23 298 Kč3/2362 552 Kč16 200 Kč23 054 Kč23 298 Kč4/2362 552 Kč16 200 Kč23 054 Kč23 298 Kč5/2362 552 Kč16 200 Kč23 054 Kč23 298 Kč6/2364 391 Kč16 200 Kč24 341 Kč23 850 Kč7/2364 391 Kč16 200 Kč24 341 Kč23 850 Kč8/2364 391 Kč16 200 Kč24 341 Kč23 850 Kč9/2364 391 Kč16 200 Kč24 341 Kč23 850 Kč10/2364 391 Kč16 200 Kč24 341 Kč23 850 Kč11/2364 391 Kč16 200 Kč24 341 Kč23 850 Kč12/2364 391 Kč16 200 Kč24 341 Kč23 850 Kč1/2464 751 Kč16 200 Kč24 701 Kč23 850 Kč2/2464 751 Kč16 200 Kč24 701 Kč23 850 Kč3/2464 751 Kč16 200 Kč24 701 Kč23 850 Kč4/2464 751 Kč16 200 Kč24 701 Kč23 850 Kč5/2464 751 Kč16 200 Kč24 701 Kč23 850 Kč6/2464 751 Kč16 200 Kč24 701 Kč23 850 Kč7/2464 751 Kč16 200 Kč24 701 Kč23 850 Kč8/2464 751 Kč16 200 Kč24 701 Kč23 850 Kč9/2464 751 Kč16 200 Kč24 701 Kč23 850 Kč31. Žalobci náleží i náhrada za ztrátu na výdělku za prosinec roku 2021, která není promlčena. Podle ustanovení § 271m odst. 2 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen náhradu za ztrátu na výdělku vyplácet pravidelně jednou měsíčně, a to vždy zpětně. Z povahy věci vyplývá, že určit výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti lze jen z těch výdělků dosahovaných při nemoci z povolání, kterých zaměstnanec v měsíci, za něž se náhrada poskytuje, již dosáhl. Nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za prosinec 2021 není promlčen, protože žaloba byla podána dne 23. ledna 2025 a náhrada za prosinec 2021 byla splatná do 31. ledna 2022; žaloba byla tedy podána ve lhůtě stanovené paragrafem 629 odst. 1 občanského zákoníku.

32. Žalobci vznikl také nárok na úroky z prodlení ve výši uvedené ve výroku rozsudku v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a § 271m odst. 2 zákoníku práce.

33. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobci vznikl za nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 12. 2021 do 30. 9. 2024 v celkové části 766 137 Kč s příslušenstvím, v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno, žalobu o zaplacení dalších 8 549 Kč s příslušenstvím soud jako nedůvodnou zamítl.

34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné části, soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady představuje náhrada nákladů za zastoupení advokátem ve výši 100 782 Kč.

35. O odměně a hotových výdajích advokáta bylo rozhodováno podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení úkonu právní služby. Advokátovi žalobce náleží odměna za osm úkonů právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení 11. 10. 2024, 2. sepis předžalobní výzvy 11. 10. 2024, 3. sepis žaloby 23. 1. 2025, 4. účast na jednání před soudem 22. 5. 2025, 5. sepis rozšíření žaloby 25. 6. 2025, 6. účast na jednání před soudem 8. 9. 2025, 7. sepis rozšíření žaloby 15. 9. 2025 a 8. účast na jednání před soudem 22. 9. 2025. Odměna za jeden úkon právní služby pro úkony 1. až 4. činí 9 460 Kč (tarifní hodnota 283 415 Kč), pro úkon 5. činí 9 340 Kč (tarifní hodnota 253 018 Kč), pro úkon 6. činí 10 460 Kč (tarifní hodnota 536 433 Kč), pro úkon 7. činí 9 260 Kč (tarifní hodnota 238 253 Kč) a pro úkon 8. činí 11 420 Kč (tarifní hodnota 774 686 Kč), celkem odměna činí 78 320 Kč a byla stanovena podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu. K tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za dva úkony právní služby á 300 Kč a za šest úkonů právní služby á 450 Kč, tj. celkem 3 300 Kč. Náklady dále tvoří cestovné advokáta k soudu na jednání a zpět dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu a náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním a zpět dle § 14 advokátního tarifu. Advokát učinil cesty ke třem soudním jednáním, k cestám použil osobní vozidlo Honda ACCORD RZ , SPZ, průměrné spotřebě 8,6 l benzinu na 100 km, cesta z , adresa, a zpět 29 km, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. cena za litr benzinu 35,80 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 5,80 Kč, cestovné za jednu cestu tam a zpět činí 257 Kč, celkem cestovné za tři cesty činí 771 Kč. Náhrada za promeškaný čas činí celkem 900 Kč, tj. tři cesty k jednáním a zpět á dvě půlhodiny á 150 Kč. Advokát je plátcem DPH, shora uvedené částky je proto třeba podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% DPH ve výši 17 491 Kč (21 % z částky 83 291 Kč). Celkem přiznané náklady za zastoupení činí 100 782 Kč.

36. Lhůty splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.