15 C 33/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Hrdinové a přísedících Ludmily Valové a Bc. Kateřiny Habdasové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 33 470,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 18 988,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal zaplacení částky 18 988,84 Kč jako úroků z prodlení, a to za náhradu platu za únor 2021 ve výši 8,25 % ročně z částky 43 215,64 Kč za dobu od 1. 4. 2021 do 13. 12. 2023 (9 640,94 Kč) a za náhradu platu za březen 2021 ve výši 8,25 % ročně z částky 43 215,64 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do 13. 12. 2023 (9 347,90 Kč).

2. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalovaného zaměstnán jako vedoucí odboru školství a kultury a přípisem ze dne 10. 11. 2020 mu byla dána výpověď z pracovního poměru. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 3. 2023, č. j. 24 C 104/2021–69, bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi. Žalobci byla poté žalovaným vyplacena dne 13. 12. 2023 částka 1 398 815 Kč, která představuje náhradu platu za dobu od 1. 2. 2021 do 11. 10. 2023, přičemž bylo vycházeno z částky 43 215,64 Kč měsíčně. Vzhledem k prodlení s výplatou náhrady platu požadoval žalobce výše uvedené úroky z prodlení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odkazem na rozsudek Okresního soudu v Karviné sp. zn. 25 C 65/2020.

4. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalovaného jako vedoucí úředník, přičemž přípisem ze dne 9. 11. 2020 byl odvolán z funkce vedoucího úředníka a dne 10. 11. 2020 mu byla dána výpověď z pracovního poměru. Okresní soud v Karviné rozsudkem č. j. 24 C 104/2021–69 ze dne 10. března 2023, který nabyl právní moci dne 11.10.2023, (mimo jiné) určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalovaného ze dne 10. 11. 2020 je neplatná. Žalovaný poté zaplatil dne 13.12.2023 žalobci podle ust. § 69 zák. práce náhradu platu za období od 1. 2. 2021 do 11. 10. 2023 v celkové výši 1 398 815 Kč. Náhrada platu byla žalobci vypočtena z průměrného výdělku za čtvrté čtvrtletí roku 2020 ve výši 43 215,64 Kč měsíčně (shodná tvrzení účastníků).

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Podle ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

7. Právo na náhradu mzdy (platu) při neplatném rozvázání pracovního poměru může být uplatněno za předpokladu, že zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, a že rovněž zpochybnil žalobou podle ust. § 72 zákoníku práce platnost právního jednání, jestliže již uplynul termín splatnosti náhrady mzdy (platu) (§ 141 a § 144 zákoníku práce).

8. Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku (§ 141 odst. 1 zákoníku práce). Pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odst. 1 (§ 141 odst. 3 zákoníku práce). Jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou na splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143 (srov. § 144, věta první zákoníku práce).

9. Pracovněprávní předpisy rozlišují mezi splatností mzdy, platu a náhrady mzdy a platu na straně jedné a výplatou mzdy, platu a náhrady mzdy a platu na straně druhé; zatímco splatnost (termín splatnosti) nastává podle ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo náhrady mzdy nebo platu (tedy uplynutím posledního dne takového měsíce), výplata (pravidelný termín výplaty) se sjedná, stanoví nebo určí v mezích období uvedeného v ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce.

10. Prodlení zaměstnavatele (jako dlužníka) nebo zaměstnance (jako věřitele) se splněním práva zaměstnance na mzdu, plat nebo náhrady mzdy nebo platu, zákoník práce a ostatní pracovněprávní předpisy výslovně neupravují; řídí se proto subsidiárně ustanoveními občanského zákoníku. Prodlení zaměstnavatele se splněním práva zaměstnance na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu nastává uplynutím doby (termínu) splatnosti (srov. § 1968, věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

11. Je-li mzda, plat nebo náhrada mzdy nebo platu splatná ve smyslu ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce – nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu, je tu rozhodné, zda právo zaměstnance (jako u věřitele) na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu, bylo splněno (či zůstalo nesplněno) před uplynutím posledního dne takového měsíce, a prodlením se splněním takového dluhu vzniká od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, jehož uplynutím nastala splatnost mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5141/2017).

12. V posuzovaném případě žalobci byla vyplacena náhrada platu (vždy 43 215,64 Kč měsíčně) za dobu od 1. 2. 2021 do 11. 10. 2023 v celkové částce 1 398 815 Kč dne 13. 12. 2023. Za těchto okolností byl žalovaný v prodlení s výplatou náhrady platu za únor 2021 v době od 1. 4. 2021 do 13. 12. 2023, žalobci proto náleží úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 215,64 Kč od 1. 4. 2021 do 13. 12. 2023 (tj. 9 640,94 Kč). S náhradou platu za březen 2021 byl žalovaný v prodlení v době od 1. 5. 2021 do 13. 12. 2023, žalobci proto náleží úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 215,64 Kč od 1. 5. 2021 do 13. 12. 2023 (tj. 9 347,90 Kč).

13. Výše úroků z prodlení je stanovena dle ust. § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a za žalované období dosáhla částky 18 988,24 Kč; soud proto žalobě vyhověl.

14. Pro úplnost soud uvádí, že z úřední činnosti je mu známo rozhodnutí Okresního soudu v Karviné, čj. 25 C 65/2020-104 ze dne 21.1.2021, v němž je v bodě 18. odůvodnění uvedeno, že zaměstnavatel je v prodlení s plněním náhrady platu až od marného uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě; tento závěr nebyl podroben odvolacímu přezkumu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, čj. 16 Co 113/2021–139, ze dne 19.10.2021. S názorem okresního soudu uvedeném ve shora označeném rozhodnutí podepsaný soud nesouhlasí z důvodů uvedených bodě 11. odůvodnění.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 a 146 odst. 2 o.s.ř.(srov. usnesení čj. 15 C 33/2023 – 37 ze dne 4.10.2024) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.