15 C 45/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Hrdinové a přísedících Soni Virguľové a Bc. Dagmar Vaňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 308 641 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 306 234 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 1. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 2 407 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení 43 004 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republiceOkresnímu soudu v Karviné na soudním poplatku 15 312 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal žalobou po žalovaném zaplacení částky 360 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2021 do zaplacení. Poté vzal žalobce žalobu částečně zpět podáním ze dne 10. 7. 2024 o částku 53 766 Kč s příslušenstvím, soud řízení o této částce z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil usnesením č. j. 15 C 45/2024–56 ze dne 18. 2. 2025. Dne 2. 12. 2024 žalobce žalobu opětovně rozšířil o 2 407 Kč s úrokem z prodlení od 1. 11. 2021 do zaplacení, celkem tedy požadoval 308 641 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2021 do zaplacení. Soud tuto změnu žaloby připustil usnesením ze dne 18. 3. 2025.

2. Žalovaná částka představovala odstupné při skončení pracovního poměru, přičemž žalobce tvrdil, že pracovní poměr mezi účastníky byl rozvázán dne 31. 8. 2021 z důvodů následků pracovních úrazů, které utrpěl dne 3. 7. 2019 a 2. 7. 2020. Za těchto okolností mu vznikl nárok na dvanáctinásobek odstupného podle § 67 odst. 2 zákoníku práce. Žalobci bylo na odstupném vyplaceno 153 117 Kč, zbývá tedy doplatit 308 641 Kč. Při výpočtu odstupného žalobce počítal s pravděpodobným výdělkem žalobce, který činil 236 Kč za hodinu.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, protože žalovaný rozvázal pracovní poměr s žalobcem výpovědí z pracovního poměru, kterou žalobce převzal dne 1. 6. 2021, a to podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Výpověď byla rozhodnutím soudů určena neplatnou, avšak ze závěrů rozsudků Okresního soudu v Karviné č. j. 24 C 249/2021-127 ze dne 12. 10. 2023 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2024 č. j. 16 Co 25/2024-157 toliko vyplývá, že žalobce je zdravotně nezpůsobilý vykonávat dosavadní práci, avšak příčinou této zdravotní způsobilosti se žádný z citovaných rozsudků nezabýval. Žalobce v žalobě popisuje dva úrazové děje, které od sebe dělí doba jednoho roku, aniž by specifikoval, který úrazový děj považuje za pracovní úraz, jenž způsobil ztrátu jeho způsobilosti vykonávat dosavadní práci. Žalobci proto nárok na odstupné podle § 67 odst. 2 zákoníku práce nesvědčí. Dále žalovaný namítal promlčení žalované částky ve výši 2 407 Kč, o kterou byla žaloba rozšířena dne 2. 12. 2024.

4. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalovaného jako horník , Anonymizováno, a dne 1. 6. 2021 mu byla doručena výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost. Žalobce podal žalobu o určení neplatnosti této výpovědi z pracovního poměru a tvrdil, že výpověď je neplatná, protože již ke dni doručení výpovědi byl žalobce nezpůsobilý výkonu dosavadní práce pro následky pracovního úrazu ze dne 3. 7. 2019. Věc byla vedena u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 249/2021. Okresní soud o této žalobě rozhodl dne 12. října 2023 a žalobě vyhověl, rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 25/2024-157 ze dne 23. dubna 2024. V průběhu soudních řízení bylo kromě jiného provedeno i znalecké dokazování, protože ve věci byl vypracován znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který dospěl k závěru, že žalobce nebyl schopen vykonávat dosavadní práci pro následky pracovního úrazu ze dne 3. 7. 2019. Ke stejnému závěru dospěl znalec z oboru zdravotnictví , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , který potvrdil, že žalobce nebyl schopen od 3. 7. 2019 ( kdy při pracovním úrazu došlo k závažnému postižení páteře) až do 1. 6. 2021 (kdy byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru) způsobilý k výkonu dosavadní práce horníka , Anonymizováno, . Znalec dále uvedl, že žalobce netrpí žádným obecným onemocněním (srov. rozsudek Okresního soudu v Karviné č. j. 24 C 249/2021 ze dne 12. 10. 2023 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 25/24-157 ze dne 23. 4. 2024). Žalovaný při skončení pracovního poměru vyplatil žalobci částku 153 117 Kč jako odstupné (srov. mzdový list žalobce za rok 2021).

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná.

6. Podle ust. § 67 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce pracoval u žalované jako horník , Anonymizováno, a dne 1. 6. 2021 mu byla doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Tato výpověď z pracovního poměru byla výše citovanými rozsudky určena neplatnou, protože v soudních řízeních bylo zjištěno, že žalobce byl ke dni doručení výpovědi nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce, a to pro pracovní úrazy ze dne 3. 7. 2019 a 2. 7. 2020. Důvod zdravotní nezpůsobilosti žalobce vykonávat dosavadní práci byl v těchto soudních řízeních prokázán znaleckým dokazováním (znaleckými posudky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, ). Zároveň bylo prokázáno, že žalobce netrpí žádným obecným onemocněním. Za těchto okolností soud neměl pochyb o tom, že zdravotní nezpůsobilost žalobce k výkonu dosavadní práce byla zapříčiněna následky pracovních úrazů, proto nepokládal za potřebné doplnit dokazování znaleckým posudkem, který by zkoumal, z jakého důvodu je žalobce nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce. Jelikož pracovní poměr mezi účastníky skončil dohodou (srov. § 69 odst. 3 písm. a) zákoníku práce) ke dni 31. 8. 2021 a stalo se tak z důvodů uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce, vznikl žalobci nárok na odstupné podle ust. § 67 odst. 2 zákoníku práce ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku.

8. Soud se dále zabýval výši nároku a zjišťoval průměrný výdělek žalobce pro účely odstupného (srov. § 67 odst. 3 zákoníku práce). Průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak (§ 352 zákoníku práce). Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (§ 353 odst. 1 zákoníku práce). Není-li v zákoníku práce dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 354 odst. 1 zákoníku práce). Průměrný výdělek se zjistí k prvému dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období (§ 354 odst. 2 zákoníku práce).

9. Pro stanovení průměrného výdělku mají význam tři základní skutečnosti – rozhodné období, hrubá mzda zúčtovaná zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a odpracovaná doba v rozhodném období (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005 sp. zn. 21 Cdo 2107/2024 uveřejněný pod číslem 60/2005 v časopise Soudní judikatura). Rozhodným obdobím je zásadně předchozí kalendářní čtvrtletí, to je kalendářní čtvrtletí předcházející skutečnosti, pro kterou se zjišťuje průměrný výdělek.

10. Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek (§ 355 odst. 1 zákoníku práce). Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platů zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (§ 355 odst. 2 zákoníku práce). Z mzdového listu žalobce za rok 2021, bylo zjištěno, že žalobce v rozhodném období druhého čtvrtletí roku 2021 nepracoval (byl neschopen práce), proto výdělek žalobce za druhé čtvrtletí roku 2021, které bylo rozhodným obdobím pro výpočet odstupného, musel být stanoven jako výdělek pravděpodobný.

11. Zákonná hlediska pro určení pravděpodobného výdělku, kterého by zaměstnanec zřejmě dosáhl, byla dále rozvedena soudní judikaturou (např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4325/2014), který pro účely zjištění pravděpodobného výdělku ukládá soudu přihlížet nejen k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnanec konat, jaké měl podle platných předpisů pobírat pohyblivé složky mzdy nebo platu, jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům a podobně. Musí být tedy zohledněny nejen pevné nebo nárokové složky mzdy, ale i další složky mzdy stanovené odlišným způsobem a fakultativní složky mzdy, přitom lze zejména přihlédnout k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy zaměstnance nebo ke mzdě zaměstnanců vykonávajících v rozhodném období stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012 sp. zn. 21 Cdo 588/2011). Zákon nestanoví, z jakých případných dalších hledisek je třeba při zjišťování mzdy, které by zaměstnanec v rozhodném období zřejmě dosáhl, vycházet. Ponechává tak na úvaze soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Zákon tedy ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěná hrubá mzda byla vskutku „pravděpodobná", tedy taková, jaké by zaměstnanec zřejmě dosáhl, kdyby pracoval. Jestliže by výsledek mechanického výpočtu pravděpodobného výdělku dostatečně nevystihoval specifické okolnosti individuálního případu, lze k těmto skutkovým okolnostem přihlédnout a zjištěný výsledek náležitě upravit.

12. Žalobce pracoval jako horník – důlní zámečník a v rozhodném období sám nepracoval. Soud proto pravděpodobný výdělek stanovil z hrubé mzdy pěti zaměstnanců, kteří pracovali ve stejném období u žalovaného jako horníci (, jméno FO, a , jméno FO, ) anebo důlní zámečníci (, Anonymizováno, , , jméno FO, , , jméno FO, ). Soud dospěl k závěru, že průměrný výdělek vypočtený z těchto výdělků z obou profesí (horník a důlní zámečník) bude nejlépe odpovídat výdělku, kterého by žalobce v rozhodném období zřejmě dosáhl, kdyby pracoval.

13. Zaměstnanec žalované , Anonymizováno, dosáhl ve druhém čtvrtletí hodinového průměrného výdělku 252,37 Kč. , jméno FO, za stejné období dosáhl výdělku 239,51 Kč, , jméno FO, v tomto čtvrtletí dosáhl hodinového průměrného výdělku 223,35 Kč, , jméno FO, měl hodinový výdělek 250,79 Kč a , jméno FO, dosáhl výdělku 215,02 Kč (srov. mzdové listy výše uvedených osob za rok 2021 a sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 30. ledna 2025). Průměr těchto hodinových výdělků spolupracovníků žalobce za druhé čtvrtletí roku 2021 činil 236,20 Kč, což při pracovním úvazku žalobce 37,50 hodin týdně a po vynásobení koeficientem 4,348 (srov. § 356 odst. 2 zákoníku práce) činí částku 38 512 Kč. Soud proto při výpočtu odstupného vyšel z pravděpodobného rozhodného výdělku žalobce za druhé čtvrtletí roku 2021 ve výši 38 512 Kč měsíčně, kdy dvanáctinásobek této částky činí 462 144 Kč.

14. Žalobce v žalobě uplatnil částku 360 000 Kč, potom vzal žalobu o 53 766 Kč zpět a předmětem sporu zůstala částka 306 234 Kč. Dne 2. 12. 2024 žalobce žalobu opětovně rozšířil o 2 407 Kč s příslušenstvím. Žalobu o částku 2 407 Kč s příslušenstvím soud jako nedůvodnou zamítl, neboť nárok je v uvedeném rozsahu promlčen. Nárok na výplatu odstupného žalobci vznikl dne 13. 9. 2021 (srov. § 67 odst. 4 zákoníku práce), žalobce mohl podat žalobu o odstupné ve lhůtě tří let od tohoto okamžiku (srov. § 619 a § 629 odst. 1 o. z.) a jelikož nárok na tuto částku žalobce uplatnil až 2. 12. 2024, stalo se tak po uplynutí promlčecí lhůty.

15. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí a přiznal žalobci na doplatku odstupného 306 234 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 1. 11. 2021 do zaplacení (srov. § 1970 o. z. a § 67 odst. 4 zákoníku práce), ve zbytku žalobu zamítl.

16. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl ve sporu převážný úspěch, ale žádné náklady řízení nepožadoval (srov. § 142 odst. 1 o. s. ř.).

17. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. Tyto náklady spočívají v odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů ustanovené advokátky, které stát hradí podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. Ustanovená advokátka zastupovala žalobce, který měl ve věci úspěch v rozsahu 85 % (z původně žalované částky 360 000 Kč bylo žalobci přiznáno 306 234 Kč), žalobci by tedy byla vůči žalovanému přisouzena náhrada nákladů řízení v rozsahu 70 %. Celkem odměna a hotové výdaje ustanovené zástupkyně žalobce, které budou hrazeny z rozpočtu soudu, činí 61 434 Kč, stát má vůči žalovanému právo na 70 % z této částky, tj. na částku 43 004 Kč.

18. Odměna a hotové výdaje ustanovené zástupkyně byly stanoveny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, vždy ve znění účinném ke dni provedení úkonu právní služby, a činí celkem 61 434 Kč. Ustanovené zástupkyni náleží odměna za 6 úkonů právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení 29. 5. 2023, 2. sepis předžalobní výzvy 27. 2. 2024, 3. sepis žaloby 18. 3. 2024, 4. účast na jednání před soudem 4. 9. 2024, 5. účast na jednání před soudem 2. 12. 2024 a 6. účast na jednání před soudem 18. 3. 2025, kdy odměna za jeden úkon právní služby u úkonů 1. až 3. činí 9 740 Kč (tarifní hodnota 360 000 Kč) a u úkonů 4. až 6. činí 9 540 Kč (tarifní hodnota 306 234 Kč, resp. 308 641 Kč). Celkem odměna činí 57 840 Kč (3x 9 740 Kč + 3x 9 540 Kč) a byla stanovena v souladu s § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) advokátního tarifu. K tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 5 úkonů právní služby á 300 Kč a za jeden úkon právní služby á 450 Kč, tj. 1 950 Kč. Ustanovené zástupkyni dále náleží cestovné k soudu na jednání a zpět dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu a náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním a zpět dle § 14 advokátního tarifu. Ustanovená zástupkyně použila k cestě osobní vozidlo zn. AUDI Q7 RZ , SPZ, průměrné spotřebě 5,9 l nafty na 100 km, cesta z , adresa, a zpět činí 40 km. Za cestu dne 4. 9. 2024 náleží cestovné 315 Kč a dne 2. 12. 2024 taktéž 315 Kč (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. cena za litr nafty 38,70 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 5,60 Kč) a za cestu dne 18. 3. 2025 náleží 314 Kč (dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. cena za litr nafty 34,70 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 5,80 Kč), celkem cestovné činí 944 Kč. Náhrada za promeškaný čas činí celkem 700 Kč, tj. dvě cesty á 2 půlhodiny á 100 Kč (cesty 4. 9. 2024 a 2. 12. 2024) a jedna cesta á 2 půlhodiny á 150 Kč (cesta 18. 3. 2025).

19. Jelikož žalobce byl v tomto řízení osvobozen od soudních poplatků (usnesením soudu ze dne 24. 5. 2023, č. j. 25 Nc 2002/2023-15, právní moc dne 14. 6. 2023) a soud jeho návrhu zčásti vyhověl, přešla na žalovaného v odpovídající části poplatková povinnost dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit soudní poplatek 15 312 Kč, jehož výše byla stanovena dle Položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku poplatků ze základu 306 234 Kč (částka přiznaná soudem).

20. Lhůty splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.