15 C 45/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Hrdinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem v Adresa advokátky o 595 058 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 280 058 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % ročně za dobu od 27. 10. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žaloba o zaplacení částky 315 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně za dobu od 9. 1. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 110 521 Kč k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem v , Adresa advokátky, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení 887 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou vedenou u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 45/2025 domáhala zaplacení částky 280 058 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 27. 10. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 6. 2024 utrpěla pracovní úraz, kvůli kterému byla v pracovní neschopnosti od 12. 7. 2024 do 31. 8. 2025, čímž jí vznikla ztráta na výdělku ve výši 93 381 Kč. Dále požadovala náhradu bolestného (14 849 Kč), náhradu za ztížení společenského uplatnění (169 708 Kč) a náhradu nákladů léčení (2 120 Kč).

2. Žalobou vedenou u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 5/2026 žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 315 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 9. ledna 2025 do zaplacení. Tuto žalobu odůvodnila rovněž tím, že dne 21. 6. 2024 utrpěla pracovní úraz a žalovaná s ní rozvázala pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. d) zákoníku práce, neboť žalobkyně pozbyla způsobilost vykonávat dosavadní práci. Jelikož byla žalobkyně přesvědčena, že důvodem ztráty pracovní způsobilosti byl pracovní úraz, požadovala jednorázovou náhradu podle § 271ca zákoníku práce ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku ve výši 315 000 Kč.

3. Jelikož obě tyto věci spolu skutkově souvisí, soud je v souladu s ustanovením § 112 odst. 1 o. s. ř. spojil ke společnému projednání a rozhodnutí, věc byla nadále vedena pod sp. zn. 15 C 45/2025.

4. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že pracovní úraz utrpěla dne 21. 6. 2024. K úrazu došlo tak, že žalobkyně sundávala pivní přepravky, které neudržela a přepravky začaly padat. Jedna přepravka udeřila žalobkyni do temene hlavy, před zbytkem padajících přepravek chtěla žalobkyně utéct, ale pravým ramenem narazila do plných stojících přepravek, což ji odrazilo na levou stranu a pak zpětně na pravou stranu. Žalobkyně nahlásila pracovní úraz paní , jméno FO, , záznam o úrazu nebyl sepsán. Žalobkyně pracovala s bolestmi ještě několik směn, ale nárazem si vymkla ramenní kloub, popraskaly jí vazy a pravá klíční kost jí začala vystupovat směrem ven. Za této situace žalobkyně dne 12. 7. 2024 navštívila lékaře a nastoupila na pracovní neschopnost.

5. Žalovaná navrhovala zamítnutí obou žalob. Namítala, že má pochybnosti o tom, zda k tvrzenému pracovnímu úrazu vůbec došlo a pokud ano, zda se tak stalo způsobem popsaným v žalobě. Žalobkyně nepodala jednoznačnou informaci o datu a čase, kdy mělo k úrazu dojít. Nejprve sdělila zaměstnavateli, že se jí úraz přihodil ve dnech 19. 6. až 26. 6. 2024 a výslovně uvedla, že si datum nepamatuje. Ošetřujícímu lékaři dne 12. 7. 2024 sdělila, že úraz utrpěla před jedním až jedním a půl měsícem, což odpovídá době od konce května do poloviny června 2024. V rámci interního šetření sdělila, že úraz se stal 20. 6. 2024 a poté v následující písemné komunikaci tvrdila, že se stal dne 21. 6. 2024. Žalovaná popřela, že žalobkyně nahlásila úraz své nadřízené , jméno FO, , k oznámení pracovního úrazu zaměstnavateli ze strany žalobkyně nedošlo. O údajném pracovním úrazu žalobkyně byl zaměstnavatel vyrozuměn až 29. 1. 2025. Žalovaná nezaznamenala na žalobkyni žádné změny zdravotního stavu po údajném úraze. Z lékařské zprávy ze dne 12. 7. 2024 je navíc zjevné, že žalobkyně navštívila lékaře proto, že předchozího dne uklouzla na schodech. Důvodem, který přiměl žalobkyni vyhledat lékařské ošetření, byla evidentně tato událost, nikoliv údajný pracovní úraz.

6. Podle ust. § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a § 274).

7. Podle ust. § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

8. Podle ust. § 271ca odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 6. 2025 zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem podle § 52 písm. d) zákoníku práce z důvodu, že pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, přísluší při skončení pracovního poměru jednorázová náhrada ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Zaměstnanci přísluší náhrada podle věty první rovněž v případě, že k rozvázání pracovního poměru došlo dohodou uzavřenou z téhož důvodu.

9. Z výše citovaných ustanovení zákoníku práce vyplývá, že podkladem pro nároky zaměstnance uvedené v ust. § 271ca a § 269 zákoníku práce je existence pracovního úrazu. Soud se proto v řízení zaměřil na zkoumání této otázky, která mezi účastníky byla sporná.

10. Žalobkyně tvrdila, že pracovní úraz utrpěla dne 21. 6. 2024 tak, jak je shora popsáno. Tvrdila dále, že poté, co se vrátila „z lahvárny na obchod“, nahlásila nadřízené, že se jí stal pracovní úraz. Žádný záznam o úrazu s ní nebyl sepsán. Dále žalobkyně tvrdila, že po úrazu pracovala jako dříve, avšak její zdravotní stav se zhoršoval, proto se dne 12. 7. 2024 nechala ošetřit v Nemocnici v , adresa, . Při pracovním úrazu si žalobkyně vymkla ramenní kloub, popraskaly jí vazy a pravá klíční kost jí začala vystupovat směrem ven. V důsledku pracovního úrazu byla žalobkyně dlouhodobě neschopná práce. Poté jí byla dána výpověď z pracovního poměru dne 17. 10. 2025 podle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce, na základě lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k výkonu práce ze dne 15. 10. 2025, podle kterého žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce pro obecné onemocnění (srov. výpověď z pracovního poměru, lékařský posudek ze dne 15. 10. 2025). U pracovního úrazu, který se žalobkyni měl přihodit, nebyl nikdo přítomen.

11. Žalobkyně podporovala svá tvrzení účastnickou výpovědí, kde popsala úrazový děj tak, jak je uvedeno v žalobě. Dále uvedla, že po úrazu šla za svou nadřízenou , jméno FO, a sdělila jí, že jí spadly přepravky na hlavu. Jmenovaná se „usmála a řekla, že taky už ji několikrát ty bedny spadly na hlavu“. Záznam o úrazu sepsán nebyl. Žalobkyně navštívila dne 12. 7. 2024 lékaře a poté, co jí byla vypsána pracovní neschopnost, telefonovala své nadřízené , jméno FO, a řekla jí, že bude delší dobu na nemocenské v důsledku výše uvedeného úrazu. Jmenovaná nadřízená na to nereagovala. Žalobkyně úraz řešila s , jméno FO, , oblastním ředitelem žalované, s nímž se sešla dne 2. 10. 2024, kdy měla stále problémy se zraněnou rukou. Sdělila mu, že pokud se její stav vyléčí do konce roku, pak to „nechá být a pracovní úraz nebude řešit“. Pokud se tak však nestane a „žalobkyně bude práce neschopná déle, pak se věc bude muset řešit jako pracovní úraz“. Žalobkyně předložila lékařskou zprávu ze dne 12. 7. 2024 z urgentního příjmu Nemocnice v , adresa, , kde ošetřujícímu lékaři sdělila, že „před jedním až jedním a půl měsícem sundávala v práci přepravky a ty jí spadly na hlavu. Ta stále bolí, v bezvědomí nebyla, nezvracela, u toho upadla dozadu. Včera uklouzla na schodech a bolí jí žebra vlevo“. Žalobkyni byla při tomto ošetření diagnostikovaná sternoklavikulární luxace, pohmoždění hlavy a pohmoždění poloviny hrudníku (srov. lékařská zpráva ze dne 12. 7. 2024).

12. Žalobkyně prokazovala existenci pracovního úrazu rovněž výpověďmi svědků. Svědkyně , jméno FO, (sousedka žalobkyně) uvedla, že žalobkyně jí ukázala někdy v druhé polovině června roku 2024 na zahradě, že má poraněné rameno a hlavu, a sdělila jí, že k tomuto zranění přišla v práci. Žalobkyně této svědkyni rovněž řekla ještě před tím, než nastoupila na nemocenskou, že spadla na schodech v práci. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že je zaměstnána u žalované a u žádného zranění, které měla žalobkyně utrpět, nebyla přítomna. Žalobkyně jí řekla, že na ni spadly v práci bedny v lahvárně. Lahvárna je úzká, měří asi 2 m. Žalobkyně svědkyni ukázala zraněné rameno, kde měla vystouplou klíční kost.

13. Další svědkyně , jméno FO, , která pracovala u žalované do července 2024 jako prodavačka, uvedla, že u žádného úrazu žalobkyně přítomna nebyla. Žalobkyně v červnu 2024 přišla na informace, kde si stěžovala, že na ni spadly bedny v lahvárně, byla bledá a stěžovala si na bolest ramene. Svědek , jméno FO, , který je zaměstnán u žalované až dosud, rovněž uvedl, že nebyl přítomen úrazu žalobkyně, o celé události se doslechl. V práci pozoroval, že žalobkyně má zdravotní problémy, byla bledá, ukázala mu, že má něco s ramenem, které měla nateklé.

14. Výše uvedenými důkazy pracovní úraz, který se měl žalobkyni přihodit dne 21.6.2024, nebyl prokázán.

15. Především je nutno zdůraznit, že u údajného pracovního úrazu žalobkyně nebyl nikdo jiný přítomen. Všichni výše jmenovaní svědci tedy nemohou potvrdit, že se úraz žalobkyni stal, protože ho neviděli, informace o úrazovém ději získali výhradně od žalobkyně, která jim sama popsala své zdravotní problémy. Pokud popsané problémy žalobkyně skutečně měla, z výpovědí svědků nelze dovodit, že jsou následkem pracovního úrazu ze dne 21.6.202č. Citované svědecké výpovědi jsou navíc nevěrohodné, protože se podezřele shodují v tom, že žalobkyně měla každému svědkovi ukázat nateklé rameno a měla být bledá.

16. Účastnickou výpověď žalobkyně soud hodnotí rovněž jako nevěrohodnou, protože odporuje ostatním provedeným důkazům a není jednoznačná, zejména v tom, kdy se žalobkyni měl pracovní úraz přihodit. V žalobě žalobkyně jednoznačně uvedla, že úraz se stal dne 21. 6. 2024 ve večerních hodinách. V dopisu doručeném žalované dne 29. 1. 2025 žalobkyně sděluje, že si přesné datum úrazu nepamatuje a měl se jí přihodit ve dnech 19. 6. až 22. 6. 2024. Ošetřujícímu lékaři dne 12. 7. 2024 žalobkyně sdělila, že úraz se jí měl stát od konce května do poloviny června 2024 a u místního šetření provedeného žalovanou dne 19. 2. 2025 uvedla, že k úrazu mělo dojít dne 20. 6. 2024. Pokud by žalobkyně skutečně úraz utrpěla a zanechal tak závažné následky, jak žalobkyně popisuje, pak lze pochybovat, že by si na datum úrazu žalobkyně nepamatovala. Úrazový děj tak, jak jej žalobkyně popisuje, lze rovněž označit jako nevěrohodný, pokud se žalobkyně měla při pádu přepravek na hlavu odrazit, měla narazit pravým ramenem do „plných stojících přepravek“, což ji mělo odrazit na levou stranu a pak zpětně na pravou stranu. V řízení bylo prokázáno, že sklad lahví je úzký, má asi 2 m (výpověď svědkyně , jméno FO, ). Za těchto okolností se žalobkyně v tomto prostoru nemohla odrážet z jedné strany na druhou.

17. Žalobkyně se po údajném úrazu chovala nestandardně v tom smyslu, že obchodnímu řediteli žalované , jméno FO, , se kterým sešla dne 2. 10. 2024 (za účelem přemístění na jinou prodejnu a nikoli řešení pracovního úrazu – srov. svědecká výpověď , jméno FO, ) řekla, že má zdravotní problémy se zraněnou rukou a pokud se její stav vyléčí do konce roku, pak to „nechá být a pracovní úraz nebude řešit“, a pokud se tak nestane a bude práce neschopná déle „pak se věc bude muset řešit jako pracovní úraz“. Žalobkyně uspokojivě nevysvětlila, proč by se pracovní úraz neměl řešit již v říjnu 2024, neboť v té době žalobkyni už vznikala ztráta na výdělku z důvodu trvání pracovní neschopnosti pro údajný pracovní úraz, a proč by se mělo s řešením následků úrazu vyčkávat až na konec roku.

18. Tvrzení žalobkyně, že zaměstnavatel odmítl evidovat její pracovní úraz, v řízení prokázáno nebylo. Žalobkyně tvrdila, že nejprve celou událost nahlásila , jméno FO, , která pracuje jako směnová vedoucí. Tato svědkyně tvrzení žalobkyně popřela. Další osobou, která měla být informována o pracovním úrazu žalobkyně, je nadřízená žalobkyně , jméno FO, . Tato svědkyně vypověděla, že v červnu 2024 byla na dovolené. Poté, co se vrátila z dovolené, žalobkyně telefonovala na informace, že má nemocenskou. Svědkyně proto volala žalobkyni zpátky, aby se jí zeptala na dobu trvání pracovní neschopnosti. Svědkyně se neupamatovala, zda jí žalobkyně sdělila důvod pracovní neschopnosti. Tato svědkyně rovněž potvrdila, že po 21. 6. 2024 se na žalobkyni neprojevovaly žádné známky zranění.

19. K věci byl slyšen také oblastní ředitel žalované , jméno FO, , který potvrdil, že se s žalobkyní skutečně v říjnu 2024 sešel. Stalo se tak na žádost žalobkyně a důvodem schůzky byla skutečnost, že žalobkyně chtěla přejít do jiné provozovny. Při této příležitosti žalobkyně svědkovi sdělila, že je momentálně v pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu, ale nechtěla, aby svědek pracovní úraz nějak řešil. Poté svědkovi opakovaně telefonovala, že nemocenská se prodlužuje a nakonec uvedla, že v lednu půjde na operaci. Za této situace svědek seznámil ředitelku prodejny , Anonymizováno, s následky úrazu žalobkyně, přičemž ředitelka do té doby nevěděla, že žalobkyně měla nějaký úraz utrpět. Žádný záznam o úrazu se u žalované nenachází.

20. Výpověď svědka , jméno FO, ve výše uvedeném rozsahu soud hodnotil jako věrohodnou, žádné pochybnosti o její pravdivosti soud nemá. Tento svědek potvrdil vyjádření samotné žalobkyně, že v říjnu 2024 nechtěla, aby se „pracovní úraz nějak řešil“, což nesvědčí o tom, že by žalobkyně pracovní úraz utrpěla; v opačném případě by se nepochybně odškodnění úrazu a jeho „řešení“ domáhala obratem.

21. Je nesporné, že žalobkyně poškození zdraví skutečně utrpěla, protože dne 12. 7. 2024 žalobkyně vyhledala lékaře na urgentním příjmu v nemocnici. Tohoto dne bylo u žalobkyně zjištěno poškození zdraví – sternoklavikulární luxace, pohmoždění hlavy a pohmoždění poloviny hrudníku. Žalobkyně při ošetření v nemocnici uvedla, že sundávala před jedním až jedním a půl měsícem v práci přepravky a ty jí spadly na hlavu a zároveň lékaři řekla, že „včera uklouzla na schodech“. Žalobkyně v řízení nepopřela, že dne 11. 7. 2024 skutečně spadla doma na schodech, avšak tento úraz sama vyhodnotila jako údajně bagatelní. Důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví soud neprovedl jako nadbytečný, protože by jím nemohlo být prokázáno, kdy žalobkyně poškození zdraví (o kterém nebylo pochyb) utrpěla.

22. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně pracovní úraz dne 21. 6. 2024 utrpěla tak, že jí přepravky v práci spadly na hlavu a zranily ji na hlavě a způsobily jí další zranění popsaná v lékařské zprávě ze dne 12.7.2024. Z dokazování nevyplynulo, že toto poškození zdraví žalobkyně utrpěla dne 21. 6. 2024 v souvislosti s výkonem práce a nikoliv 11. 7. 2024 doma (případně kdykoli jindy).

23. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně utrpěla dne 21. 6. 2024 pracovní úraz, v jehož důsledku jí vznikla ztráta na výdělku, nemajetková újma v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění a nutnost vynaložení nákladů na léčení, stejně jako nebylo prokázáno, že pracovní úraz byl důvodem dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti k práci žalobkyně, pro kterou jí byla dána výpověď z pracovního poměru, soud obě žaloby zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a procesně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení činí celkem 110 521 Kč a představují náhradu nákladů za zastoupení advokátkou. O odměně a hotových výdajích advokátky žalované bylo rozhodováno podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení úkonu právní služby.

25. Advokátce žalované náleží odměna za celkem osm úkonů právní služby, a to za úkony provedené před spojením věcí ve věci sp. zn. 15 C 45/2025: 1. převzetí a příprava zastoupení 9. 12. 2025, 2. sepis vyjádření k žalobě 16. 12. 2025, 3. účast na jednání před soudem 28. 1. 2026 a ve věci sp. zn. 15 C 5/2026: 4. převzetí a příprava zastoupení 9. 12. 2025, 5. sepis vyjádření k žalobě 13. 3. 2026, a dále za úkony provedené po spojení věcí: 6. + 7. účast na jednání před soudem 18. 3. 2026 (od 9:00 do 11:50 hod, tj. 2 úkony) a 8. účast na jednání před soudem 16. 4. 2026. Odměna činí celkem 79 640 Kč (3x 9 460 Kč + 2x 9 580 Kč + 3x 10 700 Kč) při sazbě 9 460 Kč u úkonů učiněných pouze v řízení 15 C 45/2025 (tarifní hodnota 280 058 Kč), sazbě 9 580 Kč u úkonů učiněných pouze v řízení 15 C 5/2026 (tarifní hodnota 315 000 Kč) a sazbě 10 700 Kč u úkonů učiněných po spojení věcí (tarifní hodnota 595 058 Kč), přičemž odměna byla stanovena podle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 9a odst. 1 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 12 odst. 3 advokátního tarifu. K tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za osm úkonů právní služby á 450 Kč, tj. celkem 3 600 Kč. Náklady dále tvoří náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním před soudem z , adresa, a zpět (dne 28. 1. 2026, 18. 3. 2026 a 16. 4. 2026) dle § 14 advokátního tarifu, tato náhrada činí celkem 8 100 Kč, tj. tři cesty tam a zpět á osmnáct půlhodin (cesta v jednom směru 4,5 hodiny) á 150 Kč. Advokátka je plátcem DPH, shora uvedené částky je proto třeba podle § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% DPH ve výši 19 181 Kč (21 % z částky 91 340 Kč). Celkem přiznané náklady za zastoupení činí 110 521 Kč.

26. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů spojenou s další poradou s klientem, která se měla uskutečnit před prvním jednáním u soudu, a s další poradou s klientem, která se měla uskutečnit po druhém jednání u soudu, neboť soud nepovažuje konání těchto dalších porad v délce přesahující jednu hodinu za účelné. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (např. aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). Dle advokátního tarifu je přitom úkonem právní služby, za nějž náleží odměna, jen taková další porada advokáta s klientem, která přesáhla jednu hodinu. Kratší porady konané v souvislosti s připravovanými honorovanými úkony jsou započteny a odměňovány v rámci časově nejbližšího připravovaného nebo probíhajícího úkonu právní pomoci, za který se přiznává mimosmluvní odměna. V posuzovaném případě není žádný objektivní důvod k tomu, proč by mělo být nezbytné (k řádnému uplatňování práv žalované u soudu) uskutečnit další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, ať již před prvním jednáním či po druhém jednání soudu. Všechny zásadní, relevantní skutková tvrzení a důkazy mohly a měly být poskytnuty žalovanou její zástupkyni již při převzetí zastoupení, při první poradě. Soud nezpochybňuje skutečnost, že další porady s žalovanou skutečně proběhly (ačkoliv žalovaná soudu jejich konání nedoložila) a že mohly přesáhnout jednu hodinu, ovšem s ohledem na shora uvedené je soud považuje za neúčelné a deklarovanou délku porad z objektivního pohledu jako nepřiměřenou (nebylo potřeba poskytnout žádné nové rozsáhlé argumenty, reagovat na zcela novou situaci ve věci, výsledkem porad nebylo žádné podání).

27. Soud dále nepřiznal žalované náhradu nákladů v souvislosti s podáním ze dne 17. 2. 2026 (doplnění vyjádření k žalobě). Toto vyjádření se jednak týká dokazování a jednak koresponduje s již sděleným stanoviskem (viz vyjádření ze dne 16. 12. 2025), advokátka pouze opakuje a rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedla (či mohla uvést) dříve, setrvává na stejném názoru, uvedené podání není reakcí na zcela novou situaci.

28. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát má podle výsledku řízení proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Náklady státu činí celkem 887 Kč a sestávají ze svědečného svědkyně , jméno FO, ve výši 317 Kč (viz usnesení ze dne 23. 2. 2026, č. j. 15 C 45/2025-57), svědečného svědkyně , jméno FO, ve výši 434 Kč (viz usnesení ze dne 24. 3. 2026, č. j. 15 C 45/2025-72) a svědečného svědkyně , jméno FO, ve výši 136 Kč (viz usn. ze dne 24. 3. 2026, č. j. 15 C 45/2025-73).

29. Lhůty splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.