15 C 9/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Hrdinovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobci přípisem žalované ze dne 23. 1. 2025 se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 27 380 Kč k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem v adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které mu bylo dáno dopisem žalované ze dne 23. ledna 2025 s odůvodněním, že žalobce nedovoleně a opakovaně přes výslovný zákaz a upozornění jeho nadřízené a správce počítačové sítě stahoval a spouštěl na pracovním počítači program umožňující vzdálené připojení do počítačové sítě a vzdálenou zprávu počítače zaměstnavatele. Žalobce nepopíral, že se tohoto jednání dopustil, avšak intenzita porušení jeho pracovních povinností nedosahuje intenzity požadované pro okamžité zrušení pracovního poměru.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce přes výslovný zákaz žalované spouštěl na pracovním počítači program umožňující vzdálené připojení do počítačové sítě žalované. Toto jednání žalovaná hodnotí jako vysoce nebezpečné, okamžité zrušení pracovního poměru žalobce je proto na místě.

3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované od 1. 7. 2024 ve zkráceném pracovním úvazku (0,6) jako lékař se specializovanou působností. Dne 4. 7. 2024 žalobce podepsal souhlas s podmínkami užití firemního softwaru, kde bylo kromě jiného uvedeno, že zaměstnanci žalované nebudou instalovat a spouštět nepovolené kopie jakýchkoliv počítačových programů a nebudou stahovat a poskytovat žádné počítačové programy a soukromá či firemní data přes internet. Dále byl v této listině žalobce upozorněn, že jakékoliv pochybnosti týkající se toho, zda může zaměstnanec užívat daný počítačový program, je nutno před touto činností předložit odpovědnému vedoucímu (srov. pracovní smlouva a souhlas zaměstnance s podmínkami užití firemního softwaru). Dne 16. ledna 2025 žalobce absolvoval vstupní školení kyberbezpečnosti pro nové zaměstnance žalované (srov. prezenční listina ze dne 16. 1. 2025). Žalobce kromě pracovního úvazku u žalované pracoval jako lékař na kardiocentru v právnická osoba - adresa, kde měl poloviční úvazek. Žalobce nezvládal administrativní agendu řešit na pracovišti, proto dojížděl na pracoviště mimo pracovní dobu ve svém volném čase. Situace se žalobci jevila jako nadále neúnosná, žalobce tedy začal postupovat jako v právnická osoba - adresa, tzn. že pomocí vzdáleného přístupu vyřizoval administrativu. Žalobce potvrdil, že se obrátil na svou nadřízenou primářku tituly před jménem jméno FO a žádal o možnost využívat vzdálený přístup. Primářka mu řekla, že to nejde a kritizovala skutečnost, že měl plno nevyřízené administrativy. Žalobce se obrátil se stejným dotazem na počítačové techniky žalované, rovněž mu nebylo vyhověno. Žalobce potvrdil, že přinejmenším od 16. ledna 2025 pracoval z domu vzdáleným přístupem (srov. účastnická výpověď žalobce).

4. Žalobce měl četné nedostatky v práci, nestíhal vyřizovat administrativní agendu, takže musel být soustavně kontrolován a urgován. Žalobce se neúspěšně obrátil na primářku tituly před jménem jméno FO zřejmě v srpnu nebo v září 2024 se žádostí o vzdálený přístup do počítačové sítě žalované. Práce se žalobci hromadila, přicházely stížnosti na nezpracované posudky apod. Asi 14 dnů předtím, než žalobce obdržel okamžité zrušení pracovního poměru, primářka v jeho ordinaci viděla otevřený notebook a vyzvala žalobce, aby ihned přístroj schoval. Žalobce jí odmítl vyhovět s tím, že notebook potřebuje. Primářka proto upozornila zdravotní sestry na pracovišti žalobce, aby ji kontaktovaly, pokud uvidí, že žalobce dělá v práci něco, co nesouvisí s výkonem jeho práce. Následně byla zdravotními sestrami kontaktována s tím, že žalobce něco dělá na počítači, co tam nepatří. Primářka proto požádala IT oddělení, aby prověřilo, co žalobce na svém počítači dělá. Tím bylo zjištěno, že žalobce je vzdáleně připojen do počítačové sítě žalované (srov. svědecká výpověď primářky tituly před jménem jméno FO).

5. U žalované není dovoleno používat žádná soukromá média, USB disky, stahovat programy do počítače a podobně, protože pracuje s citlivými daty a dbá kyberbezpečnosti. Vzdálený přístup do počítačové sítě žalované má pouze několik osob, které se dostanou do tzv. virtuálního serveru. Tento server je zabezpečen jinak než ostatní síť a slouží výhradně pro vzdálené přístupy. Žalobce používal opakovaně program TeamViewer, který umožňuje vzdálené připojení, přestože ho zaměstnanci IT oddělení žalované upozornili, že vzdálené připojení není dovoleno. Žalovaná provozuje asi 350 počítačů, povolených dálkových přístupů je asi pět. Plošné zabezpečení počítačů žalované před programem TeamViewer je v zásadě nemožné, protože je to velmi sofistikovaný program (srov. svědecké výpovědi jméno FO, jméno FO a jméno FO). Poté, co žalovaná zjistila, že žalobce se opakovaně připojuje vzdáleně do počítačové sítě žalované, doručila mu dne 24. ledna 2025 okamžité zrušení pracovního poměru, kterým z výše uvedeného důvodu pracovní poměr s žalobcem zrušila (srov. okamžité zrušení pracovního poměru).

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

8. Povinnost dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce). Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a porušením před povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem), je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru (§ 55 odst. 1 písm. b), § 52 písm. g) část věty před středníkem zákoníku práce).Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovního vztahu k zaměstnavateli.

9. Podle ust. § 301 písm. d) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jím zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

10. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, to je k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovních povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99 uveřejněný pod číslem 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní kázně není jen aritmetickým průměrem všech, v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci.

11. V projednávané věci spatřovala žalovaná důvod okamžitého zrušení pracovního poměru v nedovoleném používání vzdáleného přístupu ze soukromého počítače žalobce do počítačové sítě žalované. Žalobce doznal, že se tohoto jednání dopouštěl, avšak odůvodňoval nutnost používání vzdáleného připojení tím, že měl pracovaní úvazek i v jiné nemocnici, byl zavalen administrativní prací, kterou nezvládal v době v přítomnosti na pracovišti žalované zpracovávat, argumentoval také tím, že u jeho dalšího zaměstnavatele je vzdálené připojení do počítačové sítě zaměstnavatele dovoleno. Žalobce byl proto přesvědčen, že jeho jednání nedosahuje intenzity zvlášť hrubého porušení pracovních povinností. S názorem žalobce nelze souhlasit; úmyslně opakované porušování nařízení žalované vzdáleně se nepřipojovat do počítačové sítě žalované je nutno hodnotit jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností žalobce.

12. Žalovaná netoleruje tzv. soukromé připojování svých zaměstnanců do počítačové sítě, zejména z obavy před kybernetickými útoky, s přihlédnutím k tomu, že jde o nemocnici, která pracuje téměř výhradně s citlivými daty. Tento postoj žalované je zcela pochopitelný a okolnostmi odůvodnitelný, protože kybernetické útoky na nemocnice (se závažnými následky) se již v minulosti vyskytly; nejde tedy o neopodstatněné obavy žalované o bezpečnost spravovaných dat. Žalobce byl žalovanou již při vstupním školení poučen, že pokud hodlá používat jakékoliv počítačové programy (tzv. soukromé), je nutno zkonzultovat s odborníky (IT techniky), zda je to možné či nikoliv. Žalobce zároveň byl poučen, že soukromá média, USB disky atd. u žalované používat nelze. Toto vstupní školení se odehrálo 4. 7. 2024, přičemž žalobce se již v srpnu či září 2024 obrátil na svou nadřízenou primářku tituly před jménem jméno FO se žádostí o vzdálené připojení. Primářka žalobci odmítla vyhovět, žalobce se přesto opakovaně obracel se stejným dotazem na zaměstnance IT oddělení žalované, kteří mu rovněž sdělili, že vzdálené připojení není možné. Žalobce přesto, že mu bylo jasně vysvětleno, že vzdálené připojení mu nebude umožněno, tuto skutečnost ignoroval a opakovaně se připojoval do počítačové sítě žalované pomocí programu TeamViewer, který si stáhl z internetu.

13. Žalobce jako lékař, u kterého se očekává vysoká míra zodpovědnosti, úmyslně opakovaně porušoval nařízení žalované, přičemž jeho jednání rozhodně nelze omluvit tím, že vzdálený přístup používal pouze proto, aby byl schopen vyřizovat včas a řádně své pracovní úkoly. Není podstatné, k jakým účelům žalobce vzdálené připojení do počítačové sítě žalované využíval. Žalobce byl povinen řešit své pracovní úkoly na pracovišti, a pokud žalobce své pracovní povinnosti časově nezvládal (při dvou souběžných pracovních úvazcích), bylo na žalobci, aby přehodnotil míru pracovního zatížení, nikoliv situaci řešil porušováním nařízení jednoho ze svých zaměstnavatelů. Popsané jednání žalobce bylo vysoce rizikové, protože program, který žalobce používal pro vzdálený přístup, mohl jednak být napaden virem, zásadní roli ovšem hraje možnost zneužití citlivých dat, s nimiž se u žalované pracuje. Této skutečnosti si je žalovaná dobře vědoma, proto vzdálené připojení umožnila pouze několika osobám za speciálních podmínek (se zabezpečeným vzdáleným přístupem do tzv. virtuálního serveru).

14. S přihlédnutím ke všem těmto okolnostem soud dospěl k závěru, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce byl naplněn, a proto žalobu zamítl.

15. Jelikož žalobce ve sporu neměl úspěch, soud jej zavázal podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. k náhradě nákladů řízení žalované, tyto náklady sestávají z náhrady nákladů za zastoupení advokátem ve výši 27 379,88 Kč. O odměně a hotových výdajích advokáta bylo rozhodováno podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení úkonu právní služby.

16. Advokát žalované v řízení učinil pět úkonů právní služby, za které mu náleží odměna: 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření k žalobě dne 16. 4. 2025, 3. účast na jednání před soudem dne 10. 11. 2025, 4. účast na jednání před soudem dne 4. 12. 2025 a 5. účast na jednání před soudem dne 12. 12. 2025. Odměna činí celkem 18 500 Kč při sazbě 3 700 Kč za jeden úkon právní služby (tarifní hodnota 65 000 Kč) a byla stanovena podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu. K tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za pět úkonů právní služby á 450 Kč, tj. celkem 2 250 Kč. Náklady dále tvoří cestovné advokáta k soudu na jednání a zpět dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu a náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním a zpět dle § 14 advokátního tarifu. Advokát použil k cestě osobní vozidlo Škoda Fabia RZ SPZ průměrné spotřebě 4,5 l benzinu na 100 km, cesta z adresa a zpět 44 km, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. cena za litr benzinu 35,80 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 5,80 Kč, cestovné za jednu cestu tam a zpět činí 326 Kč. Celkem cestovné za cesty ke třem jednáním a zpět činí 978 Kč. Náhrada za promeškaný čas činí celkem 900 Kč, tj. tři cesty k jednáním a zpět á dvě půlhodiny á 150 Kč. Advokát je plátcem DPH, shora uvedené částky je proto třeba podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% DPH ve výši 4 751,88 Kč (21 % z částky 22 628 Kč). Celkem náklady za zastoupení činí 27 380 Kč. Lhůtu splatnosti soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.