16 C 140/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Žaganovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 572 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 572 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, z částky 1 524 Kč za dobu od 24. 11. 2020 do zaplacení a z částky 1 524 Kč za dobu od 26. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu 29. 1. 2021 domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 4 572 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, z částky 1 524 Kč za dobu od 24. 11. 2020 do zaplacení a z částky 1 524 Kč za dobu od 26. 11. 2020 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný jako cestující se během přepravy v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní v [obec] neprokázal při kontrole platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, a to dne 17. 11. 2020 v [anonymizováno] na lince [anonymizováno], dne 23. 11. 2020 v [anonymizováno] na lince [anonymizováno] a dne 25. 11. 2020 v [anonymizováno] na lince [anonymizováno]. Žalovaný byl pokaždé na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu, ale dobrovolně ničeho neuhradil. Nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jeho dluh tak činí celkem 4 572 Kč (3× 1 524 Kč).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud přímo z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval v prostředcích veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní v [obec], a to dne 17. 11. 2020 [anonymizováno] na lince [anonymizováno], dne 23. 11. 2020 [anonymizováno] na lince [anonymizováno] a dne 25. 11. 2020 [anonymizováno] na lince [anonymizováno]. V průběhu těchto přeprav byl kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, a proto byl na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč předepsané tarifem žalobkyně a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu stanovené v přepravních podmínkách žalobkyně. Žalovaný však dobrovolně ničeho nezaplatil. Před podáním žaloby mu byla zaslána výzva k plnění dlužných částek v celkové výši 4 572 Kč (3× 1 524 Kč).

5. Žalovaný v řízení netvrdil (natož aby prokázal), že mu dluh ve výši 4 572 Kč vůči žalobkyni nevznikl, ale ani to, že vymáhanou částku 4 572 Kč již zaplatil.

6. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky řízení vznikly konkludentně ve dnech 17. 11. 2020, 23. 11. 2020 a 25. 11. 2020 závazkové vztahy ze smlouvy o přepravě osob podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný jako cestující měl tedy právo, aby jej žalobkyně jako dopravce přepravila do místa určení, současně však byl povinen zaplatit stanovené jízdné. Tato povinnost cestujícího vyplývá i z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a činilo 24 Kč. Jelikož se žalovaný během přeprav neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, platnými v době přepravních kontrol. Tyto pohledávky žalobkyně za žalovaným z titulu jízdného ve výši 24 Kč a přirážek k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu bez platného cestovního dokladu činí celkem 4 572 Kč (3× 1 524 Kč). Jednotlivé pohledávky byly splatné v den provedení přepravních kontrol a dosud ani částečně nezanikly. Prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu je v souladu s § 1970 o. z. sankcionováno úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 1 524 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, z částky 1 524 Kč za dobu od 24. 11. 2020 do zaplacení a z částky 1 524 Kč za dobu od 26. 11. 2020 do zaplacení.

7. Soud z uvedených důvodů rozsudečným výrokem I. žalobě v celém rozsahu vyhověl.

8. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí přísluší náhrada všech účelně v řízení vynaložených nákladů v souhrnné výši 1 489 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč (3× 200 Kč) podle 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

9. Soud aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění (pohledávka), tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky).

10. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

11. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).