16 C 188/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Žaganovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného místem trvalého pobytu na adrese úřadu: ulice a číslo , PSČ obec – část obce o zaplacení 4 556 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 556 Kč a úrok z prodlení z částky 1 516 Kč za dobu od 14. 11. 2013 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 31. 5. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a z částky 1 520 Kč za dobu od 17. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 22. 2. 2021 domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 4 556 Kč a úrok z prodlení z částky 1 516 Kč za dobu od 14. 11. 2013 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 31. 5. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a z částky 1 520 Kč za dobu od 17. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně spolu. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že se žalovaný ve dnech 29. 10. 2013, 15. 5. 2014 a 1. 2. 2018 během přepravy v prostředcích veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní neprokázal na výzvu pověřené osoby platnými jízdními doklady pro jednotlivé jízdy a neuhradil stanovené jízdné. Žalovaný tím porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona, a tak byl povinen uhradit žalobkyni kromě jízdného i přirážku k jízdnému za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, což dosud neučinil, přičemž jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Dne 29. 10. 2013 se žalovaný přepravoval trolejbusem na lince 106 a byl povinen zaplatit jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem částku 1 516 Kč, která byla splatná 13. 11. 2018. Dne 15. 5. 2014 se žalovaný přepravoval tramvají na lince 12 a byl povinen zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem částku 1 520 Kč, která byla splatná 30. 5. 2014. Dne 1. 2. 2018 se pak žalovaný přepravoval trolejbusem na lince 101 a byl povinen zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem částku 1 520 Kč, která byla splatná 16. 2. 2018. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne výzva k plnění v souladu s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud přímo z listinných důkazů přiložených k žalobě zjistil tento skutkový stav věci: Žalovaný dne 29. 10. 2013 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to trolejbusem na lince [číslo] kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 16 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný, jehož totožnost byla zjištěna z občanského průkazu, dohodu podepsal. Zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 16 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 13. 11. 2013. Žalovaný dne 15. 5. 2014 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to tramvají na lince [číslo] kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný, jehož totožnost byla zjištěna z občanského průkazu, dohodu podepsal. Zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 30. 5. 2014. Žalovaný dne 1. 2. 2018 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to trolejbusem na lince [číslo] kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný, jehož totožnost byla zjištěna z občanského průkazu, dohodu podepsal. Zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 16. 2. 2018. Před podáním žaloby byl žalovaný opět vyzván k plnění v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř.

5. Žalovaný v průběhu řízení nijak skutková tvrzení žaloby nezpochybnil a ani netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné jízdné v celkové výši 56 Kč (16 Kč + 20 Kč + 20 Kč) a přirážky k jízdnému v celkové výši 4 500 Kč (3× 1 500 Kč) uhradil.

6. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl dne 29. 10. 2013 konkludentně závazkový vztah ze smlouvy o přepravě osob podle § 760 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který platil do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), jenž stanoví, že smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Zákon tak výslovně zmiňuje právo cestujícího, aby ho dopravce řádně a včas přepravil do místa určení, a tomu odpovídající povinnost cestujícího zaplatit stanovené jízdné. Ostatní obsah smlouvy, tedy řada vzájemných práv a povinností jejích účastníků, se řídila (a řídí) přepravními řády. Z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění platném ke dni 29. 10. 2013, vyplývá, že cestující je povinen zaplatit cenu za přepravu (jízdné) podle tarifu, přičemž má povinnost prokázat se platným jízdním dokladem, kterým je mj. jízdenka pro jednotlivou jízdu. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a v souladu s cenovými předpisy činilo v daném případě 16 Kč. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu, a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, platnými v době přepravní kontroly. Žalovaný dne 29. 10. 2013 ve smyslu § 558 obč. zák. uznal svůj dluh co do důvodu i výše, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu ve výši 1 516 Kč, který byl splatný 13. 11. 2013 a dosud ani částečně nezanikl. Prodlení žalovaného s plněním tohoto peněžitého dluhu tak trvá od 14. 11. 2013 a v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. je sankcionováno úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně určené podle nařízení vlády č. 142/1994 ve znění nařízení vlády č. 180/2013 Sb.

8. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikly dne 15. 5. 2014 a dne 1. 2. 2018 konkludentně závazkové vztahy ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný tak měl právo, aby ho žalobkyně přepravila do místa určení, současně byl povinen zaplatit stanovené jízdné. Tato povinnost cestujícího vyplývá i z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a činilo 20 Kč za každou jednotlivou jízdu. Jelikož se žalovaný během přeprav neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu, a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, platnými v době přepravní kontroly. Žalovaný ve smyslu § 2053 o. z. v obou uvedených případech uznal svůj dluh co do důvodu i výše, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu ve výši 1 520 Kč, který byl splatný 30. 5. 2014, a ve výši 1 520 Kč, který byl splatný 16. 2. 2018. Prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu splatného 30. 5. 2014 trvá od 31. 5. 2014 a prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu splatného 16. 2. 2018 trvá od 17. 2. 2018. V souladu s ustanovením § 1970 o. z. má žalobkyně právo požadovat z dlužných částek úrok z prodlení ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč splatné 30. 5. 2014 a 8,5 % ročně z částky 1 520 Kč splatné 16. 2. 2018.

9. Soud proto rozsudečným výrokem I. žalobě v celém rozsahu vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za písemnou předžalobní výzvu k plnění a za písemný návrh ve věci samé - žalobu, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.).

11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

12. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).