16 C 22/2021
č. j. 16 C 22/2021-23
V PLATNOSTIOkresní soud v Karviné rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 4. dne po dobu tří měsíců od zahájení řízení. Soud se opřel o § 89a až 89e zákona o specifických zdravotních službách, podle něhož je osoba umístěná v protialkoholní záchytné stanici povinna uhradit náklady na poskytnutou službu. Žalovaný dluh uznal písemně, což vytvořilo vyvratitelnou domněnku existence dluhu, který nebyl částečně ani úplně splacen. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve výši 1 489 Kč podle § 142 a § 142a o. s. ř. a § 14b vyhlášky o odměnách advokátů.
Plný text
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Žaganovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od 4. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 23. 11. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč a úroku z prodlení z této částky za dobu od 4. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše z titulu náhrady nákladů za ošetření a pobyt žalovaného dne 3. 11. 2019 v Protialkoholní záchytné stanici ulice, kterou provozuje žalobkyně. Žalovaný tento svůj dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit ve lhůtě do 3. 12. 2019, což však dosud neučinil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť o věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z listinných důkazů k žalobě přiložených soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný byl dne 3. 11. 2019 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici ulice v obec a číslo, provozované žalobkyní, přičemž po vystřízlivění převzal od žalobkyně vyúčtování úhrady nutných nákladů na poskytnutou zdravotní péči a ošetření dne 3. 11. 2019 v protialkoholní stanici a podepsal prohlášení, v němž uvedl, že uznává co do důvodu a výše dluh ve výši 3 000 Kč za poskytnutou službu v záchytné stanici a zavazuje se tento svůj dluh zaplatit žalobkyni nejpozději dne 3. 12. 2019. Právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslal žalovanému dne 23. 7. 2020 výzvu k zaplacení dluhu ve výši 3 000 Kč za poskytnutou záchytnou službu, uznaného dne 3. 11. 2019.
5. Po právním posouzení skutkového stavu a s ohledem na skutečnost, že žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že vymáhanou pohledávku s příslušenstvím již uhradil, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.
6. Soud na daný případ aplikoval ustanovení § 89a, 89b a 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v rozhodném znění, z nichž vyplývá, že osoba, která byla umístěna v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, jenž je zdravotnickým zařízením, a u které se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu. Žalovaný, kterému žalobkyně v uvedeném případě poskytla záchytnou službu ve své záchytné stanici, byl povinen uhradit žalobkyni náklady na poskytnutou službu. V souladu s ustanovením § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), pak žalovaný uznal co do důvodu i výše písemným prohlášením svůj dluh vůči žalobkyni za poskytnutou záchytnou službu, tj. částku 3 000 Kč splatnou 3. 12. 2019, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu ve výši 3 000 Kč, který dosud ani částečně nezanikl. Prodlení žalovaného se splácením tohoto peněžitého dluhu je podle § 1970 o. z. sankcionováno úrokem z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně má proto právo žádat po žalovaném, aby jí kromě pohledávky 3 000 Kč zaplatil i úrok z prodlení z částky 3 000 Kč za dobu od 4. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí náleží náhrada všech účelně v řízení vynaložených nákladů v souhrnné výši 1 489 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč (3× 200 Kč) podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.
8. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky).
9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, tedy k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení (platební místo).
10. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.
11. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.