16 C 271/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Žaganovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 044 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 044 Kč spolu s úrokem z prodlení, a to z částky 1 520 Kč za dobu od 22. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a z částky 1 524 Kč za dobu od 6. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 15. 4. 2021 domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 3 044 Kč a úrok z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 22. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a z částky 1 524 Kč za dobu od 6. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že se žalovaný ve dnech 6. 4. 2019 a 21. 8. 2020 během přepravy v prostředcích veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní neprokázal na výzvu pověřené osoby platnými jízdními doklady pro jednotlivé jízdy a neuhradil stanovené jízdné. Žalovaný tím porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona, a tak byl povinen uhradit žalobkyni kromě jízdného i přirážku k jízdnému za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, což dosud neučinil, přičemž jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Dne 6. 4. 2019 se žalovaný přepravoval trolejbusem na lince číslo byl povinen zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem částku 1 520 Kč, která byla splatná 21. 4. 2019. Dne 21. 8. 2020 se žalovaný přepravoval autobusem na lince číslo byl povinen zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem částku 1 524 Kč, která byla splatná 5. 9. 2020. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne výzva k plnění v souladu s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud přímo z listinných důkazů přiložených k žalobě zjistil tento skutkový stav věci: Žalovaný dne 6. 4. 2019 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to trolejbusem na lince číslo kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný dohodu podepsal a zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 21. 4. 2019. Žalovaný dne 21. 8. 2020 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to autobusem na lince číslo kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 24 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný dohodu podepsal a zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 524 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 5. 9. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný opět vyzván k plnění v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř.

5. Žalovaný v průběhu řízení nijak skutková tvrzení žaloby nezpochybnil a ani netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné jízdné v celkové výši 44 Kč (20 Kč + 24 Kč) a přirážky k jízdnému v celkové výši 3 000 Kč (2× 1 500 Kč) uhradil.

6. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikly dne 6. 4. 2019 a dne 21. 8. 2020 konkludentně závazkové vztahy ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný tak měl právo, aby ho žalobkyně přepravila do místa určení, současně byl povinen zaplatit stanovené jízdné. Tato povinnost cestujícího vyplývá i z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a za každou jednotlivou jízdu činilo 20 Kč v roce 2019 a v roce 2020 již 24 Kč. Jelikož se žalovaný během přeprav neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu, a to podle § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly dne 6. 4. 2019, a podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení přepravní kontroly dne 21. 8. 2020, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, platnými v době přepravních kontrol. Žalovaný ve smyslu § 2053 o. z. v obou uvedených případech uznal svůj dluh co do důvodu i výše, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu ve výši 1 520 Kč, který byl splatný 21. 4. 2019, a ve výši 1 524 Kč, který byl splatný 5. 9. 2020. Prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu splatného 21. 4. 2019 trvá od 22. 4. 2019 a prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu splatného 5. 9. 2020 trvá od 6. 9. 2020. V souladu s ustanovením § 1970 o. z. má žalobkyně právo požadovat z dlužných částek úrok z prodlení ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 9,75 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 22. 4. 2019 do zaplacení a 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč za dobu od 6. 9. 2020 do zaplacení.

8. Soud proto rozsudečným výrokem I. žalobě v celém rozsahu vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za písemnou předžalobní výzvu k plnění a za písemný návrh ve věci samé - žalobu, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.).

10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

11. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).