16 C 283/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Žaganovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované místem trvalého pobytu na adrese úřadu: ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení 9 132 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 132 Kč spolu s úrokem z prodlení, a to z částky 1 520 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 28. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 16. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 24. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 31. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a z částky 1 524 Kč za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 1. 6. 2021 domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 9 132 Kč a úrok z prodlení, a to z částky 1 520 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 28. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 16. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 24. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 31. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a z částky 1 524 Kč za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že se žalovaná ve dnech 9. 6. 2019, 12. 11. 2019, 30. 11. 2019, 8. 1. 2020, 15. 1. 2020 a 4. 6. 2020 během přepravy v prostředcích veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní neprokázala na výzvu pověřené osoby platnými jízdními doklady pro jednotlivé jízdy a neuhradila stanovené jízdné, které činilo 20 Kč v roce 2019 a 24 Kč v roce 2020. Žalovaná tím porušila své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona, a tak byla povinna uhradit žalobkyni kromě jízdného i přirážku k jízdnému za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, tj. 1 500 Kč, což dosud neučinila, přičemž jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k plnění v souladu s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud přímo z listinných důkazů přiložených k žalobě zjistil tento skutkový stav věci: Žalovaná dne 9. 6. 2019 cestovala v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to tramvají na lince číslo kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byla žalovaná v průběhu přepravy kontrolována přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaná dohodu podepsala a zároveň podpisem této listiny uznala svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 24. 6. 2019. Žalovaná dne 12. 11. 2019 cestovala v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to tramvají na lince číslo kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byla žalovaná v průběhu přepravy kontrolována přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaná dohodu podepsala a zároveň podpisem této listiny uznala svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 27. 11. 2019. Žalovaná dne 30. 11. 2019 cestovala v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to autobusem na lince číslo kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byla žalovaná v průběhu přepravy kontrolována přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaná dohodu podepsala a zároveň podpisem této listiny uznala svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 15. 12. 2019. Žalovaná dne 8. 1. 2020 cestovala v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to tramvají na lince číslo kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 24 Kč. V uvedeném případě byla žalovaná v průběhu přepravy kontrolována přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaná dohodu podepsala a zároveň podpisem této listiny uznala svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku ve výši 1 524 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 23. 1. 2020. Žalovaná dne 15. 1. 2020 cestovala v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to tramvají na lince číslo kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 24 Kč. V uvedeném případě byla žalovaná v průběhu přepravy kontrolována přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaná dohodu podepsala a zároveň podpisem této listiny uznala svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku ve výši 1 524 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 30. 1. 2020. Žalovaná dne 4. 6. 2020 cestovala v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to tramvají na lince číslo kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 24 Kč. V uvedeném případě byla žalovaná v průběhu přepravy kontrolována přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaná dohodu podepsala a zároveň podpisem této listiny uznala svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku ve výši 1 524 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 19. 6. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvána ke splnění dlužné částky v celkové výši 9 132 Kč (3× 1 520 Kč a 3× 1 524 Kč).

5. Žalovaná v průběhu řízení nijak skutková tvrzení žaloby nezpochybnila a ani netvrdila, natož aby prokázala, že dlužné jízdné v celkové výši 132 Kč (3× 20 Kč a 3× 24 Kč) a přirážky k jízdnému v celkové výši 9 000 Kč (6× 1 500 Kč) uhradila.

6. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikly ve dnech 9. 6. 2019, 12. 11. 2019, 30. 11. 2019, 8. 1. 2020, 15. 1. 2020 a 4. 6. 2020 konkludentně závazkové vztahy ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaná tak měla právo, aby ji žalobkyně přepravila do místa určení, současně byla povinna zaplatit stanovené jízdné. Tato povinnost cestujícího vyplývá i z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a za každou jednotlivou jízdu v roce 2019 činilo 20 Kč a v roce 2020 pak 24 Kč. Jelikož se žalovaná během přeprav neprokázala platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalované kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu, a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly (jízdy tramvají), a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení kontroly (jízda autobusem), a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, platných v době přepravní kontroly. Žalovaná v uvedených případech ve smyslu § 2053 o. z. uznala svůj dluh co do důvodu i výše, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu ve výši 1 520 Kč splatného 24. 6. 2019, ve výši 1 520 Kč splatného 27. 11. 2019, ve výši 1 520 Kč splatného 15. 12. 2019, ve výši 1 524 Kč splatného 23. 1. 2020, ve výši 1 524 Kč splatného 30. 1. 2020 a ve výši 1 524 Kč splatného 19. 6. 2020. Prodlení žalované se splácením peněžitého dluhu je sankcionováno úrokem z prodlení, proto v souladu s ustanovením § 1970 o. z. má žalobkyně právo požadovat z dlužných částek úrok z prodlení ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 9,75 % ročně z částky splatné 25. 6. 2019 a 10 % ročně z částek splatných od 27. 11. 2019 do 19. 6. 2020.

8. Soud proto rozsudečným výrokem I. žalobě v celém rozsahu vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za písemnou předžalobní výzvu k plnění a za písemný návrh ve věci samé - žalobu, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.).

10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

11. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).