16 C 446/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 160 278,79 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci -) částku 101 651,18 Kč, úrok ve výši 26 468,64 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 99 927,58 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 820,99 Kč a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 101 651,18 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení, -) částku 58 147,61 Kč, úrok ve výši 11 075,77 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 57 371,61 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 039,61 Kč a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 58 147,61 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 480 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 6,04 Kč a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 480 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 101 651,18 Kč spolu s úrokem ve výši 26 468,64 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 99 927,58 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 820,99 Kč kapitalizovaným za dobu od 29. 9. 2021 do 14. 12. 2021 a dále v zákonné výši ročně z částky 101 651,18 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení (nárok ad 1) a částku 58 627,61 Kč spolu s úrokem ve výši 11 075,77 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 57 371,61 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 045,65 Kč kapitalizovaným za dobu od 29. 9. 2021 do 14. 12. 2021 a dále v zákonné výši ročně z částky 58 627,61 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení (nárok ad 2) s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 2. 12. 2003 uzavřena Úvěrová smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru číslo (dále jen úvěrová smlouva ad 1), na základě které žalobce umožnil žalované čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 15 000 Kč, který byl následně navýšen dodatky k úvěrové smlouvě až na výši úvěrového limitu 100 000 Kč, prostřednictvím úvěrové karty. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky revolvingového úvěru spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,25 % ročně a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % ze sjednaného úvěrového rámce splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Smluvní strany se zavázaly dodržovat Úvěrové podmínky společnosti právnická osoba (dále jen UP), které byly nedílnou součástí smlouvy ad 1). Žalovaná porušila smluvní podmínky, když revolvingový úvěr nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 14. 9. 2021 a zaslal žalované dne 14. 9. 2021 výzvu k zaplacení celého poskytnutého úvěru. Po zesplatnění úvěru ad 1) žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Následně byla mezi žalobcem a žalovanou dne 19. 12. 2016 uzavřena Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru číslo (dále jen úvěrová smlouva ad 2), na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,67 % ročně a poplatkem za doplňkové služby v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 1 988 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 15. 1. 2017 Smluvní strany se zavázaly dodržovat Úvěrové podmínky společnosti právnická osoba – anonymizováno (dále jen UP), které byly nedílnou součástí smlouvy ad 2). Žalovaná porušila smluvní podmínky, když úvěr nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce v souladu s UP úvěr zesplatnil ke dni 14. 9. 2021 a zaslal žalované dne 14. 9. 2021 výzvu k zaplacení celého poskytnutého úvěru. Po zesplatnění úvěru ad 2) žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Žalovaná uhradila na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 79 520 Kč. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí ze smlouvy ad 1) na jistině úvěru částku 99 927,58 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 26 468,64 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 1 820,99 Kč, na účelně vynaložených nákladech za vymáhání dlužné pohledávky částku 200 Kč, na dlužném poplatku částku 450 Kč a na smluvní pokutě částku 1 073,60 Kč a ze smlouvy ad 2) na jistině úvěru částku 57 371,61 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 11 075,77 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 1 045,65 Kč, na účelně vynaložených nákladech za vymáhání dlužné pohledávky částku 100 Kč, na dlužném poplatku částku 156 Kč a na smluvní pokutě částku 1 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/Úvěrové smlouvy číslo ze dne 2. 12. 2003, Úvěrových podmínek společnosti právnická osoba účinných ke dni sjednání smlouvy, splátkového kalendáře, transakční historie úvěrového účtu, interního výpisu – úvěrové karty (č. l. 25 spisu), Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 9. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 9. 2021 (k nároku ad 1), Smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 19. 12. 2016, transakční historie úvěrového účtu, Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 9. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 9. 2021, Úvěrových podmínek společnosti právnická osoba – anonymizováno platných k 1. 11. 2016, interního výpisu – úvěrové karty a z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 10. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 8. 10. 2021 (k nároku ad 2), soud zjistil následující skutkový stav věci:

4. Žalobce jako věřitel uzavřel s žalovanou dne 2. 12. 2003 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového limitu 15 000 Kč, který byl navýšen na limit 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet čerpané peněžní prostředky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % ze sjednaného úvěrového rámce splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Součástí smlouvy učinili Úvěrové podmínky společnosti právnická osoba Byla sjednána úroková sazba ve výši 8,25 % ročně a poplatky. V čl. 8 UP bylo sjednáno, že je žalovaná je povinna celý čerpaný úvěr splatit na požádání žalobce (tzv. zesplatnění úvěru) v případě, jestliže mj. se dostane do prodlení s placením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když úvěr ad 1) nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru za měsíce únor až srpen 2021, a proto žalobce v souladu s úvěrovou smlouvou ad 1) a úvěrovými podmínkami úvěr ad 1) zesplatnil ke dni 14. 9. 2021 a zaslal žalované výzvu ke splacení celého poskytnutého úvěru. Žalobce požadoval dle úvěrové smlouvy ad 1) rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení a v případě prodlení s úhradou splátky úvěru delší než 7 dní smluvní pokutu ve výši 8,00 % z částky, s jejíž úhradou je v prodlení a účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním. Žalované byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 1 073,60 Kč a účelně vynaložené náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 200 Kč. Žalovaná čerpala peněžní prostředky revolvingového úvěru ad 1) v částce 314 793,16 Kč a uhradila na splátkách úvěru ad 1) částku 421 950,04 Kč. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 14. 9. 2021 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru ad 1) spolu s příslušenstvím.

5. Následně žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovanou (úvěrovanou) dne 19. 12. 2016 smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně v plné výši dne 29. 12. 2016 převodem peněžních prostředků z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaná se zavázala splatit čerpaný úvěr v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 1 988 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,67 % a poplatky vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje dnem 15. 2. 2017 Součástí smlouvy učinili Úvěrové podmínky společnosti právnická osoba – anonymizováno. Byla sjednána úroková sazba ve výši 23,67 % ročně, roční procentní sazba nákladů ve výši 26,70 % a poplatky. V čl. 5 UP bylo sjednáno, že je žalovaná je povinna celý čerpaný úvěr splatit na požádání žalobce (tzv. zesplatnění úvěru) v případě, jestliže mj. se dostane do prodlení s placením dvou a více splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když úvěr ad 2) nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru za měsíce květen až září 2020, únor až srpen 2021, a proto žalobce v souladu s úvěrovou smlouvou ad 2) a úvěrovými podmínkami úvěr ad 2) zesplatnil ke dni 14. 9. 2021 a zaslal žalované výzvu ke splacení celého poskytnutého úvěru. Žalovaná také porušila smluvní podmínky, když nesplácela splátky úvěru ad 2) ve lhůtě splatnosti a dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru ad 2). Žalobce proto požadoval dle úvěrové smlouvy ad 2) rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru ad 2). Žalované byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč a účelně vynaložené náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 100 Kč. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru ad 2) částku 79 520 Kč. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 7. 10. 2021 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru ad 2) spolu s příslušenstvím.

6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obchodní zákoník), se smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 502 odst. 1 věta první obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

9. Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 obchodního zákoníku nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

10. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

13. Podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Podle § 456 věta prvá občanského zákoníku předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

15. Podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

16. Podle § 517 odst. 1 věta první, odst. 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

23. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

24. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

25. Posouzení nároku ad 1) S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba v části nároku ad 1) není důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ad 1), soud posoudil po právní stránce podle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z., a současně je nutno na danou věc aplikovat zákon číslo Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Soud shledal, že smlouva o revolvingovém úvěru ad 1) uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 39 občanského zákoníku ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z.

26. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (srov. rozsudek NS ČR ze dne ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) mj. platí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

27. V návaznosti na výše uvedené judikoval rovněž Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V posuzovaném případě (rozhodnutí napadené ústavní stížností) pak Ústavní soudu vytkl krajskému soudu, že se úvěryschopností stěžovatele (žalovaného), dostatečně nezabýval.

28. V tomto rámci a v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR se soud zabýval posouzením úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele.

29. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 28. 6. 2022 a u jednání dne 20. 12. 2022, že smlouva o revolvingovém úvěru ad 1) byla uzavřena za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., přičemž tento zákon nevyžadoval posouzení úvěryschopnosti klienta. Tvrdil, že vztah ze smlouvy o revolvingovém úvěru ad 1) mezi žalobcem a žalovanou trval přibližně 19 let, žalovaná v průběhu tohoto úvěrového vztahu čerpala peněžní prostředky a průběžně je splácela, takže byla úvěryschopná.

30. Soud proto zkoumal, jak žalobce prověřoval schopnost žalované splácet revolvingový úvěr ad 1). Žalobce získal informace přímo od žalované, když žalovaná v návrhu na uzavření smlouvy uvedla, že je svobodná, je zaměstnána v pracovním poměru s čistým měsíčním příjmem ve výši 4 700 Kč u podnikatele jméno jméno jako prodavačka, žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalobce po poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žádná další skutková tvrzení nedoplnil a nenavrhl žádné důkazy, příkladmo pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, potvrzení zaměstnavatele nebo výplatní pásky o výši příjmu, výpisy z databáze dlužníků, listiny dokládající výdaje žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet revolvingový úvěr ad 1). Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu nebo jej obchází. Podle § 39 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání.

31. V důsledku neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru ad 1) jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy.

32. Plnil-li žalobce žalované z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru ad 1) částku 314 793,16 Kč, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh ke dni 20. 1. 2021 zaplatila částku v celkové výši 421 950,04 Kč, splnila žalovaná svou povinnost vrátit plnění z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy ad 1) vůči žalobci v plné výši. Žalovaná se nedostala ani do prodlení se splněním této povinnosti, neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na základě výzvy věřitele. Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k plnění až dopisem (výzvou ke splacení celého úvěru) ze dne 14. 9. 2021, tj. v době, kdy již měla celý dluh z bezdůvodného obohacení uhrazen. Soud proto žalobu v části nároku ad 1) zamítl.

33. Posouzení nároku ad 2) S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba v části nároku ad 2) je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ad 2), soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ad 2) uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

34. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 28. 6. 2022 a u jednání dne 20. 12. 2022, že prověřoval schopnost žalované splácet revolvingový úvěr ad 2) vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v interní databázi žalobce, v databázi insolvenčního rejstříku, získal informace přímo od žalované, když žalovaná v návrhu na uzavření smlouvy uvedla, že je svobodná, deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 13 500 Kč ze starobního důchodu nebo invalidního důchodu, dále žalovaná uvedla, že má středoškolské vzdělání s výučním listem, druh bydlení ve státním bytě, nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalobce po poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žádná další skutková tvrzení nedoplnil a nenavrhl žádné důkazy, příkladmo rozhodnutí o přiznané dávce starobního nebo invalidního důchodu, výpisy z databáze dlužníků, listiny dokládající výdaje žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet revolvingový úvěr ad 2). Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18).

35. V důsledku neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru ad 2) jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu v části nároku ad 2) ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty, účelně vynaložených nákladů za vymáhání dlužné pohledávky a poplatku.

36. Plnil-li žalobce žalované z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru ad 2) částku 80 000 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž zaplatila pouze částku 79 520 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovanou uhradit žalobci částku 480 Kč, představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal ji soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 6,04 Kč kapitalizovaného za dobu od 22. 10. 2021 do 14. 12. 2021 a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 480 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostala žalovaná až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalované doručena dne 21. 10. 2021), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalované z bezdůvodného obohacení; ve zbytku nároku ad 2) a nárokovaného příslušenství, tj. úroku ve výši 11 075,77 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 57 371,61 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 039,61 Kč a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 58 147,61 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení, pak soud žalobu v části nároku ad 2) zamítl.

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

38. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).