16 C 75/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Žaganovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 520 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od 11. 3. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 26. 11. 2020 domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 1 520 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 11. 3. 2016 do zaplacení v zákonné výši 8,05 % ročně. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že dne 24. 2. 2016 žalovaný jako cestující během přepravy v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to trolejbusem na lince [číslo] v [obec], neprokázal se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu a nezaplatil jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Obě pohledávky byly splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 10. 3. 2016. Žalovaný dlužnou částku v souhrnné výši 1 520 Kč i přes výzvu žalobkyně podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud přímo z listinných důkazů přiložených k žalobě zjistil tento skutkový stav věci: Žalovaný dne 24. 2. 2016 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní v [obec], a to trolejbusem na lince [číslo] kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný, jehož osobní údaje byly zjištěny přivolanými příslušníky Policie České republiky, dohodu podepsal. Zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 10. 3. 2016. Před podáním žaloby byl žalovaný opět vyzván k plnění v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř.

5. Žalovaný v průběhu řízení nijak skutková tvrzení žaloby nezpochybnil a ani netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč uhradil.

6. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl dne 24. 2. 2016 konkludentně závazkový vztah ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný tak měl právo, aby ho žalobkyně přepravila do místa určení, současně byl povinen zaplatit stanovené jízdné. Tato povinnost cestujícího vyplývá i z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a činilo 20 Kč. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu, a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, platnými v době přepravní kontroly. Žalovaný ve smyslu § 2053 o. z. uznal svůj dluh co do důvodu i výše, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu ve výši 1 520 Kč, který byl splatný 10. 3. 2016 a dosud ani částečně nezanikl. Prodlení žalovaného se splácením tohoto peněžitého dluhu tak trvá od 11. 3. 2016 a podle § 1970 o. z. je sankcionováno úrokem z prodlení ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která v posuzované věci činí 8,05 % ročně.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni náleží náhrada soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za písemnou předžalobní výzvu k plnění a za písemný návrh ve věci samé - žalobu, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.).

9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).