17 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 34 619 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 27 500 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 11. 6. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>- částky 7 119 Kč,</b> <b>- úroku z částky 28 158 Kč ve výši 21,24 % ročně za dobu od 31. 5. 2021 do zaplacení,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 28 158 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 31. 5. 2021 do 10. 6. 2021,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 658 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 11. 6. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 095 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 12. 7. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 158 Kč, zaplacení úroku z částky 28 158 Kč ve výši 21,24 % ročně za dobu od 31. 5. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 28 158 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 31. 5. 2021 do zaplacení, dále zaplacení částky 3 402 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč, částky 1 262 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 24. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo 9172445, na základě které poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 27 500 Kč byla dne 25. 2. 2021 zaslána na účet označený žalovaným, tím došlo k čerpání úvěru, a zbývajících 2 500 Kč bylo převedeno v souladu se smluvním ujednáním jako provize zprostředkovatele na jeho účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úroky v celkové výši 40 824 Kč, a to v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 134 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 3. 2021. Žalovaný řádně nesplácel, dluh neuhradil ani po doručení písemných upomínek ze dne 28. 3. 2021 a ze dne 28. 4. 2021. Úvěr žalobkyně zesplatnila dopisem ze dne 30. 5. 2021, součástí dopisu je i předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Dluh na jistině činí 3 402 Kč na splátkách splatných do dne zesplatnění úvěru a 28 158 Kč na splátkách splatných po zesplatnění úvěru. Za každou odeslanou upomínku náleží žalobkyni podle smlouvy a podle sazebníku poplatků, který je přílohou smlouvy, částka 100 Kč, proto za 3 odeslané upomínky má žalobkyně nárok na úhradu částky 300 Kč. Podle článku IV. bod 2. písm. c) smlouvy má žalobkyně nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou neuhrazenou splátku splatnou do zesplatnění úvěru. Za 3 dlužné splátky (splatné do dne zesplatnění úvěru) činí smluvní pokuta celkem částku 1 497 Kč. Podle článku IV. bod 2 písmeno a) a písmeno b) má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ode dne zesplatnění úvěru; smluvní pokuta za dobu ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. ode dne 31. 5. 2021 do dne vyhotovení žaloby 9. 7. 2021 činí 1 262 Kč. Žaloba obsahuje stručné vyjádření, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopen splácet. Bližší údaje v žalobě uvedeny nejsou, pouze je zde uveden odkaz na navržené důkazy, a to čestná prohlášení, výpisy z dostupných evidencí, výplatní pásky žalovaného.

2. Žalobkyně doplnila své vyjádření v dopise ze dne 11. 4. 2022, ve kterém podrobně popsala způsob zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného a způsob vyhodnocení jeho skutečné schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně si telefonicky ověřovala a posléze vyžádala výplatní pásku za kalendářní měsíc 4/ 2020 od zaměstnavatele [právnická osoba], vyžádala si i částečný výpis z běžného účtu žalovaného potvrzující příjem z nemocenských dávek žalovaného za měsíc 11/ 2020 ve výši 23 850 Kč a za měsíc 12/ 2020 ve výši 24 645 Kč. Žalovaný byl mimo jiné prověřen v rámci databáze centrální evidence exekucí a databáze insolvenčního rejstříku. Žalobkyně žalovaného prověřovala i telefonicky, kdy průměrná mzda od uvedeného zaměstnavatele byla zjištěna ve výši 23 000 Kč, což koresponduje s doloženou výplatní páskou a výpisy z účtu. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti, které provedla s odbornou péčí, dospěla k závěru, že celkovou výši spotřebitelského úvěru 30 000 Kč při dohodnuté měsíční splátce 1 134 Kč je možné žalovanému poskytnout, neboť z dokladů, které si žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti opatřila, vycházelo, že danou měsíční splátku ve výši 1 134 Kč bude žalovaný schopen žalobkyni řádně splácet, kdy se jednalo zejména o výplatní pásku žalovaného za kalendářní měsíc duben 2020, výpis z běžného účtu žalovaného potvrzující výši nemocenských dávek žalovaného za měsíce listopad a prosinec 2020, negativní výpis žalovaného z centrální evidence exekucí ze dne 25. 2. 2021, negativní výpis žalovaného z insolvenčního rejstříku ze dne 25. 2. 2021, čestné prohlášení žalovaného ohledně jeho závazků ze dne 24. 2. 2021, čestné prohlášení žalovaného o výdajích a příjmech ze dne 24. 2. 2021, potvrzení matky [jméno] [příjmení] ze dne 24. 2. 2021. Při posouzení nákladů na bydlení žalovaného ze strany žalobkyně tato ke dni uzavření smlouvy o úvěru vycházela i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, kde jsou částky na bydlení vyšší než u bydlení tzv.„ u rodičů“, kdy podle nařízení vlády č. 580/2020Sb. v roce 2021 v obci [anonymizováno] (s počtem obyvatel 23952) byly normativní náklady na nájemní bydlení jedné osoby dány částkou 5 476 Kč. Žalovaný ke dni uzavření smlouvy o úvěru neměl žádnou vyživovací povinnost. Dále byla zohledněna výše existenčního a životního minima na jednotlivce, kdy jeho výše životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., včetně nařízení vlády č. 61/2020 Sb., kde dni uzavření smlouvy o úvěru činila částku 3 860 Kč a výše existenčního minima částku 2 490 Kč. Dále žalobkyně přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2016 podle údajů Českého statistického úřadu. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr podle smlouvy o úvěru v pravidelných splátkách ve výši 1 134 Kč měsíčně žalobkyni řádně splácet, kdy mu po odečtení běžných výdajů (životního minima 3 860 Kč a nákladů na bydlení podle potvrzení matky ve výši 5 300 Kč) zbyde částka 13 840 Kč měsíčně (tj. 23 000 – 3 860 – 5 300), ze které je žalovaný schopen hradit žalobkyni měsíčně splátku 1 134 Kč, a zároveň je schopen hradit částku 3 700 Kč měsíčně jako splátku úvěru u [právnická osoba] (tj. 13 840 – 1 134 – 3 700), pak mu zbude částka 9 006 Kč měsíčně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec], nám. [ulice a číslo], fikce doručení nastala dne 19. 4. 2022.

4. K ústnímu jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 17. 5. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast v přípise ze dne 11. 4. 2022, ve kterém souhlasil s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, žalovaný neúčast neomluvil, předvolání k jednání mu bylo doručeno za použití fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 19. 4. 2022. Za popsané situace soud postupoval podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení či jejich zástupců, když danou věc bylo možno projednat i posléze v ní rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 5. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný [celé jméno žalovaného] je majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet], na který byl dne 25. 2. 2021 připsána částka 27 500 Kč od [právnická osoba] [právnická osoba] Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 8. 7. 2021 bylo zjištěno, že z účtu, jehož majitelem je žalující společnost, byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 27 500 Kč. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 8. 7. 2021 bylo zjištěno, že z účtu žalující společnosti byla na účet č. [bankovní účet], nazvaný protistranou [jméno] [příjmení], zaslána částka 2 500 Kč.

6. Z výpisu ze seznamu České národní banky ze dne 9. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně má oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 24. 1. 2021 byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, poskytnuté prostředky měl žalovaný vrátit společně s úrokem ve výši 21,24 % ročně ve 36 pravidelných splátkách po 1 134 Kč měsíčně počínaje 20. 3. 2021, poslední splátka měla být uhrazena dne 20. 2. 2024. Celková cena úvěru činí 40 824 Kč. Podle článku II. jsou nedílnou součástí smlouvy obchodní podmínky a sazebník poplatků. Podle písemného ujednání ve smlouvě je částka 2 500 Kč z dohodnuté částky úvěru zaslána na účet zprostředkovatele a zbývající částka úvěru měla být zaslána na konkrétní účet označený žalovaným ve smlouvě jako účet zákazníka. Podle článku IV. odst. 1 písm. d) smlouvy žalobkyně může zesplatnit úvěr, pokud je žalovaný v prodlení s úhradou jediné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Splatnost nastává dnem, kdy žalobkyně odešle oznámení o zesplatnění. Podle obsahu článku IV. odst. 2 písmeno a) a b) má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru a po zesplatnění úvěru rovněž i z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení. Podle článku IV. odst. 2 písmeno c) má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každé prodlení s úhradou splátky splatné před zesplatněním úvěru. Podle článku IV. odst. 4 má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s vymáháním pohledávky. Náklady jsou splatné do jednoho měsíce ode dne odeslání výzvy k jejich úhradě. Podle připojeného sazebníku činí poplatek za každou odeslanou písemnou upomínku pro nesplácení splátek 100 Kč, sazebník obsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Předložený doklad nazvaný Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 1. 2021 obsahuje shrnutí základních kritérií smlouvy obsažených již ve smlouvě samotné.

8. Podle článku 2.4. obchodních podmínek žalobkyně jsou podmínky a sazebník poplatků nedílnou součástí smlouvy o úvěru.

9. Z obsahu dokladu Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný nemá manželku, děti ani jinou vyživovanou osobu. Jeho příjem z pracovního poměru činí 23 000 Kč měsíčně v čistém, není veden v rejstříku exekucí ani v insolvenčním rejstříku. Jeho náklady na bydlení u rodičů on sám uvedl ve výši 5 300 Kč měsíčně. Žalobkyně při výpočtu schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z prokázaného příjmu ve výši 23 952 Kč měsíčně, žalobkyně zohlednila výdaje: normativní výdaje na bydlení ve výši 5 476 Kč měsíčně, životní minimum zákazníka včetně vyživovaných osob 3 860 Kč a nezabavitelnou částku zákazníka ve výši 6 224 Kč. Žalovaný uváděl dále dluh u jiné společnosti, který splácí po 3 700 Kč měsíčně.

10. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný, vedeného u [právnická osoba] za měsíce 12/ 2020 a 1/ 2021 soud zjistil, že dne 2. 12. 2020 byla na účet žalovaného připsána částka 23 850 Kč představující nemocenské dávky za měsíc listopad 2020 a dne 4. 1. 2021 byla na jeho účet připsána částka 24 645 Kč představující nemocenské dávky za měsíc prosinec 2020. Konečný zůstatek na obou účtech byl na konci vždy ve výrazně záporných číslech.

11. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 24. 2. 2021 bylo zjištěno, že uvedená osoba čestně prohlásila, že žalovaný je jejím synem a bydlí v domě společně s ní a přispívá na bydlení částkou 5 300 Kč měsíčně.

12. Podle výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 25. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v tomto rejstříku nemá záznam.

13. Podle výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 25. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v tomto rejstříku nemá záznam.

14. Podle obsahu výplatního dokladu žalovaného u společnosti [právnická osoba] za měsíc duben 2020 bylo zjištěno, že jeho čistý příjem činil za uvedený měsíc 26 715 Kč.

15. Podle sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 1. 4. 2022, které si vyžádal soud, byl žalovaný zaměstnancem této společnosti od 1. 1. 2019 do 22. 12. 2021. Uvedený zaměstnavatel připojil ke svému tvrzení přehled příjmů žalovaného za období od 11/ 2020 do 12/ 2021, ze kterého vyplývá, že žalovaný po celé uvedené období v podstatě nepracoval, za celé označené období odpracoval v únoru 2021 pouze 7,5 hodiny a v březnu 2021 jen 4,7 hodiny.

16. Podle sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 4. 2022, které si vyžádal soud, žalovaný pobíral nemocenské dávky téměř po celé dotazované období od 1. 10. 2020 do 30. 4. 2021, výše nemocenských dávek činila za měsíc říjen 2020 částku 22 702 Kč, za měsíc listopad 2020 částku 23 850 Kč, za měsíc prosinec 2020 částku 24 645 Kč, za měsíc leden 2021 částku 24 769 Kč v měsíci únoru 2021 nebyly nemocenské dávky poskytnuty, za měsíc březen byly vyplaceny pouze za část měsíce od 22. 3. 2021 do 31. 3. 2021 ve výši 6 820 Kč.

17. Upomínkami ze dne 28. 3. 2021 a ze dne 28. 4. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Podle připojených čestných prohlášení [jméno] [jméno] byly upomínky zaslány žalovanému na jeho smluvní adresu v [obec], [ulice a číslo] prostřednictvím doručovací společnosti [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec].

18. Dopisem ze dne 30. 5. 2021 žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 31 560 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč do 10 dnů ode dne odeslání dopisu, zároveň tato výzva obsahuje upozornění na mimosoudní vymáhání dluhu ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Doklad o zesplatnění úvěru byl podle poštovního podacího archu zaslán žalovanému dne 30. 5. 2021 na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě, tj. [obec], [ulice a číslo].

19. Podle dokladu nazvaného Bonita smlouvy žalovaný na svůj dluh neuhradil žádnou částku. Jeho čistý dluh činí 31 560 Kč.

20. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci: dne 24. 2. 2021 byla mezi procesními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně dne 25. 2. 2021 převedla na účty označené žalovaným částku celkem 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 24,21 % ročně formou 36 měsíčních splátek po 1 134 Kč počínaje dnem 20. 3. 2021. Byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každé prodlení s úhradou splátky splatné do zesplatnění úvěru. Rovněž byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužných splátek a dlužného zůstatku úvěru po zesplatnění úvěru. Žalovaný neuhradil žádnou splátku, žalobkyně mu zaslala 2 výzvy k úhradě ve lhůtě 30 dnů s upozorněním na možnost zesplatnění. Dne 30. 5. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru společně s předžalobní výzvou.

21. Po vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

22. V řízení bylo prokázáno, že dne 24. 2. 2021 došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jakou úvěrovaným, podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě, listina je řádně podepsaná oběma smluvními stranami. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy v předložené listině neodpovídal obsahu té smlouvy, kterou si strany sjednaly.

23. Soud tuto smlouvu o úvěru včetně uzavřeného dodatku vyhodnotil jako neplatnou, jde o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Podle názoru soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně skutečně dostála svým povinnostem popsaným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. Žalobkyně v daném případě předložila soudu důkazy o osobních a majetkových poměrech žalovaného, ze kterých soud ale dovodil, že žalobkyně neověřovala řádně tzv. úvěruschopnost žalovaného.

24. Žalobkyně sice tvrdila, že řádně ověřovala také příjmovou stránku žalovaného, nicméně předložené doklady jsou z časového hlediska nevypovídající a nesouvisející. Jediný doklad o výši příjmu z pracovního poměru žalobkyně předložila za měsíc duben 2020, tedy doklad, který byl v době uzavření smlouvy o úvěru starý již téměř jeden rok. Výpisy z účtu za měsíce prosince 2020 a leden 2021 jsou sice aktuální, nicméně je zřejmé, že žalovaný měl v dané době příjem jen z prostředků nemocenských dávek. Výplata nemocenských dávek je vždy časově ohraničena a nemůže být vyplácena po dobu neurčitou. Žalobkyně ale nezjišťovala, jak dlouhou dobu je již žalovaný v pracovní neschopnosti a zda po jejím ukončení bude jeho zaměstnavatel v pracovním poměru se žalovaným pokračovat. Důvod, proč se žalobkyně spokojila s předložením jediného a navíc starého výplatního dokladu, z předložených důkazů nevyplývá. Výpisy z účtu za měsíce prosince 2020 a leden 2021 uvádějí vždy vysoký záporný zůstatek na účtu, není proto zřejmé, z čeho žalobkyně dovodila, že žalovaný bude svůj dluh řádně splácet.

25. I kdyby byly prokázány příjmy žalovaného v okamžiku uzavření smlouvy ve výši 23 952 Kč, jak tvrdí žalobkyně, pak při zohlednění uváděných„ normativních“ výdajů na bydlení ve výši 5 476 Kč, životního minima na osobu ve výši 3 860 Kč, žalobkyní tvrzené nezabavitelné částky 6 224 Kč, splátky úvěru u jiné společnosti ve výši 3 700 Kč, by žalovanému zbývalo na pokrytí svých potřeb 4 692 Kč. Tato částka podle názoru soudu nezaručuje řádné splácení dluhu žalovaným, zejména když zůstatky na jeho účtu jsou vždy ve výrazně záporných číslech, jak je uvedeno výše. Žalovaný má jistě vyšší náklady než ty, které žalobkyně zohledňovala. Žalobkyně při stanovení výše výdajů vycházela pouze z vlastních tabulkových hodnot nebo tabulek nebo ze statistických údajů, ale nezabývala se skutečnými poměry žalovaného.

26. Z výše popsaných důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

27. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany žalobkyně 27 500 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný přitom netvrdil, že by žalobkyni již cokoliv uhradil. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně tak činí 27 500 Kč a tuto částku soud žalovanému uložil k úhradě společně s úrokem z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení podle názoru soudu až dne 11. 6. 2021, neboť jednak ustanovení o splatnosti dluhu vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru soud nemohl akceptovat z důvodu neplatnosti celé smlouvy, jednak žalobkyně nepředložila soudu jediný důkaz o tom, že by byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dříve, než mu byla doručena předžalobní výzva advokáta žalobkyně ze dne 30. 5. 2021. Výzva byla odeslána doručenou poštou na adresu uvedenou ve smlouvě, při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. v daném případě dne 3. 6. 2021. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ ale občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měl žalovaný platit právě do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaný o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděl. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne 10. 6. 2021 a žalovaný je v prodlení od následujícího dne 11. 6. 2021. Od tohoto dne je žalovaný povinen platit úrok z prodlení v tehdy platné výši 8,25 % ročně.

28. Ve zbylé části, co do částky 7 119 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o dílčí nároky vyplývající pouze a přímo z neplatně uzavřené smlouvy. Soud dále zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky, která byla zamítnuta, neboť příslušenství pohledávky musí mít stejný osud jako hlavní dluh. Dále soud zamítl také nárok na zaplacení úroku z prodlení v plné výši, ve které byl požadován, a to za dobu od 31. 5. 2021 do 10. 6. 2021, neboť podle názoru soudu, jak je výše popsán, se žalovaný dostal do prodlení s placením až dne 11. 6. 2021. Požadavek na úhradu smluvního úroku soud zamítl v plném rozsahu, neboť jde o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch žalobkyně a žalovaného ve věci. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 27 500 Kč z požadovaných 34 619 Kč, tj. 79,40%. Její neúspěch činí 20,6 %. Rozdíl mezi procesním úspěchem a neúspěchem pak činí 58,8 % a v tomto rozsahu soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Celkové náklady žalobkyně činí 3 563 Kč a zahrnují 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 385 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení v celkové výši 1 500 Kč, a to za 3 úkony právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloba 3. sepis předžalobní výzvy) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, tj. po 500 Kč za každý z provedených úkonů, a 3/ paušální náhradu hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky ve výši 3 x 100 Kč, celkem tedy 300 Kč, 4/ náhradu DPH ve výši 441 Kč, tato částka představuje 21 % z částky 2 100 Kč (představující součet shora uvedené odměny advokáta 1 500 Kč a náhrady hotových výdajů advokáta 300 Kč). V řízení nebyly zjištěny, ale ani tvrzeny žádné mimořádné okolnosti, pro které by soud výjimečně nepřiznal ve smyslu § 150 o. s. ř. procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. o úhradu dluhu před podáním žaloby písemně upomínán. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit na účet žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud přiznal zástupkyni žalobkyně odměnu ve snížené výši podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když tato žaloba splňuje všechny prvky tzv. formulářové žaloby. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu několik desítek obdobných žalob, které i přes svoji obsáhlost obsahují tytéž informace a liší se jen konkrétním číslem uzavřené smlouvy a výší aktuálního dluhu. Doplnění žaloby ze dne 11. 4. 2022 bylo jen doplněním žaloby, které si vyžádal soud a které pouze upřesňovalo a odstraňovalo nedostatky původní žaloby. Žalobkyně je právnickou osobou s celostátní působností, a je tak nanejvýš pravděpodobné, že stejný počet takřka totožných žalob putuje každoročně i k jiným soudům v rámci celé republiky. Z celkem vzniklých nákladů řízení ve výši 3 563 Kč náleží žalobkyni náhrada pouze v rozsahu 58,80 %, tj. částka 2 095 Kč.