17 C 112/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 105 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 623,35 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 485 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 84,38 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 397 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 15. 2. 2022, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 4 590 Kč s úroky z prodlení. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalovaná jako držitel televizního přijímače má povinnost v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši, tato povinnost jí vznikla s účinností od 1. 1. 2008. Žalovaná neplatila řádně stanovené poplatky a dluží tyto platby za období měsíců únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019, leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2020 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen a listopad 2021 ve výši po 135 Kč měsíčně, tj. 34x 135 Kč, což činí 4 590 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu písemně v souladu s příslušnými ustanoveními uvedeného zákona. Žalovaná přesto dluh doposud nesplnila.

2. V přípise ze dne 27. 7. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že žalobkyně neeviduje žádnou platbu a z výzvy ze dne 10. 12. 2021 plyne dluh žalované ve výši 7 155 Kč, kdy žalobkyně v žalobním návrhu požaduje pouze částku 4 590 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště [ulice a číslo], [obec] - [část obce]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalované. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalované. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. Fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. nastala dnem 26. 8. 2022.

4. K ústnímu jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 29. 9. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, přestože byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast u jednání dopisem ze dne 22. 9. 2022. Žalovaná svoji neúčast u jednání neomluvila, fikce doručení předvolání nastala dne 26. 8. 2022. Za popsané situace soud projednal a rozhodl danou věc podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez osobní účasti účastníků řízení, resp. jejich zástupců, když v dané věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

5. V daném řízení bylo prokázáno na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 20. 1. 2022, evidenčního listu poplatníka České televize ze dne 29. 1. 2008, předžalobní upomínky vyhotovené žalobkyní dne 10. 12. 2021 adresované žalované spolu s identifikací závazku, s přehledem nezaplacených poplatků a s připojeným dokladem o doručení a na základě specifikace výpočtu úroku, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizních poplatků na adrese v [obec] – [část obce], [anonymizováno] [číslo] s účinností od měsíce ledna 2008, televizní přijímač nebyl doposud odhlášen. Žalovaná prokazatelně dluží žalobkyni povinné úhrady za měsíce únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2020 vždy ve výši 135 Kč měsíčně. Celkem tak činí dluh žalované 3 105 Kč (tj. 23x 135 Kč). Žalobkyně přípisem, který je zároveň předžalobní výzvou, ze dne 10. 12. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě aktuálního dluhu ve výši 7 155 Kč (zahrnujícího dluhy již od roku 2010) ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení této výzvy, současně byla žalovaná poučena o tom, že v případě marného uplynutí stanovené lhůty využije Česká televize svého práva domáhat se zaplacení dluhu v soudním řízení. Podle připojeného dokladu o doručení byla zásilka odeslána dne 10. 12. 2021 na adresu trvalého bydliště žalované v [obec] – [část obce], [anonymizováno] [číslo]; zásilka byla po uplynutí úložní doby od 13. 12. 2021 do 23. 10. 2021 vrácena odesílateli zpět s poznámkou pošty, že žalovaná nemá na uvedené adrese domovní poštovní schránku.

6. Pokud jde o dluh žalované za kalendářní rok 2021, z předžalobní výzvy vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši celkem 7 155 Kč, kdy jde o dluh za období let 2010 až 2021, za každý rok byla uvedena pouze souhrnná částka předepsaných poplatků a souhrn zaplacených částek, není uvedeno, za které konkrétní měsíce je dluh evidován.

7. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazních zjištění soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobkyně je pouze částečně důvodný.

8. Soud při rozhodování musel nejprve akceptovat skutečnost, že žalovaná byla s účinností od měsíce ledna 2008 přihlášena jako poplatník televizních poplatků, tímto okamžikem jí vznikla povinnost platit televizní poplatky v zákonem určené výši, a to podle ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Z výsledků provedeného dokazování, jak jsou popsány výše, vyplývá, že žalovaná neuhradila televizní poplatek za měsíce únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019, leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2020. Výše poplatku činila vždy 135 Kč měsíčně, dluh žalované za označené období tak činí 3 105 Kč (tj. 23x 135 Kč). Zákon ve svém ustanovení § 7 odst. 2 řeší také splatnost poplatku, a to nejpozději do 15. dne každého běžného kalendářního měsíce, je proto nesporné, že dluh za uváděné měsíce se již stal v plném rozsahu splatným. Vypočtenou dlužnou částku soud uložil žalované zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., a to vždy ode dne následujícího po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty splatnosti každého měsíčního poplatku až do dne 15. 2. 2022. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti, odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl z těchto postupně splatných dílčích částek vypočten za období od data následujícího po splatnosti každé ze splátek do 15. 2. 2022 a činí celkem 623,35 Kč.

9. Soud zamítl žalobní požadavek na úhradu dlužných televizních poplatků za rok 2021 ve výši celkem 1 485 Kč. V žalobě sice žalobkyně tvrdila, že žalovaná neuhradila ani jeden z předepsaných poplatků v tomto roce a dluh za období od ledna do listopadu 2021 včetně činí částku 1 485 Kč, tj. 11x 125 Kč, nicméně předložené doklady tomu neodpovídají. V předžalobní upomínce ze dne 10. 12. 2021 žalobkyně uvádí souhrnný dluh 1 719,12 Kč, zaplaceno mělo být 1 179,12 Kč. Není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k předepsané částce, za jaké měsíce byly provedeny platby ve výši 1 179,12 Kč, popř. z jakého důvodu se objevuje v předžalobní upomínce úhrada za rok 2021 ve výši 1 179,12 Kč. Tvrzení žalobkyně tedy neodpovídají důkazu, který žalobkyně sama předložila, a ani v dopise ze dne 27. 7. 2022 žalobkyně po výzvě soudu nevysvětlila rozpor mezi žalobním tvrzením o absenci jakékoliv úhrady v roce 2021 a údajem o úhradě částky 1 179,12 Kč podle předžalobní upomínky. Vysvětlení žalobkyně v dopise ze dne 27. 7. 2022 o tom, že dluh byl v předžalobní upomínce uveden ve výši 7 155 Kč, zatímco žalobkyně v soudním řízení požaduje„ pouze“ 4 590 Kč, není na místě. V předžalobní upomínce je evidován dluh za období již od roku 2010, zatímco předmětem soudního řízení byly pouze dlužné poplatky za období od počátku roku 2019. Z důvodu neurčitosti předložených dokladů, kdy není zřejmé, zda žalovaná má dluh na poplatcích v roce 2021, v jaké výši a zejména za které konkrétní kalendářní měsíce, byla žaloba co do částky 1 485 Kč, představující souhrn televizních poplatků za měsíce leden až listopad 2021, zamítnuta.

10. Důvodem pro uvedené částečné zamítnutí žaloby byla i skutečnost, že podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Z uvedeného obsahu zákonného ustanovení vyplývá, že předžalobní výzva k úhradě je zde hmotně právní podmínkou pro uplatnění nároku žalobkyně u soudu. Podle názoru soudu žalobkyně tuto svoji zákonnou povinnost nesplnila, když jednak neuvedla ve výzvě určené žalované přesně, za které konkrétní měsíce požaduje po žalované úhradu dlužných poplatků, a také není zřejmé, v jaké výši skutečně dluh žalované za období roku 2021 trvá, jak bylo již podrobně popsáno výše. Současně soud zamítl požadavek na úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 84,28 Kč, která odpovídá příslušenství ze zamítnuté částky.

11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a procesně neúspěšnou žalovanou nahradit úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení ve výši 397 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Celkové náklady řízení žalobkyně činí částku 1 126 Kč, která zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za zastoupení ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč (za přípravu spojenou s převzetím zastoupení a za sepis předžalobní výzvy) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 3/ náhradu hotových výdajů v celkové výši 200 Kč za uvedené dva úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 4/ náhradu DPH ve výši 21 % ze součtu uváděné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 600 Kč, a činí 126 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., pro které by soud výjimečně nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů v řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny, žalovaná měla dostatek času věc řešit mimosoudně, o své platební povinnosti nepochybně věděla, neboť v jiném období poplatky řádně hradila a její platební povinnost je dána přímo zákonem, navíc ji žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu podle ustanovení § 142a o. s. ř. písemnou upomínkou. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu 35,30 % (její procesní úspěch činil 67,65 %, tj. co do částky 3 105 Kč z požadovaných 4 590 Kč, naopak její procesní neúspěch činil 32,35 %, tj. co do částky 1 485 Kč z požadovaných 4 590 Kč, rozdíl mezi procesním úspěchem a procesním neúspěchem tak činí 35,30 %), soud jí proto přiznal náhradu nákladů v rozsahu 35,30 % z částky 1 126 Kč, tj. 397 Kč po matematickém zaokrouhlení.