17 C 128/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 16. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení:</b> <b>- úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 24. 9. 2019 do 15. 12. 2021</b> <b>- úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 1,5 % ročně za dobu od 16. 12. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 23. 2. 2022, domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 24. 9. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 od původní věřitelské společnosti [právnická osoba], kdy tato společnost uzavřela dne 23. 7. 2019 se žalovanou distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě pak poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit dluh v dohodnutém termínu. Původní věřitelka poskytovala půjčky a spotřebitelské úvěry prostřednictvím své webové stránky www.crediton.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, potvrdila, že se seznámila se podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi, a poté zaslala žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované splácet úvěr jí byla zaslána prostřednictvím internetových stránek smlouva o úvěru a až poté jí byly poskytnuty uvedené prostředky převodem na označený účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Při prověřování schopnosti splácet úvěr byla žalovaná lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaná byla o úhradu dluhu opakovaně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ze dne 3. 12. 2021. Na úhradu dluhu nezaplatila žádnou částku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště v [obec] – [obec], [ulice a číslo], kam jí soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o.s.ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 22. 8. 2022.

3. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 29. 9. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 21. 9. 2022. Žalovaná se z neúčasti u jednání neomluvila, přestože byla řádně a včas předvolána, předvolání k jednání jí bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 22. 8. 2022, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 o. s. ř. Soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu.

4. Zástupce žalobkyně sice požádal v dopise ze dne 21. 9. 2021 o odročení jednání v případě, kdy žalovaná bude tvrdit nové skutečnosti, anebo by z jiného důvodu soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, soud ale tuto žádost o odročení jednání neakceptoval. Žalobkyně je v daném případě po celou dobu soudního řízení zastoupena advokátem, který ji zastupuje i v mnoha jiných obdobných věcech vedených nejen u zdejšího soudu, toto je skutečnost zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti. Advokát zastupující žalobkyni by měl být schopen připravit znění žaloby tak, aby uplatněný nárok ze žalobních tvrzení logicky vyplýval a aby byl také podpořen dostatečnými důkazy. Práva znalý advokát si musel být vědom, že jeho žaloba není dostatečně prokazována doloženými listinami. Zástupce žalobkyně byl přesto soudem vyzván společně s předvoláním k jednání, aby nejpozději u jednání dne 29. 9. 2022 předložil soudu doklady, které prokazují, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala a vyhodnocovala schopnost žalované dluh splácet. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, důvody tohoto svého postupu nesdělil. Za této situace soud nepovažoval za procesně přípustné, aby bylo jednání znovu odročeno za účelem předložení důkazů, k jejichž předložení byla již jednou žalobkyně prostřednictvím svého advokáta marně vyzvána.

5. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru bez uvedení data, že smlouva byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou [celé jméno žalované], předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžitých prostředků ve výši 10 000 Kč. Doba trvání úvěru byla dohodnuta na 62 dnů, částka měla být splacena do 23. 9. 2019. Úroky z úvěru nebyly dohodnuty, poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán. Základní kritéria smlouvy jsou shrnuty ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 7. 2019 Smlouva ani„ formulář“ nejsou podepsány klientem, žalobkyně předložila soudu kopii občanského průkazu žalované, to soud považuje za důkaz ke skutečnosti, že totožnost žalované při uzavření smlouvy byla dostatečně ověřována.

6. Žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem její právní předchůdkyně vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Žalobkyně se pouze omezila na velmi stručné žalobní tvrzení o tom, že žalovaná byla lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Neuvedla a nedoložila, jaké konkrétní výstupy právní předchůdkyně žalobkyně zjistila z těchto databází, jaké zjistila příjmy a výdaje žalované a z jakých dokladů vycházela, jakým početním postupem zjistila schopnost žalované dluh zaplatit. Žalobkyně doložila pouze tři výplatní doklady žalované za měsíce duben, květen a červen 2019, podle kterých průměrná čistá měsíční mzda žalované u [právnická osoba] Ponorka (bližší označení z dokladů nevyplývá) činí 15 741 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru soud musel vyhodnotit jako absolutně neplatnou.

7. Dále bylo v řízení prokázáno na základě sdělení [právnická osoba] ze dne 5. 8. 2022, že je žalovaný jediným majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] a dne 23. 7. 2019 byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč od [právnická osoba], s.r.o. pod variabilním symbolem [číslo].

8. Podle obsahu podacího lístku ze dne 3. 12. 2021 byla na adresu žalované uvedenou v označené smlouvě, tj. v [obec], [ulice a číslo] odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky.

9. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021, že žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba]

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

11. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru, resp. o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, když žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně předložila soudu pouze tři výplatní doklady za 3 měsíce bezprostředně předcházející uzavření smlouvy, z nichž vyplynul výdělek žalované ve výši 15 741 Kč měsíčně v čistém. Není ale zřejmé, jaké jsou výdaje žalované, jaká je její celková majetková situace (předchozí dluhy, vyživovací povinnost apod.), ze samotného zjištěného příjmu, který navíc není vysoký, nebylo možno učinit závěr řádného hospodáře o schopnosti žalované dluh splácet. Z uvedených závěrů vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, soud vyhodnotil jako neplatnou.

12. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet částku 10 000 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru nebo smlouvy o zápůjčce, je třeba převedení částky 10 000 Kč na bankovní účet žalované právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně.

13. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 10 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. od 16. 12. 2021 do zaplacení.

14. Žalovaná byla prokazatelně požádána o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce ze dne 3. 12. 2021 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 8. 12. 2021. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měla žalovaná platit do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaná o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděla. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne 15. 12. 2021 a žalovaná je v prodlení od následujícího dne 16. 12. 2021. Od tohoto dne je žalovaná povinna platit úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně.

15. Pokud žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení z přiznané částky 10 000 Kč již ode dne 24. 9. 2019 ve výši 10 % ročně, byl její požadavek pro období od 24. 9. 2019 do 15. 12. 2021 jako nedůvodný podle argumentů uvedených v předchozím odstavci zamítnut. Ze stejného důvodu soud zamítl požadavek na úhradu úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10 000 Kč v období od 16. 12. 2021 do zaplacení, když k prvnímu dni prodlení činila výše úroku z prodlení pouze 8,5 % ročně, nikoliv požadovaných 10 % ročně.

16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla v řízení větší procesní úspěch, částku 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. V daném řízení byl procesní neúspěch žalobkyně pouze minimální a představuje jen část požadovaných úroků z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v plné výši. Tato částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení v celkové výši 600 Kč, a to po 200 Kč (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis předžalobní výzvy a 3. sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, 3/ paušální náhradu hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky, tj. ve výši 3x 100 Kč za každý z výše popsaných úkonů zastoupení, a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč, tato částka představuje 21 % z částky 900 Kč (představující součet shora uvedené odměny a náhrady hotových výdajů advokáta). V řízení nebyly zjištěny, ale ani tvrzeny žádné mimořádné okolnosti, pro které by soud výjimečně nepřiznal ve smyslu § 150 o. s. ř. procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla v souladu s § 142a o. s. ř. o úhradu dluhu před podáním žaloby písemně upomínána. Zásilka žalobkyně obsahující předžalobní výzvu ze dne 3. 12. 2021 byla žalované doručována poštou na adresu jejího trvalého pobytu. Žaloba podaná žalobkyní je typicky tzv. formulářová, žalobkyně podává ve shodném formátu ke zdejšímu několik desítek žalob ročně, drobné změny v textu týkající se označení osob a výše dluhu mohou být jistě provedeny za pomocí jednoduchého softwaru. Z těchto důvodů soud přiznal advokátovi žalobkyně odměnu ve snížené výši podle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.