17 C 132/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce trvale bytem adresa žalobce zastoupený zmocněnkyní jméno příjmení , narozenou dne datum trvale bytem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného fakticky bytem adresa o zvýšení výživného zletilého dítěte <b>I. Vyživovací povinnost, stanovená žalovanému ve prospěch žalobce naposledy rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 8. 2006 č. j. 38 Nc 62/2006-16, který nabyl právní moci dne 4. 9. 2006, ve výši 500 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 4. 2022 zvyšuje na částku 5 000 Kč měsíčně.</b> <b>II. Dluh na výživném vyplývající ze zvýšení výživného za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023 v celkové výši 76 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku.</b> <b>III. Výživné splatné v období od 1. 9. 2023 nadále je žalovaný povinen platit žalobci vždy ke každému prvému dni v měsíci předem, s tím, že částky výživného dospělé do konce měsíce, ve kterém bude tento rozsudek doručen, jsou splatné do 3 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 26. 4. 2022 a která byla upřesněna do protokolu dne 9. 8. 2022 a následně také v písemné formě ze dne 17. 8. 2022, domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti platit zvýšené výživné, resp. aby s účinností od 1. 4. 2022 bylo výživné soudem stanovené žalovanému původně ve výši 500 Kč měsíčně zvýšeno na částku 5 000 Kč měsíčně. Svoji žalobu odůvodnil tím, že soudním rozhodnutím ze dne 1. 5. 2006 bylo žalovanému stanoveno výživné ve výši 500 Kč měsíčně. Za období od 1. 6. 2011 do 31. 3. 2022 vznikl žalovanému dluh na výživném ve výši 54 625 Kč. Žalobce má bratra, dvojče, na kterého žalovaný rovněž výživné neplatí a dluží mu na výživném stejnou částku. Žalovaný se vědomě vyhýbá legální práci. Pokud nastoupí do pracovního poměru a matka žalobce toto zjistí a ohlásí exekučnímu soudu, žalovaný vzápětí odchází na dočasnou pracovní neschopnost a poté ukončuje pracovní poměr. V posledních deseti letech žalovaný takto postupoval u třech svých zaměstnavatelů, a to u společností [právnická osoba], [právnická osoba] a u podnikatele [jméno] [příjmení]. U společnosti [právnická osoba] trval jeho pracovní poměr zřejmě od července 2014 do 15. 11. 2014, z toho posledních asi 15 dnů trvala pracovní neschopnost a následovalo ukončení pracovního poměru. Za celou vyznačenou dobu bylo žalovanému sraženo na výživném pouze 916 Kč Počátek pracovního poměru u společnosti [právnická osoba] žalobci není znám, ukončení pracovního poměru nastalo dne 16. 8. 2015, v pracovní neschopnosti byl žalovaný od 27. 4. 2015 do 10. 5. 2015 a od 26. 6. 2015 do 2. 8. 2015, poté pracovní poměr ukončil dohodou. Na výživné nebylo sraženo nic. U podnikatele [jméno] [příjmení] v [obec] žalovaný pracoval od 3. 6. 2019 do 17. 9. 2021, matka žalobce tento pracovní poměr zjistila až v roce 2021, žalovaný byl v pracovní neschopnosti od 1. 9. 2021 do 17. 9. 2021, na výživné bylo sraženo celkem 3 459 Kč. I po ukončení pracovního poměru je žalovaný v práci vídán a jeho spolupracovník matce potvrdil, že týdenní mzda tzv.„ na ruku“ činí 6 000 Kč až 10 000 Kč. Za přečin zanedbání povinné výživy byl žalovaný odsouzen dne 25. 2. 2015. Po celou dobu se o výchovu a výživu žalobce i jeho bratra stará pouze matka za pomoci její matky. Matka [jméno] [příjmení] je nyní v invalidním důchodu, stav je trvalý, po zdražení energií, potravin a dalších potřeb již není schopna pečovat o žalobce a jeho bratra v dosavadní míře. Po zaplacení nájemného jí zbývá pouze životní minium, další prostředky ale potřebuje na nákup léků a inkontinenčních pomůcek. Žalobci přispívá i finančně částkou 500 Kč měsíčně. Žalobce bydlí spolu s matkou ve společné domácnosti, sám pobírá přídavky na děti ve výši 1 380 Kč měsíčně, tuto částku předává matce na úhradu jídla. Žalobce chce studovat na vysoké škole, ale nebude schopen platit náklady na bydlení na kolejích nebo v podnájmu. Nemá prostředky na nákup základního oblečení, školních pomůcek nebo jízdného. Má ze školy zapůjčený notebook, který po maturitě musí vrátit. Z finančních důvodů musel ve velké části ukončit svoji kulturní a sportovní činnost. Na úhradu nákladů některých svých zájmů si vydělává brigádně. Jeho náklady tvoří stravné ve škole ve výši 600 – 700 Kč měsíčně, ostatní náklady na stravu 2 500 Kč měsíčně, náklady na sešity, knihy a ostatní školní pomůcky ve výši 4 000 Kč ročně, náklady na denní i sportovní oblečení a obuv činí asi 6 500 Kč ročně, jízdné 3 600 Kč ročně, povinné kulturně výchovné akce 800 Kč, příspěvek do sportovního klubu gymnázia 500 Kč ročně a náklady na sportovně turistický kurz v Chorvatsku pořádaný školou 7 350 Kč + kapesné 2 283 Kč na stravu během uvedeného kurzu, na zapůjčení kola nebo lodí. V doplnění své žaloby ze dne 17. 8. 2022 žalobce uvedl, že kromě přídavků na dítě ve výši 1 380 Kč měsíčně si přivydělává brigádně 500 Kč až 700 Kč měsíčně.

2. Žalobce u jednání dne 27. 6. 2023 uvedl, že žalovaný nehradí ani dříve soudem stanovené výživné ve výši 500 Kč, za rozhodné období od 1. 4. 2022 nezaplatil toto výživné ani jednou. Má k dispozici několik exekučních rozhodnutí i trestní příkaz a nic z toho nevedlo žalovaného k tomu, aby řádně platil výživné. Jeho matka po celou dobu hradila sama náklady na studium obou synů, zatímco žalovaný, i když pracoval u pana [příjmení], neoznámil tuto skutečnost exekučnímu soudu. Žalobce zjistil, že je žalovaný zaměstnán, až po 7 měsících, a proto mu exekučně bylo sraženo pouze 5 plateb. Žalovaný nikdy nenahlásil nařízenou exekuci, a pokud to matka žalobce zjistila sama a nahlásila, např. u Těšínských jatek nebo [právnická osoba] Podlahy, interiéry s. r. o., pak ihned následovalo ukončení pracovního poměru u žalovaného. Má k dispozici přehled všech zaměstnání žalovaného už od roku 1992 a vyplývá z něho, že žalovaný neplatil řádně výživné ani v době, kdy byl zaměstnán a ještě neměl v péči nezletilého syna [jméno].

3. Žalovaný se poprvé vyjádřil k žalobnímu požadavku v dopise ze dne 3. 10. 2022, kdy uvedl, že jeho měsíční příjem představuje dávka v hmotné nouzi ve výši 4 600 Kč měsíčně a přídavek na dítě ve výši 700 Kč měsíčně. Jiný příjem nemá. Popřel tvrzení žalobce, že pracuje nelegálně.

4. Dále se žalovaný vyjádřil k žalobnímu požadavku až ústně u jednání dne 27. 6. 2023, kdy uvedl, že se žalobou nesouhlasí. Jeho příjem tvoří pouze dávky v hmotné nouzi ve výši 3 060 Kč měsíčně,„ stravenky“ za 1 750 Kč měsíčně a přídavek na dítě 960 Kč. Nemá žádný jiný příjem. Za bydlení 6 000 Kč měsíčně, na tyto platby si musí půjčovat peníze například od své matky nebo od přítele [jméno] [příjmení], za bydlení hradí řádně. V současné době bydlí fakticky v [obec] - [část obce] na ulici [adresa], jedná se o rodinný dům, který vlastní jeho přítel, žalovaný u něho bydlí na základě dohody, která nebyla písemně sepsána. Trval na tom, že se vždy snažil získat zaměstnání, navštívil všechny firmy v [obec] v okolí školy, kam vodí svého syna [jméno], vhodné zaměstnání nezískal. Na většinu těchto pracovních míst byl vyslán úřadem práce. Syn je malý, nemůže zůstat samotný, není schopen chodit sám do školy. Různé firmy, pokud by žalovanému umožnily ranní směnu, trvají na tom, aby byl v práci v 6.00 hodin ráno, ale pokud odvádí syna do družiny, ta je otevřená také až od 6.00 hodin. Všechny doklady o tom, že se snažil o získání zaměstnání, doložil úřadu práce. V současné době pracuje u společnosti [právnická osoba], pracuje tam na základě dohody o provedení práce a po uplynutí zkušební doby, resp. po uplynutí doby, na kterou byla dohoda sjednána, by měl pracovat u této firmy na základě pracovní smlouvy. Jeho příjem podle dohody u této společnosti je 120 Kč hrubého na hodinu, zatím neobdržel žádnou mzdu. Dříve pracoval u firmy podnikatele pana [příjmení], kde pracovní poměr ukončil z důvodu nedostatku práce, jeho hrubý příjem tam činil 100 Kč na hodinu.

5. Žalovaný u jednání dne 15. 8. 2023 uvedl, že ráno před zahájením školní výuky, resp. družiny, chodí syn ke své babičce, tedy k matce žalovaného, která pracuje v nedaleké mateřské školce, pro svačinu a pak jde sám do nedaleké školy. Žalovaný nijak nevyloučil ani možnost, že by se o syna mohla výjimečně postarat jeho babička. Dále připustil, že jsou proti němu vedena 4 exekuční řízení, dluhy ale ve skutečnosti nesplácí.

6. Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 8. 2006 č.j. 38 Nc 62/2006-16, který nabyl právní moci dne 4. 9. 2006, bylo zjištěno, že uvedeným soudním rozhodnutím byla schválena dohoda rodičů, podle které byly nezletilé děti [jméno] a [celé jméno žalobce] svěřeny do výchovy matky [jméno] [příjmení]. Otec [celé jméno žalovaného] se zavázal počínaje dnem 1. 9. 2006 přispívat na výživu každého z nich částkou 500 Kč měsíčně k rukám matky. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že oba oprávnění jsou nezletilí, žijí ve společné domácnosti s matkou, která pobírala na obě děti i s přihlédnutím na zdravotní stav nezletilého [jméno] spolu s příspěvkem na péči o uvedené dítě celkovou částku 13 154 Kč měsíčně, na bydlení vynakládala částku 2 000 Kč měsíčně; s ohledem na nepříznivý zdravotní stav obou synů, zejména nezletilého [jméno], matka vynakládala ročně asi 3 100 Kč, a dále na injekce na podporu imunity u obou synů celkem 400 Kč měsíčně. Žalovaný v uvedené době byl v evidenci uchazečů o zaměstnání, pobíral pouze dávky státní sociální podpory v celkové výši 5 058 Kč měsíčně, za bydlení u své sestry jí přispíval částkou 2 000 Kč měsíčně.

7. Podle obsahu potvrzení o studiu [příjmení] [jméno] [jméno], [obec], p. o. ze dne 1. 9. 2021 byl žalobce ve školním roce 2021 2022 žákem sedmého ročníku gymnázia.

8. Podle obsahu zprávy [příjmení] [jméno] [jméno], [obec], p. o. ze dne 2. 6. 2023 žalobce byl jejich studentem v době od 1. 9. 2015 do 22. 5. 2023, kdy úspěšně vykonal maturitní zkoušku, do školy docházel vždy řádně, ke studiu přistupoval zodpovědně, o čemž svědčí mimo jiné i jeho prospěch po dobu studia, kdy z celkových 16 vysvědčení celkem 14x prospěl s vyznamenáním.

9. Z obsahu potvrzení o studiu ze dne 21. 6. 2023 bylo zjištěno, že děkanát [obec] školy ekonomické v [obec], Národohospodářské fakulty, potvrdil, že žalobce je studentem v prezenční formě studia bakalářského studijního programu Národní hospodářství v zimním semestru akademického roku 2023 /2024, který trvá od 1. 9. 2023 do 11. 2. 2024.

10. Z obsahu zprávy Úřadu práce ČR ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalobce v období od března 2022 do dubna 2023 pobíral přídavek na dítě ve výši 1 380 Kč měsíčně, resp. s účinností od ledna 2023 ve výši 1 580 Kč měsíčně. Jeho matka [jméno] [příjmení] ve stejném období pobírala příspěvek na bydlení v průměrné výši 5 061 Kč měsíčně.

11. Z obsahu zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 12. 2022 bylo zjištěno, že matka žalobce [jméno] [příjmení] pobírá invalidní důchod III. stupně. Jeho výše činila v měsíci lednu 2022 částku 14 369 Kč, v měsících únoru, březnu, dubnu a květnu 2022 činila vždy 14 036 Kč měsíčně, v měsících červnu a červenci 2022 po 14 868 Kč a v měsících srpnu, září, říjnu a listopadu 2022 po 15 439 Kč měsíčně. Podle zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 5. 2023 činí invalidní důchod matky žalobce s účinností od 1. 1. 2023 nadále částku 16 168 Kč měsíčně.

12. Z obsahu platebních dokladů předložených žalobcem soud zjistil, že žalobce na jízdném u [právnická osoba] zaplatil v roce 2021 a v roce 2022 vždy částku 492 Kč za časovou jízdenku platnou na dobu jednoho pololetí, resp. po dobu 5 měsíců, za vystavení karty zaplatil 100 Kč. Za členství ve Sportovním klubu [příjmení] [jméno] [jméno], [obec], p. o. zaplatil dne 8. 10. 2019 částku 500 Kč, jedná se o roční členský příspěvek, podle obsahu připojeného dokladu za sportovní kurz zaplatil ve prospěch [příjmení] [jméno] [jméno], [obec], p. o. dne 2. 7. 2021 částku 7 350 Kč.

13. Z obsahu oznámení Úřadu práce ČR o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 8. 8. 2022 bylo zjištěno, že matce žalobce [jméno] [příjmení] byl snížen příspěvek na bydlení z částky 3 774 Kč na částku 3 724 Kč měsíčně.

14. Z obsahu pokladních dokladů vydaných v období od dubna do prosince 2022 bylo zjištěno, že matka žalobce [jméno] [příjmení] vynaložila na úhradu léků pro svoji osobu za celé označené období celkovou částku 5 500 Kč, v lednu 2022 zaplatila v lékárně za léky 658 Kč. V roce 2023 uhradila v období od ledna do března 2023 za léky celkovou částku 2 253 Kč. Z obsahu pokladních dokladů ze dne 28. 12. 2022, ze dne 8. 3. 2023 a ze dne 9. 3. 2023 bylo zjištěno, že matka žalobce uhradila za hygienické pomůcky celkovou částku 2 098 Kč.

15. Podle obsahu platebního dokladu SIPO za měsíc leden 2023 matka žalobce zaplatila v hotovosti částku 14 820 Kč, která zahrnuje zálohu na elektřinu ve výši 2 500 Kč, zálohu na plyn ve výši 11 140 Kč, vodné a stočné 1 000 Kč a poplatky za rozhlas a televizi ve výši celkem 180 Kč. Fakturou ze dne 26. 9. 2022 byl matce žalobce vyučován nedoplatek na dodávkách plynu v období od 20. 8. 2021 do 1. 8. 2022 ve výši 9 302,73 Kč. Podle obsahu platebních dokladů SIPO matka žalobce zaplatila stejnou částku také v měsících prosinci 2022 a lednu 2023, v listopadu 2022 zaplatila jen nepatrně nižší částku 14 520 Kč.

16. Podle obsahu dalšího platebního dokladu ze dne 4. 4. 2022 matka žalobce zaplatila za odvoz odpadu částku 1 215 Kč.

17. Z obsahu výpovědi žalovaného soud zjistil, že je vyučen v oboru mechanik-opravář strojů a zařízení, maturitu nemá. V uvedeném oboru nemá žádnou praxi, od počátku pracoval v jiných oborech, např. v potravinářství. V oboru, ve kterém je vyučen, sám ani nehledal zaměstnání, protože k tomu vždy vyžadovali i svářečský list, který neměl. Měl dříve problémy s očima, byl na operaci očí, a proto si nemohl svářečský list obstarat. Později už k tomu, aby si tento list obstaral, neměl důvod. Pracoval jako dělník při výrobě sodovek a džusů nebo i např. v Těšínských jatkách. Má vyživovací povinnost ke třem dětem, nezletilého syna [jméno] má ve své péči od narození, a dále má vyživovací povinnost k žalobci a k jeho bratrovi [jméno] [celé jméno žalovaného]. Od 1. 6. 2023 pracuje u [právnická osoba] s. r. o., předtím pracoval u pana [jméno] [příjmení], pracoval tam asi 2 roky a je pravdou, že po tuto dobu výživné pro žalobce a jeho bratra neplatil. Od prosince 2022 bydlí na ulici [příjmení], je to rodinný dům ve vlastnictví přítele [jméno] [příjmení], žalovaný mu platí 6 000 Kč měsíčně za bydlení, peníze mu dává„ na ruku“ a nemá o tom žádné potvrzení. V tomto domě bydlí sám společně s nezletilým synem [jméno], žádná další osoba společně s nimi nebydlí, žalovaný hospodaří sám. V rodinném domě bydlí ještě majitel, který žije sám a nemá žádnou rodinu. Dříve žalovaný bydlel v [obec] na ulici [adresa], byt patřil příteli [jméno] [příjmení]. Musel se přestěhovat, protože stále zvedali nájem a přítel chtěl po žalovaném víc peněz. Žádný doklad o tom, kolik mu platil za bydlení, žalovaný nemá. Peníze na úhradu bydlení si půjčoval od matky, od pana [příjmení] a od dalšího kamaráda [jméno] [příjmení]. Matka žalovaného se jmenuje [jméno] [příjmení], bydlí v [obec] na ulici [ulice], číslo popisné žalovaný nezná. Matka pracuje jako školnice v mateřské školce na ulici Hornické v [obec], pracuje na ranních směnách maximálně do 16.00 hodin. Kromě nákladů na bydlení ve výši 6 000 Kč měsíčně žalovaný nemá žádné pravidelné výdaje, kromě běžných výdajů na stravu, oblečení, hygienické potřeby apod. U [právnická osoba] s. r. o. žalovaný nenahlásil vyživovací povinnost a nařízenou exekuci, paní účetní mu říkala, že„ exekuce přijdou samy“.

18. Z obsahu zprávy [jméno] [příjmení] ze dne 4. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl u něj zaměstnán v době od 5. 10. 2020 do 10. 10. 2021, pracovní poměr byl dojednán na dobu určitou do 10. 10. 2021. Podle připojeného mzdového listu v roce 2021 činil průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného částku 7 734 Kč, tato částka je výrazně modifikována měsíci březnem a srpnem, kdy žalovanému nebyla vyplacena žádná mzda. Podle zpráv [jméno] [příjmení] – Silniční a vodohospodářské stavby ze dne 6. 2. 2023 a ze dne 14. 3. 2023 žalovaný nemohl u něj nadále pracovat z organizačních důvodů.

19. Z obsahu zprávy Úřadu práce ČR ze dne 14. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl naposledy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 11. 10. 2021 do 31. 5. 2023, předtím byl evidován jako uchazeč o zaměstnání v době od 12. 11. 2018 do 4. 10. 2020. Úřad práce eviduje u žalovaného v období od roku 1992 doposud celkem 16 evidencí. Posledním známým zaměstnavatelem žalovaného byl podnikatel [jméno] [příjmení] se sídlem na adrese [adresa]. Důvodem vyřazení v roce 2023 byl nástup žalovaného do zaměstnání u [právnická osoba] s.r.o. v [obec]. Podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytována v době od 11. 10. 2021 do 10. 3. 2022 ve startovací výši 9 483 Kč měsíčně, poté byla snížena na 7 295 Kč měsíčně a posléze na 6 566 Kč měsíčně. Žalovaný se zúčastnil rekvalifikace v době od 19. 10. 2022 do 9. 11. 2022, za to mu byla poskytnuta odměna ve výši celkem 8 754 Kč. Žalovanému vydal úřad práce následující doporučenky: 1/ dne 1. 3. 2023 do firmy [právnická osoba] s výsledkem: Předána informace, 2/ dne 13. 2. 2023 do firmy [právnická osoba] s výsledkem: Předána informace, 3/ dne 7. 2. 2023 do Obce Chotěbuz s výsledkem: Nebyl přijat, 4/ dne 6. 2. 2023, do Obce Chotěbuz s výsledkem: Předána informace, 5/ dne 20. 7. 2022 do formy [právnická osoba] s výsledkem: Předána informace, 6/ dne 10. 5. 2022 do firmy Oblastní spolek ČČK [obec] s výsledkem: Předána informace a 7/ dne 27. 1. 2022 do firmy [právnická osoba] s výsledkem Předána informace. Pokud se jedná o zdravotní stav žalovaného, ten nemá zdravotní omezení. Z obsahu zprávy Úřadu práce ČR ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že Údaj:“ předána informace” znamená podání klientovi informace o volném pracovním místě, včetně příkladmé informace, že zaměstnavatel požaduje kontakt pouze e-mailem, většinou požaduje životopis. Zpětná vazba od zaměstnavatelů k úřadu práce je většinou nulová. Obsazení pracovního místa se úřad práce dozví jen na základě storna určitého pracovního místa. Co se týče důvodu, pro který nebyl uchazeč přijat do pracovního poměru, dostal úřad práce informaci pouze od Obce Chotěbuz, že se žalovaný k nim dostavil na základě doručenky ze dne 7. 2. 2023, na výběrovém řízení byla dána přednost vhodnějším uchazečům.

20. Z obsahu zprávy Úřadu práce ČR ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný je pro účely dávek posuzován spolu s nezletilým synem [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeným dne [datum] a pobírá od května 2022 doposud dávky státní sociální podpory, konkrétně příspěvek na živobytí, jeho výše činila v květnu a červnu 2022 částku 1 100 Kč měsíčně, v červenci a srpnu 2022 částku 4 110 Kč měsíčně, od srpna 2022 byl příspěvek zvýšen na 4 610 Kč měsíčně, v prosinci 2022 činil jen 1 674 Kč, v lednu 2023 jen 2 809 Kč měsíčně, v únoru 2023 činil 4 910 Kč a v měsících březen, duben a květen 2023 činil 4 710 Kč měsíčně. Z další zprávy Úřadu práce ČR ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný dále získal od úřadu práce v měsících leden až duben 2022 na příspěvek při rekvalifikaci v celkové výši 24 240 Kč, stejný příspěvek v měsících listopadu a prosinci 2022 v celkové výši 6 298 Kč, a dále pobíral přídavek na dítě ve prospěch nezletilého [jméno] v průměrné výši 1 240 Kč měsíčně.

21. Z obsahu zprávy Úřadu práce ČR ze dne 29. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný není k uvedenému dni evidován jako uchazeč o zaměstnání.

22. Podle obsahu stvrzenek ze dne 1. 4. 2023 a ze dne 1. 5. 2023 žalovaný uhradil na výživném ve prospěch bratra žalobce [jméno] [celé jméno žalovaného] částku 2x 500 Kč.

23. Z obsahu spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 39 Nc 97/2015 bylo zjištěno, že v řízení o výchově a výživě nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného dne 6. 11. 2014, byla rozsudkem ze dne 6. 5. 2016 č.j. 39 Nc 97/2015-93, který nabyl právní moci dne 9. 6. 2016, schválena dohoda rodičů, podle které byl nezletilý syn [jméno] [celé jméno žalovaného] svěřen do péče otce [celé jméno žalovaného] a matka [jméno] [příjmení] se zavázala počínaje dnem 1. 5. 2016 přispívat na výživu nezletilého syna částkou 500 Kč měsíčně.

24. Z obsahu zpráv případných zaměstnavatelů, které soud vyhledal z internetových stránek www.prace.cz a na které poté učinil příslušný dotaz, bylo zjištěno, že společnosti [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] hledají zaměstnance pouze pro směnný provoz.

25. Podle obsahu zprávy Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava a. s. ze dne 3. 5. 2023 tato společnost inzerovala volné pracovní místo v dělnické profesi provozního montéra ve středisku v Orlové, pozice je stále volná. Provozní montér pracuje na ranní směnu od 7.00 do 15.00 hodin, po zapracování je potřeba držení hotovostní služby po pracovní době, včetně sobot a nedělí. Je potřeba střední odborné vzdělání technického směru (instalatér, zámečník, strojník, montér, vodopotrubář), řidičský průkaz skupiny B, C, svářečský průkaz, znalost práce na počítači, používání mobilních a IT technologií v terénu. Podle inzerátu společnosti na stránkách www.prace.cz příjem pracovníka na této pozici by činil 26 000 Kč – 33 000 Kč měsíčně.

26. Podle obsahu zprávy GC Gascontrol, s. r. o. ze dne 3. 5. 2023 tato společnost inzerovala volné pracovní místo a tato pracovní pozice je stále volná. Jedná se o práci pouze v ranních směnách od 6.00 do 14.30 hodin, kdy je však v průběhu stavební sezóny běžná práce přesčas v zákonných mezích i mimo pravidelné pracoviště v rámci pracovních cest. Podmínkou pro přijetí je mimo jiné praxe ve stavebním oboru, fyzická zdatnost, manuální zručnost, ochota cestovat, řidičský průkaz skupiny B. Předpokládaný hrubý měsíční výdělek na této pracovní pozici je 25 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně podle zkušeností a praxe přijímaného pracovníka.

27. Podle obsahu zprávy Farmy Bezdínek s. r. o. ze dne 4. 5. 2023 je inzerované pracovní místo stále volné. Jde o pozici„ operátor skleníku“, práce při pěstování rajčat a okurek ve sklenících, jedná se o práci na ranní směny podle domluvy. Řidičský průkaz není nutný, není nutná znalost cizího jazyka ani vzdělání v oboru, ani délka praxe. Je nutný dobrý zdravotní stav prověřený lékařskou kontrolou. Jde o specifickou práci někdy v extrémních teplotních podmínkách a ve výškách. Pracovník musí splňovat určité stanovené„ normy“. Práce je velmi náročná. Podle obsahu inzerátu společnosti na stránkách www.prace.cz příjem pracovníka na této pozici by činil 21 000 Kč – 31 000 Kč měsíčně.

28. Z obsahu trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Karviné dne 25. 2. 2015 pod č.j. 5 T 38/2015-52, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2015, bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle ustanovení § 196 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že v době od 1. 6. 2011 do 26. 1. 2015 kromě malých částek uvedených ve výroku uvedeného soudního rozhodnutí, úmyslně ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých synů, tehdy nezletilého [celé jméno žalobce] a jeho bratra [jméno] [celé jméno žalovaného], obou narozených dne 8. 1. 2004. Za toto provinění mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku a 6 měsíců.

29. Z obsahu usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 2. 2021 č.j. 46 E 70/2014-70 bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím soud vyrozuměl zaměstnavatele žalovaného, pana [jméno] [příjmení], se sídlem podnikání v [adresa], o tom, že uvedený zaměstnavatel byl vyzván, aby pokračoval ve srážkách ze mzdy či jiného příjmu žalovaného k úhradě dluhu na výživném a k úhradě běžného výživného, které bylo v uvedeném usnesení specifikováno. [příjmení] obsah mělo usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 2. 2021 č.j. 46 E 59/2015-139.

30. Z obsahu spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 24 C 112/2022 bylo zjištěno, že ve věci žalobce [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum], bratra žalobce, bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 20. 4. 2023 čj. 24 C 112/2022-38 tak, že žaloba, aby výživné ve výši 500 Kč měsíčně, naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 8. 2006 č. j. 38 Nc 62/2006-16, bylo počínaje dnem 1. 4. 2022 zvýšeno na částku 5 000 Kč měsíčně, se zamítá. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 7. 2023. Z odůvodnění rozhodnutí pak bylo zjištěno, že žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku finančních prostředků u žalovaného, když„ žalovaný má ve své péči nezl. [jméno], na kterého pobírá přídavky na dítě ve výši 770 Kč. Dále žalovaný pobíral dávky pomoci v hmotné nouzi, a to za měsíce 9 – 11/ 2022 ve výši 4 610 Kč měsíčně a od 12/ 2022 dosud ve výši 1 674 Kč měsíčně. Dále za měsíc 10/ 2022 byla vyplacena žalovanému podpora při rekvalifikaci ve výši 3 671 Kč a za měsíc 11/ 2022 ve výši 2 627 Kč. Žalovaný je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 11. 10. 2021 dosud. Nebylo prokázáno, že by žalovaný měl příjmy z pracovního vztahu, majetku či jiné činnosti.“ 31. Po vyhodnocení shora popsaného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobce je zcela důvodný, a je mu možno vyhovět. V souladu s ustanovením § 163 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o změně vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci, jelikož po provedeném dokazování byly prokázány změny osobních a majetkových poměrů na straně žalobce i žalovaného, které změnu stávajícího soudního rozhodnutí o výživném podle žalobního návrhu opodstatňují.

32. Především soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci dosud trvá, když žalobce se řádně připravuje na své budoucí povolání formou denního studia, nemá sám svůj vlastní pravidelný příjem a ve smyslu ustanovení § 911 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. není schopen se sám živit. Vzhledem ke skutečnosti, že již dříve byla provedena úprava práv a povinností žalovaného k tehdy nezletilému žalobci, soud při rozhodování nemohl nově stanovovat výši výživného, nýbrž pouze hodnotil změny v osobních a majetkových poměrech obou účastníků a podle rozsahu těchto změn mohl změnit již stanovenou výši výživného.

33. Od doby stanovení výše výživného k tehdy nezletilému žalobci v srpnu 2006 do současné doby došlo k podstatnému nárůstu nákladů a potřeb žalobce spojených s nástupem na základní, poté i střední školu a v současné době i s vysokoškolským studiem, a to nejen v souvislosti s nutností nákupu učebnic a dalších studijních pomůcek, ale také v souvislosti s rostoucím věkem žalobce a s tím spojenými zvýšenými náklady na stravu, oblečení, volnočasové aktivity apod. Pokud žalobce požadoval zvýšení výživného od 1. 4. 2022 z původně stanovené částky 500 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně, pak je jeho požadavek oprávněný. Oproti době provedení předchozí soudní úpravy výživného, kdy měl žalobce zhruba dva roky, je v současné době žalobce dospělým mužem a v souvislosti s tím výrazně stouply i veškeré jeho potřeby, jak jsou výše popsány. Od 1. 9. 2023 pak v důsledku nástupu žalobce na vysokou školu dojde nepochybně k dalšímu nárůstu potřeb žalobce. K nárůstu výdajů došlo také mimo jiné i kvůli obecně se zvyšujícím cenám a vyšším nákladům na oblečení při rostoucí postavě žalobce.

34. Žalobce sám nemá vlastní příjem, v tomto směru se nic nezměnilo oproti předchozí soudní úpravě, když případné minimální výdělky z příležitostných brigád (podle žalobních tvrzení jde o částku 500 Kč až 700 Kč měsíčně) není možno považovat za pravidelný příjem. Ke zvýšení příjmů jeho matky došlo zhruba o 6 000 Kč až 8 000 Kč měsíčně, v době předchozí soudní úpravy výživného měla k dispozici veškerý příjem v souhrnné výši 13 154 Kč měsíčně, který byl tvořen státními dávkami. V současné době její příjem tvoří invalidní důchod, jehož výše činila v roce 2022 zpočátku částku 14 036 Kč měsíčně, od června částku 14 868 Kč měsíčně a od listopadu částku 15 439 Kč měsíčně. V roce 2023 činí její důchod 16 168 Kč měsíčně. Matka žalobce [jméno] [příjmení] v rozhodném období pobírala příspěvek na bydlení v průměrné měsíční výši 5 061 Kč měsíčně. Výrazně se ale zvýšily její náklady na bydlení, když v době předchozí úpravy platila za bydlení 2 000 Kč měsíčně, nyní je to přes 11 000 Kč měsíčně.

35. Na straně žalovaného došlo ke změně poměrů v tom směru, že má v péči nezletilého syna [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum]. Jeho skutečný, resp. prokázaný příjem se od předchozí úpravy výrazně nezměnil. V rozhodné době od 1. 4. 2022 žalovaný pobírá pouze sociální dávky ve výši celkem 5 770 Kč měsíčně včetně tzv. stravenek. Dříve v období let 2019 – 2021 pracoval u pana [jméno] [příjmení], podnikatele v oblasti stavebních prací, a jeho čistý příjem činil podle předloženého mzdového listu asi 7 700 Kč měsíčně, když tato částka je výrazně modifikována měsíci březnem a srpnem 2021, kdy žalovanému nebyla vyplacena žádná mzda.

36. Podle názoru soudu není možno bez dalšího při rozhodování o žalobním požadavku žalobce vycházet z výše zjištěných příjmů žalovaného. Naopak je nutno aplikovat zákonné ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle kterého při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika; dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

37. Žalovanému bylo naposledy stanoveno výživné ve prospěch tehdy nezletilého žalobce, který měl v době rozhodování soudu dva roky. Po celou následující dobu 17 let nebylo výživné nijak upravováno, a žalovaný tak měl podle soudního rozhodnutí platit na výživu svého syna částku 500 Kč měsíčně. V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný ani toto minimální a z dnešního pohledu zcela nedostačující výživné neplatil a má na něm dluh ke dni zahájení řízení ve výši přesahující 54 000 Kč. Ve stejné výši žalovaný dluží výživné stejně starému bratrovi žalobce [jméno] [celé jméno žalovaného]. Na výživu žalobce nezaplatil vůbec nic ani po celou dobu probíhajícího soudního řízení. Po celou dobu náklady na potřeby rostoucího žalobce i jeho stejně starého bratra [jméno] [celé jméno žalovaného] hradila a zajištovala pouze jejich matka.

38. Je zcela zřejmé, že se žalovaný řádnému pracovnímu poměru a pravidelnému příjmu ze zaměstnání vyhýbá. Nijak nepopřel tvrzení žalobce o tom, že v minulosti často střídal svá zaměstnání, což ostatně vyplývá i ze zprávy úřadu práce, a poté, kdy matka žalobce jeho zaměstnavatele konečně vypátrala, ukončil pracovní poměr. Chování žalobce v tomto směru neodpovídá rozvážnému přístupu rodiče, který by si byl vědom své zákonné vyživovací povinnosti.

39. Svá tvrzení, že se skutečně, vážně a zodpovědně snažil o získání zaměstnání, které ale nenašel, žalovaný neprokázal. Na úvodní písemnou výzvu soudu, nechť svá tvrzení prokáže a doloží soudu doklady o tom, u kterých konkrétních zaměstnavatelů se snažil o získání zaměstnání, žalovaný nereagoval. U ústního jednání na opakovanou výzvu soudu pouze sdělil, že tyto podklady předal úřadu práce. Podle sdělení úřadu práce, které je výše rozepsáno v rámci skutkových zjištění, mu ale nebyly předány žádné objektivní informace od potencionálních zaměstnavatelů (vyjma jediné obce Chotěbuz), nýbrž získal jen ústní zpětné informace od žalovaného. Navíc žalovaný tvrdil, že většinu zaměstnavatelů, které navštívil, mu doporučil úřad práce. Podle sdělení tohoto úřadu šlo o 7 možných zaměstnavatelů. Za dobu téměř dvou let, které uplynuly od ukončení posledního pracovního poměru, je návštěva sedmi případných zaměstnavatelů, navíc až po pobídnutí úřadem práce, skutečně nedostatečná a tristní. Navíc není zřejmé, zda žalovaný tyto zaměstnavatele opravdu navštívil a zda při ústním jednání s nimi vyjádřil svoji skutečnou a vážnou vůli u nich pracovat.

40. Žalovaný sám nepředložil soudu ani po opakovaném poučení u prvního z ústních jednání žádný relevantní důkaz ke svému tvrzení, že se o získání řádného zaměstnání skutečně vážně zajímal. Zaslal soudu pouze vlastní rukou napsaný seznam deseti názvů společností, u nichž údajně projevil o práci zájem. Jak byl žalovaný již soudem upozorněn, takto vytvořený seznam není žádným relevantním důkazem.

41. Soud považuje za krajně nepravděpodobné, že by žalovaný, který netrpí žádnými zdravotními problémy, nenašel vhodné zaměstnání. Soud v řízení učinil dotaz na několik společností, které inzerovaly zájem o pracovníky na internetových stránkách www.prace.cz. Soud přitom učinil dotaz na společnosti, které takto zjistil během jediného okamžiku pro pracovníky v oboru„ dělník“ bez nutné odborné kvalifikace v Karviné a okolí. Pokud by žalovaný o práci projevoval skutečný zájem, jistě by možných zaměstnavatelů během posledních téměř dvou let, které uplynuly od doby ukončení jeho předchozího pracovního poměru, na různých internetových stránkách nalezl mnohem více. Je pravdou, že většina dotázaných zaměstnavatelů vyžadovala práci ve směnném provoze, což žalovaný s ohledem na péči o nezletilé dítě v aktuálním věku osmi let odmítl. I mezi těmito soudem dotázanými společnostmi byly ale tři společnosti (Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s., GC Gascontrol, s. r. o. a Farma Bezdínek s. r. o.), které by žalovanému práci pouze na ranní směny umožňovaly. Základní hrubý nástupní plat, který tyto společnosti ve svých odpovědích soudu uvedly, anebo které byly inzerovány již při zveřejnění nabídek práce na internetu, by činil u Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava a.s. 26 000 Kč až 33 000 Kč měsíčně, u GC Gascontrol, s. r. o. 25 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně a u [právnická osoba] 21 000 – 31 000 Kč měsíčně.

42. Námitka žalovaného, že s ohledem na doprovázení nezletilého syna do školy, resp. do ranní družiny požaduje práci v bezprostřední blízkosti školy, není na místě. Jeho poslední zaměstnavatel [jméno] [příjmení] má sídlo podnikání podle zjištění soudu v Ropici, tedy ve správním obvodu města Třince, a s ohledem na charakter prací u toho zaměstnavatele v oboru stavebnictví není pravděpodobné, že by žalovaný dva roky u tohoto podnikatele pracoval vždy pouze v okolí jediné konkrétní školy v Českém Těšíně. Navíc žalovaný u jednání dne 15. 8. 2023 sám uvedl, že ráno před zahájením školní výuky, resp. družiny, chodí syn ke své babičce, tedy k matce žalovaného, pro svačinu a pak jde sám do nedaleké školy. Je tedy zřejmé, že žalovaný může syna k ní doprovodit a do 6 hodin ráno dojít do práce, popř. se domluvit na málo opožděném příchodu, jak například výslovně umožňuje Farma Bezdínek s.r.o. Žalovaný nijak nevyloučil ani možnost, že by se o syna mohla výjimečně postarat jeho babička. Úřad práce, jak bylo výše uvedeno, nabídl za dobu více než jednoho roku žalovanému 7 pracovních míst, z nichž se jednalo dvakrát o práci pro obec Chotěbuz, společnosti INTERGOS-CZ s. r. o. a Farma Poledníkovo s. r. o. mají sídlo v Chotěbuzi, firma Vitakraft Chovex s. r. o. má sídlo v Třanovicích, práce pro Červený kříž mu byla nabídnuta ve středisku v Karviné a společnost MARFSPED, s. r. o. má sídlo v Českém Těšíně na ulici Frýdecké. Z obsahu zprávy úřadu práce lze dovodit, že žalovaný nijak neprotestoval proti nabídce práce mimo obec Český Těšín, popř. že by měl požadavek na nabídku práce pouze v blízkosti školy, kterou navštěvuje jeho syn. Ze všech výše popsaných zjištění soud učinil závěr, že žalovaný by mohl, pokud by měl skutečný a vážný zájem, pracovat i ve vzdálenějších místech od sídla školy.

43. Nevěrohodnost vyjádření žalovaného, jeho účastnické výpovědi i celé jeho obhajoby v tomto řízení je podpořena dále tím, že mu prostředky na úhradu nákladů bydlení ve výši 6 000 Kč měsíčně (tj. v částce vyšší než celý tvrzený příjem žalovaného včetně přídavků na dítě) údajně poskytují jeho přátelé nebo jeho matka. Ani po výzvě soudu ale nenavrhl k tomuto svému tvrzení jediný důkaz.

44. Žalovaný se v daném řízení„ hájil“ odkazem na předchozí soudní řízení, resp. jeho výsledek, kdy v řízení vedeném u zdejšího soudu pod spisovou značkou 24 C 112/2022 bylo rozhodnuto o návrhu bratra žalobce [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum], tak, že žaloba na zvýšení výživného podaná proti žalovanému byla zamítnuta. V podstatě tak žalovaný odkazoval na ustanovení § 13 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. V nynějším soudním řízení vedeném pod spisovou značkou 17 C 132/2022 soud rozhodl odlišně z dále uvedených důvodů. Není zřejmé, jaké důvody vedly soud k rozhodnutí ve věci 24 C 112/2022 bez zkoumání potenciality příjmů, jak ukládá ustanovení § 913 občanského zákoníku, když s dopadem tohoto zákonného ustanovení se soud ve zmíněném dřívějším řízení nijak nevypořádal. V nynějším řízení se soud hodlal naznačeným problémem zabývat, neboť považuje v zásadním rozporu s principem dobrých mravů společnosti chování žalovaného, který neplatí na svého dospělého syna po velmi dlouhou dobu ani minimální částku 500 Kč měsíčně stanovenou dřívějším soudním rozhodnutím, nezajímá se o způsob úhrady potřeb dítěte, resp. vše ponechává pouze v dispozici druhého rodiče a nečiní nic pro to, aby legálně získal prostředky pro řádnou péči o své potomky, resp. alespoň o dostatečnou finanční úhradu jejich potřeb. Aplikace ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého by soud vycházel při stanovení výše výživného pouze ze skutečně zjištěných výdělkových poměrů žalovaného, by odporovala zákonnému ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku, podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

45. Žalobce nenavrhl žádný důkaz ke svému tvrzení, že žalovaný je stále nelegálně zaměstnán. Soud proto při stanovení nové výše výživného nevycházel z příjmů, které má žalovaný údajně bez řádně uzavřené smlouvy u svého bývalého zaměstnavatele či u jiného zaměstnavatele, ale z předpokládaných příjmů od dotázaných možných zaměstnavatelů.

46. Z výše citovaných zpráv Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava a.s., GC Gascontrol, s. r. o. a Farmy Bezdínek s. r. o., které umožňují práci pouze na ranních směnách podle požadavku žalovaného, soud vypočetl možnou průměrnou hrubou mzdu 27 500 Kč měsíčně. To znamená čistou mzdu, při zohlednění daňového odpočtu na 1 dítě, ve výši přes 24 500 Kč měsíčně.

47. Při stanovování nové výše výživného soud vycházel z možného, resp. předpokládaného výdělku žalovaného 24 500 Kč měsíčně v čistém. Výši nákladů na bydlení žalovaný ani zčásti neprokázal. K exekučním řízením soud nepřihlížel, když plnění vyživovací povinnosti je přednostní pohledávkou oprávněného a musel by k výši stanoveného výživného přihlédnout i soudní exekutor. Žalovaný tak mohl mít k dispozici příjem ve výši 24 500 Kč měsíčně, přičemž ve prospěch bratra žalobce, [jméno] [celé jméno žalovaného], má platit stále pouze 500 Kč měsíčně, náklady na osmiletého syna, kterého má ve své péči, jsou nepochybně výrazně nižší než náklady dospělého žalobce, který ukončil maturitou střední školu a připravuje se nyní na vysokoškolské studium ve vzdáleném městě. Matka žalobce pobírá invalidní důchod a není možno za této situace po ní spravedlivě požadovat, aby se zapojila do pracovního procesu. Její příjem z důchodových i sociálních dávek činí v průměru 20 000 Kč měsíčně. Požadované výživné 5 000 Kč měsíčně pro žalobce je tak přiměřené jak majetkovým poměrům žalovaného, tak oprávněným potřebám žalobce.

48. S ohledem na výše popsané závěry soud zvýšil výživné pro žalobce za období od 1. 4. 2022 nadále z původní částky 500 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně. Dluh na výživném vyplývající ze zvýšení výživného činí celkem 76 500 Kč. Jde o dluh za období od 1. 4. 2022, odkdy žalobce zvýšení výživného požadoval, do konce měsíce, v němž bylo o jeho návrhu rozhodováno, tzn. do 31. 8. 2023, tj. 17x 4 500 Kč, tedy celkem 76 500 Kč. Tuto částku soud uložil žalovanému uhradit s ohledem na předběžnou vykonatelnost splátek výživného do 3 dnů od doručení tohoto písemného vyhotovení rozsudku podle ustanovení § 162 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný neměl zájem řešit věci mimosoudně, neakceptoval kritéria předestřená soudem pro stanovení výživného, dlouhou dobu ani v minulosti neplatil velmi nízké výživné (jeho dluh činil ke dni zahájení tohoto soudního řízení přes 54 000 Kč, tj. dluh za dobu delší než 9 let), soud proto neměl žádný důvod poskytnout žalovanému úlevu spočívající v tom, že by dluh na výživném vyplývající ze zvýšení výživného platil postupně ve splátkách nebo v delším časovém období než je zákonná lhůta do 3 dnů od doručení rozhodnutí.

49. Běžné výživné ve zvýšené výši 5 000 Kč měsíčně je žalovaný povinen platit pravidelně počínaje dnem 1. 4. 2023 vždy k prvnímu dni kalendářního měsíce k rukám žalobce. Výživné, které se takto stane splatným od 1. 4. 2023 do dne doručení rozsudku, je povinen žalovaný zaplatit do tří dnů od doručení rozsudku vzhledem k předběžné vykonatelnosti rozsudku podle ustanovení § 162 odst. 1 o.s.ř. Ani zde soud neshledal důvody pro určení jiné lhůty splatnosti, důvody jsou popsány výše.

50. O náhradě nákladů soudního řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na jejich procesní úspěch či neúspěch. Žalobce, který byl v řízení zcela procesně úspěšný a měl by nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, se tohoto svého práva výslovně vzdal. Žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.