17 C 16/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 3 105 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 105 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 509,55 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 126 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 27. 10. 2021, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 3 105 Kč s úroky z prodlení. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalovaná jako odběratel elektrické energie z distribuční sítě byla zařazena mezi poplatníky televizních poplatků a je považována za držitele televizního přijímače. Tím jí vznikla povinnost v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaná neplatila řádně stanovené poplatky a dluží tyto platby za období měsíců únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2020 ve výši po 135 Kč měsíčně, tj. 23x 135 Kč, což činí 3 105 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu písemně v souladu s příslušnými ustanoveními uvedeného zákona. Žalovaná přesto dluh doposud nesplnila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště [ulice a číslo], [obec] - [část obce]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalované. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalované. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. Fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. nastala dnem 20. 6. 2022. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobkyně souhlasil s naznačeným postupem již v žalobě. Žalovaná byla vyzvána přípisem soudu ze dne 1. 6. 2022 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jejího souhlasu s navrhovaným postupem, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí své požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě neposlala své vyjádření, proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované. V daném řízení bylo prokázáno na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2021, výzvy k přihlášení poplatníka ze dne 10. 7. 2018 spolu s dodejkou doručenou dne 13. 7. 2018, oznámení o přihlášení ze zákona ze dne 28. 1. 2019, výzev České pošty, s.p., odd. DINO, k úhradě dluhu ze dne 8. 3. 2021 spolu s dodejkou a ze dne 18. 5. 2021 s dodejkou, že žalobkyně zaslala žalované na adresu tehdy platného trvalého bydliště v [obec], [ulice a číslo] výzvu ze dne 10. 7. 2018 k přihlášení poplatníka České televize, ve které poučila žalovanou o možnostech, které má pro další postup a současně byla žalovaná vyzvána řešit do 30 dnů od doručení této výzvy, s tím, že po uplynutí této lhůty ji bude Česká televize dle platné legislativy považovat za poplatníka a zařadí ji do evidence osob s povinností televizní poplatky hradit. Zásilka byla doručena a předána žalované do vlastních rukou oproti podpisu dne 13. 7. 2018 na adrese v [obec], [ulice a číslo]. Dopisem ze dne 28. 1. 2019 pak byla žalovaná informována o tom, že nereagovala na předchozí výzvu žalobkyně k objasnění důvodů neplacení televizních poplatků, nevyužila ani jedné z poskytnutých možností: podání čestného prohlášení, že není vlastníkem ani uživatelem televizního přijímače nebo že televizní poplatky hradí na jiné adrese, případně tyto poplatky v její domácnosti hradí jiná osoba, anebo podání přihlášky k úhradě televizních poplatků nebo podání čestného prohlášení, že je od plateb osvobozena ze zdravotních důvodů. Žalovaná byla za této situace zařazena do evidence plátců televizního poplatku s účinností od měsíce února 2019, první poplatek se stal splatným dne 15. 2. 2019 ve výši 135 Kč. Televizní přijímač nebyl dosud odhlášen. Žalovaná dluží žalobkyni úhrady za měsíce únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2020 ve výši vždy po 135 Kč měsíčně. Celkem tak činí dluh žalované 3 105 Kč. Žalobkyně v přípisech ze dne 8. 3. 2021 a ze dne 18. 5. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, současně byla žalovaná poučena o tom, že v případě marného uplynutí stanovené lhůty využije Česká televize svého práva domáhat se zaplacení dluhu v soudním řízení. Tyto zásilky byly žalované zaslány na adresu tehdy platného trvalého bydliště v [obec] [část obce], [ulice a číslo], obě zásilky byly po marném uplynutí úložní doby vráceny odesílateli, když žalovaná na uvedené adrese nebydlí. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazních zjištění soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobkyně je zcela důvodný. Soud při rozhodování musel nejprve akceptovat skutečnost, že žalovaná byla s účinností od měsíce února 2019 přihlášena jako poplatník televizních poplatků prostřednictvím České pošty, s. p., tímto okamžikem jí vznikla povinnost platit televizní poplatky v zákonem určené výši, a to podle ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Z výsledků provedeného dokazování, jak jsou popsány výše, vyplývá, že žalovaná neuhradila televizní poplatek za měsíce únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2020. Výše poplatku činila vždy 135 Kč měsíčně, dluh žalované za označené období tak činí 3 105 Kč (tj. 23x 135 Kč). Zákon ve svém ustanovení § 7 odst. 2 řeší také splatnost poplatku, a to nejpozději do 15. dne každého běžného kalendářního měsíce, je proto nesporné, že dluh za uváděné měsíce se již stal v plném rozsahu splatným. Vypočtenou dlužnou částku soud uložil žalované zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., a to vždy ode dne následujícího po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty splatnosti každého měsíčního poplatku až do dne 27. 10. 2021. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti, odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl z těchto postupně splatných dílčích částek vypočten za období od data následujícího po splatnosti každé ze splátek do 27. 10. 2021 a činí celkem 509,55 Kč. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšnou žalovanou zavázal k povinnosti nahradit úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení v plné výši 1 126 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Tato částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za zastoupení ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč (za přípravu spojenou s převzetím zastoupení a za sepis předžalobní výzvy) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 3/ náhradu hotových výdajů v celkové výši 200 Kč za uvedené dva úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 4/ náhradu DPH ve výši 21 % ze součtu uváděné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 600 Kč, a činí 126 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., pro které by soud výjimečně nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, v řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny, žalovaná měla dostatek času věc řešit mimosoudně, o své platební povinnosti nepochybně věděla, neboť v jiném období poplatky řádně hradila a její platební povinnost je dána přímo zákonem, navíc ji žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu podle ustanovení § 142a o. s. ř. písemnou upomínkou. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v plném rozsahu, soud jí proto přiznal náhradu nákladů v plné výši.