17 C 187/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 590 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 707,73 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 126 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 15. 2. 2022, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 4 590 Kč s úroky z prodlení. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalovaná jako držitel televizního přijímače má povinnost v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši, tato povinnost jí vznikla s účinností od 1. 2. 2000. Žalovaná neplatila řádně stanovené poplatky a dluží tyto platby za období měsíců únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019, leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2020 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen a listopad 2021 ve výši po 135 Kč měsíčně, tj. 34x 135 Kč, což činí 4 590 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu písemně v souladu s příslušnými ustanoveními uvedeného zákona. Žalovaná přesto dluh doposud nesplnila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště anonymizováno ulice a číslo, obec. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalované. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalované. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn.

II. ÚS 1308/10. Fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. nastala dnem 1. 8. 2022. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobkyně souhlasil s naznačeným postupem již v žalobě. Žalovaná byla vyzvána přípisem soudu ze dne 18. 7. 2022 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jejího souhlasu s navrhovaným postupem, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí své požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě neposlala své vyjádření, proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované. V daném řízení bylo prokázáno na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 20. 1. 2022, předžalobní upomínky vyhotovené žalobkyní ze dne 10. 12. 2021 adresované žalované spolu s identifikací závazku, s přehledem nezaplacených poplatků a s připojeným dokladem o doručení a na základě specifikace výpočtu úroku, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizních poplatků na adrese v obec, anonymizováno ulice a číslo s účinností od měsíce února 2000, televizní přijímač nebyl doposud odhlášen. Žalovaná dluží žalobkyni povinné úhrady za měsíce únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019, leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2020 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen a listopad 2021 vždy ve výši 135 Kč měsíčně. Celkem tak činí dluh žalované 4 590 Kč (tj. 34x 135 Kč). Žalobkyně přípisem, který je zároveň předžalobní výzvou, ze dne 10. 12. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě aktuálního dluhu ve výši 24 860 Kč (zahrnujícího dluhy již od roku 2004) ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení této výzvy, současně byla žalovaná poučena o tom, že v případě marného uplynutí stanovené lhůty využije Česká televize svého práva domáhat se zaplacení dluhu v soudním řízení. Podle připojeného dokladu o doručení byla zásilka odeslána dne 10. 12. 2020 na adresu trvalého bydliště žalované v obec, anonymizováno ulice a číslo; zásilka byla dne 28. 12. 2020 vrácena odesílateli zpět s poznámkou pošty, že žalovaná nemá na uvedené adrese domovní schránku, na uvedené adrese sídlí městský úřad. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazních zjištění soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobkyně je zcela důvodný. Soud při rozhodování musel nejprve akceptovat skutečnost, že žalovaná byla s účinností od měsíce února 2000 přihlášena jako poplatník televizních poplatků, tímto okamžikem jí vznikla povinnost platit televizní poplatky v zákonem určené výši, a to podle ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Z výsledků provedeného dokazování, jak jsou popsány výše, vyplývá, že žalovaná neuhradila televizní poplatek za měsíce únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019, leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2020 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen a listopad 2021. Výše poplatku činila vždy 135 Kč měsíčně, dluh žalované za označené období tak činí 4 590 Kč (tj. 34x 135 Kč). Zákon ve svém ustanovení § 7 odst. 2 řeší také splatnost poplatku, a to nejpozději do 15. dne každého běžného kalendářního měsíce, je proto nesporné, že dluh za uváděné měsíce se již stal v plném rozsahu splatným. Vypočtenou dlužnou částku soud uložil žalované zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., a to vždy ode dne následujícího po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty splatnosti každého měsíčního poplatku až do dne 15. 2. 2022. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti, odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl z těchto postupně splatných dílčích částek vypočten za období od data následujícího po splatnosti každé ze splátek do 15. 2. 2022 a činí celkem 707,73 Kč. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšnou žalovanou nahradit úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení v plné výši 1 126 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, která zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za zastoupení ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč (za přípravu spojenou s převzetím zastoupení a za sepis předžalobní výzvy) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 3/ náhradu hotových výdajů v celkové výši 200 Kč za uvedené dva úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 4/ náhradu DPH ve výši 21 % ze součtu uváděné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 600 Kč, a činí 126 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., pro které by soud výjimečně nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, v řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny, žalovaná měla dostatek času věc řešit mimosoudně, o své platební povinnosti nepochybně věděla, neboť v jiném období poplatky řádně hradila a její platební povinnost je dána přímo zákonem, navíc ji žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu podle ustanovení § 142a o. s. ř. písemnou upomínkou. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v plném rozsahu, soud jí proto přiznal náhradu nákladů v plné výši. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce.