17 C 198/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno s., IČ Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno zastoupená advokátkou Mgr. Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno státní občan Slovenské republiky, t.č. neznámého pobytu naposledy bytem Anonymizováno zastoupený jako opatrovníkem advokátkou JUDr. Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 349 904,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 343 726,26 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 343 726,26 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:- částky 6 178,22 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 17 918,38 Kč za dobu od 19. 12. 2019 do 9. 6. 2020,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 40 909 Kč za dobu od 19. 12. 2019 do 9. 6. 2020,- úroku ve výši 12,10 % ročně z částky 346 174,48 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení z částky 2 448,22 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení z částky 343 726,26 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 11 425 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek na soudním poplatku ve výši 3 499 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v , adresa, .

V. O odměně ustanovené opatrovnice žalovaného a náhradě jejích hotových výdajů bude rozhodnuto po právní moci tohoto rozhodnutí samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 30. 3. 2022, domáhala vydání soudného rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit jí částku 349 904,48 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 918,38 Kč za dobu od 19. 12. 2019 do 9. 6. 2020, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 40 909 Kč za dobu od 19. 12. 2019 do 9. 6. 2020, s úrokem ve výši 12,1 % ročně z částky 346 174,48 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 346 174,48 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení a s náhradou nákladů řízení ve výši 50 297 Kč. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021 je aktivně legitimována k podání této žaloby, kdy její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2019 smlouvu o úvěru č. 232876335, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet tento úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 6 273,74 Kč počínaje dnem 5. 1. 2020. Podle dohody byl úvěr úročen sazbou 12,1 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji smluvní povinnost a dne 19. 12. 2019 poskytla žalovanému dohodnutou úvěrovou částku převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, banka z tohoto důvodu prohlásila úvěr za okamžitě splatný v plné výši, to oznámila žalovanému dopisem ze dne 9. 6. 2020. Žalovaný tak dluží nadále žalobkyni jistinu ve výši 346 174,48 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný ve výši 17 918,38 Kč, smluvní poplatky ve výši 3 730 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 40 909 Kč, běžný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 346 174,48 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení a běžný smluvní úrok ve výši 12,10 % ročně z částky 346 174,48 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po doručení písemné upomínky podle ustanovení § 142a o. s. ř.

2. V přípise ze dne 29. 8. 2023 žalobkyně na základě výzvy soudu doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že její právní předchůdkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet zejména na základě žádosti o předmětný úvěr, informací zjištěných dotazem do interních a externích databází, zejména bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku, databáze MVČR. Právní předchůdkyně žalobkyně příjmy žalovaného posuzovala na základě potvrzení o výši příjmu. Dále posuzovala schopnost žalovaného splácet na základě disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela z částky životního minima žalovaného podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení podle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Z uvedeného přípisu žalobkyně dále vyplývá, že žalovaný uhradil na dluh pouze jedinou splátku, a to částku v dohodnuté výši 6 273,74 Kč.

3. Opatrovnice žalovaného se k žalobnímu požadavku vyjádřila písemně dne 31. 7. 2023. Uvedla, že předně namítá, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby, neboť neprokázala, že by žalovanému bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávek. Žalovaný měl platný evidovaný pobyt na území České republiky do 9. 6. 2020, a to na adrese , adresa, , přičemž smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 16. 9. 2021, resp. 21. 10. 2021, proto namítá, že se oznámení o postoupení pohledávky nemohlo dostat do sféry jeho dispozice, pokud se v dané době na uvedené adrese již nezdržoval, a oznámení o postoupení pohledávky nenabylo účinnosti, resp. nestalo se perfektním, v důsledku čehož se žalobkyně nestala aktivně legitimovanou k vymáhání předmětného nároku. Dále žalovaný namítal neplatnost úvěrových smluv. Opatrovnice se nemůže vyjádřit k tomu, zda žalovaný skutečně uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o bankovních produktech a službách či nikoli, neboť není možno získat jeho stanovisko. Není možno se vyjádřit ani k tomu, zda žalovaný skutečně úvěrový limit vyčerpal či nikoli. Je však na žalobkyni, aby tato svá tvrzení náležitě prokázala. V případě, že by soud měl žalobní tvrzení ohledně uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách a stejně tak čerpání úvěru žalovaným za prokázané, žalovaný namítá neplatnost úvěrových smluv, a to z důvodu, že žalobkyně nedostatečně zjistila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením dané smlouvy, jak jí ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud žalobkyně tvrdí, že dostatečně zjistila majetkové poměry žalovaného, nechť toto doloží důkazy, zejména listinami, které si byla od žalovaného povinna vyžádat.

4. V daném řízení bylo prokázáno na základě obsahu smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka ze dne 19. 12. 2019, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . se v postavení věřitelky a zároveň úvěrující banky zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč bezhotovostně převodem peněžních prostředků na jeho běžný bankovní účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . Roční úroková sazba za poskytnutí úvěru byla dohodnuta ve výši 12,1 %, měsíční úhrada pojištění úvěru byla dohodnuta ve výši 566 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně uvedeného úroku formou 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek zahrnující splátku úvěru, úroku i pojištění po 6 273,74 Kč, splatných vždy k 5. dni v měsíci počínaje dnem 4. 1. 2020. Celkem tak měl žalovaný podle uvedené smlouvy zaplatit bance částku 544 966,58 Kč. V článku III bod 11 písm. a) úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že je banka oprávněna v případě porušení smlouvy prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požadovat jejich předčasné splacení, případem porušení smlouvy je podle článku III bod 10 písm. c) smlouvy mj. situace, kdy je klient v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. Součástí smlouvy jsou Všeobecné produktové podmínky.

5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný podal žádost o úvěr ze dne 19. 12. 2019, že je svobodný, má zajištěno vlastní bydlení od 1. 7. 2019, jako státní občan Slovenské republiky má v České republice právo na přechodné bydlení do roku 2029, je svobodný. Pracovní poměr má sjednán na dobu od 26. 8. 2019 na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem uvedl ve výši 19 759 Kč, počet zdrojů příjmů v domácnosti uvedl 1, celkový čistý příjem v domácnosti 30 000 Kč. Dále uvedl, že pracuje jako dělník u společnosti , právnická osoba, se sídlem v , adresa, . Požádal o poskytnutí úvěru ve výši 400 000 Kč se splatností v 96 měsíčních splátkách.

6. Z výpisů z úvěrového bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 12. 2019 do 20. 9. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na uvedeném účtu ke dni 1. 9. 2019 činil 0 Kč, ke dni 30. 9. 2019 činil 350 000 Kč, kdy na uvedený účet byla dne 19. 12. 2019 připsána částka 350 000 Kč jako čerpání úvěru, číslo bankovní transakce odpovídá číslu smlouvy, tel. číslo, . Podle výpisů z úvěrového účtu žalovaného za výše označené období žalovaný uhradil pouze jedinou splátku úvěru ve výši 6 273,74 Kč dne 5. 1. 2020, na dluh poté nezaplatil již žádnou další splátku, ke dni 20. 9. 2021 činil jeho dluh na uvedeném úvěrovém účtu částku 408 731,86 Kč, která zahrnuje jistinu dluhu ve výši 346 174,48 Kč, splatný smluvní úrok 17 918,38 Kč, splatný úrok z prodlení z dlužné jistiny 38 608,45 Kč, splatný úrok z prodlení z úroku ve výši 2 300,55 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty ve výši 3 730 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že jako majitel účtu je označen žalovaný, dne 19. 12. 2019 na uvedený účet byla připsána částka 350 000 Kč na základě převodu po čerpání úvěru. Podle dokladu o výběru z účtu žalovaný téhož dne vybral ze svého běžného účtu v hotovosti částku 100 000 Kč.

8. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 25.8.2023 bylo zjištěno, že majitelem běžného bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný, dispoziční právo kromě něho měla v rozhodném období i další osoba – , jméno FO, .

9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 29. 8. 2023 bylo zjištěno, že banka zaslala své vyjádření k posouzení úvěruschopnosti, podle kterého úvěruschopnost hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování, vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o úvěr ze dne 19. 12. 2019, které ověřovali v interních i externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (například podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního mimina klienta podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Z připojené tabulky bylo dále zjištěno, že deklarovaný i zjištěný, resp. ověřený čistý měsíční příjem klienta činil 19 759 Kč, pracovní poměr měl sjednán na dobu neurčitou. Čistý měsíční příjem domácnosti byl zjištěn ve výši 30 000 Kč. Žalovaný je svobodný, bydlí v vlastním domě či bytě. Požadovaná výše úvěru byla 400 00 Kč, schválená výše činila 350 000 Kč.

10. Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že dne 19. 12. 2019 potvrdila společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . ve výši 19 759 Kč za poslední 3 měsíce. Podle téhož potvrzení žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, pracovní poměr byl sjednán s účinností od 26. 8. 2019 na dobu neurčitou.

11. Z obsahu oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 11. 6. 2020 bylo zjištěno, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek banka oznámila žalovanému, že prohlašuje jeho úvěr č. , č. účtu, na částku 350 000 Kč za splatný ke dni 9. 6. 2020. Upozornila zároveň, že současně zaniká pojištění žalovaného u BNP Paribas Cardif pojišťovna, a. s. Ke dni vyhotovení přípisu činí celková dlužná částka 368 333,11 Kč a banka vyzvala žalovaného k úhradě této částky nejpozději do 25. 6. 2020. Z celkové dlužné částky činí nesplacená jistina 346 174,48 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti 17 918,38 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení 510,25 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu, dlužné náklady upomínání 3 430 Kč a náklady upomínání 300,00 Kč. Podle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána doporučeně prostřednictvím , právnická osoba, . dne 12. 6. 2020 na adresu trvalého pobytu žalovaného, tj. , adresa, .

12. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021, tyto skutečnosti byly žalovanému oznámeny oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 a ze dne 5. 11. 2021.

13. Žalobkyně dopisem, resp. předžalobní výzvou ze dne 10. 12. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla podle poštovního podacího archu předána k poštovní přepravě téhož dne jako doporučená zásilka a odeslána na adresu trvalého pobytu žalovaného, tj. , adresa, .

14. Po provedeném dokazování soud zjištěný skutkový stav vyhodnotil a dospěl k závěru, že žalobní požadavek důvodný pouze částečně.

15. Soud považuje za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující společností a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena dne 19. 12. 2019 v písemné formě smlouva o spotřebitelském úvěru. Uvedená listina byla podepsána oběma smluvními stranami.

16. Podle názoru soudu je označená smlouva, uzavřená mezi účastníky dne 19. 12. 2019, neplatná. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně, tedy úvěrující banka, splnila své povinnosti uvedené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že by před uzavřením smlouvy řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě porovnání jeho příjmů, výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jedná se o absolutní neplatnost, ke které je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, týkající se smluv o spotřebitelském úvěru, musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu je uložena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, aby neplatnost úvěrové smlouvy vázala na povinnost spotřebitele tuto neplatnost namítnout v promlčecí době.

17. Žalobkyně neověřila dostačujícím způsobem příjmy žalovaného z předloženého výpisu z běžného bankovního účtu, neboť tvrzení žalovaného o výši příjmů není podpořeno žádným objektivním dokladem. Žalovaný sice předložil potvrzení zaměstnavatele o výši svého příjmu, který odpovídá údaji převzatému bankou v rámci šetření úvěruschopnosti, závěry banky i žádost žalovaného ale obsahují i jiné údaje, které nejsou nikterak doloženy. Žalovaný na jedné straně uvádí svůj čistý měsíční příjem ve výši 19 759 Kč, nicméně příjem celé domácnosti uvádí ve výši 30 000 Kč měsíčně, zároveň ale tvrdí, že žije v domácnosti sám a uvádí počet příjmů v domácnosti - 1. Banka uvedla ve svém vyjádření jen obecné tvrzení o tom, jak zkoumala výdaje žalovaného, nicméně konkrétní částku vydávanou žalovaným na bydlení, resp. konkrétní výši zohledněnou jako výdaj na bydlení, již neuvedla. Nedoložila ani nic o výsledcích zkoumání v registrech dlužníků či v insolvenčním rejstříku. Podle tvrzení žalovaného i banky měl mít žalovaný vlastní bydlení, bylo proto velmi snadné doložit doklad o vlastnictví nebo o nájemním vztahu žalovaného a výši nákladů na bydlení skutečně vynakládaných. To ale banka neučinila a potažmo nedoložila.

18. V řízení uplatněný nárok mohl být částečně posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §§ 2991 a násl. občanského zákoníku. Bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému podle smlouvy ze dne 19. 12. 2019 převodem na jeho bankovní účet téhož dne částku 350 000 Kč. Zároveň bylo prokázáno, že částku 6 273,74 Kč již žalovaný žalobkyni zaplatil. Jeho dluh tak činí rozdílovou částku 343 726,26 Kč. Žalovaný byl proto soudem zavázán k zaplacení právě této částky žalobkyni, když v této výši se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, res. v této výši trvá jeho bezdůvodné obohacení.

19. Pokud jde o prodlení žalovaného, byl žalovaný podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zavázán k úhradě úroku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 343 726,26 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu až poté, kdy byl k úhradě dluhu vyzván v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 11. 6. 2020, která byla na jeho adresu odeslána dne 12. 6. 2023, neboť ustanovení o splatnosti dluhu vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru soud nemohl akceptovat z důvodu neplatnosti celé smlouvy. Nebylo navíc prokázáno, že by žalobkyně nebo její právní předchůdkyně skutečně doručila nebo alespoň objektivně odeslala výzvu k úhradě dluhu dříve. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle uvedeného ustanovení tedy zásilka byla doručena žalovanému dne 15. 3. 2023. Uvedeného dne byla tedy žalovanému doručena výzva k úhradě dluhu v termínu do 25. 6. 2020, po marném uplynutí této lhůty je žalovaný od následujícího dne 26. 6. 2020 v prodlení a od tohoto dne je povinen platit úrok z prodlení. Za situace, kdy žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení až od 19. 7. 2021, soud byl podle ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. jejím návrhem vázán.

20. Ve zbývající části požadavku žalobkyně na úhradu jistiny i úroku z prodlení byl nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnut s ohledem na výše učiněné závěry. Rovněž byl zamítnut nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku z úvěru, neboť vznik tohoto dílčího nároku je vázán pouze na platně uzavřenou smlouvu.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch či neúspěch účastníků. Žalobkyně byla úspěšná: 1/ co do částky 343 726,26 Kč, 2/ úroku z prodlení z částky 343 726,26 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení (tj. ve výši 28 357,40 Kč ročně, tj. 141 787,10 Kč za 5 let); celkem tedy činil procesní úspěch žalobkyně částku 485 513,40 Kč. Žalobkyně byla procesně neúspěšná: 1/ co do částky 6 178,22 Kč, 2/ co do kapitalizovaného úroku ve výši 17 918,38 Kč za dobu od 19. 12. 2019 do 9. 6. 2020, 3/ co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 40 909 Kč za dobu od 19. 12. 2019 do 9. 6. 2020, 4/ co do úroku ve výši 12,10 % ročně z částky 346 174,48 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení, (tj. 41 887,10 Kč ročně, tj. 209 435,60 Kč za 5 let), 5/ co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 448,22 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení, (tj. 244,80 Kč ročně, tj. 1 224,10 Kč za 5 let) a 6/ co do zákonného úroku z prodlení z částky 343 726,26 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení, (tj. 6 015,20 Kč ročně, tj. 30 076 Kč za 5 let); celkem tedy činil procesní neúspěch žalobkyně částku 305 741,30 Kč. Procesní úspěch žalobkyně činil v řízení 61,40 % (co do částky 485 513,40 Kč z celkem požadovaných 791 254,70 Kč, její procesní neúspěch pak činil 38,60 %. Rozdíl mezi procesním úspěchem a neúspěchem pak u žalobkyně činil 22,80 % a v tomto rozsahu má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení.

22. Celková částka nákladů řízení činí 50 109 Kč a zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 17 496 Kč, kdy v této částce se odráží jak již zaplacený poplatek, tak i poplatek, k jehož zaplacení je žalobkyně tímto rozsudkem zavázána, 2/ odměnu za právní zastoupení v celkové výši 38 800 Kč, kdy za každý z provedených 4 úkonů (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby, 3. sepis předžalobní výzvy a účast u jednání dne 9. 11. 2023) náleží odměna podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, tj. ve výši 9 700 Kč; za další úkon, tj. doplnění žaloby ze dne 24. 10. 2023, soud nepřiznal zástupci žalobkyně žádnou odměnu, neboť tvrzení v něm obsažená ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného mohla být a měla být součástí již původní žaloby, navíc soud nepožadoval po žalobkyni doplnění její žaloby, nýbrž předložení důkazů, 3/ paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 200 Kč, a to za 4 výše popsané úkony podle ustanovení § 13 odst. 4 citované vyhlášky ve výši po 300 Kč, 4/ náhradu za promeškaný čas ve výši 400 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, když zástupci žalobkyně vznikl nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši celkem 400 Kč za celkem 4 půlhodiny strávené cestou zástupce žalobkyně k jednání dne 9. 11. 2023 z místa sídla advokátní kanceláře v Opavě do místa sídla soudu a zpět; 5/ náhradu cestovních výdajů ve výši 1 012,30 Kč, a to jízdného zástupce žalobkyně z místa sídla jeho kanceláře v Opavě do místa sídla soudu v Karviné a zpět k ústnímu jednání dne 9. 11. 2023 osobním automobilem tovární značky Volkswagen Tiguan, kdy ujetá trasa činí celkem 118 km, průměrná spotřeba benzínu Natural 95 podle předloženého technického průkazu vozidla činí 8,2 litru na 100 km, tj. 9,676 litru na 118 km, a cena benzínu Natural 95 podle platné vyhlášky č. 467/2022 Sb. činí 41,20 Kč za 1 litr, cena za opotřebení vozidla podle téže vyhlášky činí 5,20 Kč za 1 km; náhrada za spotřebované pohonné hmoty pak činí 398,70 Kč (9,676 litru x 41,20 Kč) a náhrada za opotřebení vozidla činí 613,60 Kč (118 km x 5,20 Kč), cestovní výdaje pak činí celkem 1 012,30 Kč, a 6/ náhradu DPH ve výši 8 696,60 Kč, tato částka představuje 21% z částky 41 412,30 Kč (představující součet shora uvedené odměny 38 800 Kč, náhrady hotových výdajů 1 200 Kč, náhrady za promeškaný čas 400 Kč a náhrady cestovních výdajů 1 012,30 Kč). V řízení nebyly zjištěny, ale ani tvrzeny žádné mimořádné okolnosti, pro které by soud výjimečně nepřiznal ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. o úhradu dluhu před podáním žaloby písemně upomínán a měl tak možnost vyhnout se placení nákladů soudního řízení.

23. Z celkové částky nákladů řízení 50 109 Kč pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit výše vypočtenou poměrnou část 22,8 %, tj. 11 425 Kč.

24. V dané věci nemohl být vydán elektronický platební rozkaz (z důvodu chybějících tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy a z důvodu neznámého pobytu žalovaného jako cizího státního příslušníka bez evidované adresy v ČR), žalobkyně je proto povinna doplatit soudní poplatek do správné výše 17 496 Kč podle položky 1 sazebníku soudních poplatků. Částku 13 997 Kč již žalobkyně zaplatila, je proto povinna doplatit dalších 3 499 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.

25. Ustanovené opatrovnici se přiznává odměna za zastupování žalovaného společně s náhradou nákladů, o jejichž výši soud rozhodne samostatným usnesením a které jí budou zaplaceny prostřednictvím účtárny Okresního soudu v , adresa, po právní moci rozhodnutí.