17 C 229/2019

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného nyní bytem adresa o zaplacení částky 11 250 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 24. 1. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>- částky 1 250 Kč,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 6 250 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 11. 9. 2017 do 23. 1. 2019,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 1 250 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 24. 1. 2019 do zaplacení,</b> <b>- smluvního poplatku z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 0,1 % denně za dobu od 11. 9. 2017 do 24. 1. 2019,</b> <b>- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 18. 3. 2019, domáhala vydání rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 11 250 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 8. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč formou bezhotovostního převodu na účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 250 Kč, jistina i poplatek byly splatné dne 10. 9. 2017, žalovaný však své smluvní závazky nesplnil. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Žalovaný zaškrtl řádek s textem, ve kterém potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasil s jejich zněním. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb. S ohledem na tuto skutečnost je třeba smlouvu o zápůjčce mezi účastníky považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit rovněž zákonné úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč, a to za písemné výzvy ze dne 17. 9. 2017, 24. 9. 2017, 1. 10. 2017, 10. 10. 2017 a 25. 10. 2017 a smluvní poplatek z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 0,1 % denně za dobu od 11. 9. 2017 do 24. 1. 2019.

2. V dopise ze dne 15. 1. 2021 zástupce žalobkyně navrhl, aby v případě, kdy soud neuzná nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Zápůjčka byla poskytnuta až po řádném ověření osoby žalovaného a jeho schopnosti splácet úvěr, o který žádal. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu (ověřeno dotazem přímo u zaměstnavatele), dále lustrací v CEE a dotazem na pohledávky po splatnosti. Žalovaný zaslal kopie výplatních pásek, které jsou rovněž přiloženy v příloze.

3. Žalovaný se k žalobnímu požadavku vyjádřil u jednání dne 13. 7. 2021 a dne 9. 5. 2022. Uvedl, že on sám žádnou smlouvu se žalující společností o poskytnutí zápůjčky neuzavíral. Pokud byla sporná částka 5 000 Kč zaslána na bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem, pak namítal, že dispoziční právo k uvedenému účtu měla v rozhodné době také jeho matka. Proti ní pak bylo vedeno trestní řízení, ve kterém byly uvedeny různé půjčky, které matka uzavírala jménem žalovaného, a prostředky pak byly zaslány na jeho uvedený bankovní účet. O žádné zápůjčce od [právnická osoba] [anonymizováno] žalovaný nevěděl, proto ji nemohl oznámit v rámci trestního řízení. Pokud je v záhlaví smlouvy o zápůjčce uvedeno telefonní číslo, pak toto číslo patří jeho matce, rovněž e-mailová adresa nepatří žalovanému, ten neví, zda patří jiné osobě nebo zda vůbec existuje, nejedná se o jeho e-mailovou adresu.

4. V daném soudním řízení bylo prokázáno v první řadě na základě smlouvy o zápůjčce datované 25. 8. 2017, že jako strany smlouvy jsou označeny žalobkyně jako věřitelka a žalovaný jako klient, s tím, že věřitelka se tímto zavázala poskytnout klientovi bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 5 000 Kč a klient se zavázal tuto peněžní částku vrátit podle podmínek stanovených ve smlouvě bezhotovostním převodem na účet věřitelky společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 250 Kč nejpozději dne 10. 9. 2017. Věřitelka poskytne zápůjčku převodem na bankovní účet klienta č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného, doklad byl žalobkyni doložen k datu uzavření smlouvy.

5. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 1. 4. 2022 bylo zjištěno, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný, dispoziční právo k tomuto účtu měla i [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 9. 12. 2020 bylo zjištěno, že dne 28. 8. 2017 byla na účet připsána platba 5 000 Kč od společnosti [právnická osoba], účet byl zrušen ke dni 1. 11. 2018.

6. Podle výpisů z účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný, za období měsíců května, července a části měsíce srpna 2017 (od 7. 8. 2017 do 13. 8. 2017) bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu za měsíc květen 2017 činil 84,46 Kč, počáteční zůstatek v měsíci červenci byl záporný - 55,27 Kč a konečný zůstatek 1 742,53 Kč, počáteční zůstatek ke dni 7. 8. 2017 byl 1,03 Kč a konečný zůstatek ke dni 13. 8.2017 činil 1 742,53 Kč). Příjem žalovaného v měsíci květnu 2017 zahrnoval mzdu od [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] ve výši 22 503 Kč, dávky státní sociální podpory ve výši 30 643 Kč, v měsíci červenci 2017 příjem žalovaného zahrnoval mzdu od [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] ve výši 21 977 Kč a dávky státní sociální podpory ve výši 30 643 Kč.

7. Potvrzením o provedené bezhotovostní platbě bylo prokázáno, že dne 25. 8. 2017 proběhla platba ve výši 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s poznámkou COOL CREDIT.

8. Na základě upomínek ze dne 17. 9. 2017, 24. 9. 2017, 1. 10. 2017, 10. 10. 2017 a 25. 10. 2017 bylo prokázáno, že tímto byly vyhotoveny opakovaně tyto upomínky k úhradě dlužné částky představující splátku půjčky sjednané smlouvou o úvěru ze dne 25. 8. 2017. Žalobkyně nepředložila soudu žádný doklad o doručení nebo o odeslání některé z upomínek.

9. Na základě předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 9 375 Kč ze smlouvy uzavřené dne 25. 8. 2017 a nákladů právního zastoupení ve výši 3 600 Kč nejpozději do tří dnů. Výzva byla žalovanému zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu dne 11. 1. 2019.

10. Žalovaný ani po výzvě soudu nepředložil žádné důkazy ke svému tvrzení, že předmětnou smlouvu o zápůjčce uzavírala jeho jménem jeho matka.

11. Po vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. V řízení bylo prokázáno, že dne 25. 8. 2017 došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jakou úvěrovaným podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsaná žalovaným, neboť žalobkyní popisovaný postup ve formě zaslaného PIN kódu prostřednictvím SMS zprávy nevyhovuje ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. o náležitostech písemné formy, nicméně soud má za to, že účastníci skutečně jednali o uzavření této smlouvy, neboť žalovaný zaslal žalobkyni požadovanou fotokopii svého občanského průkazu a tří výpisů z účtu.

13. Soud tuto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou, jde o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Podle názoru soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně skutečně dostála svým povinnostem popsaným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovených v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. Žalobkyně v daném případě předložila soudu pouze tři výpisy z účtu žalovaného. Z těchto listin nelze zjistit celkové osobní a majetkové poměry žalovaného. Není zřejmé, jak dlouho bude dále trvat pracovní poměr žalovaného u stávajícího zaměstnavatele, není znám počet případných vyživovaných osob a počet společně hospodařících osob. Podle předložených výpisů z účtu byl na konci každého doloženého měsíce zůstatek na účtu vždy v podstatě nulový. Žalobkyně sice tvrdila, že ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr v databázi vedených exekucí, a také učinila blíže nespecifikovaný dotaz na pohledávky po splatnosti, o výsledku těchto šetření soudu ale nepředložila žádné důkazy. Z tohoto důvodu soud považuje smlouvu o zápůjčce jako smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

14. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno posoudit z jiného právního titulu jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany žalobkyně 5 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný přitom netvrdil, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně tak činí 5 000 Kč a tuto částku soud žalovanému uložil k úhradě společně s úrokem z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení podle názoru soudu až dne 24. 1. 2019, neboť jednak ustanovení o splatnosti dluhu vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru soud nemohl akceptovat z důvodu neplatnosti celé smlouvy, jednak žalobkyně nepředložila soudu jediný důkaz o tom, že by byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dříve, než mu byla doručena předžalobní výzva ze dne 11. 1. 2019 prostřednictvím advokáta žalobkyně. Výzva byla odeslána doporučenou poštou na adresu žalovaného dne 11. 1. 2019, při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle uvedeného ustanovení tedy zásilka byla doručena žalovanému dne 16. 1. 2019. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ ale občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měl žalovaný platit do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaný o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděl. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne 23. 1. 2019 a žalovaný je v prodlení od následujícího dne 24. 1. 2019. Od tohoto dne je žalovaný povinen platit úrok z prodlení v tehdy platné výši 8,05 % ročně.

15. Ve zbylé části, co do částky 1 250 Kč a nákladů ve výši 2 500 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o dílčí nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy. Soud dále zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky, která byla zamítnuta, neboť příslušenství pohledávky musí mít stejný osud jako hlavní dluh. Dále soud zamítl také nárok na zaplacení úroku z prodlení v plné výši, ve které byl požadován, a to za dobu od 11. 9. 2017 do 23. 1. 2019, neboť podle názoru soudu, jak je výše popsán, se žalovaný dostal do prodlení s placením až dne 24. 1. 2019, nikoliv již dne 11. 9. 2017.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením žádné náklady nevznikly.