17 C 230/2018

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem adresa žalobkyně nyní bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zajištění úhrady výživy a některých nákladů neprovdané matky <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného ve výši 2 500 Kč měsíčně v období od 1. 10. 2018 do 30. 9. 2020 a úhrady jednorázové částky 16 500 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 4. 6. 2018 a která byla doplněna ústně do protokolu dne 3. 10. 2018, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán 1/ platit výživné ve prospěch žalobkyně ve výši 2 500 Kč měsíčně po dobu od 1. 10. 2018 do 30. 9. 2020 a 2/ uhradit jednorázovou částku 16 500 Kč. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že se žalovaným měla známost v období od 20. 12. 2017 do 5. 2. 2018, dne 26. 10. 2018 očekává narození dítěte, jehož biologickým otcem je žalovaný. Od roku 2016 má žalobkyně k dispozici pouze dávky pomoci v hmotné nouzi ve výši 1 700 Kč měsíčně, pak také přídavky na děti ve výši 1 000 Kč měsíčně a výživné pro dítě ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný jí zatím přispěl na nákup výbavičky pro dítě a další hygienické potřeby částkou 2 900 Kč. Žalovaný pracuje u soukromé společnosti„ [anonymizováno] [obec]“ a jeho výdělek činí asi 20 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ústně do protokolu dne 3. 10. 2018 doplnila, že spolu se žalovaným žila ve společné domácnosti po dobu jednoho měsíce, v té době ho žalobkyně živila. V současné době je žalobkyně vedena jako uchazečka o zaměstnání, předtím také nikde nepracovala, byla na rodičovské dovolené. Žalobkyně pečuje o dvě nezletilé děti, syna [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozeného dne [datum], u něhož otcovství nebylo určeno, a dceru [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], jejíž otec jí platí na výživu dítěte částku 2 500 Kč měsíčně. Ústně pak žalobkyně doplnila, že vedle uvedeného výživného je její příjem z prostředků sociálních dávek v celkové výši 10 000 Kč měsíčně. Jednorázová částka 16 500 Kč, kterou požaduje jako náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím, zahrnuje náklady na zakoupení kočárku, na zakoupení oblečení pro ni i pro dítě a na stravu. Všechny potřeby pro dítě si musela znovu zakoupit. Žalobkyně trvala na tom, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] [obec], staví tam výtahové šachty a jeho příjem přesahuje 40 000 Kč měsíčně. Jiné nezletilé děti žalovaný nemá. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště ve [obec], [ulice a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalovaného. Na uvedené adrese podle sdělení [stát. instituce] [část obce], oddělení sociálně-právní ochrany dětí ze dne 12. 3. 2019, po provedeném šetření žalovaný nebydlí, jeho jméno není uvedeno na zvoncích. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Fikce doručení nastala dne 9. 7. 2018. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném řízení bylo prokázáno, že se dne 15. 10. 2018 v [obec] narodila [jméno] [celé jméno žalobkyně], jako její matka je v rodném listu uvedena žalobkyně, otec není v dokladu uveden. Tuto skutečnost soud zjistil na základě rodného listu nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 42 Nc 3601/2019 bylo zjištěno, že dosud nedošlo k určení otcovství žalovaného k nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Spis neobsahuje jediné vyjádření žalovaného, ve kterém by otcovství k nezletilé uznával nebo alespoň nevylučoval, není zde jediná jeho zmínka o tom, že by měl se žalobkyní nechráněný pohlavní styk. Naopak z jeho jednání je zjevná snaha se soudnímu řízení o určení jeho otcovství vyhnout. Za situace, kdy nebylo dosud určeno otcovství žalovaného k dítěti, bylo nutné zjistit, že jeho otcovství je alespoň pravděpodobné, jinými důkazními prostředky. Žalobkyně ani přes výzvu soudu dne 18. 1. 2019 nepředložila jediný důkaz ke skutečnosti, že žalovaný je alespoň pravděpodobným biologickým otcem dítěte. U jednání dne 19. ledna 2021 žalobkyně nemohla být o svém důkazním břemenu poučena, neboť se k němu bez omluvy nedostavila. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. V souladu s ustanovením § 920 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud žalobní požadavek zcela zamítl. Podle obsahu uvedeného zákonného ustanovení soud může na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem poskytl předem. Je tedy zřejmé, že k úspěšnosti žaloby bylo nutné osvědčit, že žalovaný je alespoň možným, resp. pravděpodobným biologickým otcem dítěte. Žalobkyně ale žádný takový důkaz nenabídla, řízení o určení otcovství stále probíhá a v jeho rámci nebyl dosud předložen žádný důkaz o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným proběhl v rozhodném období pro početí dítěte nechráněný pohlavní styk. Žalobkyně mohla osvědčit svá tvrzení alespoň tím, že by jí navržení svědci podpořili tvrzení o známosti se žalovaným v rozhodném období, to ale ani po výzvě soudu neučinila. Žalobkyně tedy neprokázala, že by byly splněny předpoklady podle ustanovení § 920 odst. 2 občanského zákoníku, proto soud její žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nebyla v řízení procesně úspěšná a podle uvedeného ustanovení jí nárok na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením náklady nevznikly.