17 C 246/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 675 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 70,08 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 126 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 15. 4. 2021, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s úroky z prodlení. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, tím jí vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence; tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 31. 8. 2018. Tím jí současně vznikla povinnost v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaná neplatila řádně stanovené poplatky a dluží tyto platby za období měsíců prosinec 2019 a leden, duben, květen a červen 2020 ve výši po 135 Kč měsíčně (tj. 5x 135 Kč), což činí 675 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu písemně v souladu s příslušnými ustanoveními uvedeného zákona. Žalovaná přesto dluh doposud nesplnila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručovány na adresu jejího trvalého bydliště v [obec] [část obce], [obec a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalované. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalované. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném řízení bylo prokázáno na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpisu z evidence České pošty ze dne 16. 3. 2021, sdělení České pošty, s.p., oddělení DINO ze dne 15. 9. 2020, ze dne 13. 11. 2020 a ze dne 22. 1. 2021 společně s identifikací závazku, s přehledem nezaplacených poplatků a s připojenými doklady o doručení a na základě specifikace výpočtu úroku, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizních poplatků na adrese v [obec], [obec a číslo] s účinností od měsíce srpna 2018, televizní přijímač nebyl doposud odhlášen. Žalovaná dluží žalobkyni povinné úhrady za měsíc prosinec 2019 a leden, duben, květen a červen 2020 vždy ve výši po 135 Kč měsíčně. Celkem tak činí dluh žalované 675 Kč (tj. 5x 135 Kč). Česká pošta, s. p., oddělení DINO přípisem ze dne 15. 9. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě tehdy aktuálního dluhu a úroku z prodlení ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení této výzvy, současně byla žalovaná poučena o tom, že v případě marného uplynutí stanovené lhůty využije Česká televize svého práva domáhat se zaplacení dluhu v soudním řízení. Podle připojeného dokladu o doručení byla zásilka odeslána na adresu trvalého bydliště žalované v [obec], [obec a číslo]; zásilka byla dne 21. 9. 2020 uložena na poště a připravena k vyzvednutí, dne 5. 10. 2020 byla vhozena do poštovní domovní schránky žalované na uváděné adrese. Dopis stejného obsahu ze dne 13. 11. 2020 byl odeslán na stejnou adresu dne 18. 11. 2020 a byl připraven na poště k vyzvednutí až do 28. 12. 2020, kdy byl odeslán zpět odesílateli po marném uplynutí úložní doby. Naposledy vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě aktuálního dluhu dopisem ze dne 22. 1. 2021, podle připojené dodejky byla zásilka dne 28. 1. 2021 uložena na poště a připravena k vyzvednutí, dne 11. 2. 2021 byla vhozena do poštovní domovní schránky žalované na uváděné adrese. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazních zjištění soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobkyně je zcela důvodný. Soud při rozhodování musel nejprve akceptovat skutečnost, že se žalovaná v srpnu 2018 přihlásila jako poplatník televizních poplatků prostřednictvím České pošty, s.p., tímto okamžikem jí vznikla povinnost platit televizní poplatky v zákonem určené výši, a to podle ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Z výsledků provedeného dokazování, jak jsou popsány výše, vyplývá, že žalovaná neuhradila televizní poplatek za měsíce prosinec 2019 a leden, duben, květen a červen 2020. Výše poplatku činila vždy 135 Kč měsíčně, dluh žalované za označené období tak činí 675 Kč (tj. 5x 135 Kč). Zákon ve svém ustanovení § 7 odst. 2 řeší také splatnost poplatku, a to nejpozději do 15. dne každého běžného kalendářního měsíce, je proto nesporné, že dluh za uváděné měsíce se již stal v plném rozsahu splatným. Vypočtenou dlužnou částku soud uložil žalované zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., a to vždy ode dne následujícího po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty splatnosti každého měsíčního poplatku až do dne 15. 4. 2021. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti, odpovídá ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl z těchto postupně splatných dílčích částek vypočten za období od data následujícího po splatnosti každé ze splátek do 15. 4. 2020 a činí celkem 70,08 Kč. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal procesně neúspěšnou žalovanou nahradit plně úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení v plné výši 1 126 Kč k rukám zástupce žalobkyně, která zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za zastoupení ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč (za přípravu spojenou s převzetím zastoupení a za sepis předžalobní výzvy) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 3/ náhradu hotových výdajů v celkové výši 200 Kč za uvedené dva úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 4/ náhradu DPH ve výši 21 % ze součtu uváděné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 600 Kč, a činí 126 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., pro které by soud výjimečně nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, v řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny, žalovaná měla dostatek času věc řešit mimosoudně, o své platební povinnosti nepochybně věděla, neboť v jiném období poplatky řádně hradila a její platební povinnost je dána přímo zákonem, navíc ji žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu podle ustanovení § 142a o. s. ř. písemnou upomínkou. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v plném rozsahu, soud jí proto přiznal náhradu nákladů v plné výši.