17 C 28/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení:</b> <b>- jistiny ve výši 4,11 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 4,11 Kč ve výši</b> <b>10 % ročně za dobu od 4. 5. 2022 do zaplacení,</b> <b>- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 97,67 Kč,</b> <b>- kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč,</b> <b>- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 608,22 Kč za období</b> <b>od 14. 6. 2021 do 17. 12. 2021,</b> <b>- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč,</b> <b>- smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 8 850 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 850 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 18. 12. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení:</b> <b>- jistiny ve výši 3 145,89 Kč,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 3 145,89 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 18. 12. 2021 do zaplacení,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 4,11 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 18. 12. 2021 do 3. 5. 2022,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 8 850 Kč ve výši 1,5 % ročně za dobu od 18. 12. 2021 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek na soudním poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 22. 12. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 18 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 18. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 97,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 608,22 Kč za období od 14. 6. 2021 do 17. 12. 2021, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a se smluvní pokutou ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že předmětnou pohledávku nabyla od původní věřitelky, společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021. Jmenovaná společnost uzavřela se žalovanou dne 17. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. 609089001, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, tuto částku žalovaná v den podpisu smlouvy převzala v hotovosti a tuto okolnost stvrdila svým podpisem na smlouvě. Dlužnou částku včetně sjednaného poplatku se žalovaná zavázala zaplatit nejpozději do 16. 11. 2019.

2. Žalovaná se k žalobnímu požadavku nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště v [obec] [obec], [ulice a číslo], kam jí soud doručil všechny uvedené písemnosti do vlastních rukou oproti podpisu dne 13. 5. 2022.

3. V dopise ze dne 13. 5. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to o částky: - jistinu ve výši 4,11 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 4,11 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 4. 5. 2022 do zaplacení, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 97,67 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 608,22 Kč za období od 14. 6. 2021 do 17. 12. 2021, - náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, - smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč. Pokud jde o požadavek na úhradu smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, vzala žalobkyně svoji žalobu zpět na základě svého uvážení. Pokud jde o další dílčí nároky, vzala žalobkyně svoji žalobu zpět z toho důvodu, že na úhradu těchto částek byly započteny dvě platby žalované provedené po zahájení řízení dne 13. 4. 2022 ve výši 200 Kč a dne 3. 5. 2022 ve výši 1 200 Kč.

4. O výše popsaném procesním úkonu žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 o. s. ř. tak, že řízení v části odpovídající zpětvzetí žaloby zastavil.

5. Nadále pak byl předmětem řízení požadavek žalobkyně na úhradu částky 11 995,89 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 18. 12. 2021 do 3. 5. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 995,89 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 4. 5. 2022 do zaplacení.

6. K ústnímu jednání, které bylo nařízeno na den 29. 6. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil dopisem ze dne 25. 5. 2022. Žalovaná svoji neúčast u jednání neomluvila, předvolání k jednání jí bylo doručeno oproti podpisu dne 13. 5. 2022. Za této situace soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když bylo možno rozhodnout na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

7. V daném řízení bylo prokázáno na základě obsahu smlouvy o úvěru ze dne 17. 10. 2019 č. 609089001, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Úvěrující společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, žalovaná se zavázala úvěrující společnosti vrátit nejpozději do 16. 11. 2019 jistinu ve výši 12 000 Kč, žádný úrok za poskytnutí úvěru pro případ včasného splacení nebyl dohodnut. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpis žalované a také její výslovné prohlášení, že od úvěrující společnosti skutečně převzala v hotovosti částku odpovídající celé výši spotřebitelského úvěru 12 000 Kč. Uvedená smlouva ani formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru neobsahují žádné konkrétní informace o osobních a majetkových poměrech žalované. V uvedeném formuláři pro standardní informace ze dne 17. 10. 2019 je pouze uvedeno, že úvěruschopnost žalované byla ověřována dotazem v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, v databázi Nebankovního registru klientských informací a Bankovního registru klientských informací (NRKI/BRKI) a v databázi SOLUS, výsledek šetření není ale v dokladu popsán. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 11. 6. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek uvedených v seznamu, který byl soudu předložen a který obsahuje i pohledávku za žalovanou. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána prostřednictvím advokáta předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021, zásilka byla doporučeně zaslána žalované dne 11. 11. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. v [obec], [ulice a číslo]. Soud považoval za prokázané na základě sdělení samotné žalobkyně, že žalovaná uhradila na dluh před podáním žaloby částku 1 750 Kč označenou v žalobě a po zahájení řízení další částku 1 400 Kč označenou v dopise ze dne 13. 5. 2022.

8. Žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná.

9. Žalobkyně je v daném soudním řízení aktivně věcně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

10. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce (ve smlouvě je nesprávně uvedeno, že jde o úvěr) ve smyslu § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., žalovaná podle smlouvy převzala půjčenou částku 12 000 Kč v hotovosti a zavázala se ji vrátit v dohodnutém termínu. Dluh měl být zaplacen nejpozději do 16. 11. 2019. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh uhradila jakoukoliv částku, proto soud považoval za prokázané na základě tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila na dluh celkem částku 3 150 Kč.

11. Soud ovšem konstatuje, že smlouva o úvěru uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ze dne 17. 10. 2019 je absolutně neplatná, k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem popsaným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice zabraňují vnitrostátním úpravám, podle nichž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

12. Žalobkyně nijak nedoložila, že by úvěrující společnost jakkoli ověřovala majetkové poměry žalované v době uzavírání smlouvy o úvěru a její úvěruschopnost. Tyto údaje ani nezjišťovala. Lustrace v dostupných rejstřících není dostatečným prověřením schopnosti žalované dluh splácet, zejména když žalobkyně ani nedoložila, že skutečně tyto dotazy učinila a jaký byl jejich výsledek.

13. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, jak je výše popsáno, je možno o požadovaném nároku rozhodnout pouze jako o nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Podle textu uzavřené smlouvy žalovaná skutečně převzala v hotovosti od původní věřitelky celou částku úvěru, tj. 12 000 Kč. Bylo ovšem také prokázáno na základě žalobního vyjádření samotné žalobkyně, že žalovaná již dobrovolně uhradila částku 3 150 Kč (úhrada ve výši 1 750 Kč byla zmíněna v žalobě, další úhrada 1 400 Kč byla uvedena v dopise ze dne 13. 5. 2022). Dluh žalované tak trvá ve výši 8 850 Kč (12 000 Kč – 3 150 Kč) a soud žalovanou zavázal k úhradě právě takové částky společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. ve výši 8,5 % ročně za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení.

14. Ve zbývající částce, tj. co do zbývající jistiny dluhu ve výši 3 145,89 Kč, byla žaloba zamítnuta. S ohledem na výše uvedené závěry o bezdůvodném obohacení žalované je nutno vzít v úvahu, že žalovaná se bezdůvodně obohatila jen o částku 12 000 Kč, která jí byla původní věřitelkou poskytnuta. Částku 3 150 Kč jí žalovaná již vrátila, proto v této části musela být žaloba zamítnuta. Veškeré smluvní úroky a ve smlouvě dohodnuté náklady na vymáhání dluhu, jsou nároky vyplývajícími ze smlouvy. Za situace, kdy smlouva o zápůjčce není platná, nemohou být platná ani tato jednotlivá ujednání, proto soud v rozsahu těchto dílčích požadavků žalobu rovněž zamítl.

15. Žalovaná byla prokazatelně požádána o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce ze dne 9. 11. 2021, která byla dne 11. 11. 2021 odeslána jako doporučená zásilka na úředně evidovanou adresu pobytu žalované. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 16. 11. 2021. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měla žalovaná platit do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaná o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděla. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne 23. 11. 2021 a žalovaná je v prodlení od následujícího dne 24. 11. 2021. Od tohoto dne je žalovaná povinna platit úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti. Soud byl ale ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán žalobním požadavkem žalobkyně a přiznal jí nárok na zaplacení úroku z prodlení až od požadovaného data 18. 12. 2021.

16. Dále byl zamítnut požadavek žalobkyně na úhradu úroku z prodlení z částky 8 850 Kč ve vyšší výši, než vyplývá z právních předpisů, tedy nad 8,5 % ročně.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastnic podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně v řízení byla méně procesně úspěšná a právo na náhradu nákladů jí nepřísluší. Žalované podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením náklady nevznikly.

18. V souladu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit na soudním poplatku 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz z důvodu absence žalobních tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně je proto povinna zaplati poplatek ve výši podle položky 1 sazebníku soudních poplatků, tj. ve výši 1 000 Kč Částku 800 Kč již žalobkyně zaplatila, zbývajících 200 Kč jí soud uložil k úhradě tímto rozhodnutím.