17 C 305/2019

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 3 975 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,50 % ročně za dobu od 21. 5. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>- částky 2 475 Kč,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 3 975 Kč ve výši 8,50 % ročně za dobu od 21. 3. 2018 do 20. 5. 2019</b> <b>- úroku z prodlení z částky 975 Kč ve výši 8,50 % ročně za dobu od 21. 5. 2019 do zaplacení</b> <b>- smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč za dobu od 21. 3. 2018 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 21. 8. 2019, domáhala vydání rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 975 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 2. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč formou bezhotovostního převodu na účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 975 Kč, jistina i poplatek byly splatné dne 20. 3. 2018, žalovaný však své smluvní závazky nesplnil. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Žalovaný zaškrtl řádek s textem, ve kterém potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasil s jejich zněním. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb. S ohledem na tuto skutečnost je třeba smlouvu o zápůjčce mezi účastníky považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit rovněž zákonné úroky z prodlení a dále smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení od 21. 3. 2018 do zaplacení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 1 500 Kč, a to za písemné výzvy ze dne 27. 3. 2018, 3. 4. 2018 a 10. 4. 2018.

2. V dopise ze dne 18. 1. 2021 zástupce žalobkyně navrhl, aby v případě, kdy soud neuzná nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Zápůjčka byla poskytnuta až po řádném ověření osoby žalovaného a jeho schopnosti splácet úvěr, o který žádal. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu (ověřeno dotazem přímo zaměstnavatele), dále lustrací v CEE a dotazem na pohledávky po splatnosti. Žalovaný zaslal kopie výplatních pásek, které jsou rovněž přiloženy v příloze.

3. Soud provedl dokazování předloženými listinnými důkazy a zjistil následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o zápůjčce datované 26. 2. 2018 bylo zjištěno, že jako strany smlouvy jsou označeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient s tím, že věřitel se tímto zavázal poskytnout klientovi bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 3 000 Kč a klient se zavázal tuto peněžní částku vrátit dle podmínek stanovených ve smlouvě bezhotovostním převodem na účet věřitele společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč nejpozději 20. 3. 2018. Věřitel poskytne zápůjčku převodem na bankovní účet klienta č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy.

5. Potvrzením o provedené bezhotovostní platbě bylo prokázáno, že dne 26. 2. 2018 proběhla platba ve výši 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s poznámkou COOL CREDIT.

6. Upomínkami ze dne 27. 3. 2018, 3. 4. 2018 a 10. 4. 2018 bylo prokázáno, že tímto byl žalovaný opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky představující splátku půjčky sjednané smlouvou o úvěru ze dne 26. 2. 2018.

7. Předžalobní výzvou ze dne 9. 5. 2019 a podacím lístkem ze dne 9. 5. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 5 993 Kč ze smlouvy uzavřené dne 26. 2. 2018 a nákladů právního zastoupení ve výši 600 Kč nejpozději do tří dnů. Výzva byla žalovanému zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu dne 9. 5. 2019. 8. [právnická osoba] ze dne 7. 12. 2020 bylo prokázáno, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný, na tento účet byla dne 27. 2. 2018 připsána částka 3 000 Kč od společnosti [právnická osoba]

9. Z výplatního lístku za měsíc leden 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl v uvedeném měsíci zaměstnán u [právnická osoba], a.s. a jeho čistý příjem činil 22 886 Kč.

10. Po vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. V řízení bylo prokázáno, že dne 26. 2. 2018 došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jakou úvěrovaným, podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsaná žalovaným, neboť žalobkyní popisovaný postup ve formě zaslaného PIN kódu prostřednictvím SMS zprávy jistě nevyhovuje ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. o náležitostech písemné formy, nicméně soud má za to, že účastníci skutečně jednali o uzavření této smlouvy, neboť žalovaný zaslal žalobkyni požalovanou fotokopii dvou výplatních lístků. Žalovaný ani nenamítal, že by obsah smlouvy v předložené listině neodpovídal obsahu té smlouvy, kterou si strany sjednaly.

12. Soud tuto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou, jde o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Podle názoru soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně skutečně dostála svým povinnostem popsaným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. Žalobkyně v daném případě předložila soudu pouze jeden výplatní lístek žalovaného. Z této listiny nelze zjistit celkové osobní a majetkové poměry žalovaného. Není zřejmé, jak dlouho bude dále trvat pracovní poměr žalovaného u stávajícího zaměstnavatele, nelze zjistit vůbec nic o jeho pravidelných výdajích na bydlení nebo na domácnost. Žalobkyně sice tvrdila, že ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr v databázi vedených exekucí, a také učinila blíže nespecifikovaný dotaz na pohledávky po splatnosti, o výsledku těchto šetření soudu ale nepředložila žádné důkazy. Z tohoto důvodu soud považuje smlouvu o zápůjčce jako smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

13. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany žalobkyně 3 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný přitom netvrdil, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně tak činí 3 000 Kč a tuto částku soud žalovanému uložil k úhradě společně s úrokem z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení podle názoru soudu až dne 21. 5. 2019, neboť jednak ustanovení o splatnosti dluhu vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru soud nemohl akceptovat z důvodu neplatnosti celé smlouvy, jednak žalobkyně nepředložila soudu jediný důkaz o tom, že by byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dříve, než mu byla doručena předžalobní výzva ze dne 9. 5. 2019 prostřednictvím advokáta žalobkyně. Výzva byla odeslána doručenou poštou na adresu žalovaného dne 9. 5. 2019, při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle uvedeného ustanovení tedy zásilka byla doručena žalovanému dne 13. 5. 2019. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ ale občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měl žalovaný platit do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaný o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděl. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne 20. 5. 2019 a žalovaný je v prodlení od následujícího dne 21. 5. 2019. Od tohoto dne je žalovaný povinen platit úrok z prodlení v tehdy platné výši 8,50 % ročně.

14. Ve zbylé části, co do částky 2 475 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o dílčí nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy. Soud dále zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení a smluvního úroku z částky, která byla zamítnuta, neboť příslušenství pohledávky musí mít stejný osud jako hlavní dluh. Dále soud zamítl také nárok na zaplacení úroku z prodlení v plné výši, ve které byl požadován, a to za dobu od 21. 3. 2018 do 20. 5. 2019, neboť podle názoru soudu, jak je výše popsán, se žalovaný dostal do prodlení s placením až dne 21. 5. 2019, nikoliv již dne 21. 3. 2018.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením žádné náklady nevznikly.

16. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit soudu na soudním poplatku doplatek ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné. V dané věci nebylo možno vydat elektronický platební rozkaz s ohledem na popsané nedostatky ve smlouvě uzavřené mezi účastníky, resp. v doložených dokladech, proto je žalobkyně povinna zaplatit státu soudní poplatek ve výši celkem 1 000 Kč podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Částku 400 Kč již žalobkyně na soudním poplatku uhradila, zbývá tedy k úhradě uvedených 600 Kč.