17 C 317/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní titul Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 545 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 545 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 200,28 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 126 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 15. 10. 2020, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 1 545 Kč s úroky z prodlení. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, tím mu vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 28. 2. 2017. Tím mu současně vznikla povinnost v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný neplatil řádně stanovené poplatky a dluží tyto platby za měsíce březen 2018 ve výši pouze 60 Kč a dále za měsíce duben a květen 2018, březen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019 a leden 2020 vždy po 135 Kč měsíčně, jeho dluh činí celkem 1 545 Kč. Žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě dluhu v souladu příslušnými ustanoveními uvedených zákonů, žalovaný přesto dluh doposud nesplnil. V souladu s předpisy občanského práva žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení úroků z prodlení, jejich výši kapitalizovala ke dni vyhotovení žaloby 15. 10. 2020. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu proti platebnímu rozkazu, který není datován a soudu došel dne 13. 11. 2020. V něm žalovaný namítá, že na uváděné adrese už delší dobu nebydlí, nebydlel tam ani v rozhodném období a nájemcem bytu na této adrese je již jiná osoba. V daném řízení bylo prokázáno na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpisu z evidence České pošty ze dne 16. 9. 2020, potvrzení České pošty, s.p. adresovaného žalobkyni bez uvedení data, sdělení České pošty, s.p., oddělení [jméno] ze dne 15. 3. 2020 spolu s identifikací závazku, s přehledem nezaplacených poplatků a s připojeným dokladem o doručení a na základě specifikace výpočtu úroku, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků na adrese v [obec], [ulice a číslo] s účinností od měsíce února 2017, televizní přijímač nebyl doposud odhlášen. Žalovaný dluží žalobkyni povinné úhrady za měsíce březen, duben a květen 2018, březen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019 a leden 2020, kdy za první označený měsíc činí dlužná úhrada jen 60 Kč a za každý další měsíc vždy 135 Kč Celkem tak činí dluh žalovaného 1 545 Kč (tj. 60 Kč + 11x 135 Kč). Česká pošta, s.p., oddělení [jméno] přípisem ze dne 15. 3. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě tehdy aktuálního dluhu a úroku z prodlení ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení této výzvy, současně byl žalovaný poučen o tom, že v případě marného uplynutí stanovené lhůty využije Česká televize svého práva domáhat se zaplacení dluhu v soudním řízení. Podle připojeného dokladu o doručení byla zásilka odeslána dne 16. 3. 2020 na adresu trvalého bydliště žalovaného [ulice a číslo], [PSČ], [obec] [část obce]; zásilka byla po marném uplynutí úložní doby dne 30. 3. 2020 vrácena odesílateli zpět. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazních zjištění soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobkyně je zcela důvodný. Soud při rozhodování musel nejprve akceptovat skutečnost, že se žalovaný v únoru 2017 přihlásil jako poplatník televizních poplatků prostřednictvím České pošty, s. p., tímto okamžikem mu vznikla povinnost platit televizní poplatky v zákonem určené výši, a to podle ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Z výsledků provedeného dokazování, jak jsou popsány výše, vyplývá, že žalovaný neuhradil televizní poplatek za měsíce březen, duben a květen 2018, březen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019 a leden 2020, kdy za první označený měsíc činí dlužná úhrada jen 60 Kč a za každý další měsíc vždy 135 Kč. Celkový dluh žalovaného tak činí 1 545 Kč (tj. 60 Kč + 11x 135 Kč). Zmíněný zákon v ustanovení § 7 odst. 2 řeší také splatnost poplatku, a to nejpozději do 15. dne každého běžného kalendářního měsíce, je proto nesporné, že dluh za uváděné měsíce se již stal v plném rozsahu splatným. Vypočtenou dlužnou částku soud uložil žalovanému zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud uložil žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., a to vždy ode dne následujícího po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty splatnosti každého měsíčního poplatku až do dne vyhotovení žaloby 15. 10. 2020. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti, odpovídá procentní výši repo sazby, navýšené o osm procentních bodů, stanovené pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení byl z těchto postupně splatných dílčích částek vypočten za období od data následujícího po splatnosti každé ze splátek do 15. 10. 2020 a činí celkem 200,28 Kč. Pokud žalovaný doložil soudu doklady o ukončení nájemního bydlení i odběrů elektřiny a plynu v předmětném bytě v červnu 2019, pak na rozhodnutí soudu zjištění učiněná z těchto dokladů neměla žádný vliv. Pokud byl žalovaný jako poplatník televizních poplatků přihlášen, pak jeho povinnost tyto poplatky řádně hradit zanikne pouze v případě, kdy řádně z evidence poplatků odhlásí, popř. pokud doloží, že on sám nebo jiný člen společné domácnosti platí tyto poplatky na jiné adrese. To ale žalovaný v řízení neprokázal a ani netvrdil, a také nemohl být o povinnosti tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti soudem poučen, neboť se k jednání bez omluvy nedostavil. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného k povinnosti zaplatit procesně zcela úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 1 126 Kč, která zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem ve výši celkem 200 Kč, tj. ve výši po 200 Kč za každý z nich (1. příprava spojená s převzetím zastoupení a 2. sepis žaloby) podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 200 Kč, tj. 2x 100 Kč za uvedené tři úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, 4/ náhradu DPH ve výši 21 % ze součtu uváděné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč, a činí 126 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud výjimečně nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, v řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny, žalovaný měl dostatek času věc řešit mimosoudně, o své platební povinnosti nepochybně věděl, neboť v jiném období poplatky řádně hradil a jeho platební povinnost je dána přímo zákonem, navíc ho žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu písemnou upomínkou ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v plném rozsahu, soud jí proto přiznal náhradu nákladů v plné výši. Žaloba splňuje podmínky tzv. formulářové žaloby podle ustanovení § 14b advokátního tarifu, proto soud přiznal zástupci žalobkyně odměnu náhradu výdajů ve snížené výši podle uvedeného ustanovení, navíc žalobkyně sama náhradu nákladů v takto snížené výši požadovala.