17 C 327/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státní občan Slovenské republiky naposledy bytem adresa žalovaného , Slovenská republika t.č. neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení částky 12 295,06 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 12 295,06 Kč společně:</b> <b>- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 701,52 Kč</b> <b>- se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 295,06 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 25. 11. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z částky 10 495,06 Kč ve výši 29 % ročně za dobu od 12. 11. 2020 do zaplacení, se řízení zastavuje.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 4 879 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.</b> <b>V. O odměně ustanovené zástupkyně žalovaného a náhradě jejích hotových výdajů soud rozhodne samostatným usnesením.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 23. 8. 2022 a která byla doplněna podáními doručenými soudu dne 13. 10. 2022 a dne 1. 8. 2023, domáhala vydání rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 12 295,06 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 je aktivně legitimována k podání této žaloby, kdy její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejichž rámci si strany sjednaly vedení bankovního účtu pro žalovaného a také následně poskytování kontokorentního úvěru. Před poskytnutím zápůjčky původní věřitelka řádně prozkoumala majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet dluh ve smyslu ustanovení §§ 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což je v žalobě i v doplnění žaloby podrobně popsáno. Žalovaný porušil smluvní povinnosti tím, že mu vznikl nepovolený záporný zůstatek na účtu. Žalobkyně za této situace odstoupila od smlouvy a debetní zůstatek ve výši 10 495,06 Kč převedla dne 7. 7. 2020 na nově vzniklý úvěrový účet. Dluh žalovaného činí 12 295,06 Kč a tato částka zahrnuje jednak uvedený nepovolený dluh vzniklý nepovoleným přečerpáním účtu ve výši 10 495,06 Kč a jednak poplatky a smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizované úroky z prodlení ve výši 701,52 Kč a běžný smluvní úrok i úrok z prodlení.

2. Opatrovnice žalovaného se k věci vyjádřila v přípise datovaném 11. 7. 2023. Opatrovnice se žalobním požadavkem nesouhlasila a namítala neplatnost úvěrové smlouvy. Nemůže se vyjádřit k tomu, zda žalovaný skutečně uzavřel se žalobkyní smlouvu o bankovních produktech a službách či nikoli, neboť není možno získat jeho stanovisko. Není možno se vyjádřit ani k tomu, zda žalovaný skutečně úvěrový limit vyčerpal či nikoli. Je však na žalobkyni, aby tato svá tvrzení náležitě prokázala. V případě prokázání uzavření smlouvy i čerpání úvěru žalovaným, žalovaný namítá neplatnost úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně nedostatečně zjistila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením dané smlouvy, jak jí ukládá ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prozatím pouze odkazuje na deklarace žalovaného v rámci žádosti o úvěr ohledně jeho příjmů, pracovního poměru, vlastního bydlení a celkového příjmu domácnosti, avšak nedokládá k těmto deklaracím žalovaného žádné listiny, na základě nichž by si tvrzení žalovaného ověřovala. I pokud by žalobkyně prokázala svá tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, pak je nutno poukázat na skutečnost, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti dospěla k závěru, že žalovaný je schopen dosáhnout úvěru do výše 7 000 Kč. Jak však vyplývá ze žaloby, žalobkyně měla žalovanému poskytnout úvěr ve výši přesahující 10 000 Kč, přičemž na úvěr dané výše nebyla úvěruschopnost žalovaného zjištěna. I z tohoto důvodu považuje žalovaný úvěrovou smlouvu za neplatnou.

3. U jednání dne 3. 10. 2023 žalobkyně vzala svoji žalobu částečně zpět, a to o smluvní úrok z dlužné jistiny 10 495,06 Kč ve výši 29,00 % ročně za dobu od 12. 11. 2020 do zaplacení. O uvedeném procesním úkonu žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 96 o. s. ř. tak, že řízení v části odpovídající zpětvzetí žaloby zastavil.

4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách včetně Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 19. 12. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], na základě které se smluvní strany dohodly o vzájemných právech a povinnostech při poskytování bankovních produktů a služeb; současně byl žalovanému povolen kontokorent do limitní výše 7 000 Kč, byly dohodnuty příslušné úrokové sazby a poplatky za upomínky, za vedení účtu apod. Podle obsahu výpisů z účtu za období měsíců července 2020 až listopadu 2021 žalovaný vyčerpal ze svého účtu dne 7. 7. 2020 částku 10 495,06 Kč, v této výši zůstával dluh na jistině po celé označené období, narůstaly úrok a poplatky. Podle platební historie došlo k ukončení smlouvy ke dni 10. 11. 2020, dluh na jistině činil k uvedenému datu 10 495,06 Kč a na poplatcích za upomínky žalovaný dluží 3x 600 Kč, tj. 1 800 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 včetně přílohy bylo dále zjištěno, že touto smlouvou byla pohledávka společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 30. 11. 2021. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu, s tím, že v případě nezaplacení bude dluh vymáhán soudně. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022 prostřednictvím advokáta žalobkyně, dopis byl odeslán doporučenou poštou dne 14. 4. 2022 na adresu trvalého pobytu žalovaného ve [anonymizováno], [ulice a číslo], [země], která byla zároveň uvedena jako kontaktní adresa žalovaného ve smlouvě uzavřené s předchůdkyní žalobkyně.

5. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 7. 10. 2022 k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěruschopnost banka hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jejich společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Vycházela z údajů poskytnutých žádosti žalovaného ze dne 19.12.2019, které ověřovala dále uvedenými způsoby. V rámci posouzení úvěruschopnosti kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR, atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Výsledky schvalování úvěrových obchodů jsou uloženy v interních databázích a systémech společnosti, přičemž je s nimi nakládáno dle platných právních předpisů. Z výše uvedeného vyplývá, že banka postupovala s odbornou péčí a řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a relevantní judikaturou. Z připojené tabulky soud zjistil, že deklarovaný čistý měsíční příjem klienta činil 19 759 Kč, příjem byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, a takto zjištěný čistý měsíční příjem klienta činil 19 759 Kč. Počet zdrojů příjmu – 1, zároveň čistý měsíční příjem domácnosti 30 000 Kč, žalovaný byl svobodný, bydlí ve vlastním domě nebo bytě, jeho podíl na nákladech na bydlení činí 65,86 %. Dosavadní interní splátky činí 5 707,74 Kč měsíčně, dosavadní externí splátky činí 0 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Požadovaná výše úvěru/rámce činí 7 000 Kč.

6. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazních zjištění soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobkyně po provedeném částečném zpětvzetí je zcela důvodný.

7. Zjištěný skutkový stav soud vyhodnotil podle příslušných ustanovení právních norem a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 12. 2019 smlouvu o kontokorentním úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., limit čerpání úvěru byl dohodnut na částku 7 000 Kč. Podle názoru soudu je označená smlouva neplatná. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila své povinnosti uvedené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že by před uzavřením smlouvy řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě porovnání jeho příjmů, výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jedná se o absolutní neplatnost, ke které je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Podle uvedeného rozhodnutí články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, týkající se smluv o spotřebitelském úvěru, vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. ukládají povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice brání vnitrostátní úpravě, aby posoudila neplatnost úvěrové smlouvy pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne.

8. Žalobkyně nepřesvědčila soud o tom, že její právní předchůdkyně dostačujícím způsobem ověřila příjmy žalovaného. Závěry banky o příjmových poměrech žalovaného nejsou jednoznačné. [příjmení] údajně ověřovala výši příjmů žalovaného„ z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr“. Není uvedeno, z jakého data tato„ jiná žádost“ byla, nikde není označen konkrétní zaměstnavatel žalovaného. Zjištěný, tedy údajně ověřený čistý měsíční příjem žalovaného odpovídal jeho tvrzení a činil 19 759 Kč. V tomto směru je pro soud nepochopitelné další tvrzení banky, že je v domácnosti„ Počet zdrojů příjmu – 1“, tedy jiný příjem v domácnosti není, zároveň podle této zprávy banky ale čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Výše výdajů na bydlení je uvedena jen procentuálně, není zřejmé, jakou konkrétní částku žalovaný platí na nákladech bydlení, není ani zřejmé, s kým žije ve společné domácnosti, zda spolu s ním hospodaří, když zároveň je žalovaný svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Slovní vyjádření samotné banky, které žalobkyně v řízení předložila a které popisuje způsob hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, je pouze obecným vyjádřením, které banka nepochybně používá jako své typizované vyjádření také v ostatních podobných případech. Vzhledem k výše popsanému soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zjišťována a z tohoto důvodu je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala předložením výpisů z bankovního účtu žalovaného, že žalovaný nedodržel úvěrový limit a překročil jej, vyčerpal celkem částku 10 495,06 Kč. Žalovanému vznikla povinnost podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vrátit žalobkyni poskytnutou uvedenou dlužnou částku.

9. Soud akceptoval náklady na upomínání žalovaného a náklady související se zpracováním dluhu a náklady související se zesplatněním dluhu ve výši celkem 1 800 Kč podle ustanovení § 513 občanského zákoníku. Žalovaný je nepochybně v prodlení s úhradou celé žalované částky, k jejímu zaplacení byl vyzván v minulosti žalobkyní, její předchůdkyní nebo advokátem žalobkyně opakovaně (upomínkami ze dne 11. 11. 2020, ze dne 30. 11. 2021 a ze dne 14. 4. 2022), byť se jednalo o výzvu k úhradě dluhu ze smlouvy, nikoliv o vydání bezdůvodného obohacení. Navíc žalovaný si byl nepochybně vědom své povinnosti splácet dluh již v okamžiku uzavření smlouvy, podle výpisů z účtu mu byl úrok z prodlení narostl ke dni podání žaloby na částku 701,52 Kč, podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, za další období od 25. 11. 2021 do zaplacení požaduje úrok v obecně formulované výši.

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla v řízení větší procesní úspěch, na nákladech řízení částku 4 879 Kč do 3 dnů do právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně. Procesní neúspěch žalobkyně, spočívají v částečném zastavení řízení, se týkal pouze příslušenství dluhu, proto jí soud přiznal podle uvedeného ustanovení náhradu nákladů řízení v plné výši. Celkové náklady řízení zahrnují 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení v celkové výši 2 520 Kč, kdy za každý z provedených prvních 3 úkonů (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní výzvy) náleží odměna podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, tj. po 300 Kč za každý z úkonů, a za další úkon (4. účast u jednání dne 3. 10. 2023) náleží odměna podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, tj. ve výši 1 620 Kč; za další úkony, tj. doplnění žaloby ze dne 15. 5. 2023, ze dne 30.5. 2023 a ze dne 1. 8. 2023, soud nepřiznal zástupci žalobkyně žádnou odměnu, neboť tvrzení v něm obsažená ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného mohla být a měla být součástí již původní žaloby, navíc soud nepožadoval po žalobkyni doplnění její žaloby, nýbrž jen předložení důkazů, 3/ paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 600 Kč, a to za první tři výše popsané úkony podle ustanovení § 14b odst. 5 citované vyhlášky ve výši 3x 100 Kč a poslední popsaný úkon podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši 300 Kč, 4/ náhradu za promeškaný čas ve výši 33,30 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, když zástupci žalobkyně vznikl nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši celkem 200 Kč za celkem 2 půlhodiny strávené cestou zástupce žalobkyně k jednání dne 3. 10. 2023 z místa sídla advokátní kanceláře v Havířově do místa sídla soudu a zpět; zástupce žalobkyně se zúčastnil celkem 6 po sobě jdoucích jednání a jeho nárok z titulu náhrady za promeškaný čas činí 33,30 Kč (tj. 200 Kč: 6 = 33,33 Kč), 5/ náhradu cestovních výdajů ve výši 52,60 Kč, a to jízdného zástupce žalobkyně z místa sídla jeho kanceláře v Havířově do místa sídla soudu v Karviné a zpět k ústnímu jednání dne 3. 10. 2023 osobním automobilem tovární značky Toyota Celica, kdy ujetá trasa činí celkem 33 km, průměrná spotřeba benzínu Natural 95 podle předloženého technického průkazu vozidla činí 10,6 litru na 100 km, tj. 3,498 litru na 33 km, a cena benzínu Natural 95 podle platné vyhlášky č. 467/2022 Sb. činí 41,20 Kč za 1 litr, cena za opotřebení vozidla podle téže vyhlášky činí 5,20 Kč za 1 km; náhrada za spotřebované pohonné hmoty pak činí 144,10 Kč (3,498 litru x 41,20 Kč) a náhrada za opotřebení vozidla činí 171,60 Kč (33 km x 5,20 Kč), cestovní výdaje pak činí celkem 315,70 Kč, z toho 1/6 (z důvodu zastupování žalobkyně u 6 po sobě jdoucích jednání) činí 52,60 Kč a 6/ náhradu DPH ve výši 673,20 Kč, tato částka představuje 21 % z částky 3 205,90 Kč (představující součet shora uvedené odměny 2 520 Kč, náhrady hotových výdajů 600 Kč, náhrady za promeškaný čas 33,30 Kč a náhrady cestovních výdajů 52,60 Kč). V řízení nebyly zjištěny, ale ani tvrzeny žádné mimořádné okolnosti, pro které by soud výjimečně nepřiznal ve smyslu § 150 o. s. ř. procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v souladu s § 142a o. s. ř. o úhradu dluhu před podáním žaloby písemně upomínán a měl tak možnost vyhnout se placení nákladů soudního řízení. Odměna zástupce žalobkyně byla stanovena ve snížené výši podle ustanovení § 14b advokátního tarifu, když řízení bylo zahájeno jednoznačně na základě tzv. formulářové žaloby. Žalobkyně podává ke zdejšímu soudu každoročně několik desítek, resp. stovek žalob na úhradu dlužných částek, které formálně vyhlížejí stejně, liší se jen několika údaji ohledně data uzavření a čísla smlouvy a ohledně žalované osoby a výše dluhu, tyto údaje lze nepochybně měnit v původním vzoru na základě jednoduchého počítačového programu. Žalobkyně je právnickou osobou s celostátní působností a nepochybně podává odpovídající počet stejně formálních žalob i k jiným soudům v republice.

11. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné. V dané věci nemohl být vydán elektronický platební rozkaz z důvodu neexistence úředně evidovaného pobytu žalovaného a nemožnosti doručování žalovanému ani za použití fikce ve smyslu ustanovení § 49 o. s. ř., žalobkyně je proto povinna doplatit soudní poplatek do správné výše 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku soudních poplatků. Částku 800 Kč již žalobkyně zaplatila, je proto povinna doplatit dalších 200 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.

12. Ustanovené opatrovnici se přiznává odměna za zastupování žalovaného společně s náhradou nákladů, o jejichž výši soud rozhodne samostatným usnesením a které jí budou zaplaceny prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Karviné po právní moci rozhodnutí.