17 C 334/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 19 620 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 350 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 7 350 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 11. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>- částky 12 270 Kč,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 12 270 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 24. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 7 350 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 24. 1. 2020 do 10. 12. 2020,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 7 350 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od 11. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 23. 6. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 620 Kč s úrokem z prodlení z částky 19 620 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 24. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 29. 11. 2018 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), podle které měl splácet týdně 455 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacenou částku 7 650 Kč žalobkyně započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek. Žalovaná částka 19 620 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56,497 %) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43,503 %, kdy jde o souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta). Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se podle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobkyně předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 7 650 Kč vydělila týdenní splátkou 455 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně by podle tohoto klíče nastala již ke dni 4. 4. 2019. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje den 23. 1. 2020 a datum prodlení 24. 1. 2020. Žalobkyně tímto překládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména uvádí, z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpala, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit. Jde o 1/ kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (http://www.mvcr.cz/clanek/databaze-neplatnych-dokladu.aspx), 2/ kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti [právnická osoba] (http://www.creditcheck.cz), 3/ kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku (https://isir.justice.cz), 4/ kontrolu zaměstnání telefonicky, 5/ kontrolu platební historie klienta u žalující společnosti, 6/ vyhodnocení aktuální finanční situace podle vyplněných podkladů klienta (čestné prohlášení klienta o výši závazků a podle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti) a 7/ kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.

2. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec], [ulice a číslo]. Zásilka obsahující všechny uvedené listiny byla doručena žalovanému dne 3. 12. 2021, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10.

3. K nařízenému jednání se předvolaní účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast omluvila dopisem ze dne 26. 11. 2021, žalovaný neúčast u jednání neomluvil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. V daném řízení bylo prokázáno na základě obsahu smlouvy o úvěru, že dne 29. 11. 2018 byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva č. 404355, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 12 270 Kč (částka 12 270 Kč zahrnuje úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč). Žalovaný se zavázal částku v celkové výši 27 270 Kč splatit formou 60 týdenních splátek po 454,50 Kč, s tím, že první splátka je splatná dne 6. 12. 2018 a další vždy do 7 dnů po splatnosti přechozí splátky. Ve smlouvě žalovaný současně potvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti. Při uzavření smlouvy o úvěru byl vyplněn také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém jsou znovu uvedeny základní parametry půjčky.

5. Při uzavření smlouvy o úvěru byla vyplněna také evidenční karta klienta, ve které jsou uvedeny údaje zjištěné z dokladu totožnosti žalovaného a údaje, které prohlásil sám žalovaný. Žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí v nájemním bytě, uvedl ale kromě úředně evidované adresy trvalého bydliště i jinou korespondenční adresu. Zároveň označil trvající pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] se sídlem v [obec], [IČO]. Příjem uvedl v celkové výši 26 919 Kč a tato částka představuje pouze jeho mzdu u uvedeného zaměstnavatele. Pod kolonkou výdaje označil náklady na bydlení ve výši 4 420 Kč měsíčně, a jiné výdaje (za telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění apod.) ve výši 2 000 Kč měsíčně a nebankovní závazky ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně vypočetla disponibilní zůstatek ve výši 13 089 Kč, kdy z uvedeného příjmu 26 919 Kč měsíčně odečetla celkové náklady ve výši 13 830 Kč (tj. náklady na bydlení 4 420 Kč, životní minimum 4 410 Kč, výše popsané jiné výdaje 2 000 Kč a nebankovní závazky 3 000 Kč). Evidenční karta neobsahuje žádné prohlášení věřitelky o tom, že údaje klienta byly jakkoliv prověřovány, doklad obsahuje jen prohlášení klienta o tom, že bere na vědomí, že je povinen poskytnout společnosti úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr pro případ, že by shora uvedené informace byly vědomě vyplněny neúplně či nepravdivě, je si vědom své povinnosti uhradit žalující společnosti veškeré náklady spojené s následky nepravdivého prohlášení. Zároveň žalovaný předložil žalobkyni tři výplatní doklady za období měsíců srpen až říjen 2018, ze kterých vyplývá, že [právnická osoba] [právnická osoba] zaplatila žalovanému mzdu za měsíc srpen 2018 ve výši 21 717 Kč v čistém, za měsíc září 2018 ve výši 23 687 Kč v čistém a za měsíc říjen 2018 ve výši 35 354 Kč v čistém, v každém z označených měsíců žalovaný uplatnil slevu na děti ve výši 2 884 Kč, poslední z uvedených dokladů zahrnuje i mimořádnou prémii ve výši 15 000 Kč. Jiné doklady o prošetřování osobních a majetkových poměrů žalovaného při poskytnutí úvěru či zápůjčky žalobkyně soudu nepředložila ani po jeho výzvě.

6. Z platební historie bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje platby žalovaného v celkové výši 7 650 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní upomínce ze dne 30. 11. 2020, která byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného pod podacím číslem RR2598471136F.

7. Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně má nárok na peněžité plnění z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

8. Soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou s ohledem na obsah ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu uvedeného zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný při sjednávání smlouvy zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, zatímco žalobkyně vystupovala v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitelky bylo ve smyslu ustanovení § 86 zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, údaje tvrzené žalovaným si ověřit, zkoumat finanční minulost žalovaného v insolvenčním či exekučním rejstříku, a dále zjistit, resp. prověřit jeho aktuální příjmy a pravidelné výdaje. Žalobkyně pouze doložila tři výplatní doklady žalovaného, a dále již jen tvrdila, jakým způsobem při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného postupovala, včetně prověřování žalovaného v dostupných evidencích a rejstřících (evidence exekucí, insolvenční rejstřík, platební historie týkající se jiných úvěrů téhož klienta u téže společnosti). Žalobkyně ale nepředložila soudu žádné výstupné informace, které z uvedených rejstříků i dalších podkladů zjistila. Žalobkyně kromě výše uvedených výplatních dokladů doložila na podporu svých tvrzení pouze evidenční kartu zákazníka, která obsahuje údaje uvedené žalovaným. I když žalobkyně tvrdila, že sdělení žalovaného prověřila konkrétními důkazy, pak tyto důkazy soudu nepředložila. Navíc z tvrzení obsažených v této evidenční kartě klienta vyplývá, že žalobkyně k prověřování klientem tvrzených údajů přistoupila velmi benevolentně a laxně, popř. je neprověřovala vůbec. Žalovaný jako svého zaměstnavatele označil společnost [právnická osoba], podle výplatních dokladů byl ale zaměstnán u jiné [anonymizováno] [právnická osoba] [právnická osoba] Podle výplatních dokladů žalovaný vždy uplatňoval slevu na dani z příjmu vzhledem k dětem, žalobkyně ale nijak nezjišťovala, zda žalovaný na děti platí výživné (a v jaké výši), anebo s ním děti žijí ve společné domácnosti a v takovém případě, jaké má žalovaný náklady na jejich stravu, oblečení či hygienické potřeby. Žalovaný uvedl, že je svobodný, podle zjištění soudu (z databáze soudu ISAS, z dokladů k řízení vedeném pod spisovou značkou 16 C 470/2018) byl ale v době uzavření smlouvy ženatý, jeho manželství s [jméno] [příjmení] trvalo od 18. 5. 2013 do 15. 10. 2019; žalovaný má dvě nezletilé děti, které v době uzavření smlouvy o úvěru měly 6 let, resp. 4 roky. Podle názoru soudu i tyto skutečnosti žalobkyně mohla a měla prověřit, například požadavkem, aby žalovaný předložil výpis z evidence obyvatel. Žalobkyně nijak nezkoumala výdaje žalovaného, náklady na bydlení uvedla v neověřené výši 4 420 Kč, která se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká, žalovaný měl žalobkyni podle názoru soudu předložit nájemní smlouvu a doklady o platbách nájemného. Navíc žalovaný v evidenční kartě klienta uvedl dvě adresy, a není proto zřejmé, zda platil a měl platit náklady na bydlení pouze na jedné z adres nebo na obou. Nebylo ani prokázáno, že by žalobkyně skutečně nahlížela do databáze neplatných dokladů vedené ministerstvem vnitra, do insolvenčního rejstříku nebo rejstříku vedených exekucí, do platební historie žalovaného u žalobkyně, ani do systému společnosti [právnická osoba]

9. Žalobkyně tedy neprokázala, že by prováděla řádné šetření schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to před uzavřením smlouvy, že by zjišťovala a řádně ověřovala jeho příjmy, výdaje a platební morálku u dřívějších smluvních vztahů. Ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného, a to podle přijaté směrnice Evropského soudního dvora č. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, která je závazná pro stát a jeho orgány, tedy i soudy. Podle přijaté judikatury Evropského soudního dvora C -449/13 z 18. 12. 2014. Toto soudní rozhodnutí mimo jiné uvádí, že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.

10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná a nárok uplatněný v tomto řízení by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §§ 2991 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalovaný na základě neplatně uzavřené smlouvy převzal od žalobkyně v hotovosti peněžitou částku 15 000 Kč, což potvrdil svým podpisem přímo ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a uhradil podle tvrzení žalobkyně a podle jí předložené listiny částku 7 650 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně ve výši rozdílu, tj. ve výši 7 350 Kč, a tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru.

11. Spolu se základem dluhu soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované procentní sazbě 8,25 % ročně za dobu ode dne 11. 12. 2020 do zaplacení, splatnost dluhu vyplývá z předžalobní upomínky advokáta žalobkyně ze dne 30. 11. 2020, která byla odeslána na adresu známou žalobkyni téhož dne doporučenou poštou. Při nedostatku dokladu o skutečném doručení do rukou žalovaného soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. v daném případě dne 3. 12. 2020. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měl žalovaný platit do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaný o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděl. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne 10. 12. 2020 a žalovaný je v prodlení od následujícího dne 11. 12. 2020. Od tohoto dne je žalovaný povinen platit úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Za dobu od 24. 1. 2020, odkdy žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení, do 10. 12. 2020 byl s ohledem na výše uvedené požadavek na úhradu úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut. Stejně tak byl v plném rozsahu zamítnut návrh na úhradu úroku z prodlení z částky 12 270 Kč, když žaloba byla v této části zamítnuta i co do jistiny, proto nárok na příslušenství z této částky musel být také zamítnut.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly a žalobkyně podle tohoto ustanovení nemá na náhradu nákladů řízení nárok.