17 C 344/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 47 950,67 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 39 900 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 900 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 5. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>- částky 8 050,67 Kč,</b> <b>- kapitalizovaného úroku ve výši 3 179,58 Kč za dobu od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021,</b> <b>- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 793,78 Kč za dobu od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021,</b> <b>- úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 46 708,67 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 6 808,67 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 39 900 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do 3. 5. 2021.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 9 137 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek na soudním poplatku ve výši 479 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 20. 9. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, který by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 47 950,67 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi [právnická osoba] a.s., jako původní věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla dne 13. 11. 2019 uzavřena smlouva o rychlé půjčce č. 2968195, na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 13,99 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve smlouvě. Žalovaný dohodnuté nehradil splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s jejich úhradami. Z uvedeného důvodu původní věřitelka přistoupila k zesplatnění nesplacené části úvěru ke dni 26. 1. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný žádnou částku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2021 a ze dne 9. 3. 2021 na žalobkyni. Dluh žalovaného v současné době zahrnuje nesplacenou jistinu ve výši 46 708,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 179,58 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 793,78 Kč a poplatky ve výši 1 242 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a také posléze všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu trvalého bydliště v [obec] – [anonymizováno], [ulice a číslo]. Zásilka obsahující všechny uvedené listiny byla doručena žalovanému dne 19. 12. 2022, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř.

3. K jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 17. 1. 2023, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, přestože byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 6. 12. 2022. Žalovaný svoji neúčast u jednání neomluvil. Soud za popsané situace jednal v nepřítomnosti účastníků řízení či jejich zástupců podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., když v dané věci mohlo být jednáno i rozhodnuto bez jejich osobní účasti na základě již předložených listinných důkazů.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. 2968195 ze dne 13. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč, tyto prostředky mu měly být poskytnuty formou bankovního převodu na účet č. [bankovní účet]. Banka akceptovala žádost dopisem ze dne 13. 11. 2019. Podle sdělení [právnická osoba] ze dne 7. 12. 2022 žalovaný je majitelem a jediným disponentem uvedeného účtu, dne 21. 11. 2019 byla na tento účet připsána částka 60 000 Kč.

5. Podle obsahu návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 13. 11. 2019 byl ke dni uzavření smlouvy žalovaný svobodný, bydlel u rodičů, je vyučený, v pracovním poměru jako zaměstnanec – manuální pracovník, jeho zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba] Jeho čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč a nezbytné výdaje 3 000 Kč.

6. Z obsahu rámcové smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 bylo zjištěno, že původní věřitelka [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021 včetně přílohy obsahující seznam postoupených pohledávek bylo zjištěno, že [právnická osoba] a.s. postoupila pohledávku za žalovaným na žalující společnost. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 21. 4. 2021 soud zjistil., že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k neprodlené úhradě dlužné částky z úvěru před podáním žaloby. Podle dokladu o podání zásilky ze dne 21. 4. 2021 byl zásilka obsahující předžalobní výzvu zaslána na adresu žalovaného.

7. Žaloba je důvodná pouze částečně.

8. Podle názoru soudu byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Návrh obsahující text smlouvy je podepsán žalovaným, tomu pak byla v písemné formě zaslána akceptace smlouvy. Předmětem smlouvy měl být úvěr ve výši 60 000 Kč. Podle sdělení žalobkyně ze dne 7. 12. 2022 žalovaný již uhradil na dluh částku 20 100 Kč. Žalovaný netvrdil, že nad rámec částky uvedené žalobkyní uhradil ještě jakoukoliv další část dluhu.

9. Soud výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru vyhodnotil nakonec jako absolutně neplatnou s poukazem na ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím úvěru podle § 86 odst. 1 tohoto zákona bylo tedy povinností žalobkyně zkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ani po výzvě soudu, která byla součástí předvolání k jednání, neoznačila ani nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet dluh, když samotné prohlášení žalovaného obsažené v návrhu smlouvy takovým důkazem zřejmě není. Důsledkem porušení této povinnosti je pak podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, kterou soud musí zkoumat z úřední povinnosti, jak vyplývá mimo jiné i z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

10. Soud mohl za popsané situace přiznat žalobkyni dluh pouze z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 60 000 Kč, na kterou žalovaný podle sdělen samotné žalobkyně uhradil již 20 100 Kč jeh dluh tak činí 39 900 Kč. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku soud zavázal žalovaného k úhradě dluhu ve výši 39 900 Kč. Tuto částku je podle ustanovení § 160 o. s. ř. povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

11. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce ze dne 21. 4. 2021 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 26. 4. 2021. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měl žalovaný platit do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaný o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděl. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne 3. 5. 2021 a žalovaný je v prodlení od následujícího dne 4. 5. 2021. Od tohoto dne je žalovaný povinen platit úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně.

12. Ve zbytku soud žalobu zamítl s poukazem na ustanovení §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., když se jedná o nároky vyplývající pouze z platně uzavřené smlouvy.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady žalobkyně činí celkem 13 970,60 Kč, žalobkyně byla v daném sporu úspěšná v rozsahu 83,2 % (co do částky 39 900 Kč z požadovaných 47 950,67 Kč) a její neúspěch činí 17,8 %, rozdíl mezi jejím úspěchem a neúspěchem činí 65,40 %, tj. částku 9 137 Kč.

14. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz z důvodu absence žalobních tvrzení o tzv. úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně je proto povinna zaplatit soudní poplatek podle položky 1 sazebníku soudních poplatků, který činí 2 398 Kč. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku při podání žaloby částku 1 919 Kč, je proto povinna zbývajících 479 Kč doplatit na účet soudu.