17 C 348/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 13 636 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 7 900 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 30. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení:</b> <b>- částky 8 236 Kč,</b> <b>- úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 468 Kč za dobu od 9. 2. 2020 do 29. 1. 2021,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 2 568 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 30. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 7 900 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od 30. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 17. 3. 2021, domáhala vydání rozhodnutí o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 13 636 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 1. 2020 uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 900 Kč formou bezhotovostního převodu na účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 568 Kč, jistina i poplatek byly splatné dne 8. 2. 2020, žalovaná však své smluvní závazky nesplnila. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Žalovaná zaškrtla řádek s textem, ve kterém potvrdila, že se seznámila se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměla a souhlasila s jejich zněním. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb. S ohledem na tuto skutečnost je třeba smlouvu o zápůjčce mezi účastníky považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit rovněž zákonné úroky z prodlení a dále účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč, a to za písemné výzvy ze dne 15. 2. 2020, 22. 2. 2020, 29. 2. 2020, 9. 3. 2020 a 24. 3. 2020. Nakonec žalobkyně navrhla, aby v případě, kdy soud neuzná nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Dále žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu ve výši 3 168 Kč, jejíž zaplacení se rovněž domáhá.

2. V dopise ze dne 12. 4. 2021 žalobkyně uvedla, že žádné údaje ohledně ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím zápůjčky nebude doplňovat.

3. Žalovaná se k žalobnímu požadavku nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště v [obec] [obec], [ulice a číslo], kam jí soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vyvěšení sdělení o uložení zásilky na úřední desce soudu. Fikce doručení nastala dne 14. 4. 2022.

4. K ústnímu jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 9. 5. 2022, se zástupkyně žalobkyně ani žalovaná nedostavily, ačkoliv byly řádně a včas předvolány. Zástupkyně žalobkyně omluvila svoji neúčast v přípise ze dne 8. 4. 2022, ve kterém souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaná neúčast neomluvila. Za popsané situace soud postupoval podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastnic řízení či jejich zástupců, když danou věc bylo možno projednat i posléze v ní rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

5. V daném řízení bylo zjištěno z obsahu smlouvy o zápůjčce datované 9. 1. 2020, že jako strany smlouvy jsou označeny žalobkyně jako věřitelka a žalovaná jako klientka, s tím, že věřitelka se tímto zavázala poskytnout klientovi bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 5 000 Kč a klientka se zavázala tuto peněžní částku vrátit podle podmínek stanovených ve smlouvě bezhotovostním převodem na účet věřitelky společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 625 Kč nejpozději dne 6. 2. 2020. Věřitelka poskytne zápůjčku převodem na bankovní účet klientky č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Z dodatku č. 1 k uvedené smlouvě, který byl uzavřen dne 12. 1. 2020, bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované další úvěrovou částku 2 900 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni nejpozději do dne 8. 2. 2020 společně s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 943 Kč.

6. Potvrzením o provedené bezhotovostní platbě bylo prokázáno, že dne 9. 1. 2020 proběhla platba ve výši 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s poznámkou COOL CREDIT – půjčka a dne 13. 1. 2020 proběhla platba ve výši 2 900 Kč na účet č. [bankovní účet] s poznámkou COOL CREDIT – dodatečná půjčka. Uvedené skutečnosti vyplývají také z částečných výpisů z účtu žalobkyně.

7. Žalobkyně předložila soudu upomínky a opakované výzvy k úhradě adresované žalované ze dne 15. 2. 2020, 22. 2. 2020, 29. 2. 2020, 9. 3. 2020 a 24. 3. 2020, nepředložila soudu ale žádný doklad o doručení těchto upomínek do sféry dispozice žalované nebo alespoň doklad o odeslání.

8. Na základě předžalobní výzvy ze dne 19. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 15 238 Kč jako dluhu ze smlouvy uzavřené dne 7. 1. 2020 a nákladů právního zastoupení ve výši 800 Kč nejpozději do tří dnů. Z připojeného poštovního podacího lístku ze dne 19. 1. 2021 bylo zjištěno, že uvedená výzva byla žalované zaslána uvedeného dne doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu v [obec] [obec], [ulice a číslo].

9. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 7. 12. 2021 bylo prokázáno, že majitelkou a jedinou disponentkou osobního účtu č. [bankovní účet] byla a je žalovaná, na tento účet byla dne 13. 1.2020 připsána částka 2 900 Kč.

10. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] zanikla ke dni 1. 1. 2022 v důsledku fúze sloučením se společností [právnická osoba] Podle připojeného výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období měsíce ledna 2020 bylo zjištěno, že na uvedený účet, jehož majitelkou je žalovaná, byla dne 9. 1. 2020 připsána částka 5 000 Kč jako příchozí platba od [právnická osoba] z titulu půjčky a dne 13. 1. 2020 byla na stejný účet připsána částka 2 900 od téže společnosti jako platba z důvodu dodatečné půjčky.

11. Po vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. V řízení bylo prokázáno, že dne 7. 1. 2020 došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jakou úvěrovanou, podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K uvedené smlouvě byl dne 12. 1. 2020 uzavřen dodatek. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina, resp. listiny sice nebyly řádně podepsané žalovanou, neboť žalobkyní popisovaný postup ve formě zaslaného PIN kódu prostřednictvím SMS zprávy jistě nevyhovuje ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. o náležitostech písemné formy, nicméně soud má za to, že účastníci skutečně jednali o uzavření této smlouvy, neboť na základě této smlouvy bylo posléze plněno a žalovaná ani nenamítala, že by obsah smlouvy v předložené listině neodpovídal obsahu té smlouvy, kterou si strany sjednaly.

13. Soud tuto smlouvu o úvěru včetně uzavřeného dodatku vyhodnotil jako neplatnou, jde o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Podle názoru soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně skutečně dostála svým povinnostem popsaným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. Žalobkyně v daném případě nepředložila soudu žádný důkaz o osobních a majetkových poměrech žalované a ani řádné ověřování tzv. úvěruschopnosti žalované netvrdila. Z tohoto důvodu soud považuje smlouvu o zápůjčce jako smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

14. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy žalované bylo vyplaceno ze strany žalobkyně 7 900 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná přitom netvrdila, že by žalobkyni cokoliv uhradila. Bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně tak činí 7 900 Kč a tuto částku soud žalované uložil k úhradě společně s úrokem z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení podle názoru soudu až dne 30. 1. 2021, neboť jednak ustanovení o splatnosti dluhu vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru soud nemohl akceptovat z důvodu neplatnosti celé smlouvy, jednak žalobkyně nepředložila soudu jediný důkaz o tom, že by byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu dříve, než jí byla doručena předžalobní výzva advokátky žalobkyně ze dne 19. 1. 2021. Výzva byla odeslána doporučenou poštou na adresu evidovaného trvalého pobytu žalované dne 19. 1. 2021, při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. v daném případě dne 22. 1. 2021. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ ale občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měla žalovaná platit právně do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaná o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděla. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne 29. 1. 2021 a žalovaná je v prodlení od následujícího dne 30. 1. 2021. Od tohoto dne je žalovaná povinna platit úrok z prodlení v tehdy platné výši 8,25 % ročně.

15. Ve zbylé části, co do částky 8 236 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o dílčí nároky vyplývající pouze a přímo z neplatně uzavřené smlouvy. Soud dále zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení a smluvního úroku z částky, která byla zamítnuta, neboť příslušenství pohledávky musí mít stejný osud jako hlavní dluh. Dále soud zamítl také nárok na zaplacení úroku z prodlení v plné výši, ve které byl požadován, a to za dobu od 9. 2. 2020 do 29. 1. 2021, neboť podle názoru soudu, jak je výše popsán, se žalovaná dostala do prodlení s placením až dne 30. 1. 2021, nikoliv již dne 9. 2. 2020. I když soud přiznal žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení z částky 7 900 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 30. 1. 2021, za stejné období soud zamítl nárok na úhradu úroku co do výše 1,75 % ročně, neboť žalobkyně požadovala za uvedené období úrok z prodlení vyšší, než odpovídá zákonu.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením žádné náklady nevznikly.