17 C 403/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice o výživné zletilého dítěte <b>I. Žaloba, aby vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, naposledy stanovená rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 1. 2010 č. j. 70 Co 295/2009-391 ve výši 2 100 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 9. 2020 zvýšila na částku 6 000 Kč měsíčně, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Olomouci doručena dne 14. 9. 2021 a Okresnímu soudu v Karviné postoupena dne 18. 11. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému zvýšeno výživné ve prospěch žalobce, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 4. 1. 2010 č. j. 70 Co 295/2009-391 ve výši 2 100 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 9. 2020 na částku 6 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil tvrzením, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 4. 1. 2010 č. j. 70 Co 295/2009-391, bylo zvýšeno výživné na částku 2 100 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2007. V roce 2020 nastoupil ke studiu na Vysokém učení technickém v Brně, obor strojírenství, a také od výše uvedené poslední úpravy výživného uplynulo již jedenáct let a za tuto dobu došlo k zásadnímu nárůstu cen zboží a služeb, změnily se jeho odůvodněné potřeby, a proto žádá o zvýšení výživného. Výdaje žalobce spočívají v nákladech na studium, zejména na nákup skript a dalších učebních pomůcek, což za jeden semestr činí asi 5 500 Kč, a dále v nákladech na ubytování v [obec] ve výši 5 000 Kč měsíčně, další náklady jsou spojené s dopravou, stravováním, oblečením apod. Náklady žalobce pokrývá z výdělků z brigád, které si musí zajišťovat, přestože jeho studium je velmi náročné, a také z prostředků, které mu poskytne matka nebo babička. Na zájmovou činnost nemá žalobce žádný čas. V dopise bez uvedení data, který byl soudu doručen dne 20. 7. 2022, žalobce doplnil, že se se žalovaným nestýká od raného dětství, v současné době se pokusil o kontakt se žalovaným, ale neúspěšně, nepodařilo se mu získat ani potřebné informace. Jeho matka je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] se sídlem v [obec], ale v současné době je na rodičovské dovolené. Žalovaný vystudoval obor elektrotechnika - slaboproud, který ukončil maturitní zkouškou. Žalobci ale není známo, zda v tomto oboru někdy pracoval.

2. Žalovaný se k žalobnímu požadavku vyjádřil pouze v rámci své omluvy z neúčasti u jednání ze dne 10. 4. 2023, kdy uvedl, že žádal soud o snížení výživného pro žalobce i pro další dvě děti, o výsledku řízení zatím nemá zprávu. S návrhem žalobce na zvýšení výživného nesouhlasí, přičemž odkázal na důvody, které uvedl v březnu 2022.

3. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 4. 1. 2010 č. j. 70 Co 295/2009 - 391 bylo zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2009 č. j. 0 P 836/2002 – 363 byl změněn tak, že výživné, stanovené otci [celé jméno žalovaného], narozenému dne [datum], naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 5. 2006 č. j. P 836/2002 – 200, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. 11. 2006 č. j. 12 Co 825/2006-216 pro tehdy nezletilého žalobce [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum], částkou 1 500 Kč měsíčně, se zvyšuje na částku 2 100 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2007. Dlužné výživné vyplývající ze zvýšení výživného za dobu od 1. 9. 2007 do 31. 1. 2010 ve výši 17 400 Kč, jakož i dlužné výživné, které dospěje od 1. 2. 2010 do konce měsíce, v němž tento rozsudek bude doručen otci, je otec povinen zaplatit k rukám matky do dvou měsíců od doručení rozsudku. Běžné výživné je otec povinen platit vždy nejpozději každého prvního dne v měsíci předem k rukám matky. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 3. 2010.

4. Na základě potvrzení o studiu vydaného děkanem Fakulty strojního inženýrství [obec] učení technického v [obec] ze dne 30. 1. 2023 je žalobce v akademickém roce 2022 2023 studentem 3. ročníku prezenční formy studia bakalářského studijního programu strojírenství, specializace stavba strojů a zařízení.

5. Na základě potvrzení o studiu vydaného děkanem Fakulty strojního inženýrství [obec] učení technického v [obec] ze dne 14. 9. 2021 je žalobce v akademickém roce 2021 2022 studentem 2. ročníku prezenční formy studia bakalářského studijního programu strojírenství, specializace stavba strojů a zařízení.

6. Na základě obsahu zprávy Úřadu práce ČR ze dne 13. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl naposledy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 2. 11. 2021 do 4. 1. 2022, kdy byl z evidence vyřazen z důvodu nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. V době od 2. 11. 2021 do 4. 1. 2022 mu byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti ve startovací výši 10 564 Kč měsíčně, poté ve snížené výši 8 126 Kč měsíčně a nakonec ve výši 7 314 Kč měsíčně.

7. Na základě obsahu zprávy Úřadu práce ČR ze dne 5. 10. 2022 bylo zjištěno, že rozhodný příjem pro výpočet podpory v nezaměstnanosti činil u společnosti D podnik města Olomouce, a.s. 17 325 Kč měsíčně a u společnosti [právnická osoba] 16 252 Kč měsíčně.

8. Na základě obsahu zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 7. 6. 2022 bylo zjištěno, že se žalovaný nacházel v registru pojištěnců s otevřeným pojistným poměrem od 18. 7. 2001 do 16. 12. 2017 u zaměstnavatele Dopravního podniku města Olomouc a.s. a od 3. 8. 2020 do 1. 11. 2021 u zaměstnavatele Stavby Zdražila s.r.o. v Petrovicích u Karviné. Žalovaný není evidován jako osoba samostatně výdělečně činná, nepobírá důchodové dávky a nepobíral ani dávky nemocenského pojištění.

9. Z přehledu historie činnosti uchazeče vyhotoveného Úřadem práce České republiky, krajskou pobočkou v Ostravě ze dne 13. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný od roku 2001 až do 16. 1. 2017 byl zaměstnán u Dopravního podniku města Olomouce, a.s., poté v období od 23. 6. 2017 do 18. 7. 2017 byl nezaměstnaný, od 1. 11. 2017 do 31. 5. 2018 byla u něho evidována osobní péče o dítě do 4 let věku, od 17. 10. 2018 do 21. 1. 2019 byl znovu nezaměstnaný, od 22. 1. 2019 do 31. 12. 2019 byl zaměstnán u majitele firmy [jméno] [příjmení] a od 3. 8. 2020 do 1. 11. 2021 byl zaměstnán u společnosti Stavby Zdražila s.r.o., kde pracovní poměr ukončil dohodou z vážných důvodů.

10. Ze zprávy Dopravního podniku města Olomouce a.s. ze dne 30. 9. 2022 vyplývá, že žalovaný u této společnosti pracoval do 16. 1. 2017, kdy ukončil pracovní poměr na vlastní žádost z osobních důvodů, jeho pracovní místo nebylo zrušeno, čistý příjem na jeho pracovní pozici dosahoval v roce 2020 v průměru 28 356 Kč měsíčně, v roce 2021 v průměru 32 329 Kč měsíčně a v roce 2022 v průměru 34 399 Kč měsíčně.

11. Ze zprávy společnosti Stavby Zdražila s.r.o. ze dne 3. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný ukončil pracovní poměr u této společnosti dohodou, v roce 2021 jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 12 209,55 Kč. Potenciální příjem v roce 2022 nejsou schopni určit, neboť v příjmu žalovaného bylo mnoho proměnných.

12. Ze zprávy FEE Transport, s.r.o. ze dne 3. 4. 2023 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem matky žalobce v roce 2020 činil 13 266 Kč, v roce 2021 činil 25 809 Kč a v roce 2022 za první 4 měsíce 26 993 Kč, přičemž paní [příjmení] byla od května 2022 v pracovní neschopnosti a od června 2022 do prosince 2022 čerpala peněžitou pomoc v mateřství, od ledna 2023 nemá žádný příjem z důvodu čerpání rodičovské dovolené.

13. Z obsahu spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 0 P 315/2018 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 5. 5. 2022 č. j. 0 P 315/2018 – 239 bylo rozhodnuto ve věci nezletilých dětí [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], a [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum], trvale bytem [adresa žalovaného], toho času [příjmení] domov a [ulice] jídelna [ulice a číslo], [obec] [část obce], jejichž rodiči jsou [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] a [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum]. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto, že I./ u nezletilých dětí [jméno], narozené dne [datum], a [jméno], narozeného dne [datum], [anonymizováno], se nařizuje ústavní výchova, s tím, že nezletilé děti se pro výkon ústavní výchovy umísťují do Dětského domova a [ulice] jídelny, [obec] – [část obce], [ulice a číslo], příspěvkové organizace, II./ rodičům se výživné na nezletilé děti [jméno] a [jméno] [příjmení] na účet ústavního zařízení nestanoví, III./ řízení o výchovná opatření a o péči se zastavují, a IV./ žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. Z odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí bylo zjištěno, že otec je ve výkonu trestu odnětí svobody od 5. 1. 2022 s aktuálně plánovaným koncem věznění stanoveným na 15. 3. 2023. Odsouzen je pro zanedbání povinné výživy (§ 196 odst. 1 trestního zákoníku) z důvodu nehrazení výživného pro děti, které nepocházejí z jeho současného manželství a ke kterým má nadále vyživovací povinnost. Před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody byl jako nezaměstnaný v evidenci u úřadu práce, byla mu přiznána podpora v nezaměstnanosti, ale ta mu vyplacena nebyla s ohledem na nástup do výkonu trestu odnětí svobody. Žádné sociální dávky před nástupem výkonu trestu odnětí svobody nepobíral. Pracovní poměr u společnosti Stavby Zdražila s.r.o. ukončil k 1. 11. 2021 dohodou z důvodu péče o děti. Má dluhy, jejichž výši nebyl schopen specifikovat. Dluhy nesplácí. Ve věznici pracovně zařazen není pro nedostatek pracovních příležitostí. Otec má vyživovací povinnost kromě dětí, o kterých se vede toto řízení, ke zletilému [celé jméno žalobce], narozenému dne 12. 4. 2001, na kterého mu bylo stanoveno výživné ve výši 2 100 Kč měsíčně. [příjmení] [jméno] dosud studuje na vysoké škole. Dále má vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum], který byl svěřen do péče své matky [jméno] [příjmení] a na kterého mu bylo stanoveno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, a k nezletilé [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], která byla svěřena do péče své matky [jméno] [příjmení] a na kterou mu bylo stanoveno výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně. S dětmi, které nepocházejí z jeho současného manželství, v kontaktu není. Otec o děti [jméno] a [jméno] [příjmení] pečoval poté, co matka nastoupila výkonu trestu odnětí svobody. S dětmi bydlel nejdříve v bytě, kde s nimi společně bydlela dříve i matka, později našel pro sebe a děti ubytování v Hotelovém domě v Petrovicích u Karviné. Pečovat o děti nadále nemohl, když i on měl v lednu letošního roku nástup do výkonu trestu odnětí svobody. Výživné žádnému z rodičů na účet ústavního zařízení stanoveno nebylo s ohledem na jejich vyživovací povinnosti k dětem a skutečnost, že matka ve výkonu trestu odnětí svobody dosahuje pouze minimálního příjmu a otec ve výkonu trestu odnětí svobody není pracovně zařazen z důvodu nedostatku pracovních příležitostí.

15. Po vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

16. Důvodem pro zamítnutí žaloby byla po shrnutí výše uvedených závěrů soudu skutečnost, že v současné době žalovaný objektivně nemá možnost platit výživné, žádné výživné mu nebylo stanoveno například ani pro nezletilé děti.

17. Žalobce se skutečně i v současné době připravuje řádně na své budoucí povolání a je zcela zřejmé, že z důvodu přestupu na vyšší stupeň školy i z důvodu obecně rostoucích cen zboží a služeb se výrazně zvýšily jeho potřeby. Byly by tedy zcela jistě dány důvody pro zvýšení výživného ve smyslu ustanovení § 911 občanského zákoníku, pokud by soud bral v úvahu pouze nastalé změny na straně žalobce.

18. Žalobce nerozporoval skutečnost, že žalovaný ukončil pracovní poměr u [právnická osoba] podnik města Olomouce, a.s. z osobních důvodů, což bylo prověřováno ve výše uvedeném opatrovnickém řízení. V uvedeném předchozím řízení bylo prokázáno, že žalovaný odešel z místa, kde dříve pracoval, kvůli péči o děti. Za této situace není možno přičítat k tíži žalovanému, že bez adekvátní náhrady opustil zaměstnání s relativně vysokým příjmem.

19. I v případě, kdy by soud vzal v potaz příjem, kterého žalovaný dosahoval u následujícího zaměstnavatele [právnická osoba], který činil 12 210 Kč měsíčně, nebyl by zde prostor pro žádné zvýšení výživného pro žalobce, když je třeba zohlednit tu skutečnost, že žalovaný má vyživovací povinnost celkem k 5 dětem a z uváděného výdělku by mu jen stěží mohl soud stanovit pro jedno z těchto dětí vyšší výživné než stávajících 2 100 Kč měsíčně.

20. Nakonec soud přihlédl i ke skutečnosti, že v řízení vedeném pod spisovou značkou 0 P 315/2018 soud nestanovil žalovanému povinnost platit výživné ani pro jeho dvě nezletilé děti. V tomto směru soud poukazuje na obsah ustanovení § 13 občanského zákoníku, podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl v řízení procesně úspěšný a právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 o. s. ř. mu nepřísluší. Žalovanému pak podle obsahu spisu náklady spojené s tímto soudním řízením nevznikly.