17 C 44/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 13 883,81 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13 883,81 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 815,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 742,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 883,81 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem z částky 13 883,81 Kč ve výši 20,50 % ročně za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 5 880 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 20. 1. 2022, domáhala vydání rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 13 883,81 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že předmětnou pohledávku nabyla od původní věřitelky, společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, přičemž společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 4. 11. 2015 smlouvu o zápůjčce č. 587082750, na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou částku 23 000 Kč společně s částkou 19 230 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, administrativních poplatků a odměny za hotovostní inkaso splátek, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 704 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena do 28. 12. 2016. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že se dostal do prodlení a dluh nezaplatil ani po doručení písemného upozornění, poslední úhradu provedl dne 18. 11. 2015, celkem do uvedeného dne uhradil částku 20 117,07 Kč. Dluh žalovaného v době podání žaloby trval ve výši 29 441,76 Kč, která zahrnuje dlužnou jistinu 13 883,81 Kč, kapitalizované smluvní úroky ve výši 10 742,31 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4 815,64 Kč; kromě toho žalovaný dluží žalobkyni běžný smluvní úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 13 883,81 Kč za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení a běžný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 883,81 Kč za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále ve své žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že její právní předchůdkyně jako poskytovatel zápůjčky, posoudila před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, zejména bylo provedeno vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného.

2. Žalobkyně se dále vyjádřila k námitkám žalovaného v dopise ze dne 22. 8. 2022. Uvedla, že z dokladů předložených žalovaným nevyplývá, že by žalovaný dlužnou částku již zaplatil. Dokládané platby žalovaný uhradil již před postoupením pohledávky, a to původnímu věřiteli společnosti [právnická osoba], a další platby, které žalovaný uhradil žalobkyni, byly zohledněny v žalobě. Žalovaný celkem do dne postoupení uhradil částku 20 117,07 Kč, část těchto plateb byla použita na částečnou úhradu poplatku ve výši 9 116,19 Kč a část plateb ve výši ve výši 11 000,88 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Ke dni postoupení nesplacená jistina proto činila částku 13 883,81 Kč a poplatek 8 229,12 Kč. Žalovaný dále po postoupení pohledávky do dne podání žaloby uhradil částku 9 504,40 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 8 229,12 Kč byla použita na úhradu zbývajícího dlužného poplatku a část ve výši 1 275,28 Kč byla použita na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného do dne postoupení pohledávky. Po započtení těchto plateb činila výše nesplacené jistiny 13 883,81 Kč a poplatek byl zcela uhrazen. Žalobkyně k výzvě soudu sděluje, že přehled plateb do postoupení pohledávky resp. tabulka umoření byla již přílohou žaloby.

3. Poté se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyjádřila v dané právní věci v dopise ze dne 14. 10. 2022, kdy reagovala zejména na žalovaným vznesenou námitku promlčení. Vzhledem k tomu, že žalovaný na pohledávky hradil i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tj. po splatnosti poslední sjednané splátky 28. 12. 2016, a to v období od 16. 1. 2017 do 26. 4. 2018, podle názoru žalobkyně žalovaný každou platbou uhrazenou po uvedeném datu 28. 12. 2016 v souladu s ustanovením § 2054 odst. 2 občanského zákoníku uznal svůj dluh a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let. Poslední platbu žalovaný uhradil dne 26. 4. 2018. S ohledem na výše prokázanou skutečnost, že v okamžiku každé výše uvedené platby po splatnosti dluhu nebyl závazek promlčen (ani nemohlo dojít k jeho promlčení), neboť k promlčení požadavku žalobkyně může dojít až po datu 26. 4. 2028. V této souvislosti žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2014 sp. zn. 23 Cdo 405/2013:„ … smyslem a účelem ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním bylo zakotvit zásadu, že pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 občanského zákoníku oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plnění, a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, že závazek vůči ní uznává.“, a také usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2914/2015 ze dne 19. 1. 2016:„ Jestliže zde dlužník v několika splátkách hradil část dluhu a z jeho jednání vyplývalo, že má v úmyslu věřitelům hradit celou částku, což uvedl schůzce účastníků, pak z jeho námitek vznesených poprvé až 8 měsíců po první platbě, resp. z žádosti o vrácení uhrazené částky uplatněné až po 11 měsících od provedení první platby nelze dovodit, že k uznání zbytku dluhu nedošlo. Námitky vznesené s takovým časovým odstupem po provedených platbách a učiněné v reakci na výzvu věřitelů k uhrazení zbytku částky lze považovat za účelové jednání dlužníka a nelze je posoudit jako relevantní skutečnost, která by zpochybnila uznání závazku dlužníkem.“).

4. Nakonec se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyjádřila k otázce zkoumání a posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného v dopise ze dne 2. 1. 2023, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 4. 11. 2015 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Z článku 13 smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, které žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty ze dne 4. 11. 2015 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z výměru sociální podpory, z nájemní/podnájemní smlouvy a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že jeho pravidelný měsíční příjem tvoří státní podpora a přídavky v celkové výši 7 600 Kč, to bylo ověřeno na základě výměry podpory. Příspěvek na bydlení získával ve výši 3 900 Kč, tento byl ověřen na základě výměry podpory. Celkové příjmy žalovaného tedy byly ve výši 11 500 Kč měsíčně. Běžné měsíční výdaje žalovaného tvořily nájem/inkaso ve výši 4 700 Kč, což bylo ověřeno na základě nájemní smlouvy na neurčito, dále náklady na telefon ve výši 200 Kč byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Interní splátky PF ve výši 2 210 Kč, tyto byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Výdaje žadatele na domácnost ve výši 3 000 Kč byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Celkové běžné měsíční výdaje žalovaného tedy byly ve výši 9 910 Kč. Žalovaný dále v zákaznické kartě uvedl, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu ve smyslu ustanovení § 211 trestního zákoníku. Nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně je také toho názoru, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně samotná nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného. Uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Přitom názor, že tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku, resp. zápůjčku, bez pořizování jejich kopií, je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, zastává i Krajský soud v Českých Budějovicích, který ve svém rozsudku čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (bod 17 odůvodnění) uvedl, že„ …i dle odvolacího soudu právní předchůdce žalobce u druhé zápůjčky řádně s odbornou péčí, náležitě a úplně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného a dospěl-li k závěru o schopnosti žalovaného i tuto zápůjčku splácet, odpovídá takový žalovaný řádně doložený závěr tehdejším poměrům žalovaného. Stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ 5. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. V písemném odporu proti platebnímu rozkazu, který byl soudu doručen dne 9. 2. 2022, uvedl, že to, co si půjčil, již vrátil, ale žalobkyně požaduje ještě úhradu úroků. Žalovaný již žádal žalobkyni o prominutí těchto úroků s ohledem na svůj zdravotní stav, který dokládal zdravotním listem, a poukazoval na svoji současnou nezaměstnanost. V přípise ze dne 5. 4. 2022 dále žalovaný prostřednictvím svého zástupce uvedl, že žalobkyně nezapočítává platby, které žalovaný provedl na úhradu dluhu po převzetí pohledávky. Samotnou žalobu považuje za nepřezkoumatelnou, není zřejmé, jak žalobkyně vypočetla kapitalizovaný úrok, když směšuje dvě smlouvy uzavřené pod čísly [číslo] a 587082750. Žalovaný ve skutečnosti z titulu zapůjčené částky 23 000 Kč zaplatil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni již asi 40 000 Kč. Do dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil více než tvrzených 20 117,02 Kč, žalobkyně nezapočetla platby z období od 11. 7. 2018 do 24. 1. 2019 ve výši 6 500 Kč. Nakonec žalovaný vyjádřil svůj názor, že žalobkyně po 3 letech vymáhá nárok, což lze považovat za nepřiměřené, a dále zdůraznil, že výklad by neměl být ve zřejmém nepoměru stran a vést k urážející bezohlednosti, která dopadá bezprostředně na jeho majetkové poměry.

6. V písemném vyjádření ze dne 23. 9. 2022 žalovaný dále prostřednictvím svého zástupce namítl promlčení žalobního požadavku.

7. V daném řízení soud učinil následující skutková zjištění:

8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 11. 2015 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžitá částka 23 000 Kč. Žalovaný vlastním podpisem na smlouvě potvrdil, že mu uváděná částka byla v hotovosti předána. Ve smlouvě se zavázal vrátit uvedenou částku společně s poplatkem v souhrnné výši 19 230 Kč, tj. celkem částku 42 230 Kč, v 60 pravidelných týdenních splátkách po 704 Kč, s tím, že první splátka je splatná 7. dne po dni podpisu dané smlouvy.

9. Žalovaný neprokázal, že hradil dohodnuté splátky řádně a včas, soud proto považoval za prokázané tvrzení žalobkyně, podpořené předloženou tabulkou o umoření, že žalovaný uhradil do dne postoupení částku 20 117,07 Kč, a dále po postoupení pohledávky do podání žaloby uhradil částku 9 504,40 Kč. Žalovaný tedy na svůj dluh uhradil celkovou částku 29 621,47 Kč. V řízení bylo prokázáno na základě tabulky o umoření ze dne 1. 7. 2018, že žalovaný v období od 11. 11. 2015 do 26. 4. 2018 zaplatil v nepravidelně vysokých splátkách celkem částku 20 117,07 Kč.

10. Žalovaný v průběhu řízení předložil doklady o splácení zápůjčky ve prospěch společnosti [právnická osoba], jde ale o splátky s jiným uvedeným variabilním symbolem za účelem zaúčtování, podle názoru soudu žalovaný těmito doklady neprokázal, že šlo o splátky právě předmětného dluhu.

11. Podle obsahu zákaznické karty, kterou žalovaný údajně sám vyplnil dne 4. 11. 2015, bydlí v nájemním bytě, je rozvedený, nemá nezaopatřené děti. Nevlastní žádný vůz, má učňovské vzdělání, je nezaměstnaný, požadovanou částku potřebuje na blíže neuvedené neočekávané výdaje. Příjmy žalovaného tvořily podle údajů v zákaznické kartě nekonkretizovaný příspěvek státní podpory ve výši 7 600 Kč a příspěvek na bydlení 3 900 Kč, tj. celkem 11 500 Kč měsíčně, jeho výdaje byly představovány výdaji na bydlení ve výši 4 700 Kč měsíčně, za telefon platil 200 Kč,„ interní splátky PF“ 2 210 Kč a výdaje na domácnost 3 000 Kč měsíčně. Celkové výdaje pak činily 9 910 Kč měsíčně. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 1 590 Kč měsíčně, to žalobkyně vyhodnotila jako dostatečnou peněžní rezervu pro to, aby bylo garantováno pravidelné řádné splácení zápůjčky.

12. Podle obsahu oznámení Úřadu práce ČR ze dne 8. 12. 2021 žalovaný od 1. 12. 2021 pobírá příspěvek na živobytí ve výši 3 860 Kč měsíčně (dříve tento příspěvek činil 2 490 Kč měsíčně), podle obsahu oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 7. 2. 2022 příspěvek na bydlení pro žalovaného nově činil od 1. 1. 2022 částku 4 746 Kč měsíčně, kdy byl zvýšen o 10 Kč měsíčně. Podle potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání, které vystavil lékař MUDr. [příjmení] dne 1. 11. 2021, tato pracovní neschopnost trvala nejméně do 29. 3. 2022.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 včetně přílohy bylo dále zjištěno, že touto smlouvou byla pohledávka společnosti [právnická osoba], zahrnující dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] v tehdy aktuální výši 22 112,93 Kč, postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 14. 6. 2018; podle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána žalovanému dne 13. 7. 2018.

14. Žalovaný byl písemně vyzván k úhradě dluhu dopisem advokáta žalobkyně ze dne 17. 5. 2019, s tím, že v případě nezaplacení bude dluh vymáhán soudně. Dopis byl zaslán podle předloženého poštovního podacího lístku doporučenou poštou na adresu pobytu žalovaného dne 20. 5. 2019.

15. Žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta.

16. V řízení byla v první řadě prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku. Dále bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 11. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Bylo také prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy splnila svůj závazek a poskytla žalovanému částku 23 000 Kč Smlouva o zápůjčce je podle názoru soudu absolutně neplatná s poukazem na ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když žalobkyně neprokázala dostatečné a řádné zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr. Její tvrzení, že za dostatečné zkoumání a posuzování solventnosti klienta postačí jím vypsané údaje v zákaznické kartě, které byly podloženy příslušnými důkazy pouze v okamžiku uzavření smlouvy, a dále již věřitel nemá povinnost uchovávat tyto doklady, soud nepovažuje za správný. Soud rovněž nemůže souhlasit s tvrzením žalobkyně, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Zápůjčka ve výši 23 000 Kč u osoby, která má pouze příjem z prostředků dávek státní sociální podpory, rozhodně není zápůjčkou„ s nižším rizikem porušení“. Žalobkyně podává, jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], ke zdejšímu soudu již po dobu několika let vždy stovky žalob. Pokud ve všech případech postupuje stejně jako u zápůjčky poskytnuté žalovanému, jde o mnohamilionové rozpůjčované částky bez jakéhokoliv zajištění, a to soud nepovažuje za postup řádného hospodáře. Žalobkyně nemůže nahradit rozhodování soudu, pokud jde o zkoumání platnosti smlouvy podle uvedeného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Již samotná částka nákladů na bydlení 4 700 Kč, která zahrnuje nejen nájemné, ale i inkasní poplatky a náklady na služby spojené s bydlením se jeví soudu jako nereálně nízká. Dále je nejednoznačné, co je myšleno údajnými výdaji žalovaného„ na domácnost“ ve výši 3 000 Kč měsíčně, zda se jedná pouze o hygienické potřeby, vybavení bytu, nebo i o stravu a nákup oblečení.

17. Navíc již samotná úvaha právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že žalovaný z částky 1 590 Kč, která mu každý měsíc má zbýt po odečtení uvedených pravidelných výdajů, jak vyplývá ze zákaznické karty, bude řádně hradit dohodnuté splátky zápůjčky, nemůže obstát. Splátky byly totiž ve výši 704 Kč sjednány jako týdenní, žalovaný by měl tedy z příjmu 1 590 Kč měsíčně zaplatit na předmětný dluh částku 2 816 Kč (4x 704 Kč) měsíčně.

18. Stejně tak tvrzené a požadované další dílčí nároky na úhradu účelně vynaložených nákladů a smluvních úroků jsou nároky vyplývajícími pouze z platné smlouvy, která v daném případě nebyla soudem zjištěna, a proto byly i tyto nároky žalobkyně zcela zamítnuty.

19. Soud vzhledem k výše uvedeným závěrům posuzoval žalobní nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když bylo prokázáno, že žalovaný skutečně čerpal zápůjčku ve výši 23 000 Kč. Žalobkyně sama uvedla, že žalovaný již uhradil částku 29 621,47 Kč. Zaplatil tedy více, než od žalobkyně získal, proto mu žádné bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku nevzniklo a soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

20. Pokud by měl soud akceptovat právní názor žalobkyně o platnosti smlouvy o zápůjčce, pak by akceptoval námitku žalovaného o promlčení žalobního požadavku. Poslední splátka měla být zaplacena do 28. 12. 2016, žaloba byla podána až po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty dne 20. 1. 2022. Názor žalobkyně, že žalovaný každou uhrazenou platbou v souladu s ustanovením § 2054 odst. 2 občanského zákoníku uznal svůj dluh, a proto běží až desetiletá promlčecí lhůta, rovněž není správný. V daném případě žalovaný totiž plnil, i když opožděně, předem dohodnuté splátky, a v takovém případě se nedá hovořit o částečném plnění s účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. 32 Cdo 786/2009), podle kterého „...pl v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu. Jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku …“).

21. Ze všech výše popsaných závěrů vyplývá, že žaloba nebyla podána důvodně, proto ji soud v plném rozsahu zamítl.

22. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně jako procesně neúspěšný účastník povinna zaplatit úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení. Před převzetím zastoupení žalovaný zaplatil advokátovi za sepis vyjádření k žalobě částku 1 960 Kč. Po převzetí zastoupení zástupce žalovaného učinil dva úkony právní služby, a to přípravu spojenou s převzetím zastoupení a účast u jednání dne 7. 3. 2023, kde odměna za jeden úkon činí 1 660 Kč podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za uvedené dva úkony pak činí odměna 3 320 Kč a náhrada hotových výdajů za každý provedený úkon podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky činí 300 Kč, tj. celkem 600 Kč. S připočtením uvedené částky zaplacené advokátovi před jeho zplnomocněním pro dané řízení náleží žalovanému náhrada nákladů v celkové výši 5 880 Kč.