17 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 3 720 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 24. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>- částky 720 Kč</b> <b>- úroku z prodlení z částky 720 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 22. 7. 2019 do zaplacení</b> <b>- úroku z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 22. 7. 2019 do 23. 4. 2021</b> <b>- úroku z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od 24. 4. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 911 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 21. 9. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 720 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 3 720 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 22. 7. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 od původní věřitelské společnosti [právnická osoba], kdy tato společnost uzavřela dne 21. 6. 2019 se žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě pak poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku nejpozději do 21. 7. 2019. Původní věřitelka poskytovala půjčky a spotřebitelské úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, potvrdil, že se seznámil se podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi, a poté zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr mu byla zaslána prostřednictvím internetových stránek smlouva o úvěru a až poté mu byly poskytnuty uvedené prostředky převodem na označený účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem 468053, který je zároveň číslem uzavřené smlouvy. Při prověřování schopnosti splácet úvěr byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ze dne 13. 4. 2021. Na úhradu dluhu nezaplatil žádnou částku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [anonymizováno], [ulice a číslo], kam mu soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 19. 8. 2022.

3. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 29. 9. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 21. 9. 2022. Žalovaný se z neúčasti u jednání neomluvil, přestože byl řádně a včas předvolán, předvolání k jednání mu bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 19. 8. 2022, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 o. s. ř. Soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu.

4. Zástupce žalobkyně sice požádal v dopise ze dne 21. 9. 2022 o odročení jednání v případě, kdy žalovaný bude tvrdit nové skutečnosti, anebo by z jiného důvodu soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, soud ale tuto žádost o odročení jednání neakceptoval. Žalobkyně je v daném případě po celou dobu soudního řízení zastoupena advokátem, který ji zastupuje i v mnoha jiných obdobných věcech nejen u zdejšího soudu, toto je skutečnost zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti. Advokát zastupující žalobkyni by měl být schopen připravit znění žaloby tak, aby uplatněný nárok ze žalobních tvrzení logicky vyplýval a aby byl také podpořen dostatečnými důkazy. Práva znalý advokát si musel být vědom, že jeho žaloba není dostatečně prokazována doloženými listinami. Zástupce žalobkyně byl přesto soudem vyzván společně s předvoláním k jednání, aby nejpozději u jednání dne 29. 9. 2022 předložil soudu doklady, které prokazují, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala a vyhodnocovala schopnost žalovaného dluh splácet. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, důvody tohoto svého postupu nesdělil. Za této situace soud nepovažoval za procesně přípustné, aby bylo jednání znovu odročeno za účelem předložení důkazů, k jejichž předložení byla již jednou žalobkyně prostřednictvím svého advokáta marně vyzvána.

5. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 6. 2019, že smlouva byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], a žalovaným [celé jméno žalovaného], jejím předmětem bylo poskytnutí peněžitých prostředků ve výši 3 000 Kč. Doba trvání úvěru byla dohodnuta na 30 dnů, částka měla být splacena do 21. 7. 2019. Úroky z úvěru nebyly dohodnuty, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 720 Kč Smlouva ani„ formulář“ nejsou osobně podepsány klientem, totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřována na základě předloženého občanského průkazu žalovaného.

6. Žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru soud musel vyhodnotit jako absolutně neplatnou. Tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě o tom, že byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, zůstalo pouze v rovině těchto velice stručných tvrzení.

7. Dále bylo v řízení prokázáno na základě sdělení [právnická osoba] ze dne 11. 8. 2022, že je žalovaný majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet], dispoziční právo k tomuto účtu měla v rozhodném období od 21. 6. 2019 do 28. 6. 2019 i [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] a dne 21. 6. 2019 byla na tento účet připsána částka 3 000 Kč pod variabilním symbolem 468053.

8. Podle obsahu podacího lístku ze dne 13. 4. 2021 byla na adresu žalovaného uvedenou v označené smlouvě, tj. v [obec], [ulice a číslo] odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky.

9. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, že žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba]

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

11. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba]

12. V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru, resp. o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě o tom, že byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, zůstalo i po výzvě soudu pouze v rovině těchto velice stručných tvrzení. Žalobkyně neuvedla a nedoložila, jaký byl výstup z uvedených databází, jaký výdělek žalovaného zjistila a jaké měla k dispozici o tom důkazy, jaké byly zjištěné výdaje žalovaného a jakými důkazy se při tom řídila, a nakonec jakým početním postupem došla k závěru, že žalovaný je schopen dluh zaplatit. Žalobkyně předložila pouze elektronické potvrzení [právnická osoba], že dne 7. 5. 2019 byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 18 982 Kč od Komorní scény Aréna. O pravidelnosti příjmu žalovaného ani o době trvání pracovního poměru u uvedeného zaměstnavatele žalobkyně nedoložila soudu nic. Z připojených výpisů z kontokorentního účtu žalovaného za měsíce listopad a prosinec 2018 a za měsíce leden, únor, březen, duben a květen 2019 soud zjistil, že na uvedeném účtu měl žalovaný vždy výrazný záporný zůstatek, kontokorent byl veden stále jako„ přečerpaný“.

13. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, soud vyhodnotil jako neplatnou.

14. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 3 000 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru nebo smlouvy o zápůjčce, je třeba převedení částky 3 000 Kč na bankovní účet žalovaného právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně.

15. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 3 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. od 24. 4. 2021 do zaplacení.

16. Ve zbytku, tedy co do částky 720 Kč, soud žalobu zamítl, když tato částka představuje poplatek za uzavření smlouvy, jde tedy o dílčí nárok, který vyplývá pouze z platně uzavřené smlouvy. Za situace, kdy smlouva nebyla shledána platnou, byl tento nárok žalobkyně zamítnut.

17. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce ze dne 13. 4. 2021 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 16. 4. 2021. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měl žalovaný platit do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaný o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděl. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne 23. 4. 2021 a žalovaný je v prodlení od následujícího dne 24. 4. 2021. Od tohoto dne je žalovaný povinen platit úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. K uvedenému dni prodlení sice úrok z prodlení činil podle vyhlášky č. 351/2013 Sb. vyšší částku, 8,25 % ročně, soud byl ale podle ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán žalobním požadavkem žalobkyně a nemohl přiznat více, než bylo požadováno.

18. Pokud žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení již ode dne 22. 7. 2019, byl její požadavek co do období od 22. 7. 2019 do 23. 4. 2021 jako nedůvodný podle argumentů uvedených v předchozím odstavci zamítnut. Rovněž byl zamítnut nárok na úhradu úroku z prodlení z přiznané částky 3 000 Kč za dobu od 24. 4. 2021 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně, když podle znalostí soudu ke dni 24. 4. 2021, kdy bylo skutečně zjištěno prodlení žalovaného, činil úrok z prodlení podle zákonných předpisů pouze 8,25 % ročně, nikoli požadovaných 10 % ročně. Nakonec soud zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení z částky 720 Kč; byl-li zamítnut návrh na zaplacení jistiny, musí být zamítnut i návrh na úrok z prodlení z této částky, když příslušenství dluhu musí mít stejný právní osud jako hlavní dluh.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla v řízení větší procesní úspěch, částku 911 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně podle poměru úspěchu ve věci. V daném řízení byl procesní úspěch žalobkyně 80,6 % (co do částky 3 000 Kč z požadovaných 3 720 Kč) a procesní neúspěch žalobkyně 19,4 % (co do částky 720 Kč z požadovaných 3 720 Kč). Soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 61,2 % rovnající se rozdílu výše uvedeného úspěchu a neúspěchu ve věci. Celkem náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč a tato částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení v celkové výši 600 Kč, a to po 200 Kč (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis předžalobní výzvy a 3. sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, 3/ paušální náhradu hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky, tj. ve výši 3x 100 Kč za každý z výše popsaných úkonů zastoupení, a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč, tato částka představuje 21 % z částky 900 Kč (představující součet shora uvedené odměny a náhrady hotových výdajů advokáta). Z uvedených nákladů soud přiznal žalobkyni náhradu ve výši 61,2 %, tj. částku 911 Kč. V řízení nebyly zjištěny, ale ani tvrzeny žádné mimořádné okolnosti, pro které by soud výjimečně nepřiznal ve smyslu § 150 o. s. ř. procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v souladu s § 142a o. s. ř. o úhradu dluhu před podáním žaloby písemně upomínán. Zásilka žalobkyně obsahující předžalobní výzvu ze dne 13. 4. 2021 byla žalovanému doručována poštou na adresu, kterou uvedl ve svých dokladech u žalobkyně a která je také adresou trvalého pobytu žalovaného. Žaloba podaná žalobkyní je typicky tzv. formulářová, žalobkyně podává ve shodném formátu ke zdejšímu několik desítek žalob ročně, drobné změny v textu týkající se označení osob a výše dluhu mohou být jistě provedeny za pomocí jednoduchého softwaru. Z těchto důvodů soud přiznal advokátovi žalobkyně odměnu ve snížené výši podle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.