17 C 71/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 335,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 2 500 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 25. 5. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>- částky 2 835,50 Kč,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 1 585,50 Kč ve výši 8,50 % ročně za dobu od 7. 6. 2018 do zaplacení,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 2 500 Kč ve výši 8,50 % ročně za dobu od 7. 6. 2018 do 24. 5. 2021,</b> <b>- úroku z prodlení z částky 2 500 Kč ve výši 0,25 % ročně za dobu od 25. 5. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 2. 10. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 335,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 335,50 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 7. 6. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 9. 4. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč za poplatek ve výši 425 Kč, kdy žalovaný měl částku v celkové výši 2 935,50 Kč (zahrnující jistinu 2 500 Kč, administrativní poplatek 425 Kč a úrok ve výši 10,50 Kč) zaplatit nejpozději do 23. 4. 2018. Žalovaný na dluh neuhradil žádnou částku, jeho dluh činí stále 2 035,50 Kč a žalobkyně požaduje kromě této částky také úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 2 935,50 Kč za dobu od 24. 4. 2018 do dne podání žaloby 2. 10. 2020, kdy zároveň žalobkyně s ohledem na ustanovení § 122 odst. 3 zákona č 257/2016 Sb. žádá úhradu smluvní pokuty pouze ve výši součinu čísla 0,5 a výše úvěru 2 500 Kč, což činí 1 250 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu úroku z prodlení pouze ode dne následujícího po termínu splatnosti uvedeného v předžalobní výzvě, tj. od 7. 6. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec], [ulice a číslo]. Zásilka obsahující všechny uvedené listiny i předvolání k ústnímu jednání nařízenému u zdejšího soudu na den 3. 6. 2021 byla doručena žalovanému dne 17. 5. 2021, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10.

3. K jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 3. 6. 2021, se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žádný z nich svoji neúčast u jednání neomluvil. Předvolání k jednání bylo žalobkyni doručeno dne 11. 5. 2021 do její datové schránky, žalovanému bylo doručeno dne 17. 5. 2021 s pomocí fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř., jak je uvedeno již v předchozím odstavci.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 4. 2018 bylo zjištěno, že dne 9. 4. 2018 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrující společností a žalovaným coby úvěrovaným; z textu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala předat či převést žalovanému některým z navrhovaných způsobů částku 2 500 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit tuto částku jednorázově nejpozději do 14 dnů, tj. do 23. 4. 2018, společně se smluveným úrokem 10,50 Kč a administrativním poplatkem ve výši 425 Kč. Ve smlouvě (článek 5, odstavec 5.1.) byla dohodnuta také mimo jiné smluvní pokuta při prodlení dlužníka ve výši 0,1 % denně z částky 2 935,50 Kč. Podle předsmluvních informací ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 4. 2018 šlo o neúčelový úvěr s pevně stanovenou úrokovou sazbou na dobu určitou. Úvěr ve výši 2 500 Kč měl být čerpán bankovním převodem nebo poštovní poukázkou a doba trvání spotřebitelského úvěru byla dohodnuta na 14 dnů, dluh měl být zaplacen jednorázově. Smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli za úvěr poplatek ve výši: 435,50 Kč, který je vypočten jako součet následujících položek: 1/ úrok ve výši 0,75 Kč denně a 2/ administrativní poplatek ve výši 425 Kč. Celková dlužná částka (tj. jistina úvěru a poplatek za úvěr), kterou bude dle smlouvy žalovaný povinen zaplatit, činí 2 935,50 Kč. Žalobkyně prokázala částečným výpisem z účtu ze dne 9. 4. 2018, že tohoto dne převedla částku 2 500 Kč na účet č. [bankovní účet] [právnická osoba] ze dne 6. 5. 2021 je majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] žalovaný. Žalovaný netvrdil, potažmo neprokázal, že by žalovaný svůj duh byť jen zčásti zaplatil. Důkazní břemeno ohledně zaplacení dluhu nese právě žalovaný a bylo na něm, aby své případné platby na úhradu předmětného dluhu prokázal.

5. Ohledně tzv. úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila, i po výslovné výzvě soudu k doložení relevantních dokladů, pouze interní doklad nazvaný„ bonita“, ve kterém je uveden čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 19 000 Kč, což je zároveň příjem celé domácnosti. Celkové výdaje jsou uvedeny ve výši 12 800 Kč měsíčně, z toho náklady na bydlení činí 10 000 Kč a splátky půjček 2 800 Kč, kdy celková výše závazků je 300 000 Kč. Podle výsledku lustrace v centrální evidenci exekucí ze dne 9. 4. 2018 u osob žalovaného nebyl nalezen žádný exekuční titul.

6. Žalobkyně sice předložila soudu upomínky ze dne 30. 4. 2018, ze dne 7. 5. 2018, ze dne 14. 5. 2018 a ze dne 23. 5. 2018 adresované žalovanému s výzvou k úhradě předmětného dluhu, u žádné z nich ale nepředložila doklad o doručení nebo alespoň doklad o odeslání zásilky.

7. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

8. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Tyto závěry vyplývají z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně neověřila prohlášení žalovaného o jeho příjmech, ani o jeho výdajích, pouze prověřila žalovaného v dostupných registrech. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neověřila úvěruschopnost žalovaného a smlouvu o úvěru proto posoudil jako absolutně neplatnou. Na tomto závěru nemění nic poměrně nízká úvěrová částka, neboť podle názoru soudu řádný hospodář musí řádně dbát i těchto malých finančních obnosů. Pokud se žalobkyně pouze smířila bez dalšího s tvrzením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nepostupovala řádně ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a v souladu s aktuální soudní judikaturou je proto nutno smlouvu o úvěru považovat za absolutně neplatnou.

9. Soud mohl posoudit danou věc pouze z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení §§ 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému podle předložených dokladů byla poskytnuta částka 2 500 Kč a pouze v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

10. Úrok z prodlení je žalovaný povinen platit až ode dne 25. 5. 2021 za celou dobu až do úplného zaplacení dluhu. Žalobkyně nedoložila, že by dříve vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, proto soud považoval za řádnou výzvu až žalobu podanou v této právní věci, která byla žalovanému doručena dne 17. 5. 2021 (za použití fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. nastala uplynutím 10 dnů od uložení zásilky na poště, tj. 10 dnů po uložení zásilky 7. 5. 2021). Žalovaný je povinen podle ustanovení § 1958 občanského zákoníku splnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ sice občanský zákoník nedefinuje, z obsahu komentáře k zákonu ([příjmení] komentáře. Občanský zákoník. [příjmení] [příjmení] a kol., vydaný Nakladatelstvím C.H. Beck v roce 2015, komentáře k §§ 1958 a 1959) je ale nutno dovodit, že tento pojem znamená delší dobu plnění než pojem„ ihned“ definovaný v ustanovení § 1959 občanského zákoníku jako doba 5 dnů, proto by měl být žalovaný zavázán k plnění bez zbytečného odkladu v době do 7 až 10 dnů po výzvě věřitele. V daném případě, s ohledem na nevelkou částku dluhu a dlouhou dobu, která uplynula od data poskytnutí této částky, soud považuje za dostatečnou lhůtu 7 dnů od doručení výzvy. Pokud tedy první výzva byla doručena až v rámci žaloby doručené soudem dne 17. 5. 2021, pak měl žalovaný plnit do 7 dnů, tj. do 24. 5. 2021, a od 25. 5. 2015 je v prodlení s plněním. Výše úroku je soudu známa z jeho úřední činnosti a činí 8,25 % ročně.

11. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nebyla v řízení procesně úspěšná a právo na náhradu nákladů jí nepřísluší. Žalovanému podle obsahu spisu náklady spojené s tímto řízením nevznikly.