17 C 87/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 111 886,67 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 56 317 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 56 317 za dobu od 8. 12. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>- částky 55 569,67 Kč</b> <b>- úroku ve výši 15,49 % ročně z částky 101 731,79 Kč za dobu od 25. 10. 2021 do 22. 1. 2022,</b> <b>- úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 101 731,79 Kč za dobu od 23. 1. 2022 do zaplacení,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 111 886,67 Kč za dobu od 26. 10. 2021 do 7. 12. 2021,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 55 569,67 Kč za dobu od 8. 12. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 19. 3. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 111 886,67 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že je právním nástupcem [právnická osoba] s.r.o., která poskytovala finanční produkty pod značkou Zonky. Každá úvěrová žádost prochází standardizovaným schvalovacím procesem, jehož nedílnou součástí je sada automatických kontrol, včetně dotazu do úvěrových registrů, a výpočet kreditního skóre klienta. Kreditní skóre, vypočtené pomocí logistické regrese, vyjadřuje pravděpodobnost, že klient bude řádně splácet poskytnutý úvěr a v rámci schvalovacího procesu slouží k určení rizikovosti klienta. Na základě projektu fúze ze dne 4. května 2021 došlo k fúzi sloučením [právnická osoba] bank a.s., se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto nástupnické společnosti, se [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto společnosti zanikající. Jmění zanikající [právnická osoba] s.r.o. přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba] dne 1. 12. 2021, kdy došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 28. 11. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru č. 1004230473, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 11. 2018 finanční prostředky ve výši 122 500 Kč (po započtení poplatku za poskytnutí úvěru) a povinností žalovaného bylo poskytnutou částku vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku v 84 měsíčních splátkách po 2 607 Kč (vyjma poslední splátky). Ve smlouvě si strany ujednaly roční smluvní úrok ve výši 15,49 %, dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 500 Kč a měsíční pojistné ve výši 168 Kč. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale informace poskytnuté žalovaným ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti deklarují mimo jiné výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, způsob bydlení, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je verifikace příjmu žadatele. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Tento postup posvětil i Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 1As 30/2015, kdy označuje právě výpisy z účtu žadatele jako jeden ze způsobů, jakým by měl poskytovatel úvěru dostát požadavku na vynaložení odborné péče při ověřování tvrzení žadatele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Stejně jako příjem, tak i výdaje žadatele jsou v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti verifikovány. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 žalobkyně využívá pro ověření výdajů sdělených dlužníkem státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, upravené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Spolu s údaji o životním minimu využívá žalobkyně i údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem využívaným pro verifikaci výdajů je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně takto zjišťuje platby za další závazky žadatele, jeho celkové úvěrové zatížení a platební morálku. [příjmení] úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a registru [příjmení]. Žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry bez zajištění, institutu ručitelství nebo spoludlužnictví jiné osoby. Při posuzování úvěruschopnosti proto vždy předpokládá plnění ze strany dlužníka podle řádného splátkového kalendáře. Dlužník má po dobu trvání smlouvy zároveň právo kdykoli provést částečné nebo úplné mimořádné splacení úvěru, a to zcela bezplatně. Co do výše příjmů žalovaného, vycházela žalobkyně ze žalovaným tvrzených údajů a tyto v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR důkladně ověřila na základě podkladů, které jí žalovaný předložil. Co do výdajů porovnala žalobkyně výši výdajů uvedenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima. Ohledně případných dalších závazků žalovaného vycházela žalobkyně jednak z tvrzení žalovaného a nad rámec těchto tvrzení čerpala i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru [příjmení]. Tímto postupem žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála povinnostem podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného se závěrem, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnostech žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. V části 5. smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno, že v případě, že žalovaný poruší svou povinnost řádně splácet a neuhradí 2 měsíční splátky po sobě, nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, bude žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy a 2 měsíce za sebou neuhradil splátku (splátky za měsíce 07/ 2021 a 08/ 2021), respektive byl v prodlení s 1 splátkou déle než tři měsíce, byl úvěr dne 25. 10. 2021 zesplatněn. V části 5. smlouvy byly dále sjednány smluvní pokuty a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaný se zavázal, že v případě, kdy se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na porušení povinností žalovaného a zesplatnění úvěru bylo žalovanému dne 25. 10. 2021 zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 111 886,67 Kč. Tato částka se skládá z 1/ dlužné jistiny ve výši 101 731,79 Kč, 2/ dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 9 150,88 Kč, 3/ smluvní pokuty ve výši 500 Kč a 4/ dlužného pojistného ve výši 504 Kč. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady: dlužné jistiny ve výši 101 731,79 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 9.150,88 Kč a dlužného pojistného ve výši 504 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhradit smluvní pokutu v celkové výši 500 Kč za pozdní úhradu splátky za měsíc červenec 2021. Dlužná částka tak ke dni podání žaloby činí celkem 111 886,67 Kč. Podle ustanovení § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení a věřitel se po něm může, mimo splnění dluhu, domáhat také zaplacení příslušenství pohledávky, a to konkrétně úroků z prodlení a nákladů právního zastoupení za úkony právní služby spojené s uplatněním nároku věřitele. Žalobkyně tedy spolu s dlužnou částkou požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ze zesplatněné dlužné částky ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení.

2. V dopise ze dne 12. 1. 2023 se žalobkyně vyjádřila k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně sdělil, že je svobodný, nevyživuje žádné dítě, je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a jeho čistý měsíční příjem činí 19 500 Kč. Tuto skutečnost si právní předchůdce žalobkyně ověřil prostřednictvím výpisu z účtu žalovaného, který mu byl předložen. Z těchto výpisů právní předchůdce žalobkyně zjistil příjmy žalovaného za období 09/2018 až 11/2018 v celkové výši 56 402 Kč. Na základě těchto příjmů byl verifikován příjem ve výši 18 800 Kč měsíčně. Verifikovaný příjem byl nižší než deklarovaný příjem, proto pro určení disponibilního příjmu žalovaného byla použita částka 18 800 Kč. Dále žalovaný sdělil své výdaje, které měly činit 8 500 K měsíčně, s tím, že částka 4 000 Kč měla připadat na bydlení v družstevním bytě a zbylá částka ve výši 4 500 Kč pak na ostatní výdaje. Tyto výdaje byly verifikovány porovnáním s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Nahlédnutím do registru klientských informací právní předchůdce žalobkyně dále zjistil, že žalovaný v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru měl jeden závazek ze spotřebního úvěru s měsíční splátkou 617 Kč a se zbývající jistinou k doplacení ve výši 1 204 Kč. Dále měl žalovaný dva závazky z kreditní karty se zbývající jistinou k doplacení ve výši 0 Kč a se zbývající jistinou ve výši 48 601 Kč a předpokládanou měsíční splátkou 2 857 Kč. Žalovaný byl kromě dotazu do registru klientských informací prověřován v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS. V registrech byl žalovaný bez negativního nálezu. Na základě údajů v registrech NRKI, SOLUS a údajů z bankovních výpisů nebylo u žalovaného identifikováno riziko exekuce. Pokud by právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z údajů, uvedených žalovaným, bylo by po odečtení výdajů ve výši 8 500 Kč od částky tvrzeného příjmu 19 500 Kč zjištěno, že žalovanému měsíčně zbývá k dispozici 11 000 Kč. Pakliže bylo v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru kalkulováno se skutečně zjištěnými či ověřenými údaji, právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovanému zbyde měsíčně k dispozici částka 8 967 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak vyhodnotil, že žalovaný bude schopen řádně hradit měsíční splátku ve výši 2 607 Kč. Výpočet částky ve výši 2 607 Kč představující měsíční splátku úvěru tak vychází z komplexního posouzení úvěruschopnosti a tato splátka byla stanovena s ohledem na to, aby žalovaný byl tuto splátku schopen měsíčně hradit. Právní předchůdce žalobkyně ke skutečnosti, že řádně posoudil úvěruschopnost dále uvádí, že žalovaný uhradil řádně celkem 25 měsíčních splátek, jak vyplývá z dokumentu„ Splátkový kalendář úvěru“ a byl tedy schopen řádně hradit 2 roky od poskytnutí úvěru. Na základě tohoto lze dovodit, že příčina důvodu aktuálního nesplácení dluhu vznikla až po poskytnutí úvěru a nesouvisí s ekonomickou a sociální situací, ve které se žalovaný nacházel v období před poskytnutí úvěru a v době poskytnutí úvěru. Žalovaný tedy byl objektivně schopen v době poskytnutí úvěru dostat svým povinnostem. K tvrzení žalobkyně dále viz [příjmení] [jméno], Jemelka [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno]. Zákon o spotřebitelském úvěru, 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, strana 436, podle kterého:„ i toto ustanovení bylo do zákona vloženo pozměňovacím návrhem Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny a cílem bylo opět předcházet případům, kdy bude platnost smlouvy zpochybňována ryze formalisticky a navíc s dlouhým časovým odstupem. Je třeba dát Rozpočtovému výboru za pravdu v tom, že u úvěrů na bydlení se zpravidla skutečnost, že úvěruschopnost spotřebitele byla posouzena nesprávně, projeví defaultem spotřebitele v horizontu jednoho či dvou let, v případě úvěrů jiných než na bydlení dokonce jen šest až 12 měsíců. Pokud se projeví později, bývá již příčina jiná, nejspíše pozdější ztráta zaměstnání spotřebitele a podobně.“ V souladu s ustanovením § 122 odst. 4) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požaduje úhradu smluvního úroku ve výši, která odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Dne 25. 10. 2021 došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně uplatňuje smluvní úrok z prodlení po dobu 90 dnů ode dne zesplatnění, tj. od 25. 10. 2021 do 22. 1. 2022 ve výši 15,49 % p.a. a následně ode dne 23. 1. 2022 úrok podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 8,50 %.

3. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Zásilka soudu obsahující kopii žaloby a výzvu k vyjádření byla žalovanému doručena podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. na adresu jeho trvalého bydliště dne 6. 5. 2022, kdy nastala fikce doručení. Dne 27. 12. 2022 nastala fikce doručení doplnění žaloby.

4. K ústnímu jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 17. 4. 2023, se žalovaný bez omluvy nedostavil, přestože byl řádně a včas předvolán. Předvolání k jednání mu bylo doručeno vhozením poštovní zásilky do domovní poštovní schránky podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. s fikcí doručení dne 3. 4. 2023. Za dané situace soud jednal v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., a žalovaný uzavřeli dne 28. 11. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 122 500 Kč (po započtení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 500 Kč činila celková výše úvěru 125 000 Kč), bez konkrétního účelu. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v 84 splátkách ve výši 2 607 Kč měsíčně vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 12. 2018. Ve smlouvě bylo dohodnuto placení pojistného ve výši 168 Kč měsíčně. [ulice] splatnost úvěru byla dohodnuta na den 20. 11. 2025 Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, pouze uvedený SMS kód [číslo].

6. Z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že dne 8. 11. 2021 [právnická osoba] s.r.o. sdělila žalovanému, že smlouva o hotovostním úvěru uvedeného čísla byla podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách Zonky.cz, smlouva byla podepsána kódem dne 28. 11. 202 v 13.13 hodin.

7. Z potvrzení o vyplacení úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne 28. 11. 2018 společnost [právnická osoba] převedla ze svého účtu na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku 122 500 Kč.

8. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 13. 12. 2022 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru pod č. [bankovní účet] je žalovaný. Dne 28. 11. 2018 byla na uvedený účet pod variabilním číslem 1004230473 připsána částka 122 500 Kč z účtu vedeného u [právnická osoba], [anonymizováno].

9. Z dokladu o příjmech a výdajích klienta bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vedla v evidenci příjmy žalovaného ve výši 19 500 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba] a výdaje ve výši 8 500 Kč, z toho výdaje na bydlení činí 4 000 Kč měsíčně.

10. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba] činil dne 10. 8. 2018 částku 40 227 Kč, dne 11. 9. 2018 částku 18 306 Kč a dne 10. 10. 2018 částku 17 353 Kč, to je v průměru 25 295 Kč měsíčně.

11. Z obsahu předloženého splátkového kalendáře, který neobsahuje žádné datum, bylo zjištěno, že doklad obsahuje nejen přehled předepsaných splátek úvěru, ale i potvrzení o provedení platby jednotlivých splátek včetně data a výše provedené úhrady. Celkem žalovaný uhradil na dluh částku 66 183 Kč.

12. Z dokladu„ Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru“ ze dne 25. 10. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně připomněla žalovanému, že doposud uhradil jen 25 splátek úvěru v celkové výši 66 183 Kč, další částky neuhradil ani po opakovaném telefonickém upozorňování, z toho důvodu žalobkyně zesplatnila uvedeným dopisem zbytek závazku žalovaného a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužné částky 111 886,67 Kč do 10 dnů na účet uvedený v tomto dokladu. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Podle dokladu o odeslání byla zásilka zaslána žalovanému doporučenou poštou dne 26. 10. 2021.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku žalující banky bylo zjištěno, že na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením [právnická osoba] [příjmení] a.s. se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako nástupnické společnosti se [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] jako zanikající společností. Jmění zanikající [právnická osoba] s.r.o. přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba]

14. Z obsahu předžalobní výzvy ze dne 25. 11. 2021 bylo zjištěno, že advokát žalující společnosti vyzval žalovaného k úhradě dluhu s příslušenstvím včetně nákladů řízení ve výši 132 086,20 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy na bankovní účet označený v dopise.

15. Z historie zásilky bylo zjištěno, že dne 25. 11. 2021 byla odeslána zásilka na adresu trvalého bydliště žalovaného. Po marném uplynutí úložní doby byla zásilka vrácena odesílateli zpět dne 14. 12. 2021.

16. Žaloba je důvodná pouze částečně.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalující společnost je právní nástupkyní původní věřitelky [právnická osoba] Dále bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalující [právnická osoba], s.r.o. jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Bylo rovněž prokázáno, že na základě takto uzavřené smlouvy byla žalovanému dne 28. 11. 2018 poskytnuta částka 122 500 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalobkyně v žalobě tvrdila a doložila aktuálním přehledem (viz splátkový kalendář), že žalovaný zaplatil na úhradu úvěru celkem částku 66 183 Kč. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni uhradil jakoukoliv jinou částku. Je nutno zdůraznit, že ohledně případného zaplacení dluhu nebo jeho části má žalovaný důkazní břemeno. Za situace, kdy žalovaný sám úhradu dluhu netvrdil a potažmo neprokázal, soud považoval za prokázané, že na dluh u žalobkyně zaplatil pouze částku 66 183 Kč.

18. Podle názoru soudu smlouva o hotovostním úvěru ze dne 28. 11. 2019 je neplatná s ohledem na ustanovení §§ 86 a následujících zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle soudu nebylo prokázáno, že žalující společnost dostála svým povinnostem stanoveným v uvedených ustanoveních a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na obsah rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení přezkumných povinností věřitele stanovených v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení přezkumných povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto povinnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. V daném případě žalobkyně nesplnila své povinnosti vyplývající z ustanovení §§ 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně doložila soudu pouze interní dokumenty evidující výši příjmů a výdajů žalovaného, které ale nedoložila žádnými relevantními dokumenty, kromě výpisu z účtu žalovaného, z něhož ovšem vyplývají pouze příjmy žalovaného (v jiné výši než žalobkyně tvrdí, když podle obsahu těchto výpisů průměrný měsíční výdělek žalovaného u [právnická osoba] [anonymizováno], a.s. činil za poslední tři měsíce 25 295 Kč, podle interních záznamů byl jeho příjem z pracovního poměru jen 19 500 Kč měsíčně). Žalobkyně nesplnila své povinnosti vyplývající z ustanovení §§ 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ani z toho důvodu, že nijak nezjišťovala výdaje žalovaného a vycházela pouze z ničím nedoloženého interního dokumentu obsahujícího údaje o poněkud nedůvěryhodné výši nákladů na bydlení 4 000 Kč měsíčně a o výši nákladů celkem 8 500 Kč měsíčně. Žalobkyně ani po výzvě soudu nedoložila doklady o výdajích žalovaného, které měla její předchůdkyně k dispozici při zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného, proto je soud toho názoru, že zmíněné doklady sama k dispozici při uzavírání smlouvy se žalovaným neměla. Takové zjištění příjmu žalovaného uvedeným způsobem není podle názoru soudu dostatečné zejména vzhledem k délce doby, na kterou byl úvěr poskytnut, ale také s ohledem na výši úvěrované částky. Žalovaný měl úvěr splácet po dobu 7 let ve splátkách po 2 607 Kč měsíčně. Při vysoké částce úvěru se žalobkyně měla podle názoru soudu více zabývat majetkovými poměry u žalovaného. Žalobkyni postačilo pouze tvrzení žalovaného o tom, že je zaměstnán v hlavním pracovním poměru, není ale uvedeno, odkdy tento pracovní poměr trvá a zda je uzavřen na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Lze sice namítnout, že i v případě dlouhou dobu trvajícího pracovního poměru není možno vyloučit, že tento v jakémkoliv okamžiku skončí. Na druhou stranu by ale byla zcela odlišně posouvána činnost žalobkyně jako řádného hospodáře v případě, kdy by jí žalovaný řádně doložil, že u uvedeného zaměstnavatele pracuje již dlouho a má tam pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou, oproti případu, kdy žalovaný uzavřel pracovní poměr nedlouho před učiněním žádosti o úvěr a pracovní poměr má uzavřen na krátkou dobu určitou, popř. mu stále běží zkušební doba.

20. Soud odmítl argumentaci žalobkyně, že za situace, kdy žalovaný zaplatil ve skutečnosti 25 splátek v dohodnuté výši, platil tedy dohodnuté splátky úvěru po dobu dvou let, lze dovodit, že příčina aktuálního nesplácení dluhu vznikla až po poskytnutí úvěru a nesouvisí s ekonomickou a sociální situací, ve které se žalovaný nacházel v období před poskytnutím úvěru. To, že žalovaný po určitou dobu plnil platební povinnosti odpovídající jeho závazkům ze smlouvy, nemůže vymazat popsané nedostatky, kterých se právní předchůdkyně žalobkyně dopustila při uzavírání smlouvy nebo bezprostředně předtím.

21. V daném případě ani skutečnost, že žalovaný platil po dobu dvou let poskytnutý„ úvěr“, nemůže vést soud k závěru, že by každou uhrazenou platbou v souladu s ustanovením § 2054 odst. 2 občanského zákoníku uznal svůj dluh. V daném případě žalovaný totiž plnil předem dohodnuté splátky, a v takovém případě se nedá hovořit o částečném plnění s účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. 32 Cdo 786/2009), podle kterého „...pl v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu. Jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku …“).

22. Vzhledem k tomu, že nebyly dostatečným způsobem zjišťovány příjmy ani výdaje žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná.

23. S ohledem na všechny výše popsané závěry nárok uplatněný v tomto řízení mohl být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §§ 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 122 500 Kč a v řízení bylo prokázáno, že jí doposud vrátil pouze částku 66 187 Kč. Žalovaný byl proto zavázán vrátit žalobkyni rozdílovou částku 56 317 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % z dlužné částky ročně podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán s účinností ode dne 8. 12. 2021 do zaplacení, když původní lhůta k plnění a z toho vyplývající splatnost podle neplatně uzavřené smlouvy o úvěru nemohla být soudem akceptována, proto splatnost dluhu nastala až v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou doporučeně žalovanému dne 26. 10. 2021. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 10. 2021 (třebaže se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla následujícího dne 26. 10. 2021 odeslána jako doporučená zásilka na úředně evidovanou adresou pobytu žalovaného. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 29. 10. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 10 dnů, tj. do 7. 11. 2021, žalovaný je proto v prodlení od následujícího dne 8. 11. 2021. Od tohoto dne je žalovaný povinen platit úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně, když žalobním požadavkem byl soud podle ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán a nemohl přiznat úrok ve vyšší částce, než bylo žalováno. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti a odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, když se jedná o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pokud žalobkyně požadovala zaplacení úroků z prodlení již od dřívějšího data, soud její požadavek také zamítl, s ohledem na shora uvedené, neboť se žalovaný dostal do prodlení až po doručení písemné výzvy k úhradě obsahující lhůtu deseti dnů k úhradě.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Při posuzování procesního úspěchu či neúspěchu soud přihlédl k příslušenství žalované částky, přičemž v případě požadavku na úhradu úroků na dobu neurčitou soud vycházel ze šedesátinásobku měsíčního plnění.