17 C 88/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci manžela: Ahmad Elyas Safi, narozený 23. 3. 1989 státní občan Afghánistánského islámského státu trvale bytem Velká Hradební 2049/57, 400 01 Ústí nad Labem 1 toho času bytem Karla Čapka 2440/42, 415 01 Teplice a manželky: Zainab Safi, narozená 26. 7. 1994 státní občanka Afghánistánského islámského státu toho času neznámého pobytu zastoupená opatrovníkem, advokátem JUDr. Martinem Schulhauserem sídlem Karola Śliwky 125/20, 733 01 Karviná o rozvod manželství

I. Manželství účastníků: , jméno FO, a , jméno FO, , rozená Arbabzada, uzavřené dne , datum, v Kábulu v Afghánském islámském státu, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel podal ke zdejšímu soudu dne , datum, návrh, kterým se domáhal rozvodu manželství uzavřeného s paní , jméno FO, Arbabzada dne , datum, v Kábulu. Svůj návrh odůvodnil tím, že manželství považuje za pouze formální svazek dvou lidí, kteří nemají k sobě žádný citový vztah, s manželkou společně nekomunikují, manžel ani neví, kde se v současné době manželka nachází. Manželství účastníků je bezdětné, oba jsou státními občany Afghánistánu, manžel na území České republiky pobývá od , datum, , kdy mu bylo uděleno povolení k trvalému pobytu, manželka na území České republiky pobývala od , datum, . Podle informací manžela se jeho manželka v současné době na území České republiky již nezdržuje. Manželství účastníků bylo zpočátku bezkonfliktní. Vztah mezi manžely se začal narušovat poté, kdy manželka prodělala potrat, její psychická nestabilita se projevovala i v jejím chování, začala být žárlivá, kontrolovala manžela, vyhrožovala mu sebepoškozením, po posledním konfliktu mezi účastníky se manžel od , datum, několik dnů nezdržoval v místě bydliště, v mezidobí se manželka ze společné domácnosti odstěhovala společně se zlatými šperky, které jsou ale vlastnictvím pouze manžela, manželka ve společném bydlišti zanechala sbalená zavazadla s oděvy a se vzkazem pro svoji známou paní , jméno FO, , aby tyto věci převzala a odnesla ze společného bytu. Zpočátku manželka komunikovala s manželem prostřednictvím tlumočníka a své jmenované známé. Následně se manžel dozvěděl od příslušníků manželčiny rodiny v Afghánistánu, že manželka by se měla pohybovat na území Německa, tuto informaci manžel nemá ověřenou a skutečné místo pobytu manželky nezná. Od jejího odchodu z domácnosti v srpnu 2021 s ní v přímém kontaktu nebyl.

2. Manžel se k věci vyjádřil dále v dopise z , datum, , kdy uvedl, že stále nemá žádné informace o pobytu své manželky. Manžel v současné době nemá jinou možnost rozvodu manželství, než žádat o toto rozhodnutí soud v České republice. V Afghánistánu se již dlouhodobě nezdržuje, podle informací rodiny v Afghánistánu nežije ani jeho manželka, pro rozvod v Afghánistánu je rovněž nutná přítomnost obou stran, manžel se ovšem momentálně do Afghánistánu obává cestovat z důvodu nepříznivé bezpečnostní situace a bojí se o svůj život a zdraví. Z tohoto důvodu také z Afghánistánu dříve odešel. Z důvodu neznámého pobytu byl manželce ustanoven procesní opatrovník podle § 29 odst. 3 o. s. ř. usnesením ze dne , datum, č. j. 1788/2022-49, které nabylo právní moci dne , datum, .

3. Opatrovník manželky se k věci vyjádřil v přípise ze dne , datum, . Uvedl, že manželka , jméno FO, je stále neznámého pobytu, s ohledem na tuto skutečnost nebude možné provést její výslech u soudu. Její postoj k návrhu na rozvod manželství taktéž není znám. K návrhu na rozvod manželství jako opatrovník manželky nesouhlasil a navrhoval soudu, aby jej zamítl. Je v zájmu manželky, aby manželství dále trvalo. Navrhl, aby bylo aplikováno podle § 50 odst. 5 zákona o mezinárodním právu soukromém české právo, jelikož afghánské právo připouští rozvod pouze za podmínek mimořádně tíživých, jak je ostatně uvedeno i ve sdělení Ministerstva spravedlnosti k této věci.

4. Z dokladů o pobytu manžela bylo zjištěno, že dne , datum, uzavřel pracovní smlouvu na pracovní místo kuchaře u zaměstnavatele , tituly před jménem, Azzulaha , jméno FO, v , adresa, , z předložené smlouvy o nájmu vyplývá, že manžel uzavřel smlouvu o nájmu bytu číslo jedna v domě č. p. 1782 na , adresa, - , právnická osoba, . Smlouva byla uzavřena dne , datum, . Podle obsahu evidenčního listu pro výpočet měsíčních úhrad z bytu bylo zjištěno, že s účinností od , datum, byla manželovi předepsána k úhradě za bydlení částka , částka, měsíčně.

5. Ze zprávy ředitelství služby cizinecké policie z , datum, vyplývá, že manželka , jméno FO, měla na území České republiky přechodný pobyt dlouhodobý, povolený za účelem soužití rodiny do , datum, , dne , datum, podala žádost o prodloužení pobytu, tato jí nebyla povolena rozhodnutím ze dne , datum, . Poslední známá adresa nahlášená manželkou od , datum, byla v , adresa, na ubytovně společnosti , právnická osoba, Podle sdělení Slezské Diakonie v Havířově s paní , jméno FO, bylo pracováno v roce 2021 v návaznosti na vykázání násilné osoby ze společného obydlí, v té době jmenovaná bydlela na adrese , adresa, - , právnická osoba, . Podle sdělení Ministerstva vnitra České republiky ze dne , datum, manželka nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu, poslední dlouhodobý pobyt byl ukončen dne , datum, zrušením oprávnění k pobytu.

6. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne , datum, bylo jištěno, že státním náboženstvím zakotveným v ústavě je Islám, žádný zákon nemůže tomuto náboženství odporovat. Oficiálně vydávané právní předpisy se střetávají s místním zvykovým právem, které je samostatným pramenem práva, podobně státní soudy se střetávají s místními rodovými shromážděními, která rozhodují podle zvykového práva a plní roli nestátních soudů, které jsou řízeny přímo Talibanem. Takto roztříštěný systém se odráží i v právu a rodinném právu obzvláště. Rodinné právo Afghánistánu stojí na třech pilířích: kodifikovaném právu, islámském právu a zvyklostech. To působí nejednotnost v posuzování věcí. I po islámské revoluci platí stále notně pozměněný Občanský zákoník z roku 1977; podle jeho článků 1 a 2 všude tam, kde se uplatní ustanovení tohoto zákona, je nepřípustná jeho samostatná interpretace, kromě islámské. V případě, že ustanovení zákona chybí, rozhoduje soud podle zásad hanífovské právní školy podle učení sharia nebo v případě, že tyto chybí, podle zvykového práva. Přitom ale muslimská náboženská společenství mohou v souladu s články 131 a čl. 54 nové Ústavy z roku 2004 použít vlastní rodinně právní pravidla. Zvyklostní pravidla hrají v rodinných vztazích důležitou roli, např. ve věci ceny nevěsty, zasnoubení apod. Islámské právo pro Šíity muslimského vyznání je soustředěno v Zákoně o osobním statutu Šíitů z , datum, . Afgánské právo zná kromě smrti jednoho z manželů další 4 druhy ukončení manželství, které upravují články 132-197 Občanského zákoníku: 1. zrušení (faskh), 2. zavržení (zapuzení) (talaq), 3. rozvod po vzájemné dohodě (khol) a 4. soudní rozvod (tafriq). , právnická osoba, ./ Ke zrušení (anulování) manželství dochází tehdy, jestliže byla již v době uzavření manželství dána překážka, pro kterou nelze uzavřít manželství. Dále z důvodu šílenství a mentální nedostatečnosti nebo pro poskytnutí menšího než řádného věna. Zrušení manželství se děje soudním rozhodnutím s účinky ex nunc (články 132-134 OZ). Ad 2./ Zapuzení se děje podle afgánského OZ (čl. 135-175) i podle šíitského Zákona o osobním statutu Šíitů z , datum, (čl. 140, 142-154) jednostranným jednoznačným ústním prohlášením manžela bez uvedení důvodu. Může se uskutečnit osobně nebo může být manžel zastoupen. Není nutná asistence soudu, ale oba manželé mají povinnost to nahlásit příslušným úřadům. Zapuzení lze provést i e-mailem, přes sociální média, SMS nebo telefonem, ale k platnosti je třeba pro Šíity svědka, který by to dosvědčil. Právní úprava je v obou předpisech srovnatelná. Rozlišuje se odvolatelné a neodvolatelné zapuzení. Každé má jiné účinky a předpoklady. Ad 3./ Podle čl. 156 odst. 1 afgánského OZ poskytne manžel rozvod jako výměnu za poskytnutí majetkových hodnot manželkou. Jde o vzájemnou transakci obou manželů. Musí jít o slovní nebo jinými způsoby vyjádřené sdělení ke vzájemnému rozvodu, které musí splňovat dané podmínky v čl. 156-175 OZ. Ad 4./ Žena může dosáhnout rozvodu ve 4 případech: a) rozvod kvůli vadě manžela (čl. 176-182 ZO). Tato vada se vztahuje na nevyléčitelnou fyzickou nebo duševní nemoc manžela. Má účinky neodvolatelného zapuzení, b) rozvod pro škodu (čl. 183-190 ZO). Jde o případy neúnosného pokračování manželství z důvodu psychického nebo fyzického poškození ženy. Toto poškození by mělo být prokázáno, c) rozvod pro neposkytnutí výživného manželem (čl. 191-193 OZ). Má účinky odvolatelného zapuzení, d) rozvod pro bezdůvodnou nepřítomnost manžela (čl. 194-197 OZ). Nepřítomnost musí trvat nejméně 3 roky. Má účinky odvolatelného zapuzení. Šíitský zákon o osobním statutu Šíitů umožňuje i soudní rozvod, ale pouze působí-li shora uvedené okolnosti neakceptovatelnou tvrdost pro manželku (čl. 141 odst. 1 a 2). Za takové vážné případy se považuje, když se manžel minimálně po dobu roku zřekne manželského soužití, požívá-li drogy nebo alkohol, je-li odsouzen za trestný čin, zneužívá-li ženu, choroba manžela. V takovém případě musí být učiněn 2 rozhodci pokus o usmíření manželů. Rozhodcem je osoba z příbuzenství manželů. Pokud jde o afgánské kolizní hmotné normy, jsou soustředěny v čl. 16-35 afgánského OZ. Účinky manželství a majetkové poměry manželů se řídí domovským právem manžela k okamžiku uzavření manželství (čl. 20 odst. 1 OZ). Analogicky se zapuzení a soudní rozvod řídí domovským právem manžela k okamžiku podání žaloby nebo zapuzení (čl. 20 odst. 2 a 3 OZ). Je-li jeden z manželů v okamžiku uzavření manželství afgánským občanem, požívá ve všech případech afgánské právo přednost (čl. 23 OZ). S ohledem na skutečnost, že afgánské právo rozvod připouští za okolností mimořádně tíživých, Ministerstvo spravedlnosti upozornilo na ustanovení § 50 odst. 2 ZMPS, podle kterého má-li alespoň jeden z manželů , právnická osoba, obvyklý pobyt, může soud použít na rozvod české právo.

7. Z účastnické výpovědi manžela u jednání dne , datum, soud zjistil, že manžel již dříve pracoval v České republice. Se svojí manželkou byl zasnouben, proto se vrátil do Afghánistánu, kde uzavřeli sňatek a dva dny po sňatku oba přijeli znovu do České republiky. Nejprve žili ve společné domácnosti v Teplicích, později v , adresa, , žili spolu asi 2 roky. Ze společné domácnosti odešla manželka, která manžela obvinila z napadení. Věc nejprve řešila policie, kde byl zadržen na 48 hodin, poté mu byl uložen zákaz vstupu do bytu na 40 dnů a po návratu zjistil, že se manželka vystěhovala. Od té doby ji neviděl. Snažil se ji kontaktovat prostřednictvím její rodiny v Afghánistánu, později i oni přestali komunikovat. Manžel byl za napadení odsouzen zdejším soudem, kdy byl vydán trestní příkaz, kterým byl uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování. Byl mu za to uložen peněžitý trest, který zaplatil. Tehdy chtěl mít záležitost za sebou a žádné odvolání nebo odpor proti trestnímu příkazu nepodával. Nemá zájem o obnovení soužití s manželkou.

8. Podle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.

9. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který rozvod manželství nedovoluje anebo jej připouští jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu, jestliže alespoň jeden z manželů je státním občanem České republiky nebo alespoň jeden z manželů má v České republice obvyklý pobyt.

10. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, Pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.

11. Podle ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis , právnická osoba, něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.

12. Podle ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jsou-li manželé cizinci a žalovaný nemá obvyklý pobyt v České republice ani v jiném členském státě , právnická osoba, a ani není občanem členského státu , právnická osoba, a nemá domicil ve Spojeném království Velké Británie a , adresa, Irska nebo v Irsku, je pravomoc českých soudů ve věcech uvedených v odstavci 1 dána, jestližea) oba manželé měli v České republice obvyklý pobyt a žalobce má ještě obvyklý pobyt v České republice,b) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a druhý manžel se připojil k návrhu, neboc) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a měl tento obvyklý pobyt nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před podáním žaloby.

13. Vzhledem ke skutečnosti, že oba účastníci jsou státními občany Afghánistánu, bylo nutno se v prvé řadě zabývat otázkou, zda pro rozhodnutí o rozvodu jejich manželství je dána pravomoc soudů České republiky, potažmo pravomoc Okresního soudu v , adresa, , a jaké kolizní právo je nutno v daném řízení aplikovat. Při absenci dvoustranné právní úmluvy a při neexistenci mnohostranné úmluvy, která by zavazovala oba dotčené státy, Okresní soud v , adresa, postupoval podle ustanovení § 47 odst. 2 písm. c/ zákona o mezinárodním právu soukromém, které je citováno výše a podle kterého je dána pravomoc českých soudů ve věci rozvodu manželství za situace, kdy žalobce má obvyklý pobyt v České republice a měl tento obvyklý pobyt po dobu nejméně jednoho roku bezprostředně před podáním žaloby. Na žádost soudu Ministerstvo spravedlnosti České republiky zpracovalo zprávu o možnostech aplikace afghánského práva. Podle závěrů uvedeného ústředního orgánu je prakticky nemožné aplikovat afghánské rodinné právo v mezích a podmínkách, které jsou dány českým soudům. Soud proto postupoval podle výše uvedeného § 50 odst. 2, zákona o mezinárodním právu soukromém, a postupoval dále podle příslušných ustanovení českého právního řádu.14. , právnická osoba, s ustanovením § 389 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, soud upustil od výslechu manželky, neboť by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi. Výše je popsáno, že manželka dlouhou dobu nežije s manželem ve společné domácnosti, manžel o ní nemá žádné informace, podle posledního sdělení Ministerstva vnitra ČR manželka nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu, poslední dlouhodobý pobyt byl ukončen dne , datum, zrušením oprávnění k pobytu.

15. V řízení bylo prokázáno na základě předloženého oddacího listu účastníků, účastnické výpovědi manžela, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v Kábulu, v hlavním městě Afghánistánu a doposud trvá. Účastníci spolu nežijí jako manželé nejméně po dobu dvou let a o obnovení společného soužití žádný z nich nemá zájem; tuto skutečnost potvrdil manžel u jednání u soudu výslovně a manželka toto potvrdila svým jednáním, když odešla ze společné domácnosti a dlouhou dobu se s manželem sama nijak nekontaktovala. Manžel svoji manželku napadl, byl za toto jednání pravomocně odsouzen v trestním řízení vedeném u tohoto soudu. Manželství účastníků je bezdětné.16. , právnická osoba, s ustanovením § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, soud manželství účastníků rozvedl. Účastníci spolu nejméně dva roky nežijí jako manželé a obnovení soužití minimálně manžel výslovně vylučuje. Nelze předpokládat, že by účastníci společné soužití obnovili, naopak je možno uzavřít, že jejich soužití je hluboce a trvale rozvráceno. Manželka odešla bez předchozího upozornění ze společné domácnosti již před více než dvěma lety a o obnovení soužití sama neprojevila žádný zájem, s manželem se nijak nekontaktovala. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje po provedeném dokazování jednak v tom, že manžel byl za nevhodné chování vůči manželce pravomocně odsouzen, a také v tom, že manželka opustila společnou domácnost a možnost obnovení soužití tak vlastně sama vyloučila. Při rozhodování soud přihlédl ke skutečnosti, že účastníci nemají nezletilé děti.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 23 zák. č. 292/2013 Sb. Zásadně v řízení o rozvod účastníci toto právo nemají, navíc se manžel výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení a manželce podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením náklady nevznikly.