17 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 400 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 2 400 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 20. 8. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení:</b> <b>- částky 12 600 Kč,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 20. 7. 2021 do 19. 8. 2021,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 7 600 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 20. 8. 2021 do zaplacení,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 2 400 Kč ve výši 1,5 % ročně za dobu od 20. 8. 2021 do zaplacení,</b> <b>- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 597,26 Kč,</b> <b>- kapitalizovaného úroku ve výši 1 000 Kč,</b> <b>- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 25. 11. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 597,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 000 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a se smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že předmětnou pohledávku nabyla od původní věřitelky, společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Jmenovaná společnost uzavřela se žalovanou dne 5. 9. 2018 smlouvu o úvěru č. 51518-0662, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, tuto částku žalovaná v den podpisu smlouvy převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 8 600 Kč. Dlužnou částku včetně uvedeného poplatku se zavázala zaplatit v měsíčních splátkách po 1 328,57 Kč, první splátku měla uhradit do 1 měsíce od podpisu smlouvy, celková splatnost dluhu nastala dne 5. 11. 2019. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení, s ohledem na osobu žalované, zaplacení nesplacené jistiny ve výši pouze 10 000 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 100 Kč, nesplaceného poplatku za správu úvěru ve výši 200 Kč, nesplaceného poplatku za hotovostní inkaso splátek 700 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 597,26 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaná uhradila na dluh celkovou částku 7 600 Kč, celá tato částka byla zaúčtována na úhradu smluvního příslušenství.

2. Žalovaná se k žalobnímu požadavku nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště v [obec] [obec], [ulice a číslo], kam jí soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vyvěšení sdělení o uložení zásilky na úřední desce soudu. Fikce doručení nastala dne 23. 5. 2022.

3. K ústnímu jednání, které bylo nařízeno na den 29. 6. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil dopisem ze dne 25. 5. 2022. Žalovaná svoji neúčast u jednání neomluvila. Za této situace soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když bylo možno rozhodnout na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. V daném řízení bylo na základě obsahu smlouvy o úvěru ze dne 5. 9. 2018 č. 51518-0662 zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Úvěrující společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, žalovaná se zavázala uhradit úvěrující společnosti kromě jistiny ve výši 10 000 Kč také celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 600 Kč. Celkovou částku 18 600 Kč se žalovaná zavázala splatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328,57 Kč, kdy první splátka se stává splatnou do 1 měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka se stává splatnou do 1 měsíce od splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpis žalované, a také její výslovné prohlášení, že od úvěrující společnosti skutečně převzala v hotovosti částku odpovídající celé výši spotřebitelského úvěru. Z předložené žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 5. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájemním bytě, má v péči 1 nezletilé dítě, je t. č. na rodičovské dovolené, v domácnosti jsou dvě výdělečně činné osoby. Její příjem tvoří dávky státní sociální podpory v celkové výši 13 566 Kč měsíčně. Pokud se jedná o výdaje, žalovaná uvedla náklady na bydlení spolu s náklady na energie ve výši 9 000 Kč měsíčně, náklady na stravu 2 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 500 Kč měsíčně, průměrné měsíční výdaje pak uvedla ve výši 7 816 Kč Ani po výzvě soudu nebyly předloženy žádné doklady, které měla věřitelka k dispozici ohledně majetkových poměrů žalované v době uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] jako prodávající a [právnická osoba] jako kupující bylo prokázáno, že předmět smlouvy je prodej a koupě části závodu prodávající společnosti, a to té části závodu, která sestává mimo jiné z veškerých úvěrových smluv prodávající včetně souvisejících pohledávek a dluhů, na jejichž základě prodávající poskytnul úvěry svým klientům; seznam pohledávek tvoří přílohu č. 2 k uzavřené smlouvě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 7. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek uvedených v seznamu, který byl soudu předložen a který obsahuje i pohledávku za žalovanou. Původní věřitelka dopisem ze dne 5. 8. 2021 oznámila žalované postoupení pohledávky na žalující společnost, dopis byl zaslán doporučenou poštou na adresu žalované v [obec], [ulice a číslo], která byla v minulosti adresou trvalého pobytu žalované a je také uvedena jako adresa bydliště ve smlouvě o úvěru (ve smlouvě je ale uvedena jiná korespondenční adresa žalované, a to v [obec], [ulice a číslo]). K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána také prostřednictvím advokáta předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021, zásilka byla doporučeně zaslána žalované dne 20. 10. 2021 na adresu v [obec], [ulice a číslo]. Soud považoval za prokázané na základě sdělení samotné žalobkyně, že žalovaná uhradila na dluh částku 7 600 Kč.

5. Žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná.

6. Žalobkyně je v daném soudním řízení aktivně věcně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

7. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce (ve smlouvě je nesprávně uvedeno, že jde o úvěr) ve smyslu § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., žalovaná podle smlouvy převzala půjčenou částku 10 000 Kč v hotovosti a zavázala se ji vrátit v dohodnutých splátkách spolu se sjednaným úrokem a konkrétní částkou na sjednaných poplatcích. Dluh měl být zaplacen nejpozději do 5. 11. 2019. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh uhradila jakoukoliv částku, proto soud považoval za prokázané na základě tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila na dluh celkem částku 7 600 Kč.

8. Soud ovšem konstatuje, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ze dne 5. 9. 2018 je absolutně neplatná, k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem popsaným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice zabraňují vnitrostátním úpravám, podle nichž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době. Žalobkyně předložila soudu pouze žádost žalované o úvěr, ale nijak nedoložila, že by úvěrující společnost jakkoli ověřovala neúplné údaje uváděné žalovanou v žádosti o úvěr. Ani po výzvě soudu žalobkyně nepředložila doklady, které měla věřitelka k dispozici ohledně majetkových poměrů žalované v době uzavírání smlouvy o úvěru. Kromě toho, že právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna údaje uvedené žalovanou prověřit, již samotné údaje obsažené v žádosti žalované a jejich akceptace věřitelkou vedou soud k údivu a k závěru, že věřitelka přistupovala ke své zákonné povinnosti velmi ledabyle. Žalovaná uvedla výši nákladů na bydlení, tj. nájemné a cenu energií, ve výši 9 000 Kč měsíčně, výdaje na stravu ve výši 2 000 Kč měsíčně a ostatní nespecifikované výdaje 500 Kč měsíčně, již jen součet uvedených položek činí 11 500 Kč měsíčně, nicméně průměrné měsíční výdaje žadatelka uvádí ve své žádosti o úvěr ve výši 7 815 Kč. Také výdaje na stravu ve výši 2 000 Kč měsíčně za situace, kdy v domácnosti bydlí kromě žalované také další výdělečně činná osoba a jedno nezletilé dítě, považuje soud za nesmysl. Žalovaná uvedla v žádosti, že příjem domácnosti tvoří pouze rodičovský příspěvek a příspěvek na bydlení v celkové výši 13 566 Kč měsíčně. I když v domácnosti žije další dospělá osoba, tak podle údajů v žádosti žalované tato nemá k dispozici žádný vlastní příjem. Je nasnadě, že po odečtení soudem uváděných výdajů 11 500 Kč měsíčně z celkového příjmu 13 566 Kč měsíčně zbude pro úhradu potřeb rodiny pouze 2 066 Kč měsíčně a takový disponibilní zůstatek příjmu zcela jistě neodůvodňuje závěr, že žalovaná je schopna hradit splátky úvěru ve výši 1 300 Kč měsíčně.

9. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, jak je výše popsáno, je možno o požadovaném nároku rozhodnout pouze jako o nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Podle textu uzavřené smlouvy žalovaná skutečně převzala v hotovosti od původní věřitelky celou částku úvěru, tj. 10 000 Kč. Bylo ovšem také prokázáno na základě žalobního vyjádření samotné žalobkyně, že žalovaná již dobrovolně uhradila částku 7 600 Kč. Dluh žalované tak trvá ve výši 2 400 Kč a soud žalovanou zavázal k úhradě právě takové částky společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. ve výši 8,5 % ročně za dobu od 20. 8. 2021 do zaplacení.

10. Ve zbývající částce, tj. co do zbývající jistiny dluhu ve výši 7 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, byla žaloba zamítnuta. S ohledem na výše uvedené závěry o bezdůvodném obohacení žalované je nutno vzít v úvahu, že žalovaná se bezdůvodně obohatila jen o částku 10 000 Kč, která jí byla původní věřitelkou poskytnuta. Částku 7 600 Kč jí žalovaná již vrátila, proto v této části musela být žaloba zamítnuta. Smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč, ale i veškeré smluvní úroky a ve smlouvě dohodnuté náklady na vymáhání dluhu, jsou nároky vyplývajícími ze smlouvy. Za situace, kdy smlouva o zápůjčce není platná, nemohou být platná ani tato jednotlivá ujednání, proto soud v rozsahu těchto dílčích požadavků žalobu rovněž zamítl.

11. Žalovaná byla prokazatelně požádána o vydání bezdůvodného obohacení v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, která byla dne 9. 8. 2021 odeslána jako doporučená zásilka na úředně evidovanou adresu pobytu žalované. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 12. 8. 2021. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měla žalovaná platit do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy by splatnost dluhu nastala již dávno a žalovaná o tomto svém dluhu a povinnosti jej uhradit nepochybně věděla. Doba 7 dnů od doručení výzvy tedy nastala dne 19. 8. 2021 a žalovaná je v prodlení od následujícího dne 20. 8. 2021. Od tohoto dne je žalovaná povinna platit úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti.

12. Pokud žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení již ode dne 20. 7. 2021, byl její požadavek co do období od 20. 7. 2021 do 19. 8. 2021 jako nedůvodný podle argumentů uvedených v předchozím odstavci zamítnut. Dále byl zamítnut požadavek žalobkyně na úhradu úroku z prodlení ve vyšší výši, než vyplývá z právních předpisů, tedy nad 8,5 % ročně.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastnic podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně v řízení byla méně procesně úspěšná a právo na náhradu nákladů jí nepřísluší. Žalované podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením náklady nevznikly.