18 C 193/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 38 868,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 868,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 616,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 828,42 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 406,08 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 24 406,08 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 677,60 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 2. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 868,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 16. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 874 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 12 300 Kč. Pohledávka byla ke dni 5. 1. 2021 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 25. 1. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 26. 9. 2024 žalobkyně doplnila svá tvrzení o skutečnost, že žalovaný dne 22. 11. 2019 svůj dluh ze smlouvy ve výši 44 916,03 Kč písemně uznal.

4. Podáním ze dne 23. 12. 2024 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalovaného byla doložena prostřednictvím pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek a právní předchůdkyně žalobkyně si žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 9. 1. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 16. 3. 2019 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši 18 379 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 40 000 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 4 900 Kč. Uvedl, že žije ve vlastním bytě či domě, je ženatý a má jednu vyživovací povinnost.

7. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 16. 3. 2019 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností , právnická osoba, a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 51 715 Kč, a to v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 874 Kč.

8. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na zápůjčku č. , hodnota, uhradil celkem 12 300 Kč.

9. Z uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne 22. 11. 2019 se podává, že žalovaný uznal svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, v celkové výši 44 916,03 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.

11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.

12. Výzvou k plnění ze dne 25. 1. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 73 270,50 Kč, a to do 9. 2. 2024.

13. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

14. Žalovaný svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně co do důvodu i výše písemně uznal dne 22. 11. 2019. Platí, že pokud je závazek uznán, neznamená to samo o sobě, že existuje. Neexistující dluh nemůže být z povahy věci předmětem uznání (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 29 Cdo 1584/2000), nicméně s ohledem na vyvratitelnou právní domněnku § 2053 o. z. bude na dlužníkovi, aby tuto neexistenci prokázal (k tomu viz komentář k § 2053 in: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024).

15. Na žalovaného tedy přešlo důkazní břemeno ohledně případné neexistence předmětného závazku. Žalovaný byl však v tomto řízení zcela pasivní.

16. S ohledem na uvedené bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen zcela úspěšné žalobkyni, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 7 677,60 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 555 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) v celkové výši 1 500 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., platné do 31. 12. 2024, je sazba za jeden úkon právní služby 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., platné do 31. 12. 2024, odměnu za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 9. 1. 2025) v celkové výši 2 660 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 38 868,69 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 2 660 Kč, 1 režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 1 062,60 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

18. Soud nepřiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení odměnu za písemné podání ze dne 17. 12. 2024 (doplnění žaloby), neboť se nejedná o účelný úkon, když za situace, kdy by byla ze strany žalobkyně podána perfektní žaloba, nebyla by zapotřebí její doplnění. Takové náklady řízení pak nemůžou jít k tíži žalovaného.

19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení do vydání návrhu na elektronicky platební rozkaz soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly.

20. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.